Série
Černá barva, co jí bránila v rozhledu, byla všude, opravdu všude. Jedna ruka musela hledat svou dvojnici jen stěží. Obě si je dala k bradě a dýchala na ně svým teplým a vlhkým dechem. Mnula je o sebe pořád dokola, byla tu strašná zima.
[spoiler]Právě teď je válka s Madarou a všechno je tak, jak je to teď v mange (ale asi tak o 10 dílů nazpět) a Obito je naživu, ale je na Madarově straně. A nikdo (kromě těch, co to věděli už předtím, než 4. dorazil na bojiště) neví, že 4. je Narutův táta. A taky Sakura, Sai, Sauske plus Taka (Karin, Suigetsu, Juugo) s Orochimarem a Kakashi a 1., 2., 3., a 4. Hokage jsou na menší misi (a budou se z ní vracet v průběhu příběhu). Všichni z Aliance ninju bydlí v „Hotelu“ a mezi Aliancí a Madarovou stranou je menší „Mír“.
"A tady, je váš první soupeř." Řekne skvrna a ukáže na vchod naproti, ze kterého vyjde středně vysoká postava, s páskou přes oči, krátkými střapatými vlasy, které ukazují lehce zašpičatělé uši. Na ústech radostně šílený škleb a žlutým tričkem, s šedými maskáči a šedou maskáčovou šálou.
"Cože, Zaku? A ten má být naším soupeřem?" Zařve skoro nepříčetně Tayuyu.
"Neboj, pouze na rozehřátí, abyste se rozhýbali." Odpoví pobaveně skrvna. "Chceš začít?"
"Klidně."
"Inkubační doba je dva měsíce," dodal táta.
Rinji je v nemocnici. Dva měsíce bez Asumy.
Už teď mi chybí.
"A ještě něco. Budeme tu muset ubytovat všechny lidi, se kterými jsme se stýkali."
Dva měsíce bydlení s týmem!
"Včetně Toria."
Shimata.
Ten drzý líný spratek mi tu tak chyběl.
"A co Kankurou?" zeptala jsem se.
"Ten se stýkal s Toriem. A předávali jsme mu ho osobně."
[hide=Poviedka: Veríte v osud?]Ehm... takto... no... 
Píšem poviedku, Sasuke, Sakura, Hinata, Naruto... v reálnom svete, žiadne ninja haluze, viac romantiky a toho druhého - možno ak by mal niekto záujem si to prečítať, prihadzujem odkaz na môj a Tanarisin blog kde je táto poviedka aktuálne pridávaná: http://sameta.blog.cz/rubrika/verite-v-osud 
žáner: romantika
stav: rozpísaná
hlavné postavy: Sakura, Sasuke
Tak, naša paródia na členov organizácie Akatsuki zasa našla pokračovanie!
Kapitola 4.
Časy se mění
Časy se mění
[hide=Prečítať! ] Ták...máme tu prelomový diel Dúfam, že sa vám bude páčiť. Ďakujem všetkým za pochvalu mojich obrázkov. Teší ma to! Ďakujem aj za všetky komentáre, hlasy a pridania do obľúbených.
Ste zlatíčka :-* 
Na tento diel mám dve špeciálne venovania:
Chcela by som venovať diel YukiKATEKE . Ďakujem za to, že si pridala do podpisu blog .
Teď měla nastat přeměna v Naruta. Nestalo se však. Cítil jak sílí každou vteřinou. Cítil se teď mocnější, než kdykoliv předtím. Jeho síla rostla a rostla, až se zdálo, že nemá hranice…
S chtíčem po moci netrpělivě čekala, co dalšího jí démon poví. Ale on jako by schválně mlčel a neříkal zhola nic. Jaké mělo jeho chování význam, proč ji tak trápil, vždyť jí přece šlo o každou vteřinu. Ztrácela tu trochu trpělivosti, kterou ještě měla. Byla rozzlobená více a více a její hněv začal ohýbat prostor okolo ní, ale ještě ani zdaleka nedosahoval svého maxima. A její hněv se stával její silou.
Keiji otevřel dveře a vstoupil do vládní budovy. Naruto se zarazil: „Nemám rád mluvení,“ pohlédl zhnuseně na chladnou chodbu.
„Proto jste odmítl křeslo v Radě?“ usmála se Nanami.
„Ano,“ kývl tázaný a udělal krok. Přesně jak předpokládal, teplo a život z venkovního světa rázem utichlo. „Politikaření dokáže vysávat životní energii,“ pomyslel si Naruto a pokračoval v chůzi obklopen ponurými zdmi.
