Fantasy
Pomalu se otočila, oči se jí rozšířily překvapením. U jejího okna někdo stál a pozoroval ji.
Na rtech ji pořád hrál úsměv, teď se ale trošku změnil. Už nebyl zasněný, ale šťastný.
Dívala se mu do očí. Stál na střeše u jejího okna a pozoroval ji. Vypadal úžasně, jeho vlasy zářili ve svitu měsíce, modré oči se vpíjely do těch jejích, černé kalhoty s bílým trikem mu zvýrazňovali vypracovanou postavu. Tak má vypadat správný ninja.
Byla překvapená, že ho tam vidí. Kdo by ho tam taky teď čekal.
Zvuk rinčiacich zbraní pomaly utíchal, to vysvetľovalo počet mŕtvych nepriateľov pod mojimi nohami. Nehybné telá ležali jedno cez druhé, zmárnené životy na ceste, ktorej cieľ bol takmer na dosah. Jednému telu chýbala končatina, druhému hlava, podaktorých telo malo dve rovnomerné časti. Učitelia anatómie človeka by sa tu určite vyhrali do sýtosti. V ceste mi už nestál nikto, zľakli sa ako deti, keď sa im sníva zlý sen a utekajú k rodičom do postele, aby zaspali pokojnejším spánkom.
NARUTO + FAIRY TAIL
Takže by možná nebylo na škodu, kdyby ste si FT nejdříve zkoukli než se pustíte do čtení (alespoň část xD). Není to ale podmínkou, protože vypůjčené postavy jsem v první kapitole popsala.
_______________________________________________________________________________________
V minulém díle: jste zjistili, co se doopravdy stalo v napadené vesnici. Dnes našeho hrdinu čeká pronásledování nepřítele v týmu s písečnými ninji…
Kapitola 04 - Pronásledování
Hatake Sakumo, Guuku, Ihoko, Miro a Sasori vyrazili společně pronásledovat nepřítele. Sakuma po celou tu dobu trápila jedna věc. Pokud totiž mají pracovat společně jako jeden tým, musí si navzájem věřit a zároveň i vědět, co může každý od toho druhého očekávat. Ovšem nelenil a se svými obavami se ihned podělil s velitelem písečných ninjů.
Nový diel je dokončený!
„Hej! Pojď se na něco podívat!“ zavolal muž na svého spolupracovníka poblíž.
„Co jsi našel?“ zeptal se volaný a neochotně se šel podívat, co jeho kamaráda zaujalo.
Druhý muž se skláněl nad Narutovým tělem a upřeným pohledem si ho prohlížel.
„Co to…“ řekl překvapeně, „no tak dělej něco!“ povzbuzoval ho, „dýchá vůbec?“ zeptal se pro jistotu a trochu se odtáhl pryč od polomrtvého vyplaveného těla.
„Tak asi ne,ty magore! Ti tady ukazuji mrtvolu,“ řekl ironicky a dál zkoumal tělo.
„Vrať se ke své rodině,“ usmála se na ni Konan, i když se stále znepokojeně dívala na Peina. Dopadl na kámen a byl omráčený.
„Už mi nemůžete nic nabídnout,“ odsekla Antisha. Ale stále klidně. Držela se. A mezitím si obnovovala chakru. Moc jí dala do běhu.
„Já ti dám vše, co budeš chtít,“ řekl úlisně Orochimaru a usmál se na ni.
„Že by?!“ uchechtla se Ant. Nevěřila mu. Už se nehodlala nechat nachytat.
„Co to máš vlastně s očima?“ zajímalo Konan.
Meshiki : Když jsem se probrala, slunce mi svítilo do očí a u mě v pokoji seděla Tsunade, což bylo překvapující. V tu chvíli jsem si nevybavila, co všechno se před mým zhroucením stalo a její přítomnost mě velice zaskočila, ačkoliv byla nejspíš na místě.
„Co tady děláš?“ porozhlédla jsem se po místnosti, abych si rychle ujasnila, kde jsem. Samozřejmě nemocnice... Tokime! Chodba. Ten chlap.. on .. s návalem informací mi srdce začalo zrychlovat.
„Uzumaki Naruto,“ ozval se hluboký hrubý hlas patřící starostovi Země Lena.
Blonďatá hlavička s jindy svítivýma modrýma očima se zvedla a i přes neochotu poslouchat toho starého blázna se otočila po svém jméně.
Starosta něco dál vykládal.
Obyvatelé byli rozrušení. Mezi některými panoval neklid, nejistota dokonce i nenávist, a u některých radost a pýcha. Slyšel hlasy. Hlasy svých blízkých, nepřátel a kamarádů.
„Chudák, to si nezaslouží…“ litovala ho nějaká starší dáma v hnědých ušpiněných šatech.
Hiraykon:
Klop. Klop.
Niki rozospato pootvorila jedno oko a započúvala sa do zvuku, ktorý sa ozýval z poza dverí. Myseľ mala ešte v stave úplného pokoja. Preto si pomyslela, že ten zvuk pochádzal z jej sna. Perinu mala prehodenú okolo krížov. Bolo pomerne teplo a tak spala len v spodnom prádle.
