Drama

(♪) Muži ve dveřích nebylo vidět do tváře, protože světlo měsíce, které svítilo skrze okénko s mřížemi, dopadalo několik centimetrů od dveří, kde stál. Aiko se svíjela v mém náručí se zavřenýma očima nechtíc muže vidět. Zdálo se, že ho nevidí poprvé. I když jsem se sebevíc snažila vidět mu do tváře, nepodařilo se mi to. Muž ke mně přistoupil a sáhl mi prsty na líce. Okamžitě jsem od něj odtrhla pohled. Při jeho doteku jsem se celá otřásla.

Klec

Foukal studený vítr. Chvíli si pohrával se závěsy na jejím okně a pak se ozvalo stříštění skla. Na to čekala. Věděla, že pro ni přijdou, jako už chodívali každý týden pro někoho z ninjů.
Cítila, že je na řadě, ten večer byl vítr obzvlášť zlověstný a na noční oblohu nevyšly hvězdy.
Tmavovlasá členka ANBU si nasadila masku a vyskočila ven oknem v prvním patře svého domu. Rozběhla se po střeše, když v tom ji zastavil křik.

Huhu, neklamala som, keď som vravela, že sa už nie kam hýbeme. :3 K minulému dielu som dostala krásne komentáre, v ktorých okrem iného bolo aj to, že sa Vám páči dĺžka tých dielov. Nuž, nemohla som si pomôcť a sklamať vás.
Dúfam, že sa Vám to bude páčiť. Enjoy!

Ďalšie dva dni boli zlé. Nie, neboli zlé. Boli príšerné.
Na toho idiota som sa nemohla ani pozrieť. A keď som sa aj pozrela hneď som si spomenula na jeho i moje slová. Dobrá nálada hneď opadla a tak, keďže sme žili pod jednou strechou som bola neustále mrzutá.

Sedm písmen. Jeden špatný tip a je konec. Sasuke začal uvažovat. Někde v tom byl nějaký chyták. Pozorně si prohlédl čísla, jestli není některé nějak jiné. Ale rozdíly tam nebyly. Psala to jedna osoba a neudělala žádnou nápovědu. Věděl, že mu dochází čas, ale nemohl riskovat. Najednou ho něco napadlo. Co když ty pomlčky nejsou pomlčky, ale matematická znamínka?

„Héj, slyšíš mě?" zakřičel na víko. Odpovědí mu bylo zaklepání.

„Fajn, poslouchej mě, jedno bouchnutí je ANO, dvě NE, rozumíš?" Jedno bouchnutí.

Kapitola 1

Už je to pár mesiacov, čo skončila 4. Veľká vojna ninjov a Konoha je opäť po rekonštrukcii. Každý shinobi dostal voľno, ktoré sa im pomaly kráti a čaká ich návrat do šlužby. Po súboji Naruto vs. Sasuke, sa Narutovi podarilo priviesť Sasukeho k správnemu rozumu a vrátili sa spolu späť do Konohy.

Stojí tam a hledá vzpomínky, které stejně jako listí dávno odvál vítr. Nádherné zelené lesy v zemi Ohně stále rostou, aby připomínaly její dřívější krásu, stejně jako ten který jej právě obklopuje. Být to cizí člověk, měl by pocit, že stojí na nádherném poklidném místě a obdivoval jeho krásu, ale on ho znával jinak, v dobách, kdy ještě nebylo tak klidné, v dobách kdy tam stávala vesnice.

Meshiki : Když jsem se probrala, slunce mi svítilo do očí a u mě v pokoji seděla Tsunade, což bylo překvapující. V tu chvíli jsem si nevybavila, co všechno se před mým zhroucením stalo a její přítomnost mě velice zaskočila, ačkoliv byla nejspíš na místě.
„Co tady děláš?“ porozhlédla jsem se po místnosti, abych si rychle ujasnila, kde jsem. Samozřejmě nemocnice... Tokime! Chodba. Ten chlap.. on .. s návalem informací mi srdce začalo zrychlovat.

Tenten unaveně klesla na svou postel a rozpustila si vlasy. Už to bylo pár dní, co se vrátili z poslední mise, která podle všech očekávání proběhla naprosto klidně. Teď už bylo dobrých pár hodin po půlnoci, když se dívka vrátila z jedné ze svých nočních procházek. A jako vždycky, zase myslela jen na něj. Jak tak vklouzávala do peřin, vzpomínala na jejich poslední setkání…

-

Sora klopala na Sasukeho dvere. Bolo tesne pred obedom a nevedela či je vôbec vo svojej izbe. Chvalabohu, bol. Otvoril po treťom zaklopaní. Hneď ako otvoril dvere, Sora vbehla snu.
„Panebože, ty si mu ušla?“ spýtal sa prekvapene.
„Nie,“ pokrútila hlavou a sadla si spolu so Sasukem na posteľ a on na ňu nedočkavo pozeral, „Hidan ma poslal.“
„Čože?“ strhol sa, keď to počul, „Tak tomu vôbec nerozumiem.

"Pusťte mě!" ozývalo se poloprázdnými ulicemi Konohy. Vesnice byla již zahalená do tmavého pláště noci, většina lidí už spala, nebo se ke spánku aspoň chystala. A ta hrstka opozdilců, co se ještě ve skupinkách procházela ulicemi po nějaké té večerní pijácké zábavě, se otáčela za skupinkou ANBU. Zastavovali se a prohlíželi si muže spoutaného v železných okovech.

