Mise FF

Jak jen bych začal mé vyprávění. Nejsem v tom vyprávění dobrý. Prosím tedy o pochopení.
Asi tím, jak jsem viděl celou vesnici připravovat se na svátek Tanabata. Tyto dny jsem v dětství neměl rád, protože mi otec neustále vtloukal do hlavy, že je to důležitý svátek, jelikož se střetávají dvě hvězdy, které jsou od sebe vzdáleny nepředstavitelnou dálkou. A právě tyto hvězdy představující dva milence.

„Zatraceně!“ křičím, ani pořádně nevím proč. Nejspíš proto, že jsem se zamotal do šňůry, na kterou bude Sakura věšet lampiony. Já fakt nemůžu za to, že si dala ty svoje sarapatičky na moji oblíbenou židli v Ichiraku. No jo, já vím, že bych měl pomáhat Sasukemu s přípravami na tanabatu, ale když já mám hlad! A tady dělají tak vynikající rámen! A Sasuke se nezblázní!

Vstal a země se mu pod nohama nebezpečně rozhoupala. Jako v boji, když ztrácí příliš mnoho krve; v té chvíli, jak mu kunai nepřítele pronikne hluboko do masa a oblečení se začne zbarvovat do ruda. Přesto, když se pak podíval okolo sebe do poloprázdného šera hospody, žádného protivníka nespatřil. Jenom venku tisíce barevných papírků vlajících ve větru.
Protivně bodaly do očí.
Pohledem prohledal místnost a pokusil se najít tu sympatickou servírku v krátké sukni; když ji nikde nespatřil, s nezaujatým pokrčením ramen se vydal ven.

Na zazvonenie budíka som sa rýchlo posadil a zaklapol ho. Oprel som si lakte o kolená a tvár som vložil do dlaní. Pretrel som si oči a vzdychol som si.
Odhodil som zo seba prikrývku a pomaly som došiel do kúpeľne, kde som zo seba zhodil oblečenie. Pod teplou sprchou som sa konečne prebral. Obliekol som sa a vyrazil som do ulíc.

Len tak som sa prechádzal, keďže bolo voľno a nechcelo sa mi veľmi nič robiť, keď som zbadal, že všade sú rozvešané bambusové vetvičky. Zastal som a rozmýšľal.

Lístky sa začali jemne vlniť vo vetre. Nielen ony, ale aj blonďaté vlasy, ktoré zakrývali smútok v blankytne modrých očiach. Zahľadeli sa na oblohu.

V Konoze byl rušný den, protože se všichni horlivě připravovali na každoroční festival jménem Tanabata. Několik lidí muselo pomáhat s přípravami na tento festival. Samozřejmě, že se nikomu nechtělo.
„To je otrava!“ Pronesl tradičně Shikamaru. Přitom ležel na jedné z nedalekých zídek.
„Síla mládí to vyhraje!“ Pokřikovaly energeticky naše zelené šelmy z Listové.
„Hej, vy idioti! Co kdybyste nám taky trochu pomohli a ne tu pobíhali v těch svejch úchylnejch, zelenejch oblečcích!“ Nadávala růžovka jménem Sakura.

Prípravy na festival boli v plnom prúde a každý chodil po námestí a vešal svoje stužky s prianiami. Obzeral som sa a hľadal som nejaké vhodné miesto pre tú moju, aj keď som si nemyslel, že si nakoniec nejakú kúpim. Bol to predsa sviatok, ktorý som ja moc rád nemal a nejak som sa ho ani nezúčastňoval.
Prechádzal som sa s rukami vo vreckách po uliciach Konohy a okolo mňa prefrčalo pár ľudí.
"Hej!" zakričal som na nich. Všetci sa otočili a prišli ku mne.
"Nazdar, Naruto. chystáš sa na Tanabatový festival?" opýtal sa ma Shikamaru a niekoľko ďalších.

Procházel jsem se přelidněnými Konožskými ulicemi. Všude bylo plno stánků s občerstvením a nápoji a spoustou dalších věcí. Mezitím se také vyjímaly stánky, ve kterých prodávali proužky papírů s červenou, tmavě modrou, žlutou, a světle i tmavě zelenou barvou. Bylo sedmého července, den kdy se střetávají hvězdy Altair a Vega. Proto dnes slavíme.

Po dlouhé době přestalo konečně pršet a vysvitlo jasné slunce, které vykreslilo na obzoru duhu. Konan se s úsměvem rozeběhla ven. Tančila sama ve svitu a užívala si hřejivé záře. Na terase domku seděl Jiraiya a usmíval se na skotačící děvče. Pomalu se blížil čas odejít. Přesto tu ještě chvíli zůstane. Konan se zvonivě smála a vyskakovala. Potom si všimla svého mistra a zarazila se. Trochu se začervenala a rozeběhla k Jiraiyovi, vedle nějž se posadila.
„Slunce ti vykreslilo nádherný úsměv na tváři, Konan.“

Klid. Mír. A všudypřítomná spokojenost. Taková byla nyní situace ve Skryté Listové, jedné z velkých vesnic ninjů.
Naruto se procházel ulicemi. Ruce měl zastrčené v kapsách svých obvyklých oranžových tepláků, jejichž pas částečně překrývalo tmavomodré tričko s výrazným potiskem červenožluté spirály. Ofina zlatých vlasů trčících do všech stran mu mírně spadala do očí, čelenku, na kterou byl už od dětství tolik pyšný, nechal protentokrát ležet na nočním stolku ve svém pokoji.

