Fantasy
„To... to nemôže byť pravda!“ Celý doterajší život žil Gin s tým, že je sirota. Myslel si, že horšie už byť nemôže, ale pravda je taká, že môže byť. Až teraz sa naozaj stal sirotou. Bolelo to tak veľmi, že nebol schopný racionálne myslieť. V hlave mal pocit akejsi bubliny, ktorá mu nedovolila uvažovať. Konal bez myslenia, telo sa mu hýbalo len automaticky. Jedlo mu nechutilo, schudol niekoľko kíl a každý deň chodil na miesto, kde prišiel o svojho otca. Tam mu spravil aj miesto jeho posledného odpočinku.
„Já…‘‘ Sasuke neměl slov, jen koukal na Narutův posměšný výraz. I když nechtěl musel si přiznat, že mluvil pravdu, neměl kam jít. Neměl žádnou jinou rodinu, jiný domov. Zkroušeně se posadil do křesl a upřeně hleděl před sebe.
„Tak vidíš, honem sbal, zanedlouho tu bude policie a já nechci další mrtvé,‘‘ naléhal a začal si sám balit věci.
„Policie, takže ta krev?! Nezdálo se mi to,‘‘ zarazil se a nechal balení. Naruto mu neopověděl, spíš jen víc sklopil tvář a otočil se k němu zády.
„Čože?“ chlapík bol šokovaný.
„Neverím vlastným očiam,“ vyhŕklo z chlapca. „Tí klamári mi povedali, že si zomrel, ešte než som sa narodil.“ Pristúpil k otcovi a objal ho tak silno, že mu robilo dosť problém, aby mu polená, ktoré ešte stále držal v ruke, nepadli na zem.
„Gin?!“ váhajúc odpovedal.
„Áno, tak mi hovorili, ale toho mena som sa vzdal, nechcem mať s nimi nič spoločné.“
Otec položil polená vedľa krbu a spýtal sa:
„S tvojou matkou nechceš mať nič spoločné?“
Divil sa sám sebe, prečo ešte neschmatol kôl a nepreklal jej ním srdce. Nikdy netvrdil, že bol bez viny, no nedokázal uveriť, že aj po tom všetkom, čo urobila, sa ešte opovážila prísť za ním.
,,Čo tu chceš?“ nenávistne sa jej opýtal a postavil sa na druhú stranu miestnosti, kde sa oprel o hranu stola a vzdorovito prekrížil ruky na hrudi.
Anya zavrela dvere a podišla do stredu miestnosti.
,,Prišla som ťa požiadať o pomoc.“
Privrel oči a uštipačne sa zasmial. ,,To nemyslíš vážne...“
Uprostred poslednej vojny ninjov, keď dennodenne padali stovky a stovky bojovníkov, ktorí bránili svoju krajinu a ktorí za ňu položili život, ako jeden z mála bol aj jeden život stvorený. Bezbranné dieťa, ktoré bolo napadnuté nepriateľskými ninjami, takmer zomrelo, no niekto ešte nechcel, aby toto dieťa opustilo svet. Jeho matka také šťastie ale nemala. Otec dieťaťa bojoval vo vojne a padol v nej ešte skôr, než sa toto dieťa narodilo.
Z oblohy sa spustil hustý dážď. Anamo držala Gaaru v náručí.
Bezducho zazerala do stropu. Ruka jej ovísala cez okraj postele a perina ležala pohúžvaná niekde pod posteľou. Celú noc nespala. Nedokázala to. Príliš sa bála toho, čo uvidí, keď zavrie oči. Bála sa toho, koho uvidí.
Miestnosťou sa ozvalo zbesilé zvonenie. Sakurin budík, v poradí už štvrtý, sa začal divoko natriasať, akoby práve dostal epileptický záchvat.
„Katon: Gouryuuka no jutsu!“ zakričal Itachi stojac na hradbe konohy a vypustil obrovského ohnivého draka zo svojej chakry. Drak preletel cez ulice a zničil desiatky domov. Nakoniec sa zatočil doprava a namieril si to rovno na ústredie štítu ktorý chránil konohu. Drak zasiahol budovu a veľký výbuch ju rozmlátil na kusy.
Kisame tiež nechce zaostať a rozbehol sa po ulici na druhú stranu smerom k hlavám Hokage. Zastal asi na pol ceste a poskladal pečate.
„Já už nemůžu! Dáme si pauzu.“ Rozhodl Zek a posadil se na pařez.
„Už zas? Vždyť jsme odpočívali ani ne před půl hodinou!“ plácla se do hlavy Tenten.
„Tak hele, tímhle tempem bychom se tam dostali nejdřív tak za rok. Proč sis teda nestopl nějakej taxík, aby tam ten tvůj línej zadek dovezl?“ rozkřikl se na něj už totálně rozzuřený Kiba.
„Chceš mi snad vyhrožovat?“ postavil se proti němu Zek. V tu chvíli ale už ruply nervy i ostatním.
Pálila ho tvár. Naslepo si po nej prešiel dlaňou a zotrel si z nej kvapôčky slaného potu. Potom spustil ruku a nechal ju voľne padnúť na zem k svojmu ležiacemu telu. Pootvoril ústa a hlasno sa nadýchol. Bolo mu teplo. Veľmi teplo. Cez zavreté viečka videl akúsi červenú žiaru. Nepatrila slnku. Nemohla mu patriť.
