Série
Hinata se opírala o Naruta a pomalým krokem s propletenými prsty šli po hlavní ulici Konohy. Bylo čtvrt na tři ráno, není proto divu, že i většina ulic byly jako vymetené a větru nic nebránilo, aby se proháněl po Konoze.
Lesem se prodíralo cosi velkého. Větve se ohýbaly a praskaly. Zem se otřásala s každým krokem. Ptáci raději mizeli z dohledu. Velký a majestátní tvor se rozhlížel okolo sebe. Něco hledal. Nebo přesněji – někoho. Hrdě vztyčená hlava se otáčela sem a tam, zlaté oči těkaly z místa na místo.Citlivý nos větřil ve vzduchu.
„Támhle,“ ozval se čísi hlas z jejích zad.
„Vím.“ Obří žába otočila hlavu směrem, kterým ukazovala ruka žabího poustevníka a její oči spatřily tvora velkého, jako ona sama.
V izbe bolo prekvapivo chladno. V ruke nepokojne zvierala čelenku s pomyslením, či si vybrala správne. Pohladila kov a vec odložila na posteľ vedľa seba. Prešla chuniinskou skúškou. Nikdy si nemyslela, že má vôbec na to byť čo len geninom, ale červenovlasý chlapec jej zmenil život. Naučil ju bábkarstvu a všetko bolo... Lepšie. Nebola pri zmysloch, nebola v tomto svete, v realite, keď vyrábali bábky spolu a rozprávali sa. Bolo to niečo, čo milovala, ako hodiny strávené s ním. Už sa poznali skoro dva roky. Bolo to pre ňu zvláštne, mať naozajstného kamaráta.
Odešel si, nevychovanec! Pes?! To zrovna! Kočka to je! To je hned jasný, když takhle prská a ukazuje zoubky! A odešel od stolu s nedojedeným jídlem!
Pesnička k dielu: Yellowcard - Gifts and Curses
Konečne som sa priblížila ku bránam Konohy. Hneď som sa premiestnila pred kanceláriu Tsunade-sama. Zaklopala som a čakala na pozvanie. Keď som vošla, okrem Hokage, tam bola aj Shizune a Sakura.
„Nikki!“ skríkla Sakura a hodila sa mi okolo krku.
„Ahoj Sak.“ objatie som jej oplatila.
„Dobrý deň, Hokage-sama.“ pozdravila som. „Chcela by som sa opýtať, či tu môžem zostať na trvalo, ako ninja Konohy.“
„Ale to je jasné. Schopní ninjovia sa vždy zídu.“ odvetila z úsmevom.
‘To je zlé..’ Prebehlo Kateme hlavou a už sa aj rozhodla konať. Pristúpila k Joshine, objala ju okolo ramien a surovo sa pozrela na muža pred nimi.
Druhý den ráno se Hinata se svým synem opět vydala na cestu. Byli už tak blízko.
,,Mami musíme si pospíšit, dnes večer už končí zkouška!'' Netrpělivě vřískal Kazuo.
,,Neboj se. To stihneme!'' Utěšovala ho jeho maminka s veselým úsměvem.
,,Stát! Podle mapy jsme na okraji vyznačené oblasti, měli bychom aktivovat byakugan abychom je snáze našli,'' podotkl Kazuo.
,,Prší, to by nám mělo poskytnout ještě jednu výhodu,'' oba se usmály šibalským úsměvem a pustili se do hledání.
,,Dáme si závod, jo?''
,,Stejně tě porazím!''
„Začněte!“ Vyrazím a první ránu uštědřím Aneko do boku. Zapotácí se, ale oplatí mi ránu. To mě trochu překvapí, ale ne na tolik, abych se nevyhnula její příští ráně, která měla být do hlavy. Otočkou se dostanu za ní a kopek nohy ji zasáhnu zezadu do hlavy. Vyjekne a chytne se za temeno. Toho využiju a skočím na ní tak, že ji svalím na zem. To se bouchla o hlavy ještě víc. Stočí se do klubíčka a nechce se pohnout. Vstanu a tázavě se podívám na Mariseho. Má neutrální výraz. Najednou mě někdo kousne do nohy. Vykřiknu a podívám se dolů.
