Drama
Nana zaspala až nadránom a tak sa ráno cítila dosť zle. Keď sa posadila, bolela ju celá chrbtica. Hodiny na stene ukazovali niečo po desiatej. Zvonku počula nejaké hlasy – pravdepodobne Pein poslal niekoho kopať. Otvorila okno. Šľahol jej rovno do tváre studený vietor. Videla dole tú veľkú dieru, ktorá slúžila ako vchod do tunela. Bola prekvapená, keď videla, kto kope. Zetsu a Hiro. Presne vedela, koľko bije. Musela to urobiť.
Ticho sa prikradla ku jej izbe. Stlačila kľučku, no dvere sa ani nepohli, pretože boli zamknuté.
V minulém díle:
„Naruto, jak jsi na tom, můžeš nás odsud teleportovat?“
„Ano, jenže nejbližší bod je v zhruba třicet kilometrů od Konohy a odsud je to asi padesát kilometrů. Takže Itachi postarej se pak prosím o mé tělo.“ Řekl blonďák a usmál se.
„Jak to myslel s tím, postarej se o mo…“ Nestihl dopovědět větu Kakashi, protože všichni zmizli ve zlatém záblesku.
Já jsem … Epizoda 5: Nový domov a setkaní s …
No, konečne sem pridávam ďalší diel Ťažko sa mi, ale písal, pretože... no, chcela som zachádzať trochu ďalej a opisovať... no, nebudem vám to tu vypisovať
Enjoy! '¸'
Po tom čo môj rozhovor s Tenten skončil som ju odprevadila k nej domov. Prehodili sme ešte pár slov, a ja som potom šla.
Bolo už takmer jedenásť hodín a ja som bola vážne hladná, tak som sa zastavila v Ichiraku ramen a objednala si ramen so sebou.
Sadla som si zatiaľ na stoličku a čakala.
Stál uprostřed tržiště. Byla noc. Kolem něj proudily davy lidí a ze všech stran se řinuly syté vůně čerstvě připravených pokrmů. Vypadalo to na jakousi slavnost. Ale jak to?
Minule: Od poražení Madary uběhlo dvanáct let, Naruto ze své práce Hokageho není zdaleka tak nadšený jak si kdysi myslel a jeho práci v jednom kuse přerušuje Shikamaru. Navíc mezi ním a Sakurou už se dá stěží mluvit o soužití, ani jejich vztah není takový jak ho čekal. Jeho syn Naoki se mu svěří, že jeho špatné chování ve škole a nechuť bavit se s ostatními souvisí s chováním Naruta a Sakury, proto se Naruto rozhodne trávit s ním a Sakurou víc času, aby vše napravil, jenže situace se samosebou znovu komplikuje.
KAPITOLA 1.
Dažďové kvapky
Bol upršaný letný deň v Konohe a mladý človek ležal na posteli v svojej izbe a čítal si knihy a spisy. Keďže bolo vonku úplne ako v dažďovom pralese, tak trávil radšej tento deň doma učením a porozumievaním techník a chakry. Učil sa už snáď aj cez tri hodiny, tak bol pekne prekaprený.
Prečo musí byť vonku hentaká marha ?! Povedal si sám pre seba. V miestnosti už totiž začalo byť dusno jak v konskej ri*i.
Meshiki : Opravdu moc se mi ulevilo, když to vzal Yoru tak s humorem... Ačkoliv mě to možná trošku zamrzelo? Nejsem si jistá. Ale myslím, že je to proto, že jsem doufala... ani vlastně nevím, v co přesně jsem doufala. Větší zájem? Překvapení? Nejspíš jsem divná. Neji je určitě rád, že to vzal tak s klidem a já? Ani nevím, co chci. Alespoň v jednom mám jasno, že Nejiho miluju a chci s ním zůstat do konce svého života. Jo, zní to tak sladce, že by se mi z toho ještě před několika lety zved kufr, ale teď je to pro mě naprosto normální.
