Fantasy

„I... Inote...“
Ne, ne, ne, ne, ne! Tohle se mi snad jenom zdá! Inote přece... A ten druhej je... Ne! Ne! Ne! Tohle je jen špatnej sen, pořád ležim v nemocnici po souboji s Kantsuem...
„Asi máme společnost,“ uchechtl se Hidan.
Tři ninjové v křoví ztuhli.
„No tak vylezte a připojte se k nám. Zábavy je tu pro všechny!“
Setto chtěl vyrazit do útoku, ale Iwahi jej pohybem ruky zadržela. Mírně zavrtěla hlavou, položila si prst na rty a vyšla z lesního podrostu.
„Ty?!“ podivil se Inote.

Meshiki : Když jsem se znovu probrala, nebylo mi o moc líp. Vedro, nevolnost, otupělost. Neji tady nebyl, nejspíš se šel připravit na misi... co když opravdu najdou úkryt Akatsuki a oni je napadnou. Ne, to se nestane, navíc mají za úkol pouze zachytit nánznak působení Akatsuki, nemají je hned najít a bojovat s nimi. Určitě bude v pořádku.
Do pokoje vešla sestra, čekala jsem Sakuru, ale rozhodně mi tahle nevadí.
„Tak co mi je sestři?“ zeptala jsem se, i když sama vím, že to není nic vážného.

„Naruto no baka!“ Kričala Sakura, niečo pred obedom, na celú Konohu. A ako to tak býva zvykom, Naruto spal hlbokým a pokojným spánkom vo svojej posteli a na hlave mal svoju obľúbenú čapičku. Medzitým prišla Sakura k Narutovmu bytu a celou silou zabúchala na dvere.
„Naruto, otvor mi, lebo inak si ťa podám! Shannaró!“ Dupkala si nohou o podlahu niekoľko minút, a keď už stratila trpezlivosť, začala sústrediť čakru do pravej päste. Na čele jej navrela žila.
„Naruto, ak neotvoríš do piatich sekúnd tie dvere, vyrazím ich!“ Vyhrážala sa Sakura.

Tokime : Jenom si tak ležím a nechávám jí, do mě kopat. Co se to se mnou stalo? Dřív bych.....co bych vlastně udělala dřív? Vrátila bych jí to? Nebo utekla? Proč se mi tohle děje? Chci žít normální život, bez bojů, násilí a nepřátel. Nerozumím tomu. Ztrácím vzpomínky a nedokážu normálně uvažovat?! Začal ve mně vřít vztek. Nikdy jsem se o tohle neprosila. Ostatní jenom přihlížejí. Nejradši bych je všechny nakopala. A ta kráva? Jestli bude dál pokračovat, přísahám, že jí zabiju.
„Tak co? Stačilo ti to?“ zeptala se a ještě si kopla. Opřela jsem se o ruce a zvedla se. Ostatní mě nezpustili z očí. Některé kopy byly natolik silné, že zanechaly hned krásnou modřinu. Krev z nosu už netekla, jediná památka po ní, zůstal zakrvácený obličej.
„Zabiju tě,“ zachrčela jsem.

Temnota sa v mojom srdci zrodila,
ako keď človek svetlo zhasína.
Myšlienky plné samoty mátali ma,
zvuky umierajúcich ľudí lákali ma.
Pomsta sa mi z kontroly vymanila,
moju myseľ krvou zaplavila.
Na vedomí som mal len jednu vec,
ktorú som pred svetom skrýval tiež.

Naše mysle čisté môžu byť,
ale aj tak sa vieme rozzúriť.
Naše telo silné môže byť,
ale aj tak ho nevieme použiť.
Naše povahy rôzne môžu byť,
ale aj tak sa budeme biť.
Naše slová ostré môžu byť,
ale aj tak chceme spolu žiť.

Svetlo sa mi do srdca dostalo,

Ja viem, ani ja tomu nemôžem uveriť!
Je tu konečne nový dielik, a ja dúfam, že sa vám bude páčiť!

[i][i]Sandaimeho jsem zastihla na střeše budovy Kage v jeho klasickém mundůru, jak uděluje jakési rozkazy několika týmům.
Když si mě všiml zavolal : „ Pojď sem Kohaku – chan. Musíme si promluvit.”
„Ano pane.” Odpověděla jsem mu a přiběhla k němu blíž.
„Víš Kohaku, něco se stane… Vím, že jsi to dneska cítila.. cítila jsi sílu, která zasáhne naší vesnici a mnoho jejích obyvatel.. Potřebuju aby ses plně soustředila a dokázala chronologicky lokalizovat místa zasažení vesnice. Rozumíš Kohaku??” a pohlédl na mě.

Pomalu se začal usazovat rozvířený prach. Mrtvých bylo na tisíce a zraněných ještě daleko více. Ale, co bylo nejdůležitější, tak celou bývalou Madarovou armádou se šířil chaos. Ten, co si je všechny podrobil, padl. A přesně jak bylo naplánováno, tak znepřátelení ninjové v Madarově armádě, začali bojovat mezi sebou. Ale ani Nagato se na takovou strašnou spoušť nemohl dívat, musel něco udělat.
„Jděte všichni tam, odkud jste přišli. A až dorazíte, tak teprve tam si vyřizujte svoje spory!“ Roznesl se jeho hlas po celém bitevním poli.

