Humor

Dnes nastal ten velký den, konečně všichni vyrazí na výlet. Nebyl to výlet, ale nějaký druh výcviku, ale Touazuki tomu tak říkala. Nemohla se dočkat, až bude zase usínat pod hvězdami. Dřív tak spávala často.
„Touazuki, co to mám s oblečením?“ Kakashi se taky balil na cestu. Teď před ní mávl jedněmi ze svých tmavých kalhot.
„Pamatuješ si, jak jsem hledala ty poznámky od Tsunade?“
„Ano.“
„No, tak už jsem je našla. Asi jsem je omylem přidala do pračky, ale neměj strach, když je budeš nosit za chvilku se z nich ten papír oloupe.“

Kapitola V. – Chuuninská zkouška

Minula zima, Wieřiny sedmé narozeniny a na pořadí přišla Chuuninská zkouška.
„Zabalte si jen to nejnutnější. Hlavně zbraně a další vybavení. Nic jiného nebude potřeba.“
„Ammanti, jak dlouho tam budeme?“ zeptala se Wiera.
„Jen tři dny,“ odpověděla její starší sestra.
Když už měli všechno zabaleno, Wiera si vzala několik svitků a knížek od rodičů, s nimiž se několikrát během let viděla, a s Arashi zamířila k Reopādo no mizūmi, jezeru na sousední náhorní plošině.

Tsunade odlepila obličej od stolu. Otřela slinu a tupě se podívala před sebe. Jednu tvář měla celou rudou od toho, jak ji měla dlouhou dobu připláclou k desce stolu. Vlasy na jedné straně ulíznuté k hlavě na druhé rozcuchané do podivného surrealistického tvaru. Pokusila se upravit a při tom shodila několik lahví, které se válely porůznu na stole. Promnula si tupá očka a pak promluvila.

Na druhý deň som vstal na moje prekvapenie až o dvanástej. Nemám vo zvyku takto neskoro vstávať, no asi sa moje telo potrebovalo prespať. Cítil som sa po dlhej dobe konečne svieži, no za to svaly a kĺby ako dolámané. Objavila sa potreba meditovať. Ako „raňajky“ som mal len pár cherry rajčín a potom som v tričku a teplákoch spokojne vyšiel na ulicu. Dal som sa do poklusu a keď som sa dostal k bránam Konohy, pustil som sa do poriadneho behu.

Běžně, typicky pro obyčejný všední den, rušnou vedlejší ulicí se vzduchem líně neslo táhle povzdechnutí velmi zpruzeného a všemi naloženými povinnostmi deprimovaného muže. Na okamžik si dovolil luxus v podobě nevnímání okolí a téměř zbožně obrátil svůj otrávený zrak k obloze. Zvažoval, zda si už konečně nemá zažádat o zaslouženou dovolenou, jejíž nevybrané dny se na výplatnici vršily jako dokumenty na jeho stole během polední pauzy, kdy odcházel na oběd.

Uplynulo téměř půl roku a věci se zvolna vracely do starých kolejí. Ibiki měl konečně klid. Z části to bylo zapříčiněno nebývalým nárůstem práce, takže nikdo neměl čas na opičárny. Dále je odradil trest v podobě generálního úklidu. Pravděpodobně hlavní příčinou bylo, že začal všechny narážky zcela ignorovat, protože měl tajemství, o kterém nikdo nevěděl. Vlastně skoro nikdo. Svěřil se jen svému nejlepšímu příteli. Inoichi byl starší a zkušenější v mnoha ohledech. Tedy, co se týče žen určitě. Byl přeci již dlouho ženatý.

[color=purple] [b] Fu, neviem, čo tam večer robili, ale hluku bolo riadne. Pokúsila som sa premýšľať, ale jednoducho to nešlo. Nič som si nevedela usporiadať v hlave. Zišla som dolu po schodoch. TenTen ešte stále spala. Pozrela som sa po kuchyni. Nikto tu ešte nebol. Ako zvyčajne. Pobrala som sa teda pripraviť raňajky. Nič ťažké, iba rožky so šunkou a maslom. Sama som sa hneď dala do jedenia. Ani po nejakej dobe nikto neprichádzal. Presunula som sa do obývačky. Skoro ma vystrelo. Nie len, že Sakura spala na gauči, ale bol tam aj dosť dobrý bodrel.

[hide=Od Sabaku] Táákže opäť všetkých zdravíme spolu s Hikari! Ako som písala aj pri LVTaS, neukrižujte nás za to, že pridávame diel po tak dlhej dobe! S Hikari pracujeme pilne na tvorbe príbehu, lebo ako sme stagnovali dlhú dobu, tak sme proste nejak príbeh nerozvíjali a to, čo sme chceli rozvíjať sme aj zabudli, že ako chceme pokračovať... no nič zas kecám moc

#klasika

Místnost se plnila horkým vzduchem a prostupovalo jí stále více slunečního svitu. Nebylo pozdní ráno, to se jen prostředí pouště zahřívalo po nočním chladu mnohem rychleji, než na co byl Shikamaru zvyklý. Ten dusný a horký vzduch byl příčinou jeho brzkého probuzení, což u tohoto spánku milujícího shinobiho bylo výjimečné.
„Šmarjá,“ zamumlal otráveně a promnul si rukou obličej. „Který blázni v tomhle žijou?“ Všude po těle cítil začínající horko a tušil, že pokud takhle zůstane dál, začne se potit.