„Začni tím, jak to bylo s Danzem.“
„Dobrá, to bych to měl vzít úplně od začátku.“ Řekl Itachi a pověděl jim pravdu, o tom proč vyvraždil klan, že mu to nařídila vesnice, kvůli tomu, že klan Uchiha chystal převrat, až po souboj s Danzem a o tom jak si implantoval Shisuiho oči.
„Zajímavé, ale proč jsi nás tedy přišel požádat o pomoc?“ Zeptal se Kakashi.
„No proto, že se Akatsuki chystá …
Já jsem … Epizoda 4: Itachiho prosba a blonďákovo tajemství
„polapit všechny Bijuu a ovládnout svět.“ Odpověděl Itachi.
unášena krásou hvězd,
třpytivou září,
oslnivým jasem.
Přemýšlím?
Co jen pohledávám,
na tomto zpustošeném místě.
vzpomínky nepřicházejí,
celá se třesu,
ani nevím proč,
že by povědomý reflex,
či snad odpověď.
ale nejde to,
mé tělo nechce poslechnout.
Proč?!
Proč jen proč?!
Je tomu tak.
[center]Neznámá síla mě drtí,
její surovost mi husí kůži nahání,
bojím se toho co znamená.
Sasuke otvoril oči a čakal, že ho oslepí ranné ostré svetlo. Keď sa tak nestalo, ešte stále zasnívaný si prešiel rukou po tvári. Vstal a polonahý sa vybral ku oknu vo svojej izbe. Cestu mu skrížilo zopár kusov ženského oblečenia rôzneho druhu. Pri spomienke na majiteľku a spoločnú noc sa naširoko usmial. Za oknom ho vítalo sivé a upršané ráno. Ťažké sivé oblaky sa pomalým tempom premiestňovali v smere fúkajúceho studeného vetra. Pri silnejšom poryve sa studený vzduch dostal do domu cez zle utesnené okno. Vietor pošteklil Sasukeho nahé brucho.
Vyrážíme
Kiba všechny svolal, aby jim vysvětlil plán útoku. Nejvíc nervózní byla Hinata, na jednu stranu byla ráda, že už odtud konečně zmizí, na druhou se to v poslední době silně vymykalo kontrole, všichni se hádali kvůli nesmyslům a ona měla starost, jak to ovlivní chod celé akce.
Všichni čtyři vůdci skupin si nastoupili dopředu, Sasuke se sice postavil nejméně metr od nich a tvářil se, že se ho to netýká, ale stejně jako Gaara a Naruto čekal na pokyny.
Čas bežal rýchlejšie, ako si Nana predstavovala. Po Itachiho odchode jej všetko išlo akosi rýchlo. Možno to bolo tým, že cez deň veľmi veľa spala. Zo začiatku ani tak nie, ale posledné tri týždne sa len vyvaľovala v posteli.
Niekedy ju prepadol pocit, akoby všetci v sídle zabudli, že existuje. A práve s tým bola hrozne spokojná. Tehotenstvo ju robilo zo dňa na deň krajšou a krajšou. Jej vždy svetlá a smutná tvár sa zmenila. Mala ružové líčka, ako bábika. Často sa usmievala, aj keď na úsmev nemala dôvod.
Zesláblý a unavený,
doufal si snad ve vítěství?
Ubohost je lidská víra,
já se vždycky držel pěstí.
Jdu pro tebe.
Vědíc o každém mém kroku.
Čekal si to.
Cítíš už pach krve toku.
Svět je krutej,
Svět je zlej!
Jsem tady,
a tak se ptej.
Proč je to tak?
To se stává.
Život někdy bere,
někdy dává.
Stojím s mečem,
nad tvou hrudí.
Chlad už stoupá,
smrt se budí.
Čekáš pomoc,
od přítele?
Najdeš jen krev,
na jeho těle.
