Série
Mise do Nami no Kuni
Tým 7 se setkal u Hlavní brány v sedm ráno. Kakashi informoval Sakuru, co potřebovala na misi, protože neměl chuť se s ní ráno dohadovat, co si na misi má vzít. Sasuke veděl, co si na dva týdny dlouhou misi měl vzít. Protože Naruto byl vždy připraven více, než bylo potřeba, tak se v podstatě neměli čeho obávat. Jelikož doprovázeli vesničana, který šel pěšky, tak jim cesta měla trvat dva dny.
Tieň s Tímom sedem sa zasekol v tuneli. Pre nimi Pein, Kisame a Kakuzu a za nimi Zetsu, ktorý sa zo stropu miestnosti pred nimi premiestnil za nich. Už keď sa tie dvere otvorili vedeli, že budú musieť bojovať, ale teraz nemôžu ani len pomyslieť na útek.
Všetci prítomní si vytiahli kunai.
„Kde sú?!“ skríkol na nich Naruto a Tieň mal svrbenie vo svojej pravačke a ledva odolal, aby Narutovi jednu nestrelil.
Když jsem se konečně dostala z kanceláře, mohla jsem se pořádně nadechnout. Čerstvý vzduch mě potěšil mnohem víc než zpráva, že musim v této vesnici zůstat dýl, než jsem chtěla. Hokage řekla, že ten náhrdelník ještě nedostanu, i když si vše vyjasnila s mou vesnicí. Jak problematické. A ještě k tomu nepřestal ten prudký déšť, který padá na mou hlavu tak, že vypadám jak modifikovaný maršmelou.
Videl som ako sa na nás všetci pozerajú. Znova som zacítil ako sa mi trasie vnútro. Bol som nervózny a vystrašený z počtu ninjov, niekoľko rokov starších od nás. Asi jediná záchrana bola, že som očami okamžite zavadil o Naru-nii-san. Stál opretý o stĺp. Tvár mal zahalenú kapucňou, ale všetci šiesti sme vedeli, že sa usmieva. Rozhodne bol prekvapený, že nás vidí. Bara, Deijī, Suisen, Ao, Midori a ja sme stáli vo dverách miestnosti na Chunninské skúšky ako zástupcovia Dediny skrytej v Údolí, Tani no Sato.
Shikamaru zběsile běhal po celé Konoze jako smyslu-zbavený. Na každé křižovatce se zastavil a otáčel se do všech možných světových stran.
Proč je tu tak liduprázdno?! Proč na nikoho nemůžu narazit?
.jpg "images (1).jpg")
Ráno som sa zobudila na zvuk dopadajúcich kvapiek na parapet. Stále husto pršalo a ako som usudzovala z tej vlhkosti, ktorá sa ku mne plazila cez škáry pod oknami, ešte sa to zhorší.
"S*kra Naruto! " řekla dívka za ním.
Ako sa ukázalo, moment prekvapenia bol na jeho strane, pretože na to čo som uvidela, sa jednoducho nijako pripraviť nedalo. Ostala som stáť ako obarená a nezmohla som sa ani na slovo. Áno, čakala som všetko možné. Medzi rôznymi variantami jednoznačne dominovala predstava Hakua, ako mladšiu kópiu Zabuzu. Alebo s jazvou na tvári. So strašidelnými očami. Očakávala som všetko, len nie to, čo som teraz pred sebou videla.
Díl 8. - Katana v zádech
Bratranci již překročili hranice Země Blesku, i když to bylo území bývalé Země Horkých pramenů. Což znamenalo, že vstoupili do Země Ohně.
Ta byla jedinou oblastí, kde příroda ještě docela bujela. Války a boje se zde nekonaly, Listová se vždy vzdala předem a unikla ze spárů smrti a prohry. Proto taky země nebyla natolik zničená, spíše se tamtudy nedalo moc chodit.
Stáli sme pred vchodom do miestnosti, kde sme mali podať zápisové lístky na Chunninské skúšky. Pred vchodom však stáli dvaja chalani, s čelenkami Konohy, ktorí nás nechceli pustiť dnu.
„Ste slabí. Nemáte tu čo robiť. Ani nechápem, ako vás mohli vaši senseiovia nominovať,“ uškŕňal sa jeden z týh dvoch.
Ten druhý pritakával.
„Tobi, teda Peine, sakra jak ti mám vlastně říkat?“ začal kolem sebe vzteky kopat Hidan/Deidara.
„Tady mi říkej buď šéfe nebo Peine, ale na odpolední poradě se domluvíme co dál,“ řekl bez zájmu šéf a dál si četl nějakou knížku.
„Dobře, ale zjistil jsem, že můžu používat Deidarovy techniky. Takže zvládám tvoření bombiček a hrát si na umělce, ale moje nesmrtelnost zmizela. Hej! Co si to tam čteš?“ praštil do stolu a všechny papíry se rozletěly po místnosti.
