Bitevní

Sasuke stratil reč. V totálnej tme podzemnej skrýše počul tlkot vlastného srdca. Rytmus, akým hral skôr patril človeku, ktorý odbehol minimálne sto kilometrov v stále rovnakom tempe. Prvé zhlúčiky potu sa mu skotúľali po tvári. Nevedel čo má robiť, a táto skutočnosť ho dráždila. Zabiť ho - na to nemal svedomie, ani po vyvraždení obyvateľov domu, ktorých dokázal zlikvidovať bez mihnutia oka. Jediné, čo ostávalo, bolo oslobodiť ho. Lenže čo by bolo potom?

ZEM DAŽĎA, 23:00

Budova bola ukrytá hlboko v džungli. Bola asi dvojposchodová, pod zemou však zrejme bol obrovský systém chodieb.
"Máme vizuálny kontakt."
"Rozumieme Tiger."
Tiger, asi osemnásť ročný Ninja s ANBU maskou s čiernými tigrími pruhmi, si zamyslene prešiel rukou po čepeli jeho katany. Bol schovaný v korune jedného stromu a pozoroval budovu.
"Žiadam o povolenie vstúpiť."
"Povolenie udelené." ozvalo sa po piatich sekundách.
Kývol hlavou svojím dvom kolegom.
"Ideme."

Nastal čas pre posledný súboj tejto chuuninskej skúšky. Ako sa blížil koniec, tak hustlo napätie. Feudálni páni mali už viacmenej jasno, koho nominujú na chuunina. Kagovia a iní významní ľudia taktiež. Tento súboj už bol len o víťazovi. Počasie sa zmenilo. Pribudlo oblakov, ochladilo sa. Ochladenie však bolo spôsobené blížiacim sa večerom. Všetko už bolo pripravené na posledný súboj. Súťažiaci, rozhodca aj diváci.

Nervózně jsem se rozhlédla kolem, mám jít? Zůstat stát? Otočit se a utéct? Teď, když jsem se dostala až sem? Teď, když mohu konečně někam opravdu patřit?
Být opravdovou součástí něčeho se mi nikdy nepoštěstilo, moje rodina žila dlouhou dobu mimo zemi daleko až za oceánem a já jen tajně snila o době, kdy se vrátím.
A k završení mého snu stačí jen jeden pouhý krok. Poryv větru si pohrál s mými vlasy, vzal sebou i cípy rudé stuhy, která se rozvázala. Zručně jsem je chytla a znovu vytvořila mašli v mých vlasech. Už nemůžu couvnout.

Prolog:

KAPITOLA 1.
Dažďové kvapky

Bol upršaný letný deň v Konohe a mladý človek ležal na posteli v svojej izbe a čítal si knihy a spisy. Keďže bolo vonku úplne ako v dažďovom pralese, tak trávil radšej tento deň doma učením a porozumievaním techník a chakry. Učil sa už snáď aj cez tri hodiny, tak bol pekne prekaprený.
Prečo musí byť vonku hentaká marha ?! Povedal si sám pre seba. V miestnosti už totiž začalo byť dusno jak v konskej ri*i.

Všetko prebiehalo podľa plánu. Ninjovia sa pripravovali na súboj s tými bojovníkmi a prostí obyvatelia Listovej o tom ani nevedeli. Hiruzen bol s tým spokojný. Ninjovia sa nemohli pripravovať len tak v dedine. Boli zalezení pod zemou alebo boli na cvičisku. Každé cvičisko bolo obsadené. To bol dobre. Ale nie pre Naruta. Ten nemal kde trénovať. Tak sa teda vydal hlbšie do lesa, ktorý obklopoval dedinu. Našiel pekné miestečko na tréning. Bol na takej malej lúčke. Ale vážne malej.
„Čo teraz?"
Naruto premýšľal, čo má trénovať.

