Bitevní
Sayu a Shikamaru běželi určeným směrem. Za sebou zanechávali kilometrové vzdálenosti, a čím více se blížili k Listové, tím více Sayu přepadal zvláštní pocit nebezpečí.
„Za chvilku poběžíme přes dlouhou louku. Jestli jsi unavená, odpočineme si tam.“ Řekl Shikamaru. Sayu pokývala na znamení souhlasu hlavou. Běželi ještě chvíli, když zahlédli světlo končícího lesa. Před nimi se otevírala nádherná louka.
„Len druhému človeku sa sem podarilo dostať samému od seba. To je neuveriteľné. Už že si sa sem dostal, Jiraiya, je neuveriteľné. Ale že sa sem dostal aj on."
„Trvalo mi týždeň kým som sa sem dostal."
„A už sa odtiaľto nedostaneš!" povedal Jiraiya.
„To si nemyslím."
„Jiraiya!"
„Prišli ste si po Kyuubiho."
„Ty si mi šikovný."
„O čom..."
„Fukasaku-sama, on je jeden z Akatsuki."
„Aha."
„Natsumi, teraz uvidíš sage mód v akcii. Prostredie je na našej strane."
„Prostredie možno, ale sila nie, Jiraiya-sama," povedal muž.
Meshiki : Tak dneska by měli Tokime zbavit pečete. Mám z toho velký strach. Neměli jsme se o tom nikomu zmiťovat, Hokage nechtěla zbytečný poprask. Mě a Shikamarovi dovolila být u toho pod podmínkou, že zůstaneme na místě a ani necekneme. Nechce, abychom Tokime nějak rozrušili, ale jak mám zvládnout, se na ní pouze dívat, nechytit ji za ruku, nepromluvit s ní.
Bylo ráno a já nevěděla co dělat. A užírat se představou nad bezmocnou Tokime, která někde leží polomrtvá, se mi nechtělo. Je jeden člověk, který by se to mohl dozvědět a žádný poprask by nenastal. Nevěděla jsem, jestli to je dobrý nápad a nejspíš jsem zešílela, ale rozhodla jsem se navštívit věznici.
Na jednej strane priehľadnej bariéry sa otvoril priechod a dnu vošiel jinchuuriki osemchvostého. Kandidáti na ninjov triedy S vošli vchodom oproti. Priechod sa za nimi zavrel a bariéra vytvorila celistvú vrstvu nad bojiskom.
Mladá žena s červenými očami pozorne sledovala kandidátov. Na okamih hodila pohľad na brata vedľa nej.
Práve žmurkal na pekné dievča sediace o dva rady za nimi. Vôbec si nevšímal pobúrené pohľady muža, ktorý ju objímal okolo ramien. Dievča potajomky očarene hľadela do jeho očí farby jantáru.
Strčila do neho.
Sotva se ráno začalo rozednívat, sbalili se a vyrazili na cestu. Za pár hodin Akamaru zavětřil pach Kiby a ostatních. Zpomalili a dál se řídili Akamarovým čenichem. Brzy zahlédli mezi stromy jakousi budovu. Byla postavená ze dřeva a skládala se ze dvou pater. Z dálky vypadala, že ji dlouho nikdo nepoužíval. Chvíli čekali, co se bude dít a Shikamaru vymýšlel plán, jak tajně vniknout dovnitř. Naruto byl už z toho pozorování znuděný a tak vyšel z úkrytu.
„Naruto!“ vykřikli všichni jednohlasně.
„Bariéra? Konečně!“ Sykl shinobi mezi zuby a nahmatal před sebou neviditelnou zeď z chakry. „Stačí malé narušení…“ Pokračoval dál a přejížděním rukou si představoval tvar chakry. Chakra byla výživná, zajímavá a tak složitá, vytvořit něco takového muselo dat hodiny práce. Měl sensibilní schopnosti, cítil chakru už od narození a dokázal ji plně ovládat. V duchu se usmál, obdivoval práci, kterou shinobi z Listové vykonali na téhle bariéře, na druhou stranu bylo, až směšné s jakou jednoduchostí ji dokáže zrušit.
