Série

„Prvé a posledné,“ ozvalo sa za mnou. Zamrazilo ma. To nebol Haku a ani Zabuza. Inštinktívne som si stiahla masku z boku hlavy na tvár. Dúfala som, že nebolo neskoro. Okamžite som vyskočila zo stoličky a obzerala som sa okolo seba. V miestnosti okrem mňa a Zabuzu nikto nebol. Nedávalo to zmysel. Hlas, ktorý som počula bol príliš blízko. Oči mi zablúdili k malému papieriku nalepenému pri ráme okna. Nebol výbušný, ale mal na sebe pečať prenosu.

„Hanabi… Hanabi! Kde si? Hanabi!“ Hinata křičela a se slzami v očích hledala svojí sestru. Doběhla až k bráně, kde jako výjev z Tristana a Isoldy stáli Kiba a Hanabi a líbali se. Hinata stála jako opařená a tupě zírala před sebe.
„Hanabi?“ Kiba ji uslyšel a rychle uskočil. Hanabi se jen ušklíbla a s opovržlivým výrazem odkráčela pryč. Hinata došla až ke Kibovi.
„Jak si jenom mohl? Je vdaná a ty to moc dobře víš.“

Pomalu se vracel, aby měl mistr a jeho spolužák čas jí to vysvětlit a aby trochu vychladla. Sotva k nim ale došel, začala na něj znovu křičet: „Div mě nesvlíkáš očima a pak se směješ jako p*ko! BAKA! Příště to opravdu schytáš, -ttebane!“ varovala ho.
Minato nevěděl, co má říct, tak radši mlčel

Pořád byla trochu naštvaná, ale už se celkem uklidnila. Přestože sem tam hodila po Minatovi pohled mnohem naštvanější, než jak se ve skutečnosti cítila, protože to byl jediný způsob, jak se na něj beztrestně dívat.

„Daisuke!“ vykríkla Sora on to hneď pochopil. Tobiho nohy sa prestali dotýkať zeme, iba kopal v vzduchu rukami aj nohami, akoby plával, vyzdvihol ho ešte o niečo vyššie a odhodil dozadu na zem, po ktorej sa ešte chvíľu šmýkal až nakoniec zastal a zastenal.
„Musíme ho stoj čo stoj udržať nažive inak sa tu dostane Temnota,“ hovorila rýchlo Riko.
„To vieme, vieme,“ mávol rukou, „boli sme ešte chvíľu stuhnutí, keď sme prišli, ale sluch nám fungoval. Vieme všetko,“ oboznámil ju Shinichi.
„Výborne,“ prikývla Riko.

Všichni se nedočkavě podívali na Tory.
„Ehh... Jo," řekla po chvíli, kdy přemýšlela, co po ní asi chtějí.
„Tohle ku*va nebyla otázka, na kterou můžeš odpovědět nějaké poje**né jo!" vyjel na ni okamžitě Hidan.
„Aha," prohlásila zmateně,„v tom případě souhlasím s Itachim."
Hidanovi klesla brada.
„A-a-ale toto..."
„Smůla Hidane," vyplázla Mira na nesmrtelného jazyk, „Jdeme losovat."
„Ale že jsi to ty, tak si můžeš tahat první," natáhla k němu ruku s Aka-kloboučkem ve kterém byly lístečky se jmény.

„Hééj sestrička,“ sarkasticky sa zasmial Kankurou.
„Čo je zas? “ otrávene mu odvrkla štvorcopá blondínka.
„Ide ti Shikamaru...“
Temari sa pozrela do diaľky pred seba a uvidela Akimichiho a Naru skákajúcich z vetvy na vetvu. Kankurou pozorne sledoval sestru a tá sa na pár sekúnd usmievala, no potom zrejme zacítila pohľad lútkara a tak sa usmievať prestala.

„Tešila si sa naňho, čo? “ opäť do nej rýpol.
„Počuj ma, ty jeden-“ rozčúlená Temari bola prerušená, „radšej sa staraj o to, aby ti nezmrzli ústa, keď nimi toľko melieš.“

[hide=Niečo z tvorby Meštekovej a Sabaku no Tanaris:]Takže, ľudia, táto poviedka, ktorú píšeme spolu so Sabaku no Tanaris nás núti siahnuť až na dno našej predstavivosti, spôsobuje záchvaty smiechu či hnevu a kradnú nám hodiny spánku, lebo píšeme do neskorých nočných hodín, aj keď ja sa mám učiť na skúšky a potíme pri nej krv. Hádame sa pri tom ako starý manželský pár, no stojí to za to, pretože sa večne nasmejem a zbožňujem ju!

Prechádzala sa po lese a hviezdy osvetľovali jej postavu. Až teraz som si všimol, aká je z nej krásavica. Zatajil som dych a pozoroval ju. A vtedy ju Murashi pritisol k stromu.

- - -

Bola som úplne prekvapená a vystrašená. Murashi ma oboma rukami priprel k stromu a blížil sa ku mne ešte viac. Perami mi začal prechádzať po krku a jednou rukou podoprel moju hlavu.
„N... Nie, Murashi, nechaj ma.“ zašepkala som vydesene. Vôbec ma nepočúval a druhou rukou mi pomaly zašiel pod tričko. Rozplakala som sa.