Hiraykon:
Klop. Klop.
Niki rozospato pootvorila jedno oko a započúvala sa do zvuku, ktorý sa ozýval z poza dverí. Myseľ mala ešte v stave úplného pokoja. Preto si pomyslela, že ten zvuk pochádzal z jej sna. Perinu mala prehodenú okolo krížov. Bolo pomerne teplo a tak spala len v spodnom prádle.
Klop. Klop.

O rok později…

Byla hluboká noc a všude vládl klid…tedy skoro všude.
Sasuke sprintoval chodbou, jak nejrychleji dokázal. Prudce zabočil okolo rohu a boty mu hlučně zapištěly na podlaze. Věděl, že by na sebe neměl upozorňovat, ale už dál nedokázal udržet své emoce na uzdě. Prosprintoval další chodbou a vzápětí střihnul další ostrou zatáčku okolo rohu. Dorazil ke schodišti, které překonal několika neuspořádanými skoky, tvrdě dopadl pod poslední schod a ztěžka zalapal po dechu.

Kde to jsem? … Já jsem zemřela? … Ne to ne, říkala jsem si v duchu, když jsem ležela na kamenném chodníčku. Všude kolem stály kamenné stěny.
*grh*
HUH! Je tu někdo? Voda … Slyším tu vodu. Rozeběhla jsem se za zvukem, který mi připomínal kapky vody. Po několika metrech se přede mnou objevily neskutečně velké kamenné dveře s různě vytesanými znaky. Znaky představovaly vládce vodní říše. Střed dveří zdobil kruhovitý tvar, v jehož centru se nacházel vytesaný kámen stejného tvaru jako můj modrý smaragd.

Dívka se protáhla a se zakloněnou hlavou hleděla na hvězdnatou oblohu. Seděla na staré, ztrouchnivělé kládě, kdesi stranou od vesnice, od ruchu, spěchu, všeho. Pryč od něj.

Trochu posmutněle si vybavila jeho chladnou tvář, a zeptala se v duchu: „Proč jsi takový?“ Dělal jí starosti, zvlášť od té doby, co zjistil to o Narutovy a Hinatě. Vždycky jsi nablízku, ale přesto na tebe nemohu dosáhnout. Jsi jako měsíc, tak důvěrně známý a tak chladný, nedosažitelný.

„Tak tu si!“ zvolal Hidan, keď prudko otvoril dvere do Sasukeho izby, kde sa schovávala Sora. Tá so sebou tak trhla až jej už prázdny tanierik spadol na zem. S otvorenými ústami pozerala na Hidana, ako stojí strapatý vo dverách. Nezmohla sa ani na slovo.
Sasuke pred ňu skočil a prikrčil sa v bojovej pozícii. Hidan sa zamračil. Nechcel bojovať ani nikoho zabiť, chcel iba to, čo je jeho. Soru.
„Uhni, Uchiha!“ zavrčal, „Inak ťa zabijem!“ vyhrážal sa.
„Tak sa ukáž!“ vyzval ho Sasuke.

Ďalší diel a už sa pomaly začíname niekam posúvať, takže budete hádam aj vy taký happy jak ja.
Nuž a opäť som povolila uzdu a tento diel je až nehorázne (o trochu menej než ten predtým) dlhý! XD Dúfam, že sa Vám bude chcieť čítať to.
Enjoy!

„No... povedzme, že aj ja mám pár otázok.“ Povedala som a stále sa dívala do zeme.
Zasmial sa.
„Naozaj nemám tušenie čo by teba asi mohlo zaujímať.“
Zamračila som sa.
A to má čo znamenať?
O tom nepochybujem, máš veľmi... si veľmi obmedzený... aby si to dokázal pochopiť.

Hiraykon:
Kakashi zastal pred mohutnou železnou bránou Hiraykonu. Dvere do mesta boli otvorené, no pri bráne stáli ninjovia s poodhalenou hruďou, cez ktorú mali prevlečenú rozopnutú vestu, červené voľné nohavice a červené sandále. Na chrbte mali pripevnené katany s čiernou rukoväťou.

Otevřely se dveře SMRTI. Sasuke na nic nečekal a vběhl do nich. Ucítil, jak protrhl drát, natažený ve dveřích a dveře se za ním s bouchnutím zavřely a zapadly zámky. Ocitl se v naprosté tmě. Chvíli tam tak stál, pak se ale celá místnost osvítila rudým světlem. Ve stejnou chvíli se na Sasukeho z rour vypustila pára. Sasuke nemohl nic dělat, tak si aspoň kryl obličej. Pára mu pálila kůži po celém těle, na už zničené ruce se odlepil i ten zbytek kůže. Sasuke křičel bolestí, ale odhodlal se k tomu, že se podívá okolo sebe.

Údolie Konca:
Voda okolo Naruta sa začala hmýriť a chakra vytvárala vzdušný vír, čím vodu úplne odsúvala. Narutovi sa začervenali oči a celé telo mu začalo pokrývať Kyuubiho chakra. Okamžite sa mu vytvorili tri chvosty. Gaara ho sledoval z brehu, no v jeho očiach sa zračil hnev a únava.