Klop. Klop.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
- Číst dál
Pokoj byl prázdný. Postel ustlaná, noční stolek čistý, jakoby v tom pokoji nikdo neměl být, ale měl.
„Kde je? Sakra kam se poděla?“ začal se rychle rozhlížet. „Jestli se jí něco stalo…“ tolik se o ni zase bál, zase někam zmizela a on neměl tušení kam. Pořádně se rozhlédl po celé místnosti, ale po důkladném prohledání prostoru pod postelí, bylo jasné, že tu není.
Kam se mohla podít?
Během okamžiku odzbrojila jednoho z nich, ani nestihl mrknout a už byl proklát vlastní zbraní, kterou mu stihla zabavit. Spokojeně se usmála, její úvaha fungovala, to ale znamená jednu věc. ANBU zabiti Narutovo rukou, stále nejsou mrtví, jen vysílení neschopní čehokoliv.
NARUTO + FAIRY TAIL
Takže by možná nebylo na škodu, kdyby ste si FT nejdříve zkoukli než se pustíte do čtení (alespoň několik desítek dílů xD). Není to ale podmínkou, protože vypůjčené postavy jsem dole popsala – údaje, které tak nějak do děje potřebuju.
_______________________________________________________________________________________
Meshiki : Co to všechno znamená!?“ začala jsem histericky křičet. Bylo mi naprosto jedno, co si o mě v tu chvíli myslí. Chtěla jsem se uklidnit, to byla má priorita, jenže ta bohužel nešla splnit.
„Co to znamená!“ opakovala jsem.
„Meshiki uklidni se,“ soucitně na mě pohlédla Tsunade.
„Co to všechno znamená,“ můj hlas utichal a oči se zaplňovaly slzami. Začala jsem se sekavě nadechovat. Jak to mysleli? Ona může zemřít?... A on. Pohlédla jsem na hnědovlasého muže, ale díky slzám vypadal spíš jako šmouha než něco smysluplného... On.. on má být můj .. otec?
Hiraykon:
Kakashi zastal pred mohutnou železnou bránou Hiraykonu. Dvere do mesta boli otvorené, no pri bráne stáli ninjovia s poodhalenou hruďou, cez ktorú mali prevlečenú rozopnutú vestu, červené voľné nohavice a červené sandále. Na chrbte mali pripevnené katany s čiernou rukoväťou.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
- Číst dál
„Vidíte ji? Já myslela, že už dávno odešla…“ říkala nějaká žena, ne moc nadšeně.
„Nemůžu uvěřit, že ji nechali ve vesnici!“ odvětila ji druhá stejným tónem.
Vůbec jsem nevěděl, o kom to mluví a upřímně řečeno, bylo mi to jedno. Byl jsem rád, že mám aspoň na chvíli od všech pokoj… Byl jsem rád, že na mě aspoň na chvíli neukazují prstem… Vždy ke mně většina lidí z Konohy chovala nenávist a jednali se mnou, jako kdybych byl nějaký vrah… A od té doby co jsem se stál ninjou je to ještě horší…
„Cítíš nějakou změnu?“ zeptala se jí Tsunade po půl hodině léčení.
„Ne, ale co kdybych… co kdybych zkusila použít své regenerační jutsu zároveň s tebou? Už na to mám dost chakry,“ opáčila Ant.
„Zkusíme to,“ souhlasila Tsunade. A tak ji začala léčit, ale poté… Ant se smekla hlava na stranu a zpomalily se jí životní funkce. Usnula.
Nejprve se Tsunade lekla, ale pak se uklidnila a poklidně odešla.
Následující den ráno se otevřely dveře do Antiina pokoje a dovnitř vešla Sakura. Nesla jí snídani.
Druhý den, brzy odpoledne, dorazili na místo, kde se měl souboj odehrát. Zprvu se seznámili s klanem, který je do Strom-gakure pozval a vyřídili formální záležitosti. Hanabi i její soupeřka musely podepsat formulář, který zaznamenával, že se boje doopravdy účastnily. Mimo to tam stály i pravidla a jiné věci, které si všichni mohli v klidu pozorně pročíst.
Znovu se rozestoupili tak aby ho obklíčili, ruce předpažené se špičkou ostří katany namířeny na Naruta.
„Sice už nemam sílu ani čakru, ale tady neumřu! Tohle… tohle je moje cesta ninji!“ nastavil katanu podél svého krku a obličeje. Její čepel se zaleskla díky z jednoho posledních paprsků slunce.
Odešel jsi Itachi... bratře ...
Pohled v levo osamocený,
V opuštěných ulicích,
Cítil jsem smutek
když vím že jsi utek.
Když mě bratr můj opustil
Nechal mě hnít chtěl abych mu odpustil.
Chceš-li zemřít v té hrozné neřesti,
Ve svém smutku a bolesti.
Ale pořád jsem stál,
ač na pokraji a smrti se bál.
Po hrozné zkušenosti,
a bez vědomostí.
Smrti mého klanu,
spálili jste jako slámu.
Vyrostl jsem ted jsem starší,
moje úmysli jsou nyní kratší.
S jedním přání v mysli jasně,
spatříte mě znovu krásně.
