Série
Minato! Minato!
Bělovlasý mistr se marně sháněl po svém učenci, který se nikde neozýval. "Kde se sakra fláká?!" Pak mu to ovšem v jeho "chytré" hlavičce došlo. Po Kushině se slehla zem a po Minatovi jak by smet... Jediné pádné vysvětlení co mě teď napadá je, že by se domluvili jít pryč spolu. Nechtělo se mu však uvěřit, že zrovna Minato může být tak lehkomyslný. Vždyť ve Vířivé vesnici odkud pocházela Kushina, mohou
být ještě pozůstalí shinobi. Nebo různé pasti...! " Musím je co nejdříve zastavit!"
Vzbudila jsem se brzo. Slunce teprve vycházela a bylo šero, ale to bylo vedlejší. Dneska jsme měli volno, žádná škola ani mise, vlastně jsme měli něco jako prázdniny. Což se mi sice hodilo, ale taky to znamenalo, že nejspíš nebudu mít, co dělat. Vstala jsem z postele a šla si pro věci na oblečení. Neříká se to snadno, ale než jsem poznala Naruta, Sakuru a Sasukeho, byla jsem docela uzavřená. Věčně jsem se každému vyhýbala a snažila jsem se být neviditelná. Zvykla jsem si na to. Všechno jsem dělala sama, Hikari se o mě starala a já jen přežívala.
Díl 6. - Mangetsu
Zaito si všiml, že všichni nepřátelé zmizeli pryč a tak se rozběhl k místu, kde by měl mít Taku batoh. Otřesy od jeho bratrance byly stále silně cítit.
Během chvilky tam byl, vytáhnul jednu z předem připravených injekcí a přiskočil k Takovi, i když to nebylo nic jednoduchého, protože ho ta čakra odrážela.
Nakonec se mu však povedlo zabodnout injekci alespoň do krku a vypustit její obsah bratranci do žil, načež dotyčný se sesunul k zemi a čakra z něj přestala silně sálat.
Verím, že ste trochu zmätení, ale to všetko má svoje opodstatnenie ( myslím zmenu uhlu pohľadu) a keď vydržíte do konca, budem len rada :)
Pip, pip, pip,...
Divné pípanie... nech prestane. Treští mi z toho v hlave.
Píp, píp,...
Znechutene som si odvrkla zo spánku a chcela som si dať vankúš na hlavu, keď v tom mi niečo zabránilo urobiť to. Otvorila som oči a zbadala strop a neznámi zápach.
Toto je pokračování Boj s pravdou Takžeee...Enjoy 
Naruto se procházel po zemi ohně jako tělo bez duše…sem tam pomáhal vesnicím od problémů s bandity. Na nic nemyslel…myslel jen na to jak na nic nemyslet. Až do jednoho dne…
Naruto zrovna jedl ramen, když vtom zaslechl, jak si dva chlapíci povídají o tom, že Zvučná obnovila síly a o tom že se chystá zaútočit na Konohu. V tom momentě blonďák hodil peněženku na stůl a přemístil se.
„Co mu je?“ divil se jeden z chlápků.
V Konoze…
Byla noc a Měsíc byl v úplňku. Byla to neobyčejná noc a jak to při úplňlu bývá, každá ulička, každé tamvé místo bylo osvětleno měsícem. V jedom z těch tmavých míst byla lavička a na lavičce seděla růžovlasá dívka se zavřenýma očima.
Pevně sevřela víčka a vzteky zaťala ruce v pěst. Zase minula, sakra! Toto ráno byla nesvá. Co na tom, že stovky vrhacích nožů zasáhly své cíle téměř přesně, když dva z nich se válí na zemi v prachu. Neobtěžovala se jejich sbíráním, zhluboka se nadechla, vytáhla další ze svých četných svitků a pokračovala v tréninku vrhu na cíl. Byla na cvičišti již přes hodinu a cítila se příšerně unavená, ale věděla, že nesmí polevit za žádnou cenu. Mohutně se odrazila, vyskočila několik metrů vysoko a další kovový déšť zkropil krajinu pod ní.