Naoki sa už týždeň snažil zvládnuť Kuchiyose no Jutsu, ale týždeň sa nič nedialo. Prvé tri dni sa však zameriaval na niečo iné. Dostal od Nagata druhý Shisuiov sharingan. Spočiatku mu to len priťažovalo a býval strašne unavený po použití, ale za tie tri dni si na to zvykol. Itachi však mal na to iný názor.
„Druhý sharingan mu prinesie skôr problémy ako úžitok.
„Možno," povedal Nagato.
Obidvaja sa nachádzali na úplnom vrcholku hory pri Dažďovej. O pár metrov pod nimi trénoval Naoki, na lúke. Aj odtiaľto bol dobrý výhľad na Dažďovú.
„Hlavně si najdi opravdové přátele.“ Řekla uplakaná rudovlasá žena a mrtvá se sesunula na zem.
„Promiň, že jsme ti nemohly být rodiči. Doufám, že nám odpustíš, Naruto.“ Řekl blonďatý mladý muž a sesunul se mrtvý vedle své ženy. Začalo pršet, jakoby rodiče brečely nad ztrátou syna. Stařík přišel blíž k páru a mladému dítěti.
[i]„Jaká škoda, taková pěkní mladí lidé, ale co s tebou chlapče. No co jiného mi zbývá.“ Řekl stařík a zvedl malý uzlíček. Podíval se na dítě. Mělo krátké blonďaté vlasy.
Ayano s Jiraiyou se pomalu blížili k místu, kde někoho cítili. Ještě chvilku se plížili, dokud se náhle nenapřímili.
„Takže jsme beze stopy!“ vyjel Jiraiya hlasitě. Ayano jen povzdychla a svěsila hlavu k zemi.
Před nimi byl černý plášť, který byl přivázán k veliké lani.
„Napálili nás… Ale jak to věděli?“ nechápala Ayano.
„Asi si únosce uvědomil, že mu Tokime odtrhla kus oblečení, takže nastražil past. Bude asi hodně opatrný,“ konstatoval poustevník.
„Hlavně vydrž, Kiro! Zlatý Orel přichází!“ Pomyslel si Tanma a nasadil si kapuci. Na hřbetu Aquily se vydal směrem Kamenná. Byl asi v půli cesty, kdy se mu ozval Kiro.
„Tanmo, jsem v ř**i!“ Ozval se Kiro, jeho hlas zněl zadýchaně, až unaveně.
„Vydrž, Kiro. Jsem na cestě!“ Řekl Tanma a Aquila mocně mávla křídly a byli tatam. Tanma dorazil ke Kamenné, Aquila se rozhodla počkat u skal. Tanma se vydal po svých.
V Kamenné
Dostúpil a zhlboka sa nadýchol. Mávol rukou a portál sa za ním zatvoril. Svoju pozornosť upriamil na ľudí, ktorí na neho prekvapene hľadeli. Potom rýchlo padli na kolená. Námestie stíchlo a on vykročil. Prešiel cez celú dedinu a zastal pri nízkom dome, ktorý celý pokrývalo množstvo pečatí.
„Naruto – sama,“ stráže sa mu hlboko uklonili.
Chiyo rychle vyběhla z nemocnice. Zahloubaná do svých myšlenek. Neměla strach, že Shizune zjistí, co udělala nebo co je zač. Její techniky byly stoprocentní, takže i technika zapomnění musela zabrat. Utíkala směrem domů a přemýšlela o tom, jak ze sebe shodit podezření, že je jiná. Nakonec na nic nepřišla. Bude se prostě jen chovat normálně. Byla tak zamyšlená, že si nevšimla, že jí někdo sleduje.
