Fantasy
„Proč jsi utek?“
„Nesmíš mě tolik chválit. Pak jsem z toho v rozpacích.“ Tím Kurama ukončil debatu a šli dál. Konečně byli u Sakury doma.
„Tak pojď přeci nezůstaneš venku, nebo snad chceš?“ Zeptala se Sakura s ironií v hlase.
„Ehm, radši počkám venku“ Sakuru to překvapilo, ale bez dalších otázek se vydala do domu. Naruto si oddychnul. Aspoň si trochu odpočnu. Bez dalšího váhání se natáhnul před práh domu.. Z ulice se ozývaly pochvaly směřující na krásu lištičky. Naruto si tyto pochvaly vychutnával.
Nagato a jeho společníci byli druhým dnem na cestě do Oblačné. I když byli téměř již na místě, tak Nagato byl myšlenka naprosto na jiném místě. Dělal si starosti Mizuki, která jej vždy doprovázela, když hledali Naruta. Yahiko i Konan to na něm poznali, že je úplně mimo. Oni dva však neznali důvod Nagatovy duševní nepřítomnosti. Trochu se o něj báli, že by se mu mohlo něco stát, protože i on představoval značnou hrozbu v podobě svých očí. Chtěli jej upozornit, ale on s nimi prostě nebyl.
Naruto bol priradený k dvom starším geninom, ktorí už pár krát neurobili skúšky a ich kolegovia áno. Na tvári mal odhodlaný výraz a prisahal si, že sa len tak ľahko nevzdá. Vošiel do budovy, kde má byť prvá skúška. Pripadalo mu to ako Deja vu. Usmial sa a išiel rovno do stredu davu. Všetci sa na neho prekvapene pozreli.
„Čo tu robí Hokage?“ Šepkali si medzi sebou. Naruto sa so širokým úsmevom otočil na pár dievčat, ktoré si niečo šepkali poblíž neho.
,,Porazili sme ich...“ Tsunadin hlas sa náhle zlomil. Zodvihla pohľad a pozrela mu do tváre. Nedokázala uveriť, že pred ňou stála ľudská bytosť. Ten chlap nemal žiadne city, žiadne svedomie. Nasledoval iba svoj cieľ. ,,Konoha zvíťazila, čo viac chcete?!“
Lovcov výraz zostával nemenný – ľahostajne prižmúrené oči, stvrdnutá mimika.
,,Neporazili ste ich,“ povedal s nádychom opovrhnutia. ,,Spriahli ste sa s nimi.“
Dlouho hledal toto místo a konečně jej našel. Bylo to místo lidem zapovězené, ale on se sem přesto dostal. Možná byl prvním člověkem, co to dokázal možná však také ne. Možná totiž nebyl člověkem. Bývalý Pátý Hokage, který zradil Listovou – Orochimaru se konečně dostal na místo, po kterém tolik toužil a o kterém vždy sníval. Zde konečně mohl získat sílu, o kterou mu vždy šlo.
Hinata už bola unavená a tak sa vybrala hľadať Naruta. Prehľadala už všade možne, no nikde ho nevedela nájsť. Okolo išiel Shikamaru s Temari a za nimi kráčal Gaara s vraždiacim pohľadom na Shikamara.
„Shikamaru, nevidel si Naruta?“ pristavila ich a snažila sa skryť rozpaky. Shikamaru mykol plecami.
Madara sa zastavil, a premeriaval si Itachiho. Potom mu padol zrak na Sasukeho a za ním stojacu dievčinu. Okolo seba vypustil menšie množstvo chakry. Zo zeme okamžite vypučali malé kvietky. Vzduch sa preplnil sladkou vôňou.
Sakura neváhala, a použila jutsu na neutralizovanie možného jedu. Ako však zistila okolo sa tvorili ďalšie, a ďalšie kvietky, z ktorých sa uvoľňovala vôňa.
„Sakuro jdi ještě pro Hinatu! Já se na chvíli postarám o Kuramu.“ Sakura odešla a akorát vešla Shizune s nějakým balíčkem v ruce.
„Máš to?“
„Tady to máte“ Shizune položila balíček na stůl.
„Co to je?“ Naruto přiťapal blíž k balíčku a opřel se o stůl.
„Malé překvápko, snad sis nemyslel, že půjdeš na misi bez vybavení?“ Tsunade začala rozbalovat balíček.
„Kde by asi tak mohla být?“ Přemýšlela Sakura, akorát uviděla Nejiho. Rozběhla se za ním.
„Hej, Neji!“
Jedna postava zmizela v lese, zatím co druhá se sesunula k zemi. Zaostřila jsem byakugan a…
"Naruto!" vykřikla jsem. Pohltil mě strach. Rozběhla jsem se tak rychle, že normálně bych na sebe byla pyšná, protože takovou rychlost jsem jen tak nedokázala vyvinout, ale teď…
Nevěřícně na sebe zírali a zároveň i na okolí. Mizuki a Nagato zase nemohli uvěřit tomu, že vidí Naruta dvakrát?
„N-Naruto?“ Zeptala se pro jistotu Mizuki.
Avšak jeden z Narutů se sesunul na zem. Byl to opravdový Naruto na rozdíl od Kuramy, která vypadala snad úplně stejně jako on. Nebo spíše Naruto vypadal jako Kurama.
„Co jsi to udělal?!“ Okřikla Kurama Nagata.
Nagato opravdu nevěděl, která bije, protože si myslel, že mu dává za vinu to, že Naruto omdlel.