Byla jednou jedna dívenka, která se jmenovala Sakura a moc ráda nosila červené oblečení, proto se jí říkalo Červená Sakura.
„Sakuro, dneska má babička narozeniny, proto se za ní vypravíš a doneseš jí něco na zub,“ řekla jednou ráno maminka.
„Dobře, maminko,“ odpověděla Sakura a zamyslela se, „kolik jí je vůbec let?“

Ve vesnici Yugakure žil jeden malý chlapec. Moc toužil stát se shinobim a skoro se mu to i povedlo. Sice dotáhl svoje snažení až k svojí ochranné čelence, ale tím všechno skončilo. Byl beznadějné nemehlo a k ničemu pořádnému se nehodil. Nakonec mu už nedovolili účastnit se žádných misí a musel být přeřazen na jinou práci. Malý chlapec z toho byl velmi zklamaný. Mnoho nocí proplakal, přesto ho odvedli do malé vesničky k maličkému domečku na jejím okraji. V domečku žil ošklivý dědek, který se staral o rýžové pole nedaleko.

Bolo letné a horúce ráno. Pára stúpala už aj zo mňa. Sedel som ako kôpka nešťastia v rohu izby, v zdroji jediného tienika v izbe. Tak strašne závidím Sasorimu, ktorý si leží v týchto horúčavách na posteli a ani to nepociťuje.
V izbe prevláda ticho a občas sa ozve provokačný úškrn zo strany môjho spolubývajúceho. Dnes ma to slnko ale tak strašne už od rána vysiľuje, že mu to nemám ani chuť nejako oplatiť. A on to zjavne aj tuší. Pozerá sa na mňa pohľadom typu: Keby že s teba urobím bábku, už by i teplo nebolo, ale ty si nechcel!

[hide=Autorská poznámka]Jak je (možná) z názvu poznat, povídka s určitými nevyhnutelnými odchylkami napodobuje děj známé divadelní hry Edmonda Rostanda Cyrano de Bergerac. Nerada bych si přivlastňovala obsah, který není můj, a proto hned v úvodu upozorňuji na to, že zhruba uprostřed textu se objevuje citace přímo z Vrchlického překladu této hry (zaručeně ji poznáte).

Dvojice pomalu procházela městem, snažíc se vypadat nenápadně, což moc dobře nešlo, když jeden z nich měl neustálou potřebu něco komentovat, nutno říci, že u toho byl i sprostý.
„No podívej se na to! Za takový piďi grilovaný olihně chtěj takový ku*****ý prachy! Na to se jim můžu akorát tak vy***t! I když mám už docela hlad, tak tohle si fakt nekoupím. U Jashina, vždyť u sebe ani tolik nemám,“ prskal plavovlasý muž a šťouchal do svého společníka, aby mu věnoval nějakou pozornost.

Užíval jsem si klidného večera s krabicí lízátek ze speciální limitované edice, když přišel rozkaz, dostavit se k Raikage-sama. Vychutnal jsem si posledních několik blíznutí. Člověk potřebuje dostatek cukru, pokud má čelit jeho špatné náladě a vydal se vstříc svému osudu.

Tsunade spolu se svojí věrnou nohsledkou Shizune marně dumala nad řešením současné krize. V okolí vesnice se pohybovala skupina nebezpečných banditů, kteří sice doposud fyzicky nikomu neublížili, ale měli na vrubu mnohem vážnější prohřešek. Přepadali obchodníky se saké a vesnice byla již zcela na suchu. Věc zašla tak daleko, že se stalo to, čeho se všichni obávali. Tsunade po dvaceti letech vystřízlivěla a všichni se vehementně snažili uvést ji do stavu blažené opilosti. I když Konoha disponovala značným množstvím zkušených shinobi, lupiče doposud nikdo nepolapil.
„Situace si žádá někoho jedinečného, inteligentního, odvážného, silného a pohledného!“ vykřikla Shizune.

Všichni čekali na začátek vyučování. Naruto seděl na lavici čelem k Touazuki, která měla nohy položené na stole, pročítala si svůj nový objev Jedovaté houby našich končin. Shikamaru měl hlavu položenou na lavici a nikdo nevěděl, jestli spí nebo to jenom předstírá. Chouji se cpal svačinou, kterou jeho matka připravila pro Touazuki.
„Proč furt čteš?“ zeptal se Naruto.
„Shikamaru, zařiď, ať mi půjčí vaší knihu,“ praštila Tou knihou o stůl a nahnula se k Shikamarovi.

„Takže, teraz to pekne zhrniem. Stratila sa kniha v tomto mega-obrovskom meste, v ktorom bývajú mačky, a musíme ju nájsť, pretože obsahuje akty mačiek?“
„Zopakuj to!“ spozornela Sarada. Boruto sa vydesene bleskovo-rýchlo postavil do obrannej pozície. „Povedal si slovo AKTY?“.
„Len ma prosím nebi!“ modlikal.
„Boruto, ty malý perverzák! Toto je vážna vec, ktorá sa týka môjho klanu, tak to začni brať vážne!“