Humor

Předmluva

N.U.T. a Tori.U, i my dvě, zapřísáhlé realistky, jsme vcelku dobrovolně podlehy droze jménem Minato a Kushina. A ještě větší procento nás trhlých pisálků se nedokáže udržet a musí o nich něco napsat . Tak tady je, spoluautorská povídka z našeho malého alter univers, kde jen tak někdo neumřel, což neříká nic o tom, že ještě nemusí... Sladké až na vyplivnutí a snové, velmi snové... Enjoy!

„...to."
Melodický hlas se linul v pozadí úsměvů lidí kolem něj. Nerušil, ale cítil, že tam nepatří.
„...nato."

„Je už stanovený deň Vašej inaugurácie, Tsunade-hime? Rad by som sa jej zúčastnil ako zástupca vlády.“
„Bude nám to nesmiernou cťou, pán minister, teda, ak to pre Vás nebude prílišná záťaž. Predsa len, sám ste boli menovaný iba nedávno, iste máte množstvo povinností okolo svojho nového úradu.“ kontrovala Tsunade so strojeným úsmevom. Bola by radšej, keby sa Hataraku Tano držal od Konohy čo najďalej. Nepáčili sa jej čachre, ktoré mal s Danzom.

Trvalo to ještě dva dny, dva nekonečně dlouhé dny, než jsem přestala mít horečku a mohla jsem se hnout z postele, aniž by se mi udělalo šíleně slabo. Celé jsem je prospala nebo alespoň proležela v posteli a celou tu dobu jsem měla pocit, že nikdy neskončí. Byla jsem vážně ráda, když byly konečně za námi a já měla před sebou to záživnější období. Tedy… alespoň jsem doufala v to, že teď přijde.

„Počkej ještě, Kaori!“ zavolala za mnou Hinata, když jsem se už zdravá chystala odejít „domů“.
„Hm?“

„Ticho, ticho,“ zasyčal Shikamaru ponad rameno na Choujiho, ktorý sa síce snažil za ním ísť potichu, no veľmi mu to nešlo. Zakrádali sa chodbou, ktorá viedla do skladu spisov a dôležitých dokumentov. Toto miesto si obhliadli už predtým, ako prišli, aby nič nenechali na náhodu. Sklad nie je nijako označený, takže tí, ktorí nevedia, že tam je, ani zrejme netušia, že existuje. Našťastie pre nich si tam dnes Raikage šiel niečo odložiť a presne vedeli, kde to je, hoci miesto pozorovali z bezpečnej vzdialenosti.

"Cože?!" vyjekly jsme všechny najednou.
"No co, každej má přece narozeniny! Nebo si myslíte, že Shikamara přinesl čáp?!"
"Notak Ino, nerozčiluj se. Klid. My to tak nemyslely. Jen nás překvapilo, že jsou už za týden." snažila se to urovnat Sakura.
"Takže, jako první musíme přichystat výzdobu, občerstvení, ..." a tak ještě dlouho pokračovala, úkolovala nás a vydávala rozkazy. Pak jsme se, ale dostaly k tématu, kdo koho pozve, protože jeden člověk to prostě na starost mít nemohl, vzhledem k množství úkolů, které nám už zadala.

Bylo brzo ráno a venku vládlo chladno, foukal nepříjemný studený vítr a z nebe se na zem snášeli dlouhé provazce slabého, ale vytrvalého deště, který promočil kohokoliv, kdo se nacházel venku příliš dlouho. Kylovi to bylo jedno, na rozdíl od většiny lidí ho vítr, déšť a bouřky vždy zvláštně přitahovali. Když venku foukal vítr, rozpřáhl ruce a užíval si, jak si vítr pohrává s jeho vlasy a jak mu škube s oblečením, když nebe ozařovaly blesky, Kyle je sledoval z venku a ne z poza okna.

Dvojica mužov dnes mala množstvo práce. Museli posekať všetky mŕtvoly, aby mohli byť predhodené ako potrava prasatám. Bol to osvedčený spôsob ako sa zbaviť tiel obetí a robili do dosť často. Po vyčerpávajúcom kúskovaní tiel štyroch urastených chlapov, z ktorých jeden bol hotový obor, bolo spracovanie útleho dievčenského tela skoro oddychom. Hlavu, ktorá ostala ako posledná, jeden z nich schmatol za vlasy, zakrútil ňou a hodil ju svojmu kolegovi, „Teraz je rad na tebe, aby si roztrieskal lebku.“

Ve Vesnici Skryté v listí se vznášela zvláštní atmosféra. Nastal den první zkoušky a každý, kdo aspoň trochu tušil, o co se jedná, cítil, jak se vesnice utišila. Poslední týden tu bylo rušno. Mnoho návštěvníků i účastníků soutěže se procházelo ulicemi, bavilo se a chtě nechtě dělali i bordel. A to jindy klidnou vesnici vytrhlo ze zavedených kolejí. Ale teď se všichni ninjové přesunuli před budovu akademie. Byly tu všichni. Účastníci, pořadatelé, zkoušející i čestní hosté z jiných vesnic. Plus se tam samozřejmě ukázalo i několik zvědavých vesničanů. Přece jen, první zkouška na post Chuunina. A i přes veškerou pečlivou přípravu se to neobešlo bez komplikací. Ano, hned teď, na úplném začátku.