Den, kdy se znovu setkají.
Začátek července, byl jako vždy horký, ale nikomu to nebránilo v úsměvu a v práci. Všichni usilovně pracovali na znovuobnovení Konohy do její původní krásy a nic jako horko či strach je neodradilo od úsměvu. Všem se stále honilo v hlavě, že Naruto vyhrál a oni obnoví vesnici pro něj i pro příští generaci.

Pokaždé, když ji vidím, je zas o něco krásnější. Ve tváři má vždy ten milující úsměv, její křišťálové oči jsou neustále plné něhy, důvěry a pochopení. Miluju, když se její dlouhé vlasy lehce pohupují ve větru, zbožňuju pohled na to, jak si je jemně dává za ucho a stydlivě klopí zrak k zemi, zatímco jí tvář polévá ruměnec. Už jen díky těmto pár věcem je pro mě Hinata dokonalá…

Listí se pohupuje v letním větříku. Sedí pod stromem a pozoruje sestřenici, která se činí nedaleko. Jeho tým má volno a pro jednou chce vidět její pokroky. Kiba a Akamaru mají co dělat, aby se vyhnuli nebezpečným pěstím. S mírnou samolibostí se pousměje nad Hinatinými výkony. Má na nich velkou zásluhu.
Polední slunce začíná nesnesitelně pálit. Kurenai-sensei se rozhodne trénink ukončit. Všichni jsou zbrocení potem. Jen Shino vypadá, jakoby ani nezaznamenal oteplení. Zabalený v kabátě prolézá křovím. Beztak zase loví nějaký lezoucí hnus. Fuj.

„Čo do pekla?“ skríkla naštvaná Ino v momente, keď sa prebudila z krásneho spánku na otravný a nepríjemný zvuk urputného udierania do jej drevených dverí.
„Prečo mi to robia, veď sa mi sníval krásny sen o... Vlastne o čom sa mi snívalo?“ nevedela si spomenúť Ino,
„No to je proste jedno ale bolo to krásne!“ povedala zasnene, akoby sa chcela vrátiť späť do svojho sna. Neochotne sa postavila, podišla ku vchodu a otvárala dvere pretierajúc si oči chrbtom ruky.

"Máte prianie na Tanabatu?" hlesla Tenten lebediac v teplej vode. Vlastne áno, dnes je Tanabata. Ino obrátila zrak k stropu, Hinata k hladine a Karin si so Sakurou vymenili ostré pohľady, no ani jedna neodpovedala.
Od pánskeho bazéna ozval huriavk. Z Narutovho kriku rozumeli len slová Tanabata, Sai, pipík a Sasuke. Posledné dve zapôsobili na väčšinu dievčat v bazéne. Sakura sa zdvihla, siahla po uteráku, vyšla z vody a nenútené si to zamierila k stene, k miestam, kde sa dala v dreve tušiť štrbinka. Karin ju, nestrácajúc čas s uterákom, sledovala.

„Mami,“ osloví mě až moc dospěle ten milovaný hlas. „Mami, posloucháš mě vůbec?“ ozve se znovu a já se konečně obrátím tím směrem tak prudce, že mi vzápětí lupne za krkem. Nakloním hlavu trochu do strany, pravou ruku natáhnu a sáhnu přes levé rameno dozadu, kde zmáčknu silně prsty aktuálně nejvíc namožené svaly. Trochu to pomůže, ale ne na dlouho, což vím. Fyzicky mi bude úplně dobře až pozítří, ale to nevadí.Ten mizivý okamžik, kdy budeme zase spolu, za tohle vše stojí. Nevyměnila bych to za nic na světě.

„Musíš!“
„Ale nemusím!“
„Ale jo!“
„Ale i ne!!“
„Nebuď takovej sobec Kuramo!“ zavřeštěl blonďák na zrzavou lišku.
„O to mi nejde! Nejsem nějakej pejsek, abych nosil větev s papírky!“ rozkřikl se Kurama a vzdorovitě hleděl Narutovi do očí.

Tentoraz svoje zvyčajné miesto na hlavách sôch vymenil za rozpálené miestečko na streche skromného príbytku. Jednak mu na hlavu tak nepražilo slnko a mal z tadeto omnoho lepší výhľad na dianie v Konohe, ktorej ulice boli dnes mimoriadne plné a hlučné. Očami sledoval nezbedné deti behajúce všade, kam dovidel. Pousmial sa, ešte stále si pamätal na tie iskričky nezbednosti hrajúce v jeho očiach, keď predvádzal šibalstvá, koniec koncov, nebolo to tak dávno.