Opustená dedina niekde na severe. Aj keď nebola také opustená ako sa zdala. Nachádzali sa v nej štyria ľudia, ninjovia. Z toho traja boli z jedného klanu. Klanu Uchiha. Na jednej strane stáli bratia Madara a Izuna. Na druhej Itachi a Naruto, ktorý ako jediný nebol zo spomínaného klanu. Schyľovalo sa k súboju. Veľmi zaujímavému a dôležitému pre ďalší vývoj sveta.
„Myslíte si, že nás porazíte?" Madara sa snažil rozpútať psychologickú vojnu.
„Nemyslím, ja to viem," odpovedal Naruto.

Meshiki : Opravdu moc se mi ulevilo, když to vzal Yoru tak s humorem... Ačkoliv mě to možná trošku zamrzelo? Nejsem si jistá. Ale myslím, že je to proto, že jsem doufala... ani vlastně nevím, v co přesně jsem doufala. Větší zájem? Překvapení? Nejspíš jsem divná. Neji je určitě rád, že to vzal tak s klidem a já? Ani nevím, co chci. Alespoň v jednom mám jasno, že Nejiho miluju a chci s ním zůstat do konce svého života. Jo, zní to tak sladce, že by se mi z toho ještě před několika lety zved kufr, ale teď je to pro mě naprosto normální.

„Chidori!“ kričal Sasuke.
„Rasengan!“ kričal Naruto zároveň s ním. Ich techniky sa stretli a zrazu sa všetko zmenilo. Ocitli sa v priestore, kde to nazývali vo vnútri srdca.
„A znovu sme tu,“ povzdychol si Sasuke, ale uškrnul sa.
„Prečo si prišiel tento raz?“ nedalo to Narutovi.
„Ak chceš zničiť Konohu, tak na to hneď teraz zabudni. Nedovolím ti to, ja-“ Sasuke ho prerušil.

Stál na lesnej ceste a vychutnával si prijemný vetrík. Slnko poriadne prihrievalo. Na vzdialenosť troch dní chôdze nebola žiadna usadlosť či dedina, iba divoká príroda.
„Kde to zas zaliezol,“ neveriaco krútil hlavou.

„Začni tím, jak to bylo s Danzem.“
„Dobrá, to bych to měl vzít úplně od začátku.“ Řekl Itachi a pověděl jim pravdu, o tom proč vyvraždil klan, že mu to nařídila vesnice, kvůli tomu, že klan Uchiha chystal převrat, až po souboj s Danzem a o tom jak si implantoval Shisuiho oči.
„Zajímavé, ale proč jsi nás tedy přišel požádat o pomoc?“ Zeptal se Kakashi.
„No proto, že se Akatsuki chystá …

Já jsem … Epizoda 4: Itachiho prosba a blonďákovo tajemství

„polapit všechny Bijuu a ovládnout svět.“ Odpověděl Itachi.

Sasuke otvoril oči a čakal, že ho oslepí ranné ostré svetlo. Keď sa tak nestalo, ešte stále zasnívaný si prešiel rukou po tvári. Vstal a polonahý sa vybral ku oknu vo svojej izbe. Cestu mu skrížilo zopár kusov ženského oblečenia rôzneho druhu. Pri spomienke na majiteľku a spoločnú noc sa naširoko usmial. Za oknom ho vítalo sivé a upršané ráno. Ťažké sivé oblaky sa pomalým tempom premiestňovali v smere fúkajúceho studeného vetra. Pri silnejšom poryve sa studený vzduch dostal do domu cez zle utesnené okno. Vietor pošteklil Sasukeho nahé brucho.

„Musím ho zbaviť toho kladiva. A to čo najrýchlejšie. Ale ako?" premýšľal Sasuke.
Naoki pozdvihol kladivo nad hlavu. Obloha sa začala opäť zaťahovať. Objavovali sa aj blesky, ktoré mierili na kladivo. Držali sa tam. Niekoľko bleskov viedlo od kladiva k oblohe. Naoki namieril kladivo na Sasukeho. Na to na Sasukeho išlo niekoľko bleskov. Nebolo vidieť, či to Sasuke dostal. Naoki si bol istý zásahom. Ale Sasuke mu to ihneď vyvrátil. Objavil sa tesne pred ním a kopom na jeho pravú ruku mu vyrazil kladivo z ruky.

