Bitevní

Pribehla ku oknu a odstránila črepiny z okna, ktoré bolo už aj tak rozbité. Keď už nehrozilo, že sa napichne, tak sa naklonila, aby videla, čo sa deje vonku. Zúril tam boj. Vlastne len tušila, že sa tam bojuje, lebo všetko bolo zahalené do prachu. Cez prachovú clonu nebolo nič vidieť. Mohla žmúriť koľko chcela. Cítila niečiu ruku na ramene. Otočila sa.

Naruto a Bee boli na ceste do oblačnej na základňu. Kusuri sa od nich ale oddelila.
„Čo budeš robiť teraz?" opýtal sa Naruto.
„Pôjdem späť do zeme bijū, " odpovedala Kusuri.
„Ako si tam vlastne dostala, myslel som, že tam nežijú ľudia?"
„Potom ako sa Hikoro rozpadlo, ma našla Yuki a priviedla ma tam. Keďže som tam vyrastala, tak to považujem za svoj domov, aj keď som jediný človek, čo tam žije," odpovedala Kusuri.
„Tak prajem peknú cestu," povedal jej Naruto.

1.Kapitola

Hlasitý zvuk budíku se rozléhal po pokoji jako poplašní siréna.
Aiko si prudce sedla a chvíli mžourala na velkou tmavou skříň.Pak si prohrábla svoje červené vlasy a vstala.
"Nesmím zapomenout na čelenku." Usmála se a vzala modrou čelenku se znakem Písečné.Uvázala si jí a šla se nasnídat. Z ledničky vytáhla krabici mléka a vzala si kousek chleba.Po snídani vyrazila na akademii.
Písečná neměla moc dobré vzdělávací prostředky a na zkoušky museli do Konohy.
Procházela ulicemi a potkávala lidi, které vídala denně.

Těžko říct, proč lidem život nikdy nevyjde podle plánu, uvažoval jsem o tom za ty roky už mockrát a došel k jednoduchému závěru: Život je zkrátka tak složitá hra, že na ní neexistuje žádný zaručený postup, možná jen pár základních pravidel, jak se vyvarovat vlastních potíží.
Moje největší chyba byla, že jsem se žádným z nich nikdy neřídil, nikdy jsem se nesnažil vyvarovat konfliktů.

Meshiki : Bylo dopoledne a já už měla všechny věci sbalené. Byla jsem připravena odejít z nemocnice. Konečně, už mě unavovalo, pořád se tady zdržovat. Neji mi nesl tašku a já se pomalu vláčela chodbami. I když už jsem byla v pořádku, stále mi nebylo zrovna do smíchu. To jak se teď Tokime chová, je mi … odporné. Je to ode mě sobecké, ale prostě jenom její představa mě teď vytáčí. Nemůže za to, ale... nemůžu to vydržet, navíc díky nově nalezeným informacím jsem jak klubko nervů. Co mám dělat?

„Kuchiyose: Edo Tensei."
„Kabuto mi zobral Hokagov, ako aj všetkých Kagov. Takisto aj niektorých silných ninjov a bývalých jinchuurikiov. Preto sa nenaľakajte výberom."
Celkovo vyšli iba dve rakvy. Človek by ich čakal viac.
„Aj keď títo ninjovia patria tiež medzi tých najsilnejších, tak Kabutovi sa nepodarilo získať ich DNA. Itachi odviedol vážne skvelú prácu. Ale nie natoľko, aby tým zastavil aj mňa."
Odkryla sa prvý rakva.
„Kto to je?" opýtal sa Nagato.
„Uchiha Shisui," odpovedal Orochimaru.

Konečne! Trocha odpočinku po posledných dňoch. Toto si určite pomyslel každý, kto pokračuje v chuuninskej skúške. Toto však nebola tak celkom pravda. Takmer každý sa dal do tréningu. Gaara vstal skoro ráno, aj keď on vlastne ani nespal, a dal sa do tréningu.
„Rozdupem ho. Nie. Rozprášim ho. Nie. Zabijem ho normálne. Nie. Rozštvrtím ho, a tie štvrtiny znova rozštvrtím a..." toto sa stále premietalo Gaarovi v hlave. Nemohol prežiť, že ho Naoki porazil. Doteraz ho nikdy nikto ani len neškrabol a teraz utŕžil porážku na celej čiare. Akoby bol len handra.

