Bitevní
V minulém díle:
„Jak si to myslel s tím, že víš co je tajemstvím Byakuganu?“ Zeptala se ho Hinata.
„Jednoduše. Vím, jak funguje.“ Řekl blonďák, usmál se a otevřel oči. Jak mile se na něj podívali, okamžitě ztuhli. Jeho oči, už nebyli blankytně modré, ani veselé, byly plné smutku, nenávisti a zloby. Měly tmavě modrou barvu a v nich, černou osmicípou hvězdu s otvorem uprostřed, ve kterém, byl malý černý vzor, ve tvaru shurikenu.
„ Je načase, se do toho konečně pustit.“ Řekl blonďák a vrhl se proti přesile.
V dedine vládol čulý ruch ako vždy. Dvere hostinca, popri ktorom prechádzal, sa otvorili a na ulicu dopadol opilec. Pristúpil k nemu a pomohol mu vstať. Muž niečo opito zamumlal a odtackal sa preč. Odfrkol si. Muž mu ani nepoďakoval.
Pristúpil k výlohe jedného celkom strašidelného obchodíku. Na čestnom mieste bola lebka, pre ňou bol papierik s nápisom: „Lebka Rikudou Sennina“, hneď vedľa nej ležala menšia lebka s nápisom: „Lebka Rikuda Sennina ako dieťa.“
Ohmatal si hlavu a široko sa usmial. Prvýkrát videl niečo také a to žil veľmi dlho.
„Konečne si sa toho dočkal,“ povedal Naruto Konohamarovi a ten sa uškrnul.
„No po tých našich malých potyčkách už je čas na poriadny zápas a ver mi, že tentoraz, ak o bude potreba, vypustím aj dušu zo seba aby som ťa porazil.“ Naruto nadvihol obočie a mierne nadvihol kútiky úst.
„Veľa šťastia, vy dvaja,“ zašepkala Sakura a uškrnula sa.
„Začnite!“ Zakričala na nich a v tom momente začal Konohamaru útočiť so shurikenmi, kunaimi a všetkým možným čo mal po ruke. Naruto sa tomu statočne vyhýbal a sem tam niečo odrazil.
Od té doby uběhlo několik dní. Každý den pro Naruta probíhal velice podobně. Ráno trénoval s Kurumou nové techniky a bojovali mezi sebou. Odpoledne chodil do vesnice. Potkával tam svoje kamarády a tak se s nimi vždycky bavil všechen jejich volný čas. Dokonce už byl osobně seznámen se všemi jejich dětmi.
„Suna Shigure."
Gaara okamžite po oslobodení zaútočil. Natsumi sa tomu nestihla vyhnúť a dostala to. Zasiahlo ju to na niekoľkých miestach.
„Ryuusa Bakuryuu."
Gaara hneď po zásahu vytvoril lavínu z piesku. Tá si to namierila na Natsumi, ktorá nebola práve v poriadku.
„Yuuton: Yuryuu Heki."
Stena vytvorená zo snehu však tentoraz nebola taká silná. Piesok ju prerazil. Zranenia jej liečil Kyuubi, lenže pomalšie ako obvykle. Niektoré pieskové projektily sa jej zaryli hlboko do tela. Našťastie pre ňu, moc ju to neohrozilo.
„Cos to řekla?“ tázal se Jiraiya, zatímco ještě plně nerozdýchal ono oznámení a částečně ještě vykašlával kousky ovoce, které mu předtím uvízlo v krku.
„Ale nic… mluvila sem k Ay-chan,“ odpověděla Toki úplně jako nic a otočila se zpět k dívce, „Tak co? Kdo to je?“ vyzvídala, ignorujíc nechápavý výraz zvrhlého poustevníka.
„Ehm… nikdo! Nejsem zamilovaná,“ odsekla mírně Mitarashi.
„Ale, ale! Zapírání je souhlas,“ vyplázla Tokime jazyk.
Tento díl jsem dávám už dnes, protože nevím jestli budu mít o víkendu čas.
Tak si ho užíjte. 
