Série
Takže lidičky- To psané o Nami bude modře, aby jste se v tom snáze vyznali ^.^ Přeju příjemné čtění 
Odskočili od seba a tvárili sa, že nič.
„Sa-Sayuri?“ skúsila Anaya. „My...Len...“
„Skutočne ti to nevadí?“ nebola som si vôbec istá.
Doľahol na mňa jeho úsmev a po ňom letmý bozk. Okej... beriem to ako nie.
„Najeme sa?“
"Tys pro mě něco udělal? Ještě před tím, než jsem našla Tsuchigorou? Ale to jsme se neznali..." nechápala Akarui. Deidara se kousl do rtu a zaklel.
"Zapomeň, co jsem řekl. Jdeme pryč..." Odbyl jí rezolutně.
"Čekej! Co se stalo?! Ty mě znáš? Ale já si tě nepamatuju! Bylo to, když jsem byla malá? Udělal jsi pro mě něco tak dávno, že si to nepamatuju?" Domáhala se Akarui pravdy. Přirozeně to v ní zažehlo zvědavost. Nikdo jí nikdy nic nevyprávěl o její minulosti. Neměla tušení, kdo byli její rodiče.
„To si dělá pr*del!” křičel rozzuřeně Hidan/Deidara.
„Zřejmě ne,“ odvětil již smutný Pein/Tobi.
„Tak na něj zaútočíme a ten svitek si vezmeme násilím,“ prohlásil odhodlaně Itachi/Pein.
„V tomhle stavu?“ řekla zoufale Konan/Kisame.
„Konan má pravdu, takhle by nás porazil,“ souhlasil Sasori/Kakuzu.
„Ale něco udělat musíme!“ křičel dál Hidan/Deidara.
„To sice jo, ale útočit na Orochimara nepřipadá v úvahu,“ vysvětlil Sasori/Kakuzu.
U Naruta (Toruna)
Jsem z toho pořádně zblblej, šrotovalo mu v hlavě, ale došel ke stejnému názoru jako předtím. Chlap, který se prý umí přemístit do minulosti. Ale toto není minulost. Tady Čtvrtý není Čtvrtý, je tu klan, který byl vyvražděn a navíc máma ani táta nejsou mrtví.
Výsledek: JÁ TO NECHÁPU.
Šel, kam ho nohy nesly. Po chvíli zvedl hlavu a zjistil, že zašel ke knihovně.
Za pokus to stojí, ale pochybuji, že něco najdu, pomyslel si.
Stoupala po betonových schodech, jaksi poraženě, přitom ale šťastně, že je zde. Dostala naprosto jasnou nabídku. Pobýt, nebo se vrátit. Nerozmýšlela se moc dlouho. Zůstala a byla neskutečně vděčná.
Čekala, že bude mít datum na ohlášení pro přiřazení nějaké mise, avšak když se dozvěděl, s kým prohrála, musel ji ušetřit. Nějaké plus a minus celé situace.
Návrat do Konohy
Zpět v Konoze byl Tým 7 ihned přiveden do Hokageho kanceláře. Mise byla nakonec příliš vysokého zařazení, než aby stačila krátká zpráva předána chuuninovi. Kakashi stále musel předat psanou zprávu spolu s jeho studenty, jelikož všichni měli alespoň část mise B-rank obtížnosti. Kakashi šel jako první a podal hlavní zprávu. Následoval Naruto, který doplnil zprávu o svůj podíl na assassinaci v táboře a základně. Poslední šli Sasuke a Sakura, kteří podali hlášení o průběhu bojů ve vesnici.
„Zatímco ztrácíme svůj čas váháním a odkládáním, život utíká.“ (Autor citátu: Seneca)
Šli pomalu, byl to přeci jen výlet…
„Sasuke?!“ zeptal se nově jmenovaného vůdce Konohamaru.
„Hmm?!“ zamumlal Sasuke.
„Kdy už tam budem?“
„To nevím, jak dlouho jsme šli sem?“
„Jak to mám asi tak vědět?“ rozčílil se Konohamaru, „a na co to chceš zjistit?“
„Jak dlouho jsme šli sem, tak dlouho půjdem zpátky, ťunťo!“
„Nejsem tunta!“ rozbrečel se Konohamaru.
„To taky neříkám, říkám, že jsi ťunťa!“ opravil ho Sasuke.
„Co, jestli to bylo?“ zeptal se Naruto Kankura po Gaarově a Temariině odchodu.
„Plášť.“ Odpověděl Kankurou.