„Keisuke?"
„Áno, Minori."
„Pripravený na zabitie Kyuubiho?"
„Samozrejme."
„Fajn."
Obidvaja začali skladať pečate. Had, potkan, had, vôl, diviak, opica, drak, pes, had, tiger, vôl, tiger, had, tiger.
Avšak, nič sa nedialo.
„Čo to má byť?" čudoval sa Naruto.

S posledním kamenem na mohyle mi vyschla i poslední slza a já jsem se s Kenshinovou pomocí zvedla na nohy. Trochu jsem se porozhlédla a neosobně jsem se vydala k vypálené vesnici, abych někde sehnala aspoň trochu zásob.

Nakonec jsem ještě jednou vlezla do našeho domu a vzala jsem si Kenshinův batoh. Možná to vypadá sobecky, ale neviděla jsem důvod, proč bych měla všechno nosit já. Navíc by mi to překáželo v tasení katany, zatímco Kenshin takové břemeno na zádech ani necítí.

NOVÝ DIEL JE PRIPRAVENÝ! ONESKORENIE VZNIKLO Z PRACOVNÝCH POVINNOSTÍ.

Niki kráčala po chladnej kamennej dlážke hiraykonskej knižnice. Prechádzala od jedného regálu s knihami ku druhému a od jednej chodby ku druhej.
*Ešte ako dlho tu chceš blúdiť?* ozval sa démon.
*Dokým nenájdem niečo sľubné.*

Naruto, Kusuri a Bee sa premenili do formy bijū a postavili sa oproti Jūbimu. Bolo vidieť, že ho ovládol Tobi, lebo mal v oku sharingan.
„Mám plán, ale musíme spolupracovať," povedala Yuki a vysvetlila im plán.
Jūbi zaútočil na nich chvostmi, ale Gyūki ich zablokoval. Vzdialil sa od neho a za ním už boli pripravený Yuki a Kurama.
„Katon: Kaen hōsha!"
„Fūton: Tsumujikaze"
Plameňomet posilnený veterným tornádom sa rútil na Jūbiho. Zasiahol ho, ale keď sa oheň rozplynul, zistili že je nezranený.

Vykračoval som si lesom a na tvári som mal spokojný úsmev.
Tobi nedostane Sasukeho sharingany a ako bonus je tu ďalší mŕtvy Uchiha.
Mŕtvy Uchiha, dobrý Uchiha.
Uškrnul som sa. Malo by sa to bežne používať.
Udalosti začali naberať ten správny spád.
Kyuubi ma podceňuje.
Tobi je vydesený z nového hráča na scéne, ktorý, ako si myslí, má sharingany, po ktorých tak túži.
Ďalej tu máme nepredvídateľné faktory. Bytosti, u ktorých si nikto nie je istý čo spravia.

Střetli jsme se, drápy proti ocelové pěsti. V další nekonečné sekundě se naše pohledy setkaly. Projela mnou bolest. Tohle jsem nechtěla. Druhou pazourou jsem ho škrábla přes tvář tak, že jsem mu roztrhla masku a odskočila od něj, jen aby mě vzápětí napadl jeho společník. První ránu jeho kosy jsem vykryla, druhou mě ošklivě pořezal.
„Už nám neutečeš,“ vykřikl a labužnicky ochutnal moji krev.
Zůstala jsem stát a prohlédla si zranění. Moc dobře jsem věděla, co mě teď čeká…
„Sbohem ty hyení ku*vo, budeš-“

V minulém díle: se tým písečných ninjů spolu se Sakumem vydali pronásledovat nepřítele…

Kapitola 05 – Útok!
Zrovna vycházelo slunce, když naši hrdinové nabrali sil a připravovali se na útok. Společně si již po několikáté procházeli plán, aby se nestalo, že by někdo zapomněl svou úlohu.
„Všichni chápou?“ Zeptal se Guuku a odpovědí mu bylo souhlasné přikývnutí.
„Dobře. V tom případě. Vyrážíme!“

Jiraiya s Nagatom sa po dvoch dňoch cesty dostali tam, kam chceli. To bývalej dediny. Bývalej. Tam kde boli, nebol ani jeden náznak života. Napravo bola vysoká kamenná hora. Naľavo ďalšia vysoká skala a pred nimi obrovská kamenná hora. O ďalší kilometer ďalšia hora z kameňa. A medzi tým kamenná púšť.
„Časom to tu spustlo."
„To áno," Jiraiya len súhlasil.
„Musíme to tu prehľadať."
„Musíme? Prehľadať? Tu nie je čo hľadať. Je to tu samá skala."
„Aj tá najmenšia diera môže byť vstup do úkrytu. Neučili ste nás to náhodou?"