V minulém díle:
„Hmm. Ta řůžovláska je vážně pěkná.“ Řekl si v duchu blonďák a dál sledoval ninji, kteří se zastavili, ale nejvíce se jeho modré oči dívali po růžovlásce.
„Máš vážně dobrý vkus.“ Řekl tajemný křiklavý hlas, který slyšel jen blonďák.
Když se ninjové po přestávce, chystali znovu na cestu, tak se za nimi ozval známý hlas.
„Dlouho jsme se neviděli bratříčku.
Hiruzen okamžite po zažehnaní nebezpečenstva, zvolal poradu, kde sa rozoberalo niekoľko dôležitých vecí. Hiruzen začal.
„Päť rokov. Päť rokov sa nič nedialo a zrazu toto. Oblačná a Hmlová spolu. Posledné správy spred štyroch rokov, ktoré hovorili o nejakej aktivite, naznačovali, že Hmlová je kúsok od Oblačnej a útok na ňu je len otázkou času. A potom nič. Až teraz."
„Nemohli sme predpovedať takýto scenár. Ale mali sme byť lepšie pripravení."
„To áno. Ale už je neskoro hovoriť o tom. Teraz musíme rozprávať o nasledujúcich udalostiach."
„Čože má?"
„Moc bohov."
„Je to vôbec možné?"
„Ako vidíte, tak áno."
„Kde vôbec k tomu kladivu prišiel?"
„Podrobnosti neviem. Vlastne iba viem, že ho má. Nič viac som sa o tom nedozvedel," hovoril Pein.
„Každopádne, proti sharinganu neobstojí," hovoril Minato.
„Pokiaľ nebude mať aj on sharingan," zažartoval Kazekage.
„Aj to je možné. Odkedy sa stal geninom, tak o jeho výboji toho moc neviem. Možno má aj rinnegan."
„Rinnegan je len mýtus," hovoril Kazekage.
„To by som zrovna nehovoril," povedal Minato.
„Prečo?"
Neschopný
„Kage Bushin no Jutsu,“ ozvalo sa a tri Riove klony bežali oproti jeho otcovi s nahnevaným výrazom v očiach.
„Katon: Goukakyuu no Jutsu,“ ozvalo sa, Riove klony nestihli zareagovať a už boli v obrovskom plameni, ktorý vytvoril Masato – Riov otec.
Masato rýchlo pokračoval: „Doton: Yomi Numa,“ pod Riom sa začala meniť pôda na bahno, snažil sa uskočiť, ale technika bola veľmi rýchla a Rio sa nemohol ani pohnúť a pomaly sa potápal.
Tokime : Včera jsem se definitivně rozhodla, zůstat v Konoze. Jen nevím, jestli to bylo správné rozhodnutí. Díky Hokage jsem se vykroutila z povinosti nazývané „přátelé a já“. Přidělila mi dům, za který ji později budu muset platit nájem. Dostala mě pryč od všech zvědavých očí s výmluvou, že musím ještě do nemocnice na kontrolu atd.. Nevadilo mi, že se budu muset zapojit do toho dění okolo, jako poznat ostatní, spřátelit se s nimi, zvyknout si na kolektiv, na okolí a všechno společné s životem zde, ale co mě opravdu namíchlo, bylo s kým jsem to pro zatím musela trpět... Yoru!
Jiraiya sa pozeral na horiace zvyšky Orochimarovho tela. Útok na Listovú nevyšiel. Orochimarovi vojaci sa zabili alebo vzdali. Inak ich zabili ninjovia z Listovej.
„Prišli ste v tú pravú chvíľu, Jiraiya-sama," povedal Gai.
„Kde je Naruto?" opýtal sa Kakashi.
„Išiel za Sasukem."
„Dúfam, že ho nezabije," hovoril Hiruzen.
„Prečo?"
„Sasuke je náš špeh u Orochimara."
„Čože?"
„Ale prečo?"
„Orochimaru ho chcel. A kto iný by sa dostal k nemu?"
„Ale Sasuke bol tak mladý na to."