„Jaký plášť?“ chtěla vědět Sakura.
„Černej s červenejma mrakama…“ zavrčel Kankurou.
„Počkej! Akatsuki? Co má s nima společnýho?“
„Řekne ti to sama. Kdybych ti to řek, na místě mě zabije. Támhle jde.“
„Počkej slečinko!“ zařvala Sakura. Myslím, že tímhle oslovením ji moc nezaujme. Měla jsem pravdu.
„Přestaň mi tak říkat!“ zavrčela.
„Klid, vánku, klid,“ snažil se ji uklidnit Kankurou.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
- Číst dál
[hide=Ešte než sa pustíte do čítania:]Mali by ste vedieť, že táto sériovka je voľným pokračovaním série Forever or never. A keďže FoN má 83 dielov a ja si veľmi dobre uvedomujem, že kvôli tomu, aby ste si prečítali toto tu si asi nebudete čítať FoN, je to napísané tak, že si vôbec nemusíte čítať FoN Všetko, čo budete potrebovať vedieť z FoN bude vysvetlené v deji 
Najsamprv som uvažovala, že niektoré veci budem dávať do spoilerov pred dielom, ale takto v poviedke mi to príde lepšie 
Kumiko,Samari i dvojčata se podívaly na nebe kde zářila červená světlice, pomalu klesala k zemi, když zaslechly bojový pokřik, který se k nim přibližoval. Opět se podívaly směrem k armádě Kamenné.
Kumiko se vzpamatovala jako první a začala udílet rozkazy: „Holky, nemějte s nimi slitování, oni ho mít taky nebudou, přišli sem aby nás zničili."
Naruto stál v pracovni piatej Hokage. Ihneď, ako zistil, čo sa deje v Zemi Ohňa, bežal za svojou dobrou kamarátkou, Sakurou. No poceste bol zastavený svojim senseiom, Kakashim. Ten mu povedal o istých problémoch, no podrobnejšie mu to dovysvetľovala Hokage.
„Naruto, je to riziková misia typu B až A. Keďže si už určitú dobu nemal žiadnu misiu, si dostatočne oddýchnutý. Verím, že to zvládneš. Mimochodom, nejdeš sám.“ Tu Tsunade urobila krátku pauzu.
„Riziková misia?“ Naruto spracovával informácie. „Aha! A kto ide so mnou?“
„A teraz?“ povedala do ticha.
„Prečo si nespala?“ zmenil tému Kazekage a červenovlasej sklaplo.
Nechcela mu o tom povedať, nechcela mu povedať o tom sne.
„Eh... Nevedela som zaspať.“
Nedôverčivo na ňu pozrel. Ale nechal to tak a povzdychol si.
„Poď teraz.“ Kývol hlavou ku posteli a ona sa odlepila od dverí, prešla izbu a ľahla si na ňu. Chystal sa na odchod.
Kým som si pripravovala jedlo, cítila som na sebe Deidarov pohľad. Majú so mnou nejaký plán, to mi bolo jasné od samého začiatku.
Položila som, nie, tresla som tanier na stôl a sadla som si. Ignorujúc Deidaru som začala jesť.
Vládlo medzi nami ticho, len hodiny tikali. Tik-tak. Každou sekundou hlasnejšie. Šok z Kibovej smrti sa znova obnovil a v hrdle mi navrela hrča. Hučalo mi v ušiach.
Bolesť v hrudi sa stupňovala, až sa premenila na slzy. Najprv jedna. Za ňou nasledovali ďalšie.
Rozhodnutie
„Ty si moja sestra?!“ ledva lapal dych, „a ja som si myslel, že žiadnu rodinu nemám. Každý mi hovoril, že som démon a že tu nemám čo robiť. Ja som taký šťastný!!“ a so slzami v očiach sa jej hodil do náručia.
Deira ho hladkala po jeho blonďatých vlasoch a utierala mu slzy, ktoré sa mu rinuli po lícach.
„Naruto?“ opáčila.
„A...áno?“ ešte bol stále z toho v šoku.
[hide=Venovanie Maoi]Drahá Maoi,
16. Kapitola
Tiše zaklepala, a aniž by vyčkala na odpověď, vešla dovnitř. Její pohled okamžitě spočinul na Takashim, který spokojeně oddychoval. U postele měl kapačku, z níž mu do žíly odkapávala nitrožilní výživa a látky pro lepší krvetvorbu. Už vypadá lépe. Doktor, se kterým před chvílí hovořila, mínil, že se ze svých zranění brzy dostane.