Když Ebisu vyběhla z ošetřovny, vyděsila tím Abumiho, který trochu v šoku vyskočil na nohy.
„Stalo se něco?“ vyhrkl mladík téměř okamžitě.
„Ne, jen jsem prostě musela vypadnout, je tam strašná nuda.“ uklidnila ho ANBU lží, kterou nezkušený mladík nepoznal, na rozdíl od právě přicházejícího ostříleného velitele, který se ale rozhodl nechat to být a jen přikázal: „Vrať se k Amonovi, později spolu probereme další postup.“
„Jak říkáš.“ přikývla Ebisu a nechala je o samotě.
Na chvíli se zastavila. Nemohla přestat dívat se kolem sebe.
Ucítila teplý stisk přátelské ruky. Dodal jí trochu odvahy, avšak ne dost, aby dokázala udělat další krok blíž k té budově, která stála přímo před ní a byla tolik důležitá. Podívala se do očí své kamarádky. Avšak sklopila zrak, věděla, co v nich je vepsáno. Nestůj tu tak! Vím, že to bolí, ale nejsi tu sama. Pojď!
Všichni rookies úspěšně absolvovali akademii a nyní je čas na přidělení do týmů. Každý nedočkavě poslouchá, až mistr Iruka přečte tři jména, mezi kterými bude i to jejich.
„Teď přichází na rad tým 7. Tento tým budou tvořit Uzumaki Sasuke,“ Sasuke nedočkavě zvedl hlavu a zazářili mu oči. V týmu chtěl být rozhodně s Ayame, kterou ani za šest let nepřestal obdivovat. Dále se kamarádil v ročníku snad se všemi, kteří prošli zkouškou, takže by mu nevadilo být v týmu prakticky s nikým, kromě…
Skutočnosť, že Naoki, teraz už Naruto, je synom Štvrtého Hokage prekvapila niektorých. Uprostred sa tým však nemohli zapodievať. Madara prepadali myšlienky, ktoré si nepripúšťal. Zrazu si nebol tak istý svojou výhrou. Avšak hodlal spraviť všetko preto, aby to bol len pocit a nie skutočnosť.
„Katon: Endan."
,,Pohyb...“ ninja trhol za reťaze, ktoré som mal na rukách a zarezali sa mi hlbšie do rán, ktoré som mal ešte čerstvé. Bolo mi vidieť mäso a teplá krv mi zaliala dlane a stekala na zem. V kvapkách dopadala z výšky a rany ma štípali. Jeho poťahanie bolo opatrné a trochu bojácne. Majú z nás strach a vedia, že sme nebezpeční. Dalo by sa povedať, že skôr nás poprosil, postrčil, aby sme sa pohli a nechali sa dobrovoľne zatvoriť.
Takže, som späť v plnom nasadení ^_^
Viem, ten názov je vskutku originálny čudný, ale myslím, že to väčšina po prečítaní pochopí 
Dúfam, že sa vám bude prvý diel páčiť a budem rada ak mi dáte vedieť čo si o tom myslíte. ⊙﹏⊙✿
Jediný pohľad mi stačil. Bol to len okamih, no jej stačil, aby si ma úplne podmanila.
Najskôr som začul jej smiech. Šiel som za ním akoby to bolo volanie sirén, volala ma ním k sebe, už vtedy som to vedel. Bol taký živý, sálala z neho nefalšovaná radosť.
Chvíli se na sebe mlčky dívali.
Vteřiny ubíhaly.
Ticho se stupňovalo a propast mezi nimi se prohloubila.
Kisame vykročil a zvedl ruku.
Sakura zamrkala.
Jako dvě sochy. Kisame zkameněl, poté stáhl ruku zpět a zahrabal ji kapsy hábitu.