Obloha, která byla do teď jasná, se zatáhla a začalo pršet. Počasí vědělo, co se bude dít. Proti sobě stojí Uchiha Madara, jenom jeho jméno je legenda, už ve své době byl skoro nepřemožitelný, teď má navíc nezničitelné tělo a neomezenou zásobu čakry. Proti němu stojí Uchiha Itachi, druhý člen klanu Uchiha kdo má věčný sharingan a s ním Namikaze Naruto, věznitel Kyuubiho a vůdce klanu Namikaze.
Právě teď se schyluje k jedné obrovské bitvě.
Naruto Namikaze a Uchiha Itachi proti Uchihovi Madarovi.
Väzenie v Listovej nebolo najpríjemnejšie. Hlavne pre Danza. Ubytovaný bol v miestnosti tri krát tri metre. Okno mal rozmery pätnásť krát pätnásť centimetrov. Celu nemal zrovna najlepšie osvetlenú. Svietilo mu tam iba svetlo z chodby. Takých to ciel tam bolo asi dvetisíc. Okolo každej bola zvlášť bariéra. Všetky cely boli v jednej väčšej miestnosti, z ktorej bol iba jeden východ, dvere. Tie viedli do ďalšej chodby, na ktorej konci boli ďalšie dvere, ale pred tým po stranách boli ešte ďalšie dvere.
„Opúšťam vás. Musím sa urýchlene dostať do Konohy!“ povedal Sunohara hneď po príchode do kancelária uja Chiba.
„Chápem dôvod tvojho náhleho odchodu. Tiež som sa dozvedel túto delikátnu správu. No nemal by si byť taký roztržitý. Ešte sa máš čo učiť. A navyše stále neovládaš techniky, ktoré...“
Ayano seděla na schodech u Senju sídla, zatímco se stále mírně třásla. Její nová kamarádka byla kdesi pryč a ona netušila kde. Bála se o ni.
Jiraiya tiše seděl vedle ní a nepřítomně hleděl před sebe.
Cestovatelé- Začátek
Byl normální školní den. Jak by řekl Shikamaru "Je to otrava.". Ale abych se představil, jmenuji se Shiky a jsem žák základní školy. Ten den, co se to stalo jsem se hodně pohádal se spolužákyní jménem Faith a tady začíná náš příběh.
"Ty jsi opravdu nenormální člověk!" Řvala na mě Faith. A probodávala mě pohledem. Kdyby mohl pohled zabíjet, bylo by už po mě.
"Jak jsem mohl vědět že to má být do dneška?!" sykl jsem na ni.
Tokime : Když jsem se probudila podruhé, byl večer. Zdravotní sestra mi zrovna zatahovala žaluzie, aby mě nikdo z venku nemohl pozorovat. Až když jsem pořádně zaostřila, jsem zjistila, že to není obyčejná sestra, ale Sakura. Usmála se na mě, ale její ustaranost se nedala přehlédnout.
„Ahoj, je ti dobře?“ zeptala se.
„Ano, cítím se cela v pořádku,“ úsměv jsem ji oplatila. Nejspíš poznala, že lžu, jelikož mi až tak dobře nebylo. Přišla jsem si strašně unavená a bolelo mě břicho.
„V jakém jsem měcíci?“
„Ve čtvrtém,“
S kamarátkou sme sa rozhodli, že napíšeme sériovku. Keď budem písať ja, tak to bude Minarin pohľad, a keď zase ona, tak to bude Hikarin pohľad. Dúfame, že sa Vám naša poviedka bude páčiť. 
Minarin pohľad
Přesto, že věděl, že by ho něco mělo bolet, nebolelo.
[i]Nevěděl, kde je, ale slyšel hlasy cosi říkat. Otočil se a viděl, jak Naruto s někým mluví. Plně se věnoval hovoru a nevšiml druhého člověka, co mu usiloval o život!! Chtěl zakřičet, nešlo to. Ústa měl jako by němá. Musel přihlížet, jak Naruto umírá…