Před kostelem bylo plno lidí. A proč by taky ne. Veliký hrdina, přemožitel samotného Madary Uchiha Sasuke měl dneska svatbu. A koho si bral byste asi neuhodli. Mojí nejlepší kamarádku, která mi pomáhala a byla se mnou když můj nejlepší kamarád chyběl. A on mi ji teď vzal. Jen tak si přišel a ona mu po dvou týdnech skočila do náruče. Takové myšlenky se mi honily hlavou, když jsem se opíral o zeď kostela a kouřil svojí poslední povolenou cigaretu. Svědek. Mám být svědek svazku, který se mi ani trochu nelíbí. No nevadí. Měl bych jim to přát.
„Stalo.“ Odpověděl Sho popravdě.
„Tak vidíte, třeba to je jen nějaký malý problém.“ Pravil Minato a usmál se.
„Když se ztratí spojení tak ten dotyční člověk zemřel!“ dopověděla Kira otevřeně. Minato se podíval vyděšenýma očima na oba ninji. Jeho pohled dával jasně najevo strach o syna.
„Kdy se to ztratilo?“ zeptal se zvědavě Minato.
„Bylo to kolem třetí hodiny.“ Odpověděl Sho a zamračil se.
„Ale to přišel Naruto v pořádku domů.“ Odpověděl Minato s výraznou úlevou.
,,Zjesť ju, mučiť ju, premeniť ju; zjesť ju, mučiť ju, premeniť ju...“ Sedel opretý o kmeň vysokého stromu a uškierajúc sa trhal okvetné lístky krásnemu svetločervenému kvetu. Vysoko na oblohe žiaril chladný mesiac obklopený morom žmurkajúcich hviezd a niekde v diali bol počuť slabý šum vetra. Zodvihol zrak. Zazdalo sa mu, že začul niečie kroky, no nedbal na to a pokračoval tam, kde prestal. ,,Zjesť ju, mučiť ju, premeniť ju...“
Hiro tak sledoval toho kluka a něco se mu nezdálo.
Sakra! Došlo mu to, když si vzpomněl na rozhovor těch dvou týpků ze včerejška.
Vytrhl dlaň klukovi a odkopl ho.
Chlapec se najednou rozplynul.
„Zatraceně!“ zaklel Hiro a otočil se, jenže za ním byla velká skála. Z ničeho nic!
„Ksakru!“ zatnul zuby Hiro a rozeběhl se po obvodu skály.
„Nikde nevidím studnu…“ otočila se Nano po holčičce, ale ta se rozplynula.
/Sakra!/ Stihla na poslední chvíli šáhnout po kunaii.
„Asi nastal čas se s tebou rozloučit. Prozatím.“ Pravil Sho a trochu se usmál.
„Jo, asi jo.“ Odpověděl Naruto a objal taky May. Ta ho objala velice kultivovaně, jak se na cizí lidé patří. Když k němu přistoupil Sho zašeptal.
„Vidíš je?“ a objal ho bratrsky.
Naruto najednou zvážněl.
„Já je vidím! Opravu je vidím“ pověděl nadšeně Naruto
Sho povytáhl koutky svých úst na znamení svého spokojení.
„Dobře, hlavně to nepřežeň!“ pravil mu už jako lékař.
„Jasně. Budu na sebe dávat bacha.“ Odpověděl Naruto
Teraz sa presunieme pred hlavnú bránu, kde sa odohráva boj Naruta s Peinom.
Naruto úspešne použil Oodama rasengan a zabil dvoch zo šiestich Peinov. Potom ostatní zabili tiež dvoch, takže zostali dvaja. Hlavný Pein sa držal vzadu a používal Rinnegan. To mu ale bolo prd platné. Kyuubi práve použil dva chvosty a roztrhol Peina. Ostal už len Yahiko. Kyuubimu už bolo vidno chrbát.
Bolo sychravé ráno. Hidan sa zobudil dosť neskoro. Pokladal spánok za vhodné vyplnenie svojho už aj tak dlhého života. Kakuzu spal naopak velmi málo. Hidan ho vlastne nikdy nevidel spať, pretože zaspal skôr ako on a keď sa zobudil, Kakuzu bol už hore. Aj teraz sedel na pni po strome ktorý včera zlomil a čítal akýsi papier.
„To je odkaz od Peina?“ spýtal sa ho nezaujato, kým si obliekal Akatsuki plášť.
„Nie. To je recept na tatarský biftek... Tu máš prečítaj si to ak to dokážeš“ povedal. Potom pokrčil papier a hodil mu ho k nohám. Hidan naňho urobil škaredú grimasu a zdvihol papier.
Skupinka chuninov z konohy sedela pri malej búdke kúsok od hradieb dediny. Fúkal príjemný letný vánok a im mala práve končiť služba. Nikdy sa nič neudialo. Vždy len hrali karty alebo sa inak zabávali. Na tomto úseku hradieb sa naozaj nikdy nič neudialo a vždy všetko vedeli poslední. Teraz im mala končiť služba a už len čakali na Jinkotsu a Akatatsu, ktorí sa mali vrátiť z obchôdzky. Vodca skupinky sa obzrel a práve prichádzali z lesa. Niečo nebolo v poriadku. Pohybovali sa pomaly a mali čudne zmätený a neprítomný výraz.
"Hikari! Niečo nieje v poriadku!" povedal smerom ku hnedovlasému ninjovi s bielymi očami.
Celý ty tři dny a tři noci strávila Nano na volném placu na louce za svým domem kousek od oblačné a trénovala. Stihla se naučit víc ovládat a manipulovat s chakrou Tokaapao, samostatný boj blesku a větru a spojení těch dvou …
Stála tam a udýchaně hleděla na zpustošené okolí před sebou. Byla bledá, celkem pohublá a propadlé unavené oči jí dodávali naprosto nezdravý vzhled. Jenže ona nepřestávala.