Keď som konečne prišiel k sebe, uvedomil som si, že niečo držím v rukách. Bolo to jemné, ale aj drsné a teplé. Pritiahol som si to k nosu. Privoňal som si k tomu. Voňalo to známo a neznámo zároveň. Pohľad som mal nejako rozmazaný, pretože som nevedel urči, čo v rukách držím. Zaostril som zrak. Bolo to telovej farby, splývalo mi to s rukami. Pretrel som si oči. Konečne to dostalo nejaký tvar. Bola to ruka. Ľudská ruka. Okamžite som ju pustil a odstočil som čo najďalej od osoby, ktorej ruka patrila. Zabrzla ma stena.

„Prejdime na ďalší súboj," povedal Genma.
Misako - Aburame Shino
„Ak táto z Dažďovej taká dobrá ako ten..., Shino pomyslel na Naokiho, „tak to bude obtiažne. Ale pokiaľ nepozná moju schopnosť, tak to bude v poriadku."
Obidvaja sa postavili oproti sebe. Misako sa tvárila sebavedomo. Na Shinovi to ani nebolo vidieť.
„Začnite!"
Shina vytiahol kunaie a hodil ich. Misako ich všetky pochytala a hodila ich naspäť. Shino vyskočil. Vystrel ruku. Z nej vyšlo snáď milión chrobákov. Všetky zaútočili na Misako.
„Katon: Goukakyuu no Jutsu."

„Sasuke, prečo?" opýtala sa s plačom Sakura.
„Kam ide Orochimaru, idem aj ja."
„Ale prečo Orochimaru?"
„Len ten mi dá, čo potrebujem."
Na bojisko dobehli aj TenTen a Neji.
„Ďalšie obete. Idete ako prasatá na porážku."
„Chidori Senbon."
Všetci sa vyhli jeho útoku.
„Sōshōryū."
TenTen poslala na Sasukeho všetky možné zbrane, čo mala. Ale bez úspechu, Sasuke použil Kawarimi.
„Chidori."
Sasuke sa objavil za TenTen s chidori v ruke a tá sa nebezpečne blížila ku TenTeninmu chrbtu.
„Konoha Senpuu."

Pomalými krokmi prechádzala cez farebné pole, opatrne nakračovala nohami, akoby nechcela ublížiť rastlinám pod ňou. Ucítila znamenitú vôňu, natiahla sa za kvietkom s bielymi lupeňmi , po ktorej bolo dievča čiastočne pomenované. O kúsok ďalej si všimla hŕstku tohto kvetu, natiahla sa za nimi rukou, no boli príliš ďaleko. Dievča sa natiahlo ešte väčšmi, teraz kolísala na jednej nohe, prstom sa jej podarilo dotknúť sa jedeného z lupienkov.

Tokime : Měla jsem spoutané ruce a okolo mě stál Yoru se třemi maskovanými ninji a Hokage. Přišli jsme k nemocničnímu pokoji, což mě dost zarazilo. Pokud zadržují Itachiho, rozhodně by ho neměli v nemocnici, spíš by ho někde mučili. Vešli jsme dál a mé překvapení se nedalo skrývat. Opravdu tam byl, ale spoutaný, se zavázanýma očima a s třemi ninji uvnitř a dva jsem viděla na střeše z okna. Nebýt kapaček a obvazu, který vykukoval zpoza nemocničního oblečení, nevěřila bych, že mu pomohli. Ale čemu jsem opravdu nevěřila, bylo to, že je stále zde, že jim neutekl, nezabil je. Nedávalo mi to žádný smysl, byl to přece Itachi, Itachi Uchiha