„Tak pojď,“ řekl a otočil se směrem k východu z pokoje.
Sakura ho následovala.
Hlava jí moc třeštěla, byla zmatená nejen z Kisameho, ale i ze svého chování.
Čekala od sebe, že jednou podlehne lehkému zamilování.
Nevím, jak dlouho už jsem na cestě, ale mnohokrát jsem si říkala, že jsem měla zůstat doma. Ne, že bych neměla dost jídla, ani nic takového, ale už se mi prostě stýská. Hlavně po Iggy, ale i po rodině. Jít dál mě nutí jen pomyšlení, že se k nim vrátím mnohem silnější. A k tomu mi pomůže jedině On. Konečně vidím Skrytou zvučnou. U brány hlídkují dva ninjové a jeden z nich se ke mě okamžitě vydává.
„Co tady chceš?" ptá se ostře.
„Ehh, dobrý den, jdu za Orochimaruem-sama," odpovídám rozpačitě.
Tieň už hodnú chvíľu stál tesne pri konci lesa a čakal. Čakal na to, že odtiaľ vybehnú, oni
alebo Akatsuki. Už mu to bolo jedno. Len nech sa už niečo stane. Čakal na nejaký signál. Tá neistota bola zničujúca. Sú mŕtvy alebo nažive? Čakal na vhodnú chvíľu, aby si bol istý, že nastal čas použiť záložný plán, ktorí pred chvíľou vymysleli, ale rozhodli sa, že ho použijú v krajnej núdzi. No nenachádzali sa v nej práve teraz?
DIEL JE VENOVANÝ LUNARU Ďakujem za podporu v Reset aj tuto
Zažmurkala som a cúvla o ďalší krok dozadu.
,,Veľmi vtipné.“ Zavrčala som pomedzi zuby a snažila som sa tváriť... ani neviem ako. Asi nahnevane. Stále ma štvalo toľko vecí, ale on ma dokázal tak rozhodiť, že som cítila ako mi proti mojej vôli na tvár vystupuje rumenec.
,,Áno...“ zahľadel sa niekam do hora a potom opäť svoje oči zabodol do mňa. Tentoraz boli skúmavé, ale na perách mal letmí úsmev.
[hide=Posledné komentáre, poďakovania a TENTO DIEL JE VENOVANÝ KAŽDÉMU Z VÁS! :)]
Takže, neočakávam, že sa vám tento koniec bude páčiť, pretože som sa nechala inšpirovať. Určite rátam s kritikou, ale hold, je to len jeden z nich.
Toto je posledný a konečný diel a týmto poviedku Reset definitívne ukončujem. Dúfam, že cesta s našimi hrdinami sa vám páčila a užili ste si to naplno, pretože ja som to prežívala s nimi. Fu... a dali mi zabrať
Hikarin pohľad
„Kohaku! Ak chcete ten zvitok, tak si ma chyťte!“ počula som ako Minari-chan zakričala. Skákala som po konároch stromov spolu s jednou mojou mačkou, ktorá mala na chrbte Kioga.
„Hikari-sama, niekto sa k nám rýchlo blíži. Myslím, že to je ten modrý chlap,“ povedala mačka.
„Do kelu! Shijo, zober Kioga do bezpečia. Ja ho zatiaľ zdržím.“
„Budete v poriadku, Hikari-sama?“
„Áno budem. Choď,“ zastavila som sa a otočila sa smerom, z kadiaľ som cítila Kisameho.
„Dobré ráno," pozdravila Mitora celou jídelnu a posadila se ke stolu na své obvyklé místo vedle Deidary. Odpovědí jí bylo jen nesourodé mručení.
Asi o pět minut později se na snídani dostavil i držák *pírsingů*.
„Špatné ráno!" zahřměl, až sebou všichni trhli.
„Ale copak?" přiběhla k němu okamžitě Konan a nechala na pánvi vedle, bez dozoru, plátky slaniny. Zetsu se začal probořovat do podlahy.
