Série

[hide= Ehm ]..táákže, keď som kontrolovala diel, tak som trocha zistila, že tento diel úplne filler nebude. Respektíve je/nie je . Istá časť, ktorá pôvodne bola v 44...bola fajn , potom to prejde do filleru a tak som spravila dvojdiel ako som spomínala. Nechcem vás zaťažovať s fillerkami , spomínala som vám, že určité veci o živote Tanaris musím z tej hlavy dostať preč. Aby som nenudila a nezaťažovala, tak som to hodila do jedného dielu . Pre info - tento diel má 16 strán.

„Vyzerá to tak,“ pokojne odvetila Tsunade. „No nevieme kde sa nachádza, ako sa volá, alebo či vlastne ešte žije. Poslala som Shizune, nech naďalej hľadá v archíve.“

Temnota mě doslova polyká. Svírá mé tělo svými hnusnými, černými pařáty a kolem krku mi utahuje smyčku. Sípám a marně lapám po dechu, snažím se do plic dostat alespoň trochu vzduchu. Ovšem nic nepomáhá. Můžu se bránit, jak chci, ale tu čerň uhodit prostě nejde.
Přes nedostatek blahodárného plynu běžím dál. Těžce došlapuji, občas klopýtnu a spadnu na držku slitou potem. Bolí mě nohy, na koleni mi zeje hluboká rána plná červeně, a pokaždé, když upadnu na tvrdou podlahu chodby, mi do ní vnikne trocha letitého prachu a šíleně to pálí.

Když jsem se vzbudila, oknem do mého malého pokoje svítilo světlo. Kolik asi může být hodin. Poledne nejspíše ne, to bych poznala, ale už bylo hodně pozdě ráno.

„Říkal jsem v šest ne?!" zařval vůdce organizace v šest hodin a pět minut. Akatsuki konečně tento řev vzbudil a začali se po skupinkách vláčet ven. Podle očekávání na sobě neměli pouze Akapláště, jak je Pein prosil. Celkově to nešlo podle jeho představ. Aby si zajistil pořádek, uchýlil se dokonce i k takovým věcem, jako je kontrolování, jestli všichni spí. Miru našel přitulenou k Deidarovi, což ho trochu vyděsilo, a když se otočil, stála za ním Tory s vyčítavým pohledem tipu: Tady šmíruju já a s foťákem v ruce.

Jedlo sme mali hotové naozaj rýchlo. Keby som to mala robiť všetko sama ako moja mama, asi by mi to trvalo minimálne hodinu. Takto nám to trvalo ledva štyridsaťpäť minút. Spolu s dievčatami sme prestreli stôl...

[b][color=red]„Úúúú, čo tak krásne vonia?“ zaznel mi v ušiach Choujiho hlas a ja som sa otočila smerom na dvere.
„Zapečená brokolica,“ opätovala som mu jeho nadšený úsmev, po ktorom zasadol na kraj stola.

Třetí díl - Bonusová práce bez příplatku

S naprosto ztraceným výrazem jsem stála mezi dvěma obrovskými železnými policemi, levačkou ohnutou do pravého úhlu jsem se objímala v pase, zatímco se o její zápěstí opírala loktem druhé ruky, s níž jsem si podpírala bradu, a kousala si nehet na malíčku.
Po hodném minutovém rozmýšlení jsem s beznadějným vzdychnutím sáhla pro dle desek slibně se jevící výtisk.

Nacházel se ve svém pokoji, jako vždy když spal. Už několikrát se mu zdála ta strašlivá noční můra. Bylo to od doby, kdy se stala ona nehoda, která ne jen jeho mohla stát život. Naštěstí, vše dobře dopadlo. Téměř vše. Tehdy se cítil být posílen, ale postupně mu to začalo stravovat jeho myšlenky. Byly čím dál tím více temnější a temnější, nic a nikdo mu nemohl pomoci. Pokaždé, když se probudil, obával se toho, kam míří méně a méně, jenže právě to zbytky jeho lidství děsilo.

Jeho temne fialovým pohľadom skákal od stromu k stromu a skúmal každý detail.
Ach jáááj! Toto sa môže vždy stať len mne. Prečo ja?! Nemá príliš milý pohľad. Pravdepodobne to bude nejaký násilník, ktorý ma vypitve, napchá vatou a vyhlási za plyšáka alebo woodoo bábku. Doparoma! Na aké blbosti to myslím. Ale veď, predsa len pri sebe nemá žiadnu… zbraň.
Kým sa topila vo svojich myšlienkach, chlapec zmizol.