Vyrážíme

Kiba všechny svolal, aby jim vysvětlil plán útoku. Nejvíc nervózní byla Hinata, na jednu stranu byla ráda, že už odtud konečně zmizí, na druhou se to v poslední době silně vymykalo kontrole, všichni se hádali kvůli nesmyslům a ona měla starost, jak to ovlivní chod celé akce.
Všichni čtyři vůdci skupin si nastoupili dopředu, Sasuke se sice postavil nejméně metr od nich a tvářil se, že se ho to netýká, ale stejně jako Gaara a Naruto čekal na pokyny.

Když se konečně dostal na jejich bývalé místo, kde s týmem trénovali, tak se mu hned v hlavě vynořily všechny ty krásné vzpomínky, které na tohle místo má. Užil si tu spoustu zábavy a hlavně tu všechny moc dobře poznal. Pomalu se blížil k jeho učitelům, kteří stáli opření o dva kůly a o něčem se bavili.
„Tak jsi tu. Zkusíme to, i když jsem si vsadil, že to nezvládneš,“ přivítal ho velitel týmu sedm. Jeho společník na něho vrhl jen naštvaný pohled a nesouhlasně zakroutil hlavou.

Zesláblý a unavený,
doufal si snad ve vítěství?
Ubohost je lidská víra,
já se vždycky držel pěstí.

Jdu pro tebe.
Vědíc o každém mém kroku.
Čekal si to.
Cítíš už pach krve toku.

Svět je krutej,
Svět je zlej!
Jsem tady,
a tak se ptej.

Proč je to tak?
To se stává.
Život někdy bere,
někdy dává.

Stojím s mečem,
nad tvou hrudí.
Chlad už stoupá,
smrt se budí.

Čekáš pomoc,
od přítele?
Najdeš jen krev,
na jeho těle.

Ono stejně,
jako tvoje.
Brzy zemře,

Tokime : Vyrazila jsem za Shikamarem. Vím, že nebylo hezké, co jsem mu řekla, ale nechtěla jsem, aby si myslel něco, co není, co neexistuje. Jenže jsem to možná přehnala. Představa, že spolu vlastně „chodíme“ a já mu tohle řeknu... Muselo pro něj být příšerné, si to vyslechnout. Došla jsem až za vesnici. Ležel tam pod stromem na trávě a pozoroval oblohu. Přišla jsem k němu a nevěděla, co říct. Podíval se na mě a pohled zase odvrátil. Opovrhoval mnou a opravdu hodně, ten pohled mě ubíjel, ale zasloužím si ho.
„Omlouvám se,“ řekla jsem.
„Nemáš proč,“ vrátil mi.

Orochimaru se již několik hodin snažil uskutečnit svůj plán. Od minule se dokonce i poučil a už nezkoušel něco, s čím neuměl zacházet, i když si tak bezmezně důvěřoval, že dokáže cokoliv a s čímkoliv… Proto se tentokrát nestaral a netrápil s montováním ocelového přístroje, nýbrž o lidskou osobu.

Bylo ráno v Konoze. Poklidné, pokud by se hned neudály čtyři věci naráz.
Z Tanmova pohledu.
Za deset minut devět. No, to abych vyrazil, jinak mě přerazí. Heh, tak nevím pro koho by to byla větší škoda. Házím na sebe svoji obvyklou róbu a vyrážím na cestu. Eli-chan, čekej doma. Po ulici mě spousta lidí zdravilo. Bodejď by ne, když se ze mě stala další legenda Konohy. Zlatý Orel, nebo tak nějak mi říkají. To celkem sedí.
,,Tanmo-kun! “