Série

Na druhý den
Naruto se probudil brzo nad ránem asi tak v pět, což u něho není moc zvykem. Poté se posadil na postel, promnul si oči, zývl a podíval se na hodiny, aby zjistil kolik je hodin. Ale než to stihl udělat, přerušil ho známý hlas.
„Tak co? Už je ti líp?“ Optala se osoba sedící na židli naproti Narutově posteli.
„Bee co tady děláš? A kolik sakra je?“ Zpovídal Beeho Naruto.

Zdráhavě se nadechla. Štiplavý vzduch se jí prodral až do hloubky poškozených plic. Váhavě otevřela oči a hned na to je zase zavřela. Ostré polední světlo se jí zařezávalo hluboko do zorného pole a chvíli trvalo, než přes zavřená víčka přestala vnímat mihotavé záblesky běloby. Když otevřela oči podruhé, první co uviděla nebyl strop, ale rozostřený obličej, co se skláněl těsně nad tím jejím. Několikrát zamrkala, aby byla schopna zahnat nepříjemně rozostřený pohled a spojit několik linií do jedné.

"Yo!"

Rozsvítí se pódium a já se zhluboka nadechnu. Objeví se Tsunade a přejde doprostřed pódia.
„Zdravím všechny obyvatele Konohy, kterým bylo šestnáct let. Tímto prohlašuji projekt „Skupiny“ za zahajený.“ Všichni začnou tleskat a občas někdo vypískne.

Kapitola 6.
Nutno pochopit, potřeba porušit

"Argh!" ozve se výkřik, když trojice kunaiů probodne páteř prchajícího shinobi.

Celkem důležité pro vaši orientaci v ději

Pod hvězdičkami to jsou jakože vzpomínky, které si přehrávala v hlavě Arigato, za přečtení

Padla do postele. Cítila ho, pořád a neustále. Byla unavená a zničená. Ještě nikdy necítila takovou touhu jet domů. Jet za Kibou a Akamarem. Při vzpomínce na tu dvojku se musela usmát. S myšlenkou upínající se k nim zavřela oči a čekala, až ji pohltí únava a donese k vytouženému spánku.

Konečne sme sa vydali na cestu. Kráčal som trochu pozadu, nechávajúc ísť Naruta vpredu. Napokon, vždy sa cítil ako líder skupiny a chodil ako prvý, nech to bolo hocikam. Nášmu ďalšiemu hosťovi, či členovi provizórnemu misijnému tímu som nevenoval zvýšenú pozornosť a tá osoba konala rovnako. Vôbec si nás nevšímala. No pekne. Ktovie aká bude tímová spolupráca?
„Kakashi-sensei... je to ďaleko kam ideme?“ ozval sa nakoniec otrávený Naruto.

Tím, jak se snažila padat na ruce, povalila Suigetsa zpátky na zem. Spadla tak „šikovně“, že se její rty při dopadu přitiskly na jeho. Vylekaně se dívali navzájem do očí, pak se od něj Karin odtrhla, ale nedokázala přetrhnout pohled. Suigetsu se pousmál nad tím, jak měla brýle nakřivo a sundal jí je. Přitáhl si ji k sobě a něžně políbil. Karin se nebránila, ani když ji vsunul jazyk do úst. Suigetsu ucítil pachuť saké a odtáhl se.
„Co se děje?“ zeptala se ho Karin.
„Jsi opilá, měla bys jít spát.“

­KAPITOLA XII – ROXANNINA NEVINNOST

Proč, přemýšlel Sasuke usilovně, proč se nechává vláčet Deidarou na taneční parket, když na jeho straně stojí výšková a váhová převaha, díky níž by se dovedl zbavit té blonďaté napodobeniny lidské bytosti. Dobrá, mladý Uchiha nikdy nepatřil mezi zvláště nabušené příslušníky mužského pohlaví, avšak Deidara by svou křehkou postavou překonal v subtilnosti i Andreje Pejiće. Sasukemu se obvykle příčilo mlátit hlava nehlava slabší, ale v případě Deidary byl ochotný učinit výjimku i odstrašující příklad.

Pátý díl - Noční můra

Přestože všechny kosti v mém těle volaly po odpočinku a vydatném spánku, rozhodla jsem se využít darovaný čas na procházku po prosluněné Konoze.
Prošla jsem se parkem nedaleko nemocnice, kde si hrály děti na pískovišti, minula restauraci se zahrádkou, na níž si spoluobčané dopřávali pozdní oběd či dřívější večeři a zabavila zmatenou mysl nahlížením do výloh obchodů na hlavní třídě.

