Drama

Túžil po niečom tak veľmi,
že dušu zapredal.
Srdce smútok zahubil,
bolesť zanechal.

Svetlo vyhaslo, teplo necítiť.
Ľuďom ubližoval, ako mu odpustiť?

Len pre hlúposť život zahodil.
Čo ho trápilo? Prečo to urobil?

Pre lásku blížneho, to ho trápilo, to ho mučilo.
Videl ju šťastnú, ale bez neho.

Bola len sen, prelud života,
len pre ňu dušu upísal.
Diabol sa smial, kruto tešil,
svoju dušu, podvodom získanú, doteraz stráži.

Smrteľník, čo uzrie plamene, a dušu si ustriehne,
šancu na útek má, diabol mu dušu nevezme.

Nesu si kříž,
Dříve jsem to nazýval snem.
v oknech mám mříž,
A přitom jsem vlastně svobodný. To jen minulost mě svazuje.
nemohu teď žít,
Nebo alespoň vše, co se podobalo životu, jsem odvrhl.
a i když tu mám být,
nejsem…
Stále se potácím hluboko, ve své noční můře…

Lodičky papírové,
Ty naděje, které mě obklopují…
házím já do stoky,
…vzdávám. Jsou příliš pouhé…
na zemi mramorové

Pofoukej mi moji duši,
Co ve tmách se v koutě krčí
a tiše pláče bolestí,
když oddáváme se neřesti.

Pofoukej mi moje srdce,
Když to tvoje držíme v ruce.
Když ničíme život nevinný,
Když trpím jen já, jako jediný.

Pofoukej nám naše prokleté ruce,
Když smýváme jejich hříchy ve tvé krvi,
Cítím ji na nich kamkoli hnu se,
Není to zlý skutek prvý…

Pofoukej mi moje vlásky,
Pofoukej mi můj znak lásky.
Pofoukej moje svědomí...
pofoukej, ať tak nebolí...
Pofoukej mi mé pravé já,
Pofoukej i duši Shukaka.

Sivý vlk na mesiac zavyl, počujem hlas tej smutnej duše,
osamotený iba blúdi, prekonáva hlboké moria, lesy i súše.
Pozná trpký zármutok, vie čo je bolesť, smútok či klam,
musí zostať tu, na tomto strmom mieste, a to navždy sám.

Musí pokračovať po vlastných stopách, hľadať zmysel krásy,
dokázať prežiť za každú cenu a nájsť to, čo ho v duši spasí.

Noci sú tmavé a chladné, v každom strome číha zradný tieň,
strmé konáre sa menia v náruč, a zlé stromy v hradnú sieň.
Pripravujú mu tu hostinu, slávnosť pre vlastný temný cieľ,

Požehnej tenhle svět, tuhle díru,
ať mám jen v tebe i dál víru.
Požehnej, bože, dej, ať mám sílu,
bojovat proti celému vesmíru.

Požehnej, tu slavnou cestu ninji,
ať vzniknou další úctyhodné legendy.
Požehnej, bože, dej, ať moje láska
není jak uvadlá sedmikráska.

Požehnej mou radost i mou bolest,
ať nesmí další krev nevinná protéct.
Požehnej, bože, dej ať život svůj
můžu žít dál stůj co stůj

Požehnej mou tvrdohlavost mé odhodlání,
bez nich bych byla jak kůň bez okování.
Požehnej, bože, dej, ať se má přání,

Hokage běžel vesnicí. Musel se dostat co nejrychleji k jižní bráně. Mladý ninja, který byl pro něho v nemocnici, mu zhruba vysvětlil situaci; když byl Yondaime v nemocnici, objevil se Kyuubi, legendární devítiocasá liška. Chvilku se jí ninjové z Konohy snažili vzdorovat, ale měli proti sobě protivníka, který dalece přesahoval jejich schopnosti. Brzy byla dobrá polovina bojovníků z vesnice zabita nebo poraněna, ale soupeř měl podle všeho stále dost síly. A byl stále blíže ke Konoze.