„Tak jo, konec té ubrečené Ren. Mám hlad, nevíte, kde najdu jídlo?“ Zeptala jsem se a vstala. Rychle jsem si utřela slzy.
„V jeskyni je jídlo, ale tam asi nechceš, co?“ Nabídla mi Konan.
„To rozhodně ne!“ Vyhrkla jsem. Rozhlédla jsem se kolem sebe.
„Možná je nějaké ovoce v lese.“ Řekl Itachi.
“Č-Čo?” Zatvárila sa Hana nechápavo a so zloženými rukami v bok od Kibu čakala vysvetlenie.
“Som Hoshi Takara!” Skríkla Hoshi a lakťom mu šťuchala do rebier. Kiba hodil na Hanu zdrvený pohľad čakajúc záchranu, no tá neprišla.
“Aha.. Tak to bude ešte sranda. Nech sa jej tu páči.” Usmiala sa naňho škodoradostne a s rukou položenou na jeho ramene prešla pomedzi nich smerom dole.
“Hej, Hana!” Skríkol na ňu včas, keď mu už skoro zmizla z dohľadu.
Tá sa vrátila o pár schodov vyššie a spýtavo sa naňho dívala.
„Pripravená?“ spýtala sa jej Mira, keď na druhé ráno postávala v strede izby a vedela, že je bledá ako stena. Strnulo prikývla, i keď sa pripravená necítila. Daisuke jej povedal, že nemusia odísť hneď na druhé ráno. Že jej ešte dá čas, aby sa neuponáhľala. Lenže ona to už nechcela odkladať. Vedela, že keby tak urobila, tak by si to celé rozmyslela a nikde neodišla. Mira s tým nemala problém. Neklamala jej. Mira Tory nikdy neklamala. Aj keby sa jej to celé nepáčilo, povedala by to. Nenechala by Tory odísť v klamstve s Daisukem.
Daisuke...
Charaktery zde uvedené a použité NEjsou moje!
Kapitola první: Kde to všechno začalo
Mladičká rudovlasá dívenka se dnes prvně po dlouhé době vrátila domů s úsměvem. Ne takovým, který křičel: „Zase jsem to tomu otravnému klukovi dala sežrat!“
Či obdobným, který do světa hlásal: „Konečně jsem doma!“
Ani tím tak běžným, říkajícím zvědavému pozorovateli: „Dnes to v akademii stálo za houby, alespoň že se tam zítra nemusím vracet. Začal víkend, tomu věř!“
"Škoda, že jsem si taky jedno nevzal," zasmál se Tenzo.
"To je moje oko a nikdo jiný ho mít nebude, jasný?" odsekla jsem. "Mělo vás to taky napadnout, taichou."
"Fajn, už mlčím."
V Konoze jsme dostali slušný honorář za misi. Když jsem přišla domů, čekalo mě překvapení. U našeho stolu seděl Shikamaru s Temari a po bytě běhal Nežádoucí č.2. (Jednička býval kdysi Asuma.) Jejich syn.
"Ahoj Natsuki! Ty jsi v ANBU?" zeptal se překvapeně. Temari ho praštila.
"Teď ti to Nanami říkala, ty ignorante!"
Ku každej časti budem pridávať pesníčky, tak ak chcete vypočujte si 
Prvá bude moja srdcovka: Carolina Liar - Show Me What I'm Looking For
’Bože, to je trapas. Ja, slávny Sasuke Uchiha, tu ležím ako húsenica a trávim posledné minúty, možno sekundy, pozeraním na ksicht, nejakému škaredému chlapovi. To mám za to, že som sa pustil do obrovskej prevahy. Zabil som všetkých a posledný ma ide dostať? Vážne trapas. ’
„Vieš, aký budem uznávaný, keď porozprávam ako som zabil Uchihu, ktorého nikto nemohol dostať?“ uchechtal sa ninja.
„Super!“ zazubil se Naruto. „Po dlouhé době zase uvidím Gaaru," mrkl na mě.
„Á kdo to je?“ věnovala jsem mu úšklebek.
„Kazekage Písečné a taky můj přítel,“ odpověděl prostě.
Hmmm, zase nějaká nesmyslná mise a ještě do Písečné, ikdyž... ještě jsem tam nebyla.
