Fantasy
12:23 - Prístav Kou no Aka - Zem Železa
Už sa nemuseli ponáhľať. Naki a jeho druhovia zišli dolu do údolia pomaly. Kou no Aka nebolo veľké mesto. Bolo to malé prístavné mestečko asi sto metrov od miesta kde sa rieka Yu vlievala do mora v úžine medzi Zemou Železa a Zemou Teplých prameňov. Tiahlo sa asi kilometer popri pobreží a pokračovalo asi pol kilometra do vnútrozemia. Celé mesto bolo obohnané hradbou z drevených kolov, na dvoch miestach mala asi päťmetrové obhorené diery. Mesto tvorili desiatky drevených a ošarpaných sedliackych domcov. Na každej ulici boli dva až tri domy zničené a zostali z nich iba obhorené čierne trosky.
Takže je to tu. Láska v Sune 3 diel.
Viem, trvalo to o trocha dlhšie, no hádam Vám to nebude vadiť.
Čo tak ešte povedať? No hej, príjemné čítanie. 
Byla noc. Ta temná letní noc. Kdy je vše zticha, jakoby se bálo porušit tu panenskou čistotu přírody. Jenom Měsíc a hvězdy dohlíží na zem a sledují pár mladých shinobi sedících u vesele poskakujícího ohně. Zdají se jako obyčejní a nezajímaví, ale přeci jen, jdete je prozkoumat.
[size=18][font=Bodoni MT][i]Připlížíte se blíž. Ovládne vás zvědavost. Vykouknete z křoví, za kterým se schováváte a sledujete onen pár.
"Myslím, že se radši představím sám, Tsunade-baachan. Moje jméno je Uchiha Namikaze Ashitaka."
Po tomto prohlášení nastalo v pokoji absolutní ticho. Všechny pohledy teď přelétaly mezi Narutem a Ashitakou. První se z šoku dostala, pokud nebereme v úvahu Tsunade a Kakashiho, kteří to už věděli, Sakura.
"Takže ty jsi s Narutem příbuzný?" optala se nevěřícně.
"To ani já sám nevím," odpověděl jí Ashitaka. "Jediné, co teď mohu říct je to, že zřejmě patříme ke stejnému klanu."
04:25 - Pevnosť Yukata - Kiba no kuni
Ticho... mlčím a čakám... ach to ticho... Začínam nenávidieť všetko okolo seba. Nenávidím dvoch strážcov pri bráne. Nenávidím kanji znak tesáku na veľkom odznaku nad bránou. Nenávidím aj dve žlté, vo vetre vejúce vlajky Kumogakure, so znakom blesku a oblačnej dediny. Nenávidím vratký drevený plot, ktorý sa tiahne popri príjazdovej ceste do hradu. Nenávidím ... ale čakám. Nepotrebujem sa hýbať. Nepočujú môj dych... Nevidia ma. A ani neuvidia.
Tak a je tu druhý diel mojej poviedky Láska v Sune. 
Dúfam že sa Vám bude páčiť.
Ako minule želám príjemné čítanie.
Do Suny som dorazila po dvoch dňoch. Bola som už poriadne unavená pretože som za celý ten čas nespala. Väčšinu času som cestovala lesom a nechcela som riskovať že by tam číhal niekto z klanu Hygashi. Som predsa ich nepriateľ číslo jedna. Aká česť.
Naruto, Sakura a Kakashi se vraceli z dalšího nepovedeného lovu na Sasukeho. Najednou zaslechli zvuky boje. Bez přemýšlení se okamžitě vydali tím směrem, aby zjistili, oč jde. Když se však dostali na místo, bylo už po všem. Stihli ještě zahlédnout mizející postavu, jež jim přišla až příliš povědomá. První, kdo si to uvědomil, byl Naruto.
"Já se z toho snad zcvoknu. My ho hledáme všude možně a on si tu mezitím zaútočí na skupinu lidí a všechny je vyřídí," rozčiloval se.
Tokime : Věděla jsem, že by byla chyba, kdybych šla na místo kde je Hidan , nevím proč ale z něj jsem měla největší hrůzu,a tak jsem šla do středu. Sakura mi dala tři zkumavky ve kterých byla látka, která byla imunní na Sasoriho jed, jenže působí pouze tři minuty, potom už je to zbytečné.. Rozhodla jsem se, že tedy půjdu proti němu. Rozběhla jsem se s kunaii a snažila se ho zasáhnout.
„Hinato, ahoj,“ řekl Naruto a přistihl se, jak se usmívá.
„Pojď dál.“
Ustoupil ode dveří.
Hinata vešla rudá jako rajče, protože se při tom vcházení o blonďáčka mírně otřela.
Přešli do obýváku.
„M-máš to tu pěkné,“ vykoktala ze sebe Hinata.
„Děkuju,“ odpověděl s úsměvem, když si uvědomil, že ona je u něj vlastně poprvé. Usměv mu oplatila.
Naruto se rozvalil na gauči, zavřel oči a pokynul černovlásce.
Ta si sedla do křesla naproti a ... bylo ticho.