Sora sa prudko otočila dozadu a zalapala po dychu. Stáli tam, nezranení. Ten výbuch im vôbec neublížil! A k tomu Karin, ktorá už nemala masku a jej červené vlasy okolo nej viali, bola oslobodená od jej nití...to však môže o chvíľu napraviť. Uškrnula sa. Čokoľvek použili, stálo ich to chakru. Ak to nebola, samozrejme, ďalšia hračka.
[hide=Niečo z tvorenia našej tvorby - Od Sabaku a Hikari]:) Chceli sme vás trocha pobaviť...pár screenmi z našeho skypovania.
Prosím pekne na fotke v hornom pravom roku ukazujem Hikari obal, v ktorom mi prišla čelenka Listovej
*Přítomnost*
„Haló, země volá Uchihu!“ Hasu mávala rukou před obličejem své sestřenice.
„Huh, co se děje?“ zeptala se zmateně černovláska.
„Máme si balit věci a ne zamilovaně koukat na strop stanu,“ vyčetla jí Has.
„No jo pořád,“ odbyla ji Rin a sáhla po legínech a tričku.
„Jak dlouho jsem byla mimo?“
„Deset minut?“
„A je kolik hodin?“
Po lese se procházela dívka. Měla tmavé vlasy a na tváři měla dvě fialové rýhy. Podle toho mohl každý hned poznat, že je z klanu Inuzka. Přesto to, ale nebyla úplná pravda. Dívka pocházela i z klanu Nohara - stejně, jako její sestra Rin.
Jmenovala se Kona.
Často se takto procházela lesem, ale to co záhy uviděla se ji stalo poprvé. Kona narazila na obřího pavouka. No, samozřejmě, že na ni pavouk hned zaútočil.
„Klid, klid, klid,“ snažila se pavouka uklidnit, „vyčerpáš mi snad všechnu chakru, jestli to nevidíš."
Atsushi nevedel, čo robiť. Mira alebo Hidan? Ani jedného nechcel opustiť, no jedného si musel vybrať. V tom popred neho niekto prebehol a jeho to tak prekvapilo, že ním myklo. Zovrel pevnejšie kunai, no potom si všimol, že to nie je žiadny mutant či nepriateľ. Bol to Sasuke. Počuteľne si vydýchol a rýchlo k nemu pribehol.
„Atsushi!“ zvolal Sasuke, keď mu skočil do cesty. Určite si ho okamžite všimol. Predsa len, jeho biele vlasy ostro kontrastovali s tmavým zadymeným okolím a s iskričkami ohňa, ktoré voľne poletovali po okolí.
Kapitola 3.
Sarutobi Konohamaru, Honba za přízrakem
Sarutobi Konohamaru, Honba za přízrakem
Vnuk Třetího Hokage Sarutobi Hiruzena, student Prvního Kami, Uzumaki Naruta, dědic žabího svitku z hory Myoboku, Pán opic a Žabí poustevník. Tak je dnes známý Konohamaru Sarutobi. Vždy byl velice silný a vytrvalý. Měl toho nejlepšího a nejsilnějšího učitele, kterého si jen mohl přát.
[hide=ODKAZ ODO MŇA PRE VÁS :)]Naozaj Vám všetkým veľmi veľmi veľmi veľmi (okej, to by som tu mohla opakovať donekonečna ) ďakujem za Vašu podporu, komentáre, pomoc...
Veľká-preveľká vďaka patrí hlavne Juvianovej. Prepáč, opakujem sa už asi desiaty raz, ale ďakujem Asi by mi šiblo vtedy
Samozrejme aj Sabaku no Tanaris, za jej véééééľkú ochotu pomôcť mi Veľmi si to vážim
Taktiež, už mi fungujú mäkčene! 
Tak sa mi aj ľahšie písalo
Už mlčím a zvyšok kecov si nechám do poznámok 
„Čo ty tu tak sám?“ ozvalo sa za čiernovlasým mužom.
„Na obede,“ odpovedal mu prostoreko a sledoval, ako si jeho švagor sadá oproti nemu.
Muž, ktorý sa práve usadil, dvihol ruku: „Čašníčka! Poprosím vás jeden krát natto s minerálkou!“
Žena v diaľke prikývla a už aj letela do kuchyne.
Kankurou se na něj šokovaně podíval…
„CO-?!“
„Potkal jsem Sakuru…,“ přerušil ho Gaara.