Zdravím, mí věrní, přeji vám krásný nový rok!
Když už máme všichni tolik toho volna, rozhodla jsem se publikovat další díl Blázince v Konoze.
Není to tak dávno, co se ke mě dostaly zvěsti o zeleném monstru, které se plíží setmělou Konohou a děsí zdejší dámy. Popis setkání byl vždy stejný - dáma jde sama vesnicí, když tu se ze tmy ozvou cizí kroky. V rychlém sletu se zjeví zelená, úděsný smrad a oslnění dotyčné bleskem. Následkem šoku dáma povětšinou omdlévá, či na několik dní upadá do kómatu.

Ako tak trielili k tomu hlúčiku, začali sa nevedomky pretekať, kto sa k Hinate dostane ako prvý. Keď ich zastavil rad tiel, dobre, že neskákali jeden druhému po chrbte v snahe dostať toho druhého k zemi.
„Čo je s ňou?“
„Zase odpadla?“
„Hinata? Hinata, počuješ ma?“
„Kam ju nesiete?“
Odpoveďou im boli iba podráždené a nervózne pohľady. Zalial ich studený pot. Kiba nahnevane drgol do Naruta a naznačil mu, že je to jeho vina, na čo Naruto len zúfalo vypleštil oči a ukázal na seba odpovedajúc otázkou, ako to už len môže byť jeho vina...

Dopadol som na suchú a tvrdú zem. Chvíľu mi trvalo, než som sa spamätal. Ten náraz ma na pár sekúnd ochromil a v hlave mi dunelo. Postavil som sa a poriadne sa porozhliadol. Praskliny na povrchu znamenali, že sa nachádzam niekde, kde sa už dávnejšie viedli boje a príroda bola zničená. Nikde na blízku sa nenachádzala žiadna zeleň. Všetko bolo čierne, spustošené, opustené. Nado mnou sa kopili mraky. Začínal som mať klaustrofóbiu. Akoby sa na mňa tlačili.

Sobota... zasa ten deň, kedy budem len čumieť do blba a pofľakovať sa. Víkendy boli najviac neznesiteľné, pretože vtedy sme mali všetci voľno a mohli sme si robiť čo sme zachceli. Teda, robiť ako robiť. Keby to bolo na mne, už dávno vypadnem z tejto cvokárne.
Niekto otvoril dvere a dnu vošla Shizune, poskok Tsunade a niesla malú bielu krabičku. Lieky. Ako každý iný deň. Oblbováky, aby sme boli v kľude. Akoby nestačilo všetko to naokolo.

Hidan sa prebúdzal z uspokojivého spánku. V momente, ako otvoril oči, spomenul si na všetko, čo sa stalo. Svetlo pred nimi, vychádzajúce slnko, mu poskytlo úľavu, že sa mu to len nesnívalo a skutočne je slobodný. Cítil, ako mu vánok omýva pleť. Vzduch ešte stále niesol stopy po vlhkom, studenom nočnom ovzduší, no tú už rušila vôňa kvetov a úrody z polí. Po jeho pravici polia prekypovali blahobytom, tento rok bola úroda úctyhodná. Po ľavici sa rozprestieral les. Lístie a koruny stromov zalievala zlatá žiara a zohrievala zem, všetko.

„Takže už mi povíš, co se to děje?“ zeptal jsem se jemně Temari. Už mi to došlo, ale musela mi to potvrdit.
„Jistě že povím,“ skoro odsekla, „já jsem totiž těhotná!“ Zářivě se na mě usmála. Polkl jsem. „To znamená, že... jsem otec?“ zeptal jsem se rozpačitě a opatrně po ní pokukoval s rukama v kapsách.

A je tu posledná časť prvej série. Som rada, že ste vydržali týchto dvadsaťpäť častí s Hinatou a so mnou.
Avšak, ako zistíte, nie je to ešte koniec. Prvá časť druhej série tu bude už čoskoro.

Jeho ruky putovali. Prstami skĺzol pod moje tričko a mňa prekvapil i pošteklil ich chlad. Nezastavovala som ho, vedela som, že by nezašiel priďaleko. Alebo.... nie je už toto priďaleko? Ja skutočne neviem, ale páčilo sa mi to. Páčil sa mi každý jeden jeho dotyk. Páčilo sa mi ako sa ma dotýkal. Páčil sa mi ten pocit, že mu patrím.

Ležal som na posteli s rukami za hlavou a sledoval strop. Nachádzali sme sa v jednom z úkrytov vo Zvučnej. Každý týždeň sme sa museli premiestňovať a už ma to nebavilo. Toto bola asi jeden z jeho najnebezpečnejších skrýš. Mal tu rôzne laboratória, pokusných a zmutovaných ninjov, chodby v spleti labyrintu a Karin. Bola otravná, ale za to veľmi užitočná.

[hide=Úvod :)]Tak, prosím pekne, toto je FF, ktorá vznikla v noci z 23. 12 na 24.12 Túto poviedku píšem s mojím pred tým vzorom a teraz kolegyňou mestekovou. Romča...som veľmi šťastná, že sme sa spojili a začali písať túto poviedku Ďakujem.

Ty dva měsíce uplynuly jako voda. Provedl táhlý kop na svého nepřítele. Snad poprvé za celý život se mi líbí Raikageho nápad. Získám spoustu zkušeností, které budu v budoucnu potřebovat. Jemně uhnul před špatně načasovaným pravým hákem. Tohle je hezky kulatá dvacátá mise. Když nad tím přemýšlím, jsem neustále na nohou. Dal mu tvrdou ránu pěstí do obličeje. Shinobi padal rychle dolů a při své cestě se několikrát zastavil o větve, které se pod jeho tíhou zlomily.