Humor

Deidara: „Tááák, všichni ještě blíž k sobě, pěkně do těsného kruhu.“
Konan: „Blíž už to nejde, brání mi Tobiho břicho.“
Tobi (spokojeně): „Dobrý oběd! Tobi měl velký hlad.“
Deidara: „ Kde máme Hidana, Kakuza, Zetsua a Itachiho? Pojďte rychle sem, ať jste tam všichni.“
Hidan: „Nas*r si!“
Sasuke: „Itachiho jsem zabil. V létě.“
Kisame: „Deidaro, hele pohni s tou fotkou, nebo mi brzo upadnou ruce!“

[hide= Áno, žijeme :D] Hikari Animaru -> Vy, čo ste to s touto FF ešte nevzdali, oslavujte! je tu ďalší diel :3 skoro po roku... ak dobre rátam a pozerám na 13. diel... hups! [b]WE ARE SO SORRY!

„O koľko by som mal menej povinností, keby nebolo celého toho sprisahania.“ povzdychol si Shikamaru, keď prenajímal izbu na noc. „Vlastne by som musel iba vypomáhať pri projekte novej taktickej vesty a príprave každoročných chuuninských skúšok. Taká otrava.“

Maskovaný muž zručne prehľadával mŕtvolu, kým nenašiel, čo chcel. Podal zvitok svojmu druhovi a ten ho odovzdal ich veliteľovi, ktorému tretí podriadený práve ošetril ranu na tvári. Obeť, ktorá teraz ležala bezvládna na zemi, kládla tuhý odpor.

„Baka!“ ozval se dívčí hlas.
„Nekřič na mě! A už vůbec mi nenadávej!“
„Můžu na tebe křičet, jak chci, navíc si to zasloužíš!“ křičela dál.
„Co, tak zasloužím? To ses dočista pomátla ty rudá palice?“
„Neříkej mi rudá palice ty rybí hlavo!“
„Tak mi neříkej baka,“ křikl zpátky, „a rybí hlavo taky ne,“
„A budu ti říkat, jak chci. Protože jsi stejně jen omeznej pitomec,“ zakřičela a naštvaně se dala na odchod.
„To máš zase ty svoje dny? Že jsi protivnější než kdykoliv jindy,“ zasyčel.

Byla bouřka. Šumění vydatného lijáku se mísilo s šuměním říčky protékající krajinou s několika stromy a skálou, uvnitř které byla zavalená jeskyně. Celá tato krajina byla zahalena do noční tmy, skrz kterou pronikalo světlo několika hvězd a couvajícího měsíce. Tma byla občas přerušena světlem pocházejícím z blesku, který sem tam ledabyle udeřil do země. Blížila se půlnoc a déšť se začínal pomalu tišit, blesky přestaly osvětlovat krajinu a hromy se přestaly ozývat. A najednou do země uhodil obrovský blesk.

„Kai!“ skríkol naňho Sasuke, no to ho už nevnímal. Áno, Daichiho vďaka jeho schopnosti trafil do hlavy balvan veľkosti pštrosieho vajca, ale to teraz nemal čas riešiť. Povedal si, že prekazí plány toho blond a nevyvrátiteľný fakt, že to bol Daichi mu v tom akosi nebránil.
Rozbehol sa dopredu, lebo blondína urobila krok vpred.

„Vy debili,“ to boli Kaiove prvé slová po tom, čo sa prebudil z bezvedomia. Sedel, vlastne ležal opretý o stenu, v rohu kancelárie Hokage, ktorú bezpečne zapečatili tak, aby Kai nemal šancu odtiaľ odísť. Sasuke pri ňom čupel a mračil sa naňho.

„A pritom začal deň tak pekne.“ prebehlo hlavou Shikamarovi, keď si zrekapituloval posledné udalosti. Sedeli v reštaurácii a opekali mäso, na ktoré si v Chojiho prítomnosti aj tak nebolo radno robiť chute. Ale na tom až tak nezáležalo. Shikamaru to bral stále s nadhľadom a Ino spravidla iba chrúmala šalát, aby si udržala líniu, na ktorú bola taká pyšná. Ach, o koľko ľahší by mala život, keby stále nepobehovala s odhaleným driekom.

Sasori tvrdě dopadl na záda, tentokrát se však nestihl ani pořádně rozplesknout po zemi a už na nich ležel po druhé. Zalapal po dechu a loutka, která na něj bezcitně zírala o tři metry dál, se skácela do trávy. Prsty si přitiskl na břicho, znovu se pokusil nadechnout, marně. Před očima se mu dělaly mžitky. Pak ucítil dvě velké ruce, jak ho bez sebemenší námahy zvedají do sedu, hlavu mu tlačí dopředu. Postupně se mu vracel zrak. Roztřeseně vydechl, v žebrech ho ostře píchlo, ale oproti stavu předtím to byla procházka rájem.

Maki byla Písečná kunoichi. Ano, mohli bychom určitě probrat její osobnost víc do hloubky, ale vzhledem k tomu, že status Písečné kunoichi zahrnuje častý trénink uprostřed pouště, mezi písečnými dunami, rozpálenými často až na padesát stupňů celsia, kde s sebou nemáte nic kromě potu vymačkaného z čelenky a kunaie na odhánění škorpiónů, mluví její vojenská hodnost tak trochu za vše.

„Pane!“ vletel do Raikageho kancelárie akýsi blonďavý chlapec. Bolo to naozaj super načasovanie, lebo on sa im práce chystal povedať, čo za katastrofa by sa mohla stať, ak sa to páchateľovi podarí dokončiť. Naozaj skvelé.
„Dai!“ okríkol ho, „Nevidíš, že tu niečo riešim?!“
„Ale pane!“ nedal sa mladík, „Chytili sme troch utečencov!“
„Čože?!“ tresol po stole Raikage a o milisekundu na to sa prudko postavil. V tvári mal dravý výraz a Choujimu došlo, že toto je preňho prvoradejšie a že ich dvoch odsunie na druhú koľaj.