Suki se ráno probudila a nejprve zaběhla do koupelny, dneska chtěla vypadat dobře, i když k tomu nebyl žádný rozumný důvod. Jednoduše se cítila dobře a tak chtěla i dobře vypadat.
Dobrá nálada ji nepřešla dokonce, ani když potkala Amei, která se na ni spíš než cokoliv jiného mračila. Suki to ovšem bylo jedno a s vědomím, že už to nebude trvat dlouho a bude mít práci na akademii hotovou, se dala do práce.
„Hej Ptáčku! A tenhle je dobrý! Před zrcadlem stojí blondýnka, bruneta a černovláska. "Která z vás mi řekne lež, tu sežeru," povídá zrcadlo. Postaví se před něj černovláska a říká: "Já si myslím, že jsem nejmoudřejší na světě." Chramst. Postaví se před něj brunetka a říká:"Já si myslím, že jsem nejkrásnější na světě." Chramst. Postaví se před něj blondýnka a říká:"Já si myslím-" CHRAMST!!"
Hidan a Sasori vyprskli smíchy.
„Nechápu," oznámila Tory, ale pak se taky rozesmála.
Abumi ji tentokrát nezklamal, nedalo se sice říct, že by to byl zrovna podnik na úrovni, ale jídlo, které v něm vonělo, bylo jistě dobré.
Nebyla to ani pořádná restaurace, ale spíš jídelna. Jelikož byla velmi blízko sídliště, tak Abumi předpokládal, že většina z přítomných jsou jejich sousedé.
Kei spolu se Sasukem šla směrem ke Konoze. Ale atmosféra nebyla taková jako dřív, byla jiná.
Ví vůbec Kei, že je Hinata těhotná? Vždyť byly kamarádky, to jí nevadí, že jí zabije manžela? Přemýšlel v duchu Sasuke a ani si nevšiml, že na něj dívka mluví.
„Sasuke, vnímáš mě?“ strčila do něj.
„Promiň, můžeš mi to zopakovat? Byl jsem trochu mimo,“ omluvil se jí.
„Dobře, ale jen proto, že jsi to ty. Ptala jsem se tě jestli jsi v pořádku a jestli se mnou na tu misi nechceš jít, tak nemusíš,“ zopakovala mu to.
Předem se omlouvám, vím, že tento díl je trochu zmatený, ale doufám, že ho aspoň někdo pochopí 
A jinak bych vám chtěla ještě vysvětlit jak budu psát jména, Pein/Tobi, tak to ve předu je jméno osoby a to druhé je tělo, ve kterém je ta duše. Doufám, že to někdo pochopí, jak jsem to myslela.
Pein s Konan, kteří nebyli ve svém těle, běželi chodbou Akatsuki sídla k pokojům, kde spali ostatní členové.
„Peine, myslíš, že se prohodili i ostatní?“ zeptala se žena v Kisameho těle.
„Ano,“ Vysypala jsem ze sebe nakonec. Deidara se na mě zvědavě zadíval. Zachvěla jsem se a zadívala jsem se mu do očí.
„Chceš Gaaru…“ pronesla jsem zastřeně. „Proč? “
„Má v sobě Ichibiho.“ odpověděl prostě a klidně a já se znova zachvěla. „Akasuki jdou po Jinchuuriki a on je jedním z nich.“
Probudil se s obavami na tváři. Vždyť používání chakry pro něj bylo, jako ruce a nohy pro obyčejného člověka. Bez ní nebyl skoro nic. Kdyby neměl chakru dávno by tu neseděl, nedýchal, myslel si. Bál se to zkusit znovu. Bál se znovu zkusit použít svou chakru. Takhle to oddaloval, jak nejdéle mohl. Ale blížil se čas jeho tréninku. Ve dveřích se objevila Yugito s úsměvem na tváři. Počkala na něj, až se připraví na cestu a společně s Beem znovu vyrazili na ostrov.
O dvadsať minút som už suchá a v teplom oblečení prišla do vstupnej haly, kde ma čakala netrpezlivá Tenten prešľapujúca z nohy na nohu.
,,Nepoznáš hodiny?“ zavrčala mojim smerom a obočie stiahla do naštvaného výrazu. Sklonila som hlavu a pery sa mi zatriasli. Chcela som jej povedať, prečo som meškala a že to nebola moja vina, ale niečo ma zastavilo. Tichý hlások v mojej hlave mi našepkával, že toto bolo len medzi ním a mnou a nemám to ďalej rozpitvávať. Namiesto odpovede som pred ňou zastala a hľadela som si na nohy.
„Zatraceně.“ zaklela potichu. „Tohle je opravdu špatný… No tak, vzpomeň si, co jsme se učili na akademii…“