„Sakra, nerozvaluj se,“ frustrovaně zanaříkal a šťouchnul do svého klonu, který s těžkým bouchnutím dopadl na podlahu.
„Hej! Co děláš sakra?“ vyjekl a dezorientovaně se posadil.
„Šťouchám tě ze svojí půlky,“ oznámil mu nabručeně. Konečně bude zase mít volnou svojí starou postel! Spokojeně se přetočil na druhý bok a chystal se usnout, když tu náhle…
„Tak to teda ne, tohle je moje půlka!“ Řádně to svému originálu oplatil a Narutova kostrč proti tomu silně zaprotestovala. „Tos přehnal!“

„Nerozumiem tomu,“ zavrčal Kiba, keď odchádzali od Tsunade, aby jej oznámili, čo sa stalo, „Prečo jej nemôžeme ísť naproti my?“
„Lebo musíme preskúmať miesto činu,“ odvetil mu na to celkom pokojne Sasuke.

„Jsem rád, že jste tady, senseii.“
„A co bylo tak naléhavého, Minato, že jsi mě musel vyrušil z mého každotýdenního turné po horkých pramenech určených zcela pochopitelně jinak pouze dámám?“
„Potřebuji pomoct s Kushinou.“
„Ah, tušil jsem, že to přijde. Je sice pravda, že když jsi se oženil, trochu jsem se začal obávat, že na tento rozhovor už nedojde, ale teď je to tady. Tak co potřebuješ vysvětlit?“
„Ne, to ne, senseii, já znám vše, co potřebuji. Nemějte starost!“

Tami začala odpočítávat. „tři, dva, jedna, pozor… start!“ Oba kluci se rozběhli směrem k tomu druhému. Masaru provedl pokus o přímý direkt do Kylova obličeje, ale Kyle se při běhu svezl do skluzu a podrazil Masaru nohy, a pak se zvedl, mezitím se Masaru kotoulem dostal z dosahu, oba kluci kolem sebe začali opatrně kroužit, pak Kyle vykročil pravou nohou a při výskoku do vzduchu se napřáhl levou nohou a pak vzápětí vykopl pravou, Masaru kterého falešný výkop zmátl, dostal přímý zásah do hlavy.

„Čo to má, sakra, znamenať?“ spýtal sa ho Sasuke a ani sa so Shikamarom nepohli z miesta. Stáli pri dverách a sledovali, ako si Kai vyložil nohy na stôl. Sasuke vážne nerozumel o čo tomu chalanovi ide. Najprv sa nechá zatknúť a potom ich tu zamkne a sám ovláda vyšetrovanie. Je to blázon, to mu bolo hneď jasné. Alebo mu išlo celý čas o toto? Chcel byť s nimi sám? Ale veď bol. Doteraz sa za nimi neustále ťahal, čokoľvek chcel urobiť, mohol to urobiť hocikedy. Prečo práve tu a teraz? Chcel si niečo dokázať?
Dopekla, Kai, o čo ti ide?!

[center]Kedykoľvek priblížim sa
k jeho zadnej časti,
schová si ju nenápadne

Ohodnoťte Váš vzťah k zvieratám (1-vynikajúci, 4-neviem ich vystáť).
Hm, to by snáď mohlo byť za 2.
Ste alergický na srsť alebo na perie?
Nie. Neškriabe ma z nich koža ani sa mi nerobia vyrážky.
Mal(a) ste v minulosti nejakého domáceho miláčika? Ak áno, ohodnoťte Váš vzťah k nemu (1-vynikajúci, 4-neviem ich vystáť). Ak nie, pokračujte k ďalšej otázke.
Blchy sa do toho asi nerátajú, čo? Nie nemal.
Preferujete spoločnosť komunikatívnych jedincov? (1 - jednoznačne, 4-neviem ich vystáť).

Bylo ráno a mladý muž s blonďatými vlasy seděl pod stromem, ve tváři zahloubaný výraz a v očích vzrušení. V ruce držel ostrý klacek a cosi jím čmáral do země.
„Mám to!“ zakřičel z nenadání, až pobudil Shikamara spícího pár metrů od něj. Nevrle se na něj zamračil: „Člověče, to musíš furt tak řvát? To je otrava!“ Naruto ho ale už dávno neposlouchal. Celý svět se mu smrskl do velikosti metru čtverečního a to jediné, co obsahoval, byly kaligrafické znaky pečetí.

Povím vám teď krátký příběh
o Sasorim a termitech.
O termitech a červotočích,
kolem nichž se báseň točí.

Bylo to tak někdy v červnu,
když Sasori dostal bednu.
Dostal jednu krabici,
ta krabice je smrtící.

Deidy poslal tento dárek,
nejprv jako žertíček,
avšak bude pěkný prů.er,
co provede balíček.

Uvnitř znělo chroustání...
„Jak Deidarovo chrápání!
To jde slyšet až za hory.“
Řek si pro sebe Sasori.

Odklopil víko krabice,
uvnitř dřevěné střevíce.
A u střevící samá mrška,
Od nich lítá zbytků sprška.

Poté, co Masaru, Kyle a Tami spolu s jejich novým senseiem vyšli ze třídy se Naruto otočil na svůj tým. „Dneska mám dobrou náladu a tak si vyzkouším, jak jste na tom s fyzičkou… takže máte 10 minut na to, aby jste se dostali do Ichiraku Ramen pokud to stihnete, tak platím za vás jinak si zaplatíte sami.“ A pak s úsměvem zmizel v záblesku žlutého světla a nechal ohromeně zírající geniny o samotě.
Jako první se vzpamatoval Kyle a zvolal na místo, kde předtím stál sensei „vždyť je to přes půl vesnice!“