„Sakura, rýchlejšie! Sasuke je už v dome!“ náhlil sa Naruto.
„Bežím najrýchlejšie ako viem,“ odpovedala mu.
„Naruto! Dávaj si pozor na Sasukeho sharingan! Je v ňom veľa nenávisti. A ak ho Madara trénoval, tak sa bojím, že ma môže ovládnuť,“ nepokojne sa ozvala Kurama. Dom bol už na dohľad, a tak spomalili tempo. Zrazu sa nad domom vzniesla veľká stena. Naruto so Sakurou sa skryli za najbližší roh.
„Toto nie je Sasukeho chakra!“ zvolal nepokojne Naruto. „Je to ...“ nedokončil lebo oblohu preťal modrý blesk.

Meshiki : Ať je za tím cokoliv, prostě chci, aby mi řekla o co jde, i kdyby to byla zbytečnost, stejně to z ní vytáhnu. Přece jako babička neměla důvod se o nás nestarat, a pokud nějaký měla, určitě mi to ráda vysvětlí. Vběhla jsem k ní do kanceláře a zabouchla za sebou. Uvnitř byl ale Neji s Kakashim, Gaiem a Kurenai, což mě zaskočilo. Babča po mém příchodu nevypadala zrovna nadšeně, spíš jako sopka před výbuchem. Nejspíš jsem měla slušně zaklepat a vyčkat na vybídnutí ke vstupu, jenže tohle je celkem důležité, alespoň myslím.

„Teraz sa rozdelíme, “ zavelil Madara , „Sasuke, pôjdeš z juhu. Už o nás vedia, ale mám pár prekvapení v rukáve,“ uškrnul sa, lebo dobre vedel čo chce urobiť. „A, Sasuke dávaj pozor aby ťa nevideli.“
„Myslíš, že som amatér?“ oboril sa na neho Sasuke.
„Nie, ale budeme mať moment prekvapenia,“ pripomenul mu chladne Madara.
„Zetsu a Kisame sú na mieste. Vyrážame!!!“ zakričal Madara.
„Naruto?“ opatrne sa opýtala Sakura. „Už dobre poznáš môj postoj k Sasukemu. A preto ho musíme zastaviť za každú cenu!“ dodala drsnejším tónom.

Krásny letný deň znovu zavítal do Konohy. Obnova dediny po drtivom útoku Nagata už finišuje a vojna sa dediny ani nedotkla. Preto sa po nej šíri dobrá nálada. Vojna bola vyhratá, ale Kageom to nedalo pokoja lebo Akatsuki sa zničoho nič stratili.
Narutovi to tiež nedalo pokoja a stále lamentoval nad tým, prečo to urobili. Nakoniec došiel k názoru, že chystajú niečo omnoho väčšie, a preto ešte usilovnejšie trénoval. Nadobudol veľkú silu a stal sa z neho najmocnejší ninja Konohy.
„Aký je to dnes prekrásny deň však Kurama?“

Postavila se, sundala z okolních blízkých větví zbytek vybavení: černou dlouhou katanu, na několika popruzích silný, těžce vypadající, svitek, taštičku, ze které před málo okamžiky vylovila pilulky a dlouhý plášť s kápí, který byl utkám z velmi zvláštní látky, která měnila svůj odstín, podle dopadajících paprsků světla (dokonalé maskování). Když po chvíli pozapínala veškeré pásky a řemínky, nasadila si i kápi svého pláště a s jeho tichým zašustěním seskočila na zem. Pád přibrzdila hlubokým přikrčením.

Meshiki : Doběhla jsem na můj obvyklý trénovací plac a popadla dech. Běžela jsem vážně rychle. Genma mě solidně vytočil. Sakra, pokud mu na ní nezáleží, ať si to nechá pro sebe. Nepotřebuju, aby mě děsil její smrtí. Tokime žije. Vím to.... Moje mysl se uvnitř mě hádala. Také se mi v hlavě vyvinula myšlenka, že už Tokime není mezi živými, ale snažila jsem se jí všemožně zastínit. Jenže Genma měl pravdu, a proto mě to asi tak štvalo. Nikdo z nás si nemůže být jistý, jestli žije... nikdo, ani já.

Kushina omdlela. Bylo přílišným psychickým nátlakem. Prostě už nedokázala pobrat další věci. Bylo však lepší, že omdlela, protože nemusela poslouchat všechny ty špatné zprávy, které přinášeli bývalí Jiraiyiovi učedníci.
„Cože? Madara stál tehdy za tím útokem Lišky na Listovou?“ Divil se Jiraiya.
„Ano, ale v té době měl už v Listové spojence,“ odpověděl mu Yahiko.
„Spojence?!“ Zeptala se nevěřícně Tsunade.
„Nevíme, kdo to byl, ale pravděpodobně, je ten člověk stále součástí Listové,“ pokračoval Nagato.

Smrtelní a Bezmocní: Křehkost