Drama
Potkali se dva prátelé v boji,
jeden vedle sebe lásku svoji,
druhý nikoho neměl,
protože své přátele nenáviděl.
Dívka ke své lásce běží,
ten k kaluži krve leží,
ten druhý jen směje se,
náhle na zem svalí se.
Dívka svou lásku oplakává,
pak najednou zjistí, že dýchá.
Její láska se na ni dívá,
a nevinně se na ni usmívá.
Pak si všimne že něco říká,
skloní se k němu ať lépe slyší,
najednou se rozplaká,
doufá že je to můra ze které se probudí.
[i]Vždy keď som sa zaľúbila,
moja láska zahubila.
Prečo nosím prekliatia?
Oni sa už nevrátia!
Vždy keď vo mne láska vzplanie
mám len toto jedno prianie:
„Žime spolu večne šťastní,
Môžeme mať život krásny.
Nevezmi tú osobu,
nevezmi ju do hrobu!“
Prosím boha, prosím diabla,
hnusí sa mi moja kliatba.
No je márne prosiť sily,
aby lásku nezhubili.
Moja prvá hrozná strata
sa týkala môjho brata.
Strach a bolesť vo mne prúdi,
no brata to neprebudí.
Moje city skľúčené
šťastiu nie sú súdené.
Kiba konečně odtrhl oči od jednoho z mnoha mrtvých těl, tím navždy zůstane. Už nikdy víc nebude hrozbou. Pak zamířil směrem, kterým se původně chtěli odebrat. Uprostřed chodby ošetřovala Sakura Sasukeho ruku.
„Říkám, že už je to dobrý.“ bránil se.
„To vidím, co kdyby tu bylo takových víc?“ přeměřila si ho ostře pohledem a pokračovala.
„O tom ani nežertuj.“ řekl Neji.
Týden byl pryč a já vstávala s velkým očekáváním, jakou pitomost nám dnes Zakuklenec poví. Měli jsme mít sraz hodně brzo ráno na mostě, který nám byl představen jako “místo kde nás Kakashi bude nechávat čekat“.
Obloha, která byla do teď jasná, se zatáhla a začalo pršet. Počasí vědělo, co se bude dít. Proti sobě stojí Uchiha Madara, jenom jeho jméno je legenda, už ve své době byl skoro nepřemožitelný, teď má navíc nezničitelné tělo a neomezenou zásobu čakry. Proti němu stojí Uchiha Itachi, druhý člen klanu Uchiha kdo má věčný sharingan a s ním Namikaze Naruto, věznitel Kyuubiho a vůdce klanu Namikaze.
Právě teď se schyluje k jedné obrovské bitvě.
Naruto Namikaze a Uchiha Itachi proti Uchihovi Madarovi.
Tokime : Když jsem se probudila podruhé, byl večer. Zdravotní sestra mi zrovna zatahovala žaluzie, aby mě nikdo z venku nemohl pozorovat. Až když jsem pořádně zaostřila, jsem zjistila, že to není obyčejná sestra, ale Sakura. Usmála se na mě, ale její ustaranost se nedala přehlédnout.
„Ahoj, je ti dobře?“ zeptala se.
„Ano, cítím se cela v pořádku,“ úsměv jsem ji oplatila. Nejspíš poznala, že lžu, jelikož mi až tak dobře nebylo. Přišla jsem si strašně unavená a bolelo mě břicho.
„V jakém jsem měcíci?“
„Ve čtvrtém,“
Mé tělo mě neposlouchá. Můžu mu desetkrát, stokrát a nebo i tisíckrát přikazovat ať vykoná sebemenší pohyb, ale stejně to nemá žádný smysl. Jed působí až překvapivě rychle. Už se zmůžu jenom na to ležet uprostřed nějakého lesa. K čemu mi je byakugan, když se nemůžu hýbat? Ale to je teď to nejméně podstatné...
Ještě předtím než mě zasáhl jedovatý kunai, jsem čelila velké bitvě. Čtvrtá válka ninjů byla krutá, ale boj ve kterém jsme se ocitli dnes byl ze všech nejhorší. Vyžádal si spoustu obětí.
Bitva - chaos s křikem umírajících, pach krve, potu a prach ve vzduchu...vážně je to to, co má přinášet budoucnost? Pomalu toho začínala mít dost, právě končil třetí rok neutuchajících bojů a kde je konec...v nedohlednu.
Růžovovlasá dívka měla, co dělat, aby nepadla vyčerpáním vedle nešťastníka, kterého právě ošetřovala. Zatmělo se jí před očima, za dnešní odpoledne vydala až příliš chakry a to celou tu dobu strávila ve zdravotnickém stanu v bezpečí mimo hlavní bojiště.
Vzbudil jsem se celý rozlámaný, možná to nebyl až tak nejlepší nápad spát na zemi, ale stejně, copak jsem se s ní měl hádat?
Vstal jsem, ta blondýna ještě spala a já vážně nevěděl co dělat. Šel jsem se projít po jejím obrovském pokoji a nakonec jsem si řekl, že si prohlédnu co vlastně může ve všech těch šuplících, zásuvkách a skříních mít.
Otevřel jsem její stolek a našel něco co vážně připomínalo dívčí deník.
