Nováčci
Na druhý deň si Kiki učesala vlasy dohora. Obliekla sa tak, ako si to včera naplánovala. Zišla dole schodmi, stlačila kľučku s úmyslom ísť na tréning, no vtom ju zdrapil Madara a dal jej poriadnu facku.
„Kde si myslíš, že ideš?“
„Za Itachim... tak, ako ste mi kázali.“
„Máš šťastie ty su*a. Si rovnako nevďačná š*apka ako tvoja matka.“
„Otec, prosím vás, nehovorte takto o mame.“ Povedala Kiki a začala plakať. Madara jej namiesto ospravedlnenia dal ďalšiu facku a potom ju vyhodil von z domu.
Tri roky po vojne
V Konohe sa oslavujú prvé narodeniny Minata, syna šiesteho Hokageho Naruta a Hinaty, ktorý sa podobal na Minata, Narutovho otca Yondaimeho. Prišli samozrejme všetci. Sasuke, Sakura, ich malý synček Itachi, TenTen, Neji ich dcérka Ami, Ino, Chouji, ich syn Chiriku, Shikamaru, Temari ich dcérka Samui, Karnurouo, Yuki so synom Agrhom a Gaara s Mayou.
„Som rád, že ste sem všetci prišli. Dúfam, že sa zdržíte aspoň dva dni.“ Povedal Naruto Gaarovi.
Tak má první Povídka, snad se bude líbit 
Bylo pozdě večer a Konoha utichla. Přicházela půlnoc. Za svitu měsíce, který byl v úplňku, přicházel neblahý pocit zla a strachu.
Ospalý blonďák se na posteli převalil na břicho, strčil nohy pod sebe a vzepřel se na čtyřech.
„Teprve půlnoc?“ A spadl zpátky na polštář.
Bylo devět ráno, když Naruta začala brnět hlava. Sedl si a rukou přejížděl svou hlavu.
Hlava bolí a srdce mi búši.
Čo sa robí, že nevládzem stáť?
Keď pozerám sa do tvojich očí
chce sa mi plakať, chce sa mi smiať.
Nevrav, že Ty necítiš to tiež,
to krásne teplo, pri zrode hviezd.
Keď mesačné svetlo na nás dvoch žiary,
vtedy, keď sme sa spolu milovali.
Čo sa to deje, to netuším,
len Teba pri srdci schovanú mám.
Včera bola noc, dnes je zas ráno,
ja čakám už dlho, tak pevec mi áno.
Pre Teba nič, neznamenám ja,
je to len krásno, a predstava.
Tak sa už neklam a otvor oči,
Meshiki : Procházela jsem se ulicemi Konohy a sledovala, jak se ostatní lidi baví, smějou s přáteli a užívají si života. Přesně to bych měla dělat se svou sestrou a přáteli. Bavit se, smát se, povídat si... jenže to se nestane, dokud tady Tokime nebude. Možná kdybych se bavila s přáteli, zapomněla bych na špatné myšlenky ohledně Tokime, ale moji přátelé se předemnou chovají jinak, cítím to z nich. Nevědí co mají dělat, jak se ke mně chovat a to na mě působí nepřátelsky. Nedokážu se s nimi v takové situaci bavit.
Viete, ja som napísala začiatok tejto FF už pred niekoľkými týždňami, ale nemala som odvahu ju sem dať. No keď som si prečítala jednu výbornú FF, dodalo mi to odvahu a dala som ju sem. Tak len dúfam, že to nebude úplne pritiahnuté za vlasy. Prosím je to moja prvá FF tak mi napíšte čo mám zlepšiť a majte som ňou súcit.. Ďakujem.
Reina sa ponáhľala do kancelárie Sandaime hokage. Aj keď dorazila pred veľkú budovu, v ktorej bola kancelária hokageho, neprestala si frflať popod nos.
,,Čože? Sakura a on? Nie, tomu neverím. To... to nemôže byť pravda!” Ino nechcela veriť tomu, čo jej vravela Hinata. Vraj videla včera v noci Sakuru s ním – tým najkrajším, najvážnejším a najzáhadnejším ANBU. Práve on má byť Sakurina tajná láska. On je jej veľké tajomstvo. To jediné, ktoré kedy pred ňou a Hinatou skryla.
,,Sila mladosti!“
Bylo chladné podzimní ráno a TenTen teprve vstávala. Zdál se jí krasný sen o tom krásném klukovi, s kterým je v týmu, ale nejspíš o ní nemá zájem. Je to Neji Hyuuga, který už není takový jako býval, namyšlený a arogantní, jako když byl mladší... Změnil se. Tohle všechno jí běhalo hlavou, když šla na tréning.
"Jdeš pozdě, TenTen." Řekl Gai-sensei, když přišla TenTen.
"Promiňte, Gaii-senseii, už se to nestane," odpověděla, a začala trénovat s Nejim.
Ten ji zase porazil, jako vždy, pomyslela si TenTen když vstávala ze země.
Meshiki : Podívala jsem se mizejícího Naruta. Jak to myslí? Jako ze srandy? Ale vypadá nějak naštvaně. Nemůžu ho nechat jít samotnýho za Shikou, bůhví, co by se mohlo stát. Rozběhla jsem se za nim.