Ono stejně,
jako tvoje.
Brzy zemře,
[i] [center] Já jsem Hidan, druhým jménem bolest,
padni na kolena, blíží se tvůj konec.
Já získám tvou krev, zbytek zařídí můj bodec,
tak dělej co ti říkám, nechci slyšet protest.
Já jsem Hidan, dělám co mi Jashin přikáže,
nedělá mi žádný problém zavřít tě do žaláře.
Jsi jen fracek, co má strach podívat se mi do tváře,
tak se mě boj a pořádně! Ať slyším tvůj nářek.
Já jsem Hidan, právě tě jdu obětovat,
abych řekl fakt, baví mě s životy si pohrávat.
Už jen toho že žiješ, by jsi měl litovat,
Tokime : Vyrazila jsem za Shikamarem. Vím, že nebylo hezké, co jsem mu řekla, ale nechtěla jsem, aby si myslel něco, co není, co neexistuje. Jenže jsem to možná přehnala. Představa, že spolu vlastně „chodíme“ a já mu tohle řeknu... Muselo pro něj být příšerné, si to vyslechnout. Došla jsem až za vesnici. Ležel tam pod stromem na trávě a pozoroval oblohu. Přišla jsem k němu a nevěděla, co říct. Podíval se na mě a pohled zase odvrátil. Opovrhoval mnou a opravdu hodně, ten pohled mě ubíjel, ale zasloužím si ho.
„Omlouvám se,“ řekla jsem.
„Nemáš proč,“ vrátil mi.
Před dvanácti lety:
Naruto, Sakura, Sasuke a Kakashi stojí na mostě.
„Takže se vážně nezdržíš ani do jmenování našeho nového Hokage?“ zeptal se Kakashi.
Černovlasý mladík jen zakroutil hlavou.
V minulém díle:
„Jak si to myslel s tím, že víš co je tajemstvím Byakuganu?“ Zeptala se ho Hinata.
„Jednoduše. Vím, jak funguje.“ Řekl blonďák, usmál se a otevřel oči. Jak mile se na něj podívali, okamžitě ztuhli. Jeho oči, už nebyli blankytně modré, ani veselé, byly plné smutku, nenávisti a zloby. Měly tmavě modrou barvu a v nich, černou osmicípou hvězdu s otvorem uprostřed, ve kterém, byl malý černý vzor, ve tvaru shurikenu.
„ Je načase, se do toho konečně pustit.“ Řekl blonďák a vrhl se proti přesile.
Tmavá postava vyběhla a pevně dívku chytila za paži.
„Nemysli si že se mě můžeš jen tak dotknout!“ vykřikla a vyškubla se téměř hystericky, až připomněla starou známou Sakuru.
„Jsi obyčejný idi*t!“ dodala když se přestala zmítat.
Černovlasý kluk mlčel. Tohle nebyla jeho chvíle.
Ticho před bouří
Sasuke nevěřil vlastním očím skutečně tu před ním stál Naruto, nebo už mu taky přeskočilo? Kakashi se obával nejhoršího, jak ty dva dávné rivaly pozoroval, ale Sasuke se z ničeho nic otočil a namířil si to do toho nejtmavšího kouta.
Keď sa ráno Nana zobudila, Itachi bol preč. Odišiel potichu skoro ráno. Až teraz si uvedomila, že bude od neho tak dlho preč.
Unavene vstala z postele a obliekla sa. Sedela na posteli bez pohnutia, pretože sa jej nechcelo vstať. Ale vedela, že nemôže vylihovať večne. Teplé a mäkučké periny ju lákali, ale vo svojej mysli ich odmietala.
Vykročila smerom do kúpeľne dať si do poriadku ranný dych a vlasy. Chodbou sa začali ozývať nejaké hlasy. Pred dverami kúpeľne Nana započula hádku. Niekto bol dnu, a niekto von. Keď podišla, zistila, že to je Konan.