Cesta ninji, 4. část - Zkouška

V ruce jsem držela dvě čelenky Listové. Seděla jsem venku na zahradě. Chairo ležel vedle mě. Sundala jsem si moji čelenku ze Zvučné. Cítila jsem se tak zvláštně.
Přišlo mi, že zrazuji svoji vesnici, ale Listová se měla stát mým domovem. Do Zvučné už jsem se vrátit nechtěla. Nechtěla jsem se vrátit k tomu utrpení.
Poté mi došlo, že si stále říkám, co vše špatné jsem ve Zvučné zažila a vůbec nemyslím na to dobré.
Poznala jsem přeci Kimimara a ostatní. Povzdychla jsem si.

„Nepozveš mě dál?“ Našpulí svůdně rty. Ta drzost! Málem na ni vyzkouším můj slovník sprostých slov, ale Sasuke mě zaráží. Podívám se na něj, má úplně kamennou tvář.
„Promiň, ale teď nemám uklizeno a s Chikako jsme něco řešili, takže…“ Pokrčí rameny Sasuke.

Dávno to přestala být láska. Ten zvláštně zmatečný a nepopiratelný pocit se změnil v něco, čemu nebyla schopna porozumět. V něco, co ji pohánělo kupředu. To proto se nezastavila, když to všichni ostatní vzdali. To proto byla jediná, která směřovala k nejasnému cíli, co se s každým jejím krokem vzdaloval, jako kdyby se před ní snažil skrýt. Bylo to poprvé, co překonala všechny své přátele a nechala je tak daleko za svými zády.

[i]Ahoj Nee-san,
vlastně ani nevím, co bych ti měla napsat. Snad bych měla začít omluvou, že ti nepíšu mnohem dřív, ale znáš mě. Já se prostě umím jen pořád dokola omlouvat, ale nikdy se nepoučím. Vlastně mě ani nenapadlo, že bych ti měla napsat, dokud se mě na to nezeptal Gaara, teda vlastně Kazekage-sama, ale já mu tak říkat nemusím. Je vlastně docela milý, i když má pořád takový přísný výraz, ale to má nejspíš v popisu práce.

[hide=Čítať!] Chcela by som veľmi pekne poďakovať Petrovi (https://konoha.cz/?q=user/56910)za jednu tak pekne vystihnutú prácu. Je zaujimavé, ako si on predstavil Yori, pretože jej výzor som nikde nepísala. Podmienkou boli modré oči a biele, dlhé, strapaté vlasy. Zvládol to ešte lepšie, než som očakávala! Určite si prezrite aj ostatné jeho práce, pretože sú všetky až prekvapivo skvelé! ^_~

.K príbehu.

Cesta ninji, 3. část- Klan

Kráčela jsem vedle Kakashiho a nervózně si kousala ret. Srdce mi zběsile tlouklo a myslí mi vířili tisíce myšlenek. Mířili jsme k sídlu klanu Inuzuka. Bála jsem se.
Doufala jsem, že konečně najdu svůj klan a že to není nijaký omyl. Byla jsem neskutečně vděčná Páté, která mi uvěřila a také Kakashimu, který se mě ujal. Těšila jsem se na seznámení s Tsume, ale zároveň jsem se bála, že mě nebude mít ráda.

„Itadakimaaaasuu,“ hlučne sa ozvalo od Ichiraku Ramen. Samozrejme, ten hlas sa dal rozoznať hádam na sto honov. Každý ho v celej dedine poznal. Chlapec schopný položiť za misu dobrého Ramenu svoj život sa práve chystal zjesť prvý slastný hlt dobrých rezancov, no ja som ho prerušil.
„Naruto.“ Vyšlo zo mňa automaticky, keď som bol dostatočne blízko, aby ma počul. Nikdy by som si nebol pomyslel, že budem súperiť o chlapcovu pozornosť s miskou s rezancami a polievkou. Kam sa len podela moja reputácia?

[hide=Veľký meeting]Chcela by som vám sem prihodiť zopár faktov, ktoré som zistila a mala tú česť zažiť v dňoch 20 až 22 augusta spolu s mestekovou, s ktorou sme sa konečne stretli osobne. Mestekova je strašne v pohode baba, mám ju rada ešte vyše ako doteraz. A je totálne telivo! :* Dík Romči, že si prišla !

[i][color=blue]Tu máte pár zaujímavých faktov z nášho stretnutia:
1. mestekova kúše...a to doslovne!

Probudil ho ranní paprsek slunce, který násilně vrazil do jeho pokoje. Naruto si promnul oči, aby z nich vymanil spánek, protáhl se za hlasitého zívnutí a zamířil do kuchyně. Ještě se nestačil ani nasnídat, když zazvonil zvonek. S otráveným výrazem ve tváři otevřel dveře. Stál tam Jiraiya ve svém šedém oděvu s neupravenými, rozježenými bílými vlasy. Naruto na něj nevěřícně zamrkal: „Zvrhlý poustevníku, co tu děláš tak brzy?“ Jiraiya vstoupil dovnitř.