„Heej, Naruto čekej. Co se děje? Jaks to myslel?“ volala jsem.
„Je na tom snad něco nesrozumitelnýho?“ volal nazpět. Trošku jsem se zarazila. Dohnala ho a držela jeho tempo.
„Řekl si, že chceš zabít Shikamara, ale to snad nemyslíš vážně?“
„Proč ne?“
„Hej!“ trhla jsem mu s ramenem a zastavila ho.
Po týždni Inari z Tazunom dorazili do Konohy.
Ako prvú vec Inariho prekvapilo zdevastovanie dediny: z kedysi krásnej a prekvitajúcej dediny ostalo iba pár drevených domov.
"Čo sa tu preboha stalo!?"
"Akatsuki sa stalo." ozvalo sa za Inarim.
Inari sa otočil a uvidel dvoch ninjov, očividne sa vracajúcich z misie
"Pein, bývaly vodca teroristickej organizácie Akatsuki, pred pár dňami napadol dedinu." povedal jeden z nich, keď uvidel Inariho nechápavý pohľad.
"Hej, nebyť Naruta, boli by sme v háji." povedal druhý.
Itachiho doma čakala celá rodina. Hneď ako otvoril na dome dvere, tak sa k nemu rozbehol jeho malý brat Sasuke.
„Braček.“ Povedal krpec a objímal svojho staršieho brata. Ustúpil pár krokov dozadu s úsmevom neviniatka. „Naučíš ma zajtra niečo nové?“ Povedal malý Sasuke a očka mu žiarili. Itachi mu už chcel kývnuť, no spomenul si, že sa na zajtra dohodli s Kiki.
Saya byla stále vyslýchána. Den co den, možná hodinu co hodinu ji tahali z cely do výslechové místnosti, kde vždy čeklala ta samá osoba s koženým kabátem, rukavicemi a šátkem přes hlavu. Saya nepromluvila, ikdyž na ni použil již téměř vše co uměl, ze začátku to vypadalo jako by Saya necítila bolest, ale jakmile Ibiki přitlačil, bylo na ní vidět jak se snaží nekřičet, nebo dokonce nepromluvit o všem co ví.
Válka spojených národů proti Akatsuki se blížila ke konci. Vše již záviselo jen na boji Naruta proti muži s oranžovou maskou. Obě strany již byly vyčerpány a byla jen otázka času, kdy jeden z nich zasadí poslední rozhodující ránu. Naruto ho zahnal do kouta a muž s maskou již neměl šanci se z toho nějak dostat. Jeho čakra již byla na minimu. Najednou se však muž s maskou uklidnil, postavil se a udýchaně udělal posledních pár hmatů. Naposledy použil sharingan.
Po rozhovoru s Hokage byla Mariko plná sil. Nudila se a Naruta už z nemocnice pustili, takže si neměla s kým povídat. Slíbili jí, že už bude moct zítra odejít, ale ona už v té mizerné posteli nehodlala zůstat ani o hodinu déle. Poprvé po čtyřech dnech se pomalu postavila na nohy. Přes bosá chodidla cítila chladnou, kamennou podlahu. Opřela se o zeď a podepřela se dřevěnými berlami. Sádra jí prý zůstane ještě minimálně dva týdny.
Bola noc a nad Konohou svietili hviezdy. Všetci spali, len jeden mladý muž bol práve na misii. Jeho úlohou bolo zneškodniť ninju zo Zvučnej, ktorý chcel ukradnúť tajné zvitky.
„Itachi.“ Ozvalo sa za mladíkom.
„Hokage.“ Poklonil sa zdvorilo.
„Zmena plánu. Musíme ho nechať tie zvitky ukradnúť. Požiadal ma o to Kazekage. Im zvitky ukradli a chcú ich späť. Musíme to preňho urobiť, aby sme nenaškriepili naše slabé spojenectvo. Budeš ho sledovať. Dovedie ťa k zvitkom a potom ho priveď na výsluch. Určite patrí k Orochimarovi.“
Keď všetci odišli, Gaara vošiel do stanu, kde ležala spiaca Maya. Bok mala omotaný hrubou vrstvou obväzu, no aj tak boli na ňom stopy krvi. Podišiel k nej bližšie. Ležala tam len tak. Bola spotená a celá sa triasla. Chytil je čelo. Mala horúčku. Aj keď bola celá spotená, zdala sa mu byť tým najkrajším dievčaťom na svete. Uvedomil si na čo myslí a striasol sa.
Tokime : „Kisame, můžeš na chviličku?“
„Hmm,“ zalezl dovnitř a zavřel. Chvíli jsem mlčela.
„Ty idiote! Proč si mi to udělal!“ křičela jsem. Kisame se jen smál.
„Já jsem ti to neudělal,“ mohl se potentit smíchy. Ježiši, chová se jak puberťák.
„Oooo, hahaha, to je ti fakt líto co?“ ironicky jsem se zašklebila. Konečně se sklidnil a já si to s nim mohla vyjasnit.
„Byla jsem mimo a hned jak jsem se probrala, jsi mě uvěznil ve vodní kouli, proč? Mám přece trénovat, takhle se jenom zničim,“