Tak jsem se rozhodl, že taky vydám povídku, je to pokus o sérii. No postavy tam nejsou všechny takové, jako je znáte, ale postupem času se vše dozvíte.(Můžu vám prozradit, že Hinata má povahu jako v Road to Ninja). Děj sice začíná v půli příběhu, ale vše se dozvíte pomocí flashbecků. Zkusím tam nacpat i nějaké páry, no ale uvidím, jak mi to půjde. A trošku ohledu je to jen moje první FF.
Doufám, že se vám to bude líbit a prosím komentáře. Děkuji.
Po několika dnech cesty se konečně dostával do končin, jež bezpečně znal. Tato místa v něm vzbuzovala pocity zvířecího hněvu a zatracení smíšené s nostalgickou zasmušilostí. Je již kousek od místa, kde se stala ona událost. A nyní po pěti letech se vrací, aby dokončil to, co nemělo začít. Na jeho, jinak kamenném a vyrovnanén, obličeji se objevila krůpěj slz. Kdybych byl tehdy silnější, pomyslel si.
„Vezmi mne tam, kde je skutečný Pein. Chci s ním mluvit pěkně z očí do očí – přímo a osobně.“
„Ha, takže jsi na to přišel také? Nejdřív náš Sensei a teď i ty. Zdá se, že vy ninjové z Listové vesnice jste vskutku velmi pozoruhodní. Naneštěstí pro tebe ti už nedám další šanci.“
Sasukeho telo bolo obklopené celé bielymi plameňmi.
„Katon: Hokaen."
A opäť útok bielom ohňom. Nagato namiesto odrazenia alebo pohltenia techniky zvolil radšej klasický úskok do strany.
„Suiton: Suiryuudan."
Vodný drak nemal na Sasukeho žiadny vplyv.
„Čože? Nič sa nestalo?"
Nagato bol mierne zaskočený a dával to najavo.
„Katon: Shiroikakyuu no Jutsu."
„Shinra Tensei."
Neji sa postavil do svojej zvyčajnej bojovej pozície. Pravou nohu kúsok vykročil a zkrčil ju. Ľavú nohu poriadne natiahol a šliapol ňou dozadu. Trochu sa naklonil a natiahol ruky, pričom mal dlane vztýčené. Zároveň sa mu okolo dlaní obklopila chakra modrej farby.
"Toto je zakázaná technika klanu Hyuuga" povedal vážnym tónom, "Okrem mňa ju vedel použiť iba jeden jediný človek, Hyuuga Shima!"
V hľadisku na štadióne sedeli aj dvaja členovia klanu Hyuuga, Hyuuga Hiashi a Hyuuga Hanabi. Keď Hiashi počul čo Neji povedal, od prekvapenia si takmer oči vyočil.
Malé, možno šesťročné dievčatko sa vystrašene krčilo, chrániac v náručí malý bochník chleba.
„Zlodejka!“ skríkol na ňu pekár a znova ju udrel palicou. Vykríkla od bolesti, ale bochník nepustila.
Nikto si ich nevšímal. V očiach ľudí bol strach a ninjovia nemali čas sa zaoberať takýmito drobnosťami, hoci sa odohrávali v strede ulice.
Až na jednu osobu zahalenú v tmavom plášti a s kapucňou na hlave. Dievčatko sa na ňu prosebne zahľadelo. Odpoveďou jej bol len chladný pohľad žiarivo modrých očí.
„Prosím...“ povedala.
Sakura ji zavedla k ní do bytu a vrazila ji do rukou tašku plnou věcí. Airi několikrát poděkovala a pak se rozloučili. Dívka se rozhlédla po bytě.
Byla v chodbě, která vedla přímo do kuchyně, která byla propojená s jídelnou a obývacím pokojem s velikou pohovkou. Vrátila se do chodby a vešla do jedněch ze dvou dveří. Vešla do ložnice. Byla malinká, ale zato měla obrovskou postel. Airi se šibalsky usmála. Aspoň nějaká pozitivní zpráva z dneška.