Predtým si ten prsteň nevšimla. Bol veľmi pohodlný, veľmi jednoduchý na to, aby upútal jej pozornosť na viac než pár sekúnd. Viac krát po ňom prechádzala prstom, niekoľkokrát naňho pozrela, no nikdy sa nezamyslela nad tým, čo videla.
Jemný prstienok z bieleho zlata sa na slnku zaligotal.
"Pohni si, princezná."
Temarin hlas ju vrátil späť do reality.
Princezná, pomyslela si Hinata s pocitom závratu. Aká čudná prezývka.
„Hm. Mistr loutkař, ninja co bojoval s prvním hokagem, služebník Jashina a ocasý bez ocasů.“ Řekl Naruto.
„Dlouho jsme se neviděli Itachi a Naruto.“ Řekl posměšně Kisame.
„Kakashi, řekl bych, že je asi nezajmeme.“ Řekla Naruto.
Doteď zamračená obloha se projasnila a slunce rozsvítilo celou louku a ninji na ní. Bylo tak nádherné počasí, že by nikdo nepoznal, k jaké bitvě se schyluje.
Já jsem … Epizoda 9: První bitva aneb válka začíná
Křik ztracený v tichu
Vzduchem se nesoucí pach krve se mísil s potem a pocity úzkosti. Skupina ninjů stála v chodbě a od muže s tváří jisté smrti je dělila hromada mrtvých těl. Jediný zvuk, který se místy ozýval, bylo Akamarovo vrčení, jež Kiba tlumil neustálím tlačením ho nohou za sebe.
Ta která neprohrává
Yoru : Tokime stále nereagovala. Držel jsem ji v náručí a ona nebyla při vědomí. Snažil jsem se sestrám vysvětlit, o co jde, ale nechtěly mi věřit. Říkaly, že není možné, aby si toho při jejím nedávném vyšetření nevšimly.
„Možná je to tou její chakrou,“ nedal jsem se odbýt. Nechápavě na mě zíraly.
„Je dost možné, že dítě překryla její nová chakra,“ začal jsem být nervózní. Co se uvnitř ní děje. Mám pravdu? Opravdu je těhotná? A co když ne.
Naruto stále zíral na místo, kde se před chvílí odehrávala ta podivná „scénka“. V hlavě si ji neustále přehrával tam a zpátky, hledal souvislosti, ale čím více to opakoval, tím rychleji se vytrácely detaily.
Kdo byli ti lidé? Jakýsi Obito Uchiha, o kterém nikdy neslyšel a jakási Rin, jejíž příjemní vůbec nebylo vyřčeno.
Sensei… co to mělo znamenat?
Sasuke vyskočil na strom a rozhliadal sa po slizkom nepriateľovi. Už sa netriasol strachom, ako tomu bolo pred chvíľou. Už sa nechcel ocitnúť v bezpečí. Už nechcel utiecť.
Teraz chcel len jediné – zabiť toho hada. A prečo? Aby zdokonalil svoje schopnosti. Aby bol schopný pomstiť rodinu. Aby bol schopný zabiť Itachiho.
Začul mierne šuchnutie. Hneď otvoril svoje oči plné krvi. Rozbehol sa po mohutnom konári a vrhol sa do priepasti za neustáleho vydychovania plameňov, ktoré smerovali na miesto, odkiaľ začul to tiché šuch.
Co Byakugan nevidí, Sharingan nezkopíruje a bez milosti zabíjí – nová oční technika
Narutova a Gaarova skupina se hnali bludištěm chodeb Kabutova sídla. Nebylo pochyb, že nikde poblíž není ani duše, všichni už věděli, že něco není v pořádku a mínili na to rychle upozornit ostatní.
„Podaří-li se nám k nim dostat včas, můžeme ještě změnit strategii.“ řekl mezi dechem Shikamaru.
Pozor: Povídka obsahuje pro někoho nepříjemné prvky násilí páchaného na ženách. Snažila jsem se to zaobalit, jak jen to jde, ale přeci jen na to raději upozorním předem. Takže číst na vlastní nebezpečí!
„Řekni to,“ zaševelí do jinak zcela ztichlého prostoru chodby podmanivý hlas toho muže.
„Takže urobíme to tak, ako sme sa dohodli,“ hovorila Sora za pochodu. Kráčali peši, lebo Sora nebola ešte vo svojej koži a rázne odmietala ich pomoc, „keď na ňu budeme tlačiť, tak nám to nepomôže.“
„V tom prípade by si nemala rozprávať ty,“ štuchol do nej Šunka silnejšie ako pôvodne zamýšľal a Sora sa trochu zakolísala, no znovu získala rovnováhu.
„Prečo?“ spýtala sa Riko, „Práveže Sora by mala hovoriť, lebo o zodpovednosti tej funkcie už niečo vie, no nie?“
„Je konec.“ Pronesl a podíval se po Tsunade. Ta se jen nevěřícně dívala a kývala na souhlas.
„Vypadá to, že legenda o žlutém blesku, je zpět.“ Pronesl Itachi a ostatní se na něj nechápavě podívali.
„To co jste právě teď viděli, bylo Hiraishin no Justu.“ Pronesl hrdě Itachi.
Já jsem … Epizoda 8: Mnoho úkolů
„Je konec.“ Pronesla Tsunade.