Už jsem byla zavřená sedm měsíců a pomalu jsem se nemohla hýbat. A ještě navíc jsem do všeho vrážela a ještě navíc mi byly malé kalhoty. 

Keď išla Hikari spať, ostali sme ja, Ryuuqo a Naruto vnútri a dopíjali fľašky saké, keď v tom niekto zaklopal.
Keiichi... nech sa ani neopováži prísť! Pomyslela som si.
Naruto ťarbavo otvoril dvere, dnu vošiel Jiraya a za rameno držal Keiichiho a nohavice, ktoré mal, boli špinavé od prachu.
“Prečo je vonku, keď má byt vnútri kde býva?“ pozrel sa na mňa a ja som sa naňho len zamračila.
„Nechaj ho vonku...“ otočila som sa a zas sa napila z fľašky.
„Prečo?“ opýtal sa Naru.

„Kankurou?“ probrala ho z jeho myšlenek a tak konečně přestal skenovat její tělo. „Podáš mi ručník, prosím?“ požádala ho a hlavou kývla nad sebe. Kankurou se postavil a natáhl se pro něj. Ino si ani nevšimla, že jí na krk spadla zbloudilá fialová kapka z Kankurova obličeje. Když jí předal ručník, vylezl konečně z vany.

Obišli sme skalu a zastali sme pred pralesom bambusových stromov, ktoré sa nakláňali pod náporom vetra a vydávali tlmené dunivé zvuky, keď o seba narážali.
Pozrel som sa na neho s nadvihnutým obočím. Pomedzi tie stromy sa ledva pretiahne jeden človek, tak boli nahusto vedľa seba.

“Přivykli jsme už na tolik přestrojování, že nakonec nepoznáváme sami sebe.”
(Autor citátu: Francois “Rochefocul“)

[hide=Odkaz od Tanaris]Ahojte, keďže Hikari nemala čas...(alebo skôr povedané fláka sa ) tak diel pridávam ja Tanaris z Hikarinho účtu ...
Veľmi pekne ďakujeme všetkým, ktorí sa túto poviedku rozhodli čítať. Sme šťastné, že sa vám páči a ja osobne som popravde nečakala toľko ľudí tu. O.o Arigato!!!

Tipos Bingo...vám niektorým vyšlo
Sakura - Sabaku
Sasuke - Sabaku

Druhý díl - Setkání na druhou

Vytáhla jsem se na špičky, za zády spojila prsty obou rukou a následně propnula paže v loktech, abych si po té celodenní fušce protáhla rozbolavělá záda.
„Nakonec se nám přece jen povedlo umístit všechny pacienty do pokojů,“ promluvila jsem na Aiko, mou asistentku, jakmile za námi zavřela dveře. S unaveným úsměvem přikývla a otřela si z čela kapičky potu.
Za minulé tři dny jsme propustili přes padesát rekonvalescentů, kteří byli během války těžce zraněni, i tak jich tu zbývala ještě spousta.

Už jsem tu zamčená dva týdny. Itachi mi vaří večeře a dokonce mi sehnal třetí díl Icha Icha, který jsme měli v Konoze rozečtený. Četlo se mi to špatně, zvlášť ty kousky, u kterých jsme se smáli, nebo u kterých jsem vždycky brečela a Kakashi se pak smál mně. Když jsem se dostala k tomu vtipu, u kterého jsem naprosto vyděsila Kakashiho svým náhlým výbuchem smíchu a on potom poznamenal, že jsem perverznější než on, odložila jsem knížku a zhroutila jsem se na postel. Vytáhla jsem z kapsy svůj deníček.

„Ako nám táto misia pomôže táto misia zistiť, prečo tu sú?“ spýtal sa Naruto, keď kráčal spolu so Sakurou a Sasukem, ktorí boli tak blízko seba, že sa im pri každom kroku dotkli ruky. Kakashimu pridelili inú misiu, a tak museli ísť bez neho. Poznali Pútnikov už dlho, a predsa niektorým veciam, ktoré sa ich týkali, nerozumeli ani oni. Pamätali si, ako to bolo naposledy, čo sem prišli.