Moja prvá poviedka. Dúfam že sa Vám bude páčiť.
Nebojte sa nadväzuje to na Naruta, hoci sa to ukáže až v ďalšej epizóde.
Dúfam že Vám nebude vadiť že je to v SK. Každopádne príjemné čítanie.
Prechádzala som sa po izbách klanu Ashio a premýšľala nad tým čo sa stalo ešte pred týždňom. V ten istý večer v ktorý vyzabíjali celý môj klan.
„Otec, prosím ťa, ver mi! Prosím! Hovorím Vám pravdu! Vám všetkým! O takejto veci by som nikdy nežartovala!"
Píše sa rok 156 po založení Konohy. Už je to mnoho rokov, čo Naruto Jinchuuriki zdolal Madaru Uchihu a porazil všemocného Juubiho. Krajiny sa pomaly spamätali z vojnovej krízy. Godaime Hokage, Tsunade, odstúpila hneď po skončení vojny a Kakashi Hatake bol predsa vymenovaný za Rokudaime Hokage. Vládol krajine dvanásť rokov a krvopotne sa snažil udržať krehký mier. Situácia bola však veľmi zlá a jednotlivé dediny prehlbovali voči sebe nevraživosť. Nie všetci mali Kakashiho radi za jeho snahy pre udržanie mieru. Vo veku 47 rokov zahynul pri atentáte na návšteve Kumogakure. Vojnový konflikt už bol na spadnutie.
WARNING!: Na komentáře pár lidí a Pmku od akai jsem dám toto varování, doporučiji si ho přečíst a to VELMI ppozorně!!!
Meshiki : Páni koukala jsem jako vejvrat. Nedocházelo mi, co se vlastně stalo. Kiba byl dost pomlácenej a Arichi řekla, že ho půjde ošetřit, tak spolu šli do koupelny. Když se Neji vzpamatoval a zjistil jakej bordel tam je, tak se ještě víc opil, protože věděl, jaký to bude průšvih. To samé udělala i Hináta, to teda bylo opravdu co říct. Všichni už byli zase uvolnění, až na mě. Ségra nevim kde je, to samé platí i pro Shikamara, Kiba s Arichi jsou v koupelně a jinak se všichni moc dobře bavili. Ino seděla Saiovi v klíně a každou chvíli se líbali.
„Ty tváře, ty čelenky! To je…“
„KONOHA!“
…
Meshiki : Když jsem přišla domů, najedla jsem se a šla do pokoje. Neji ještě doma nebyl, a tak jsem si sedla ke stolu a kreslila si. Nakreslila jsem si balonek, ani nevím proč. A najednou jsem si vzpomněla. Zítra je 31. srpna. Se ségrou nám bude 17 let. Vsadím se, že na to zapomněla. Asi si jen mezi sebou popřejeme a víc to nebudeme řešit. Ještě jsem si na papír napsala všechno nejlepší k 17. narozeninám, potom jsem papír dala do mého šuplíku a pomalu jsem si šla lehnout do postele. Neji přišel až hodně dlouho.
,,Naruto. Zničím ťa.“
,,Nie, Sasuke, pretože ja ťa skôr privediem späť na cestu dobra.“
,,Stále si nepochopil, že sa ti to nikdy nepodarí?“
,,Už som ti predsa vysvetlil, že ma neodradí nič, čo povieš.“
Když Nano vešla do šaten, Nami už tam nebyla a tak se tedy oblékla a vyrazila ven.
Vyšla ven, kde už čekali ostatní a konvoj taky.
„Doufám, že jste si to užili,“ pousmál se Lord.
Čtveřice si vyměnila spiklenecké pohledy a kývla na souhlas.
Vyrazili dál.
Nano ráda chodila jako poslední a ani teď to nebylo výjimkou. Kráčela vzadu za nosítky a pozorovala cestu se všemi před sebou. Poslouchala šumění listů v korunách stromů i zpívající ptactvo. Sem tam pohlédla na Hira.
Jaden se podíval na Hira.
Zrak mu zhrozene padol na hruď. Tmavá krv pomaly stekala po dlhej čepeli meča až k dlaniam držiacim rukoväť. Útok ho úplne paralyzoval. Jediné, na čo sa v tej chvíli zmohol, boli nemé výkriky.
Tak,po dlouhé době zdržování jsem opět měla čas sednout ke compu a psala jsem a psala poslední díl. Upřímě, myslím, že je to děs, běs a hrůza, a proto (pokud se to opravdu vůbec nebude líbit a za předpokladu, že nebudu líná lemra) to celé předělám. Každý nápad i připomínka se vítá, ale teď už PŘÍJEMNÉ POČTENÍ - doufám...
Stál jsem před jeskyněmi a namáhavě oddechoval. Trvalo mi věčnost sem dorazit a najednou jsem nevěděl co dál. Chtěl jsem jít dovnitř, ale musel jsem si odpočinout. Posadil jsem se přímo nas velký kámen před Jeskyní Tuathe a začal přemýšlet. Vzpomínat. Jak dlouho už vlastně cestuji?