„Já? Nic jsem neudělal!“ Hájil se.
„Najskôr musíme zvoliť nového Hokage!“ zakričali starší na celú miestnosť. Zemný pán len prikývol.
„Koho navrhujete?“ Prvý sa postavil Shikaku.
„Navrhujem Hatake Kakashiho.“ Zemný pán znova prikyvoval.
„Kakashiho sme už skoro raz zvolili, tak prečo nie. Dobre teda. Vyhlasujem Hatake Kakashiho za...“ Zrazu sa Kakashi postavil.
Kakashi : Blíží se k nám silná chakra, nechci zbytečné potíže, ale pokud jsou to Akatsuki, budeme je muset sledovat. Shino zjistil jejich přesnou polohu, ale prý to nejsou Akatsuki. Dobrá, v tom případě by jsme se od nich měli držet dál. Jenže oni se nás ne a ne pustit. Zastavil jsem. Je hloupost si hrát na honěnou, pokud něco chtějí, tak ať. Shino si stoupl vedle mě.. Před námi se na stromech objevili tři muži. Všichni v černých pláštích. Dva mladší sí nás podezřívavě přeměřovali, ale ten nejstarší se jen mírně pousmál. Mohl by to být?...
„Jak už je to dlouho? Co? … Kakashi,“
Minule: ,,Co to jen bylo! Co jsem vlastně viděla? Co se to se mnou děje?!“ Křikla jsem v duchu.
,,Onii-chan, taskete.“ Zašeptala jsem a usnula převážně vyčerpáním.
----------------------------------
*Z pohledu Takadashi-sensei *
(Onii-chan? Kdo- cože…) Pomyslím si zmateně a odrhnu jí vlasy z obličeje.
Ve vzduchu viselo dusno. Zašuměl vítr, znovu se rozpršelo. Nejdřív spadlo pár kapek, pak víc a nakonec se spustil vydatný déšť. Nikoho to nepřekvapovalo. Tato země neustále plakala. Deštná... Zmítaná mezi válkou a prudkými dešti.
V jednom domku, na okraji vesnice, stáli v předsíni mladí manželé. V náručí drželi své dvě dcery. O něčem tiše diskutovali. V pozadí byly slyšet tlumené výbuchy, země se jemně otřásala. Naznačovaly to cinkající skleničky na stole. Ženě se třásly ruce, jak k sobě pevně tiskla svoji dceru. Jí podobná dívka spočívala v náručí otce. Dvojčata Emi a Kei spaly. Ale to se mělo změnit. Kousek od domu se ozval výbuch. Holčičky se rozkřičely. Manželé se na sebe vyděšeně podívali. Naposledy se políbili a každý zamířil někam jinam. Pryč od vesnice, od jejich domu, od vzpomínek.
Bylo jedno z nejkrásnějších jarních ran, které tady v Konoze kdy byly, když se celý můj život změnil… Ale půjdu na to pěkně popořadě a začnu pěkně od začátku, od toho rána, kdy jsem ještě nic nevěděla…
Probudila jsem se kolem deváté hodiny. Byla neděle, takže jsem se mohla relativně popsat, ale přes to jsem si neodpustila jedno dlouhé zívání na protest, když mě budík pomocí toho otravnéého zvuku vytáhl z postele.
Pak jsem se protáhla se a líným krokem se vydala k otevřenému oknu.
Mizuki nevěřila svým očím. Byla doma, tím si byla stoprocentně jistá. Připadalo jí to jako ve snu, protože ani nedoufala, že se sem bude moci kdy vrátit. Bohužel jí to však rovněž vracelo vzpomínky, na které by si raději nevzpomněla. Nyní však už nebyla dítě a snažila se tu bolest překonat.
„Promiňte? Jak to, že tato vesnice zase stojí?“ Zeptala se Mizuki prvního člověka, kterého potkala.
Ťažké biele mramorové dvere sa s hlukom pootvorili a do miestnosti, v ktorej bolo šero vstúpil postarší muž so šedými vlasmi a okuliarmi. Žena, ktorá stála na konci miestnosti sa dívala na člena rady a netrpezlivo čakala.
„Ideš neskoro, Mitokado Homura.“ Napomenula ho, keď bol dostatočne blízko.
„Aj tebe prajem dobré ráno, Utatane Koharu.“ Známi členovia si vymenili priateľské bozky na líce a pozreli sa na čierne dvere s nervozitou.
Saia se začala pomalu probírat. Pomalu otevírala oči s vědomím, že kolem ní bude oslňující světlo vycházejícího slunce. Ale co to? Saia okamžitě zbystřila, když zjistila, že kolem ní je šero a nečekaný chlad. 'Kde to ksakru jsem?' prolítlo jí hlavou. Pomalu se posadila a dala se na zkoumání svého okolí.
Kroutila hlavou ze strany na stranu. Všude byly jenom chladné šedivé stěny a přímo naproti ní dřevěné dveře s mřížkovaným okýnkem. 'Tak moment tohle není stan a les, kde jsme byly, vůbec ne!'
[color=#000066][i]Nedokázal jsem jeho slova pochopit. Vlastně jsem ani nechtěl. Ztratil jsem všechno, protože jsem si myslel, že dělám správnou věc. Přišel jsem o všechno, přetrhal jsem veškerá pouta, zradil jsem. Nevydržím další chybu. Musím tě Naruto zabít. Promiň mi to, ale nevěřím ti!
