Fantasy
Tokime : Když jsem se probudila podruhé, byl večer. Zdravotní sestra mi zrovna zatahovala žaluzie, aby mě nikdo z venku nemohl pozorovat. Až když jsem pořádně zaostřila, jsem zjistila, že to není obyčejná sestra, ale Sakura. Usmála se na mě, ale její ustaranost se nedala přehlédnout.
„Ahoj, je ti dobře?“ zeptala se.
„Ano, cítím se cela v pořádku,“ úsměv jsem ji oplatila. Nejspíš poznala, že lžu, jelikož mi až tak dobře nebylo. Přišla jsem si strašně unavená a bolelo mě břicho.
„V jakém jsem měcíci?“
„Ve čtvrtém,“
Naruto:
„Raikiri!“ slyšel jsem a hned uskočil. To, co jsem pak viděl, mě zaskočilo.
„S-sharingan? Ty jsi Uchiha?“
„Možná…“ odpověděla. Co se stalo pak, jsem netušil…
„Dnes je tvoj veľký deň, povzbudzovala Sakura Hinatu. Pomáhala jej sa pripravovať na svadbu. Hinata bola nervózna a myslela si, že každú chvíľu odpadne.
„Neboj sa. To je len ten pocit, ale keď uvidíš Naruta čakajúceho pri oltári a usmievajúc sa na teba, všetka nervozita z teba opadne a bude ti už všetko jedno. Ver mi,“ povzbudzovala ju ďalej. Hinata sa zhlboka nadýchla a stále mala ten zvláštny pocit v žalúdku. Zrazu ju naplo.
„A co bylo dál?“ Zeptal se Naruto nesměle.
„To to chceš vážně slyšet až do konce?“ Podivil se Kyuubi.
„Řekl bych, že tady máme času víc než dost.“
„Tak jo, ale koukej poslouchat! Poté co jsem jí odnesl do jeskyně, zapálil oheň a lehl si naproti ní….
Uběhlo již několik minut, možná i hodiny, když se zlatá liška pohnula. Mírně pootevřela oči a rozhlížela se po jeskyni.
„Kde to jsem?“
Yoru : Tokime stále nereagovala. Držel jsem ji v náručí a ona nebyla při vědomí. Snažil jsem se sestrám vysvětlit, o co jde, ale nechtěly mi věřit. Říkaly, že není možné, aby si toho při jejím nedávném vyšetření nevšimly.
„Možná je to tou její chakrou,“ nedal jsem se odbýt. Nechápavě na mě zíraly.
„Je dost možné, že dítě překryla její nová chakra,“ začal jsem být nervózní. Co se uvnitř ní děje. Mám pravdu? Opravdu je těhotná? A co když ne.
[i]„Naruto-kun, niekto nás sleduje,“ oznámila mu Hinata
„Viem. Pokračuj ďalej akoby sa nič ne....“ už to nedopovedal. Ich smerom letelo niekoľko kunaiov a shurikenov. Vyhli sa im. Otočili sa a videli šiestych ninjov ako po nich hádžu výbušné lístky pripevnené na kunaioch. Naruto sa im vyhol, ale Hinata nemala také šťastie.
Meshiki : Seznámení s „bratry“ bylo velice znepokojivé. Uragari byl sice milej, ale dosti upřímný a otevřený. Chikuto byl zase hroznej vtipálek a naprostý mamlas. Rodinu si nevybereš. Zarazila jsem se nad slovem rodina. To snad ne, nechtěla jsem je brát jako rodinu a ani nechci, tak proč? Sakra, to kvůli nim jsme měly tak bídný dětství... Ne, to ne, to spíš kvůli Yoruovu debilnímu rozmaru. I když vlastně se dá říct, že spíš Uragari měl dětství bez otce kvůli nám, jelikož on je jeho .. prvorozený. Až když byl starší a jeho matka adoptovala Chikuta, se k nim Yoru nacpal. Třeba na nás má vztek, stejně jako já na něj...
„Vojdite,“ ozvalo sa spoza dverí a Sasuke so Sakurou vošli do miestnosti.
„Zdravím, Gaara,“ pozdravila Sakura a zamávala mu. Gaara zdvihol svoj pohľad od kopy papierov a premeral si svoju návštevu.
„Uchiha, vidím, že ťa prijali v Konohe. Som rád, že si to viac menej už zase ty a nemusíme po tebe pátrať.“ Potom sa pozrel na Sakuru.
„A dúfam, že nikomu neubližuješ,“ uškrnul sa. Sakura nadvihla obočie a Sasuke sklopil hlavu.
„Ale no tak, Gaara. Už ho toľko netráp,“ kárala Kazekageho jeho staršia sestra.
Je to už nejaký ten čas čo boli chuninské skúšky a Sasuke sa vrátil do Konohy. Začal napravovať všetky svoje činy a začal si u ľudí postupne získavať dôveru. Sakura ho pozorovala a bola za to rada, ale ešte stále mu neodpustila. Vlastne mu odpustila už dávno, ale jeho chcela ešte trochu potrápiť. Veď on sa tak usilovne snažil a venoval jej toľko pozornosti. Sakura si nevedela pomôcť a využívala toho. Za to Sasuke chodil každý deň domov a chcel sa posťažovať Narutovi, lenže ten bol vždy s Hinatou a to Sasukeho ešte viac ničilo.
Tokime : Nechtěla jsem ji do toho tlačit, takže jsem jí nechávala čas, aby si všechno v hlavě ujasnila.
„Nikdo mi nikdy neřekl proč ani kdy, ale pár jedinců z Konohy ví, že v sobě mám zapečetěnou část chakry, která mi nepatří... Je to opravdu zlá chakra, opravdu moc. Nevím, proč byla vložena do mě a ani mě to nezajímá, jediná věc, která je pro mě důležitá je ta, že jí musím ovládat. Ale bohužel... když se hodně vytočím, moje kontrola dost klesne a většinou se chakra uvolní. Což není moc hezký pohled,“ usmála se. Snažila jsem si představit zlou Ayano, ale prostě se mi to jaksi nedostávalo.
„Naruto, čo sa tu deje? Už mi to konečne niekto vysvetlí?“ opýtala sa hneď z príchodu Sakura, ktorú spočiatku ignorovali. Obidvaja jej bývalí tímoví partneri sa k nej otočili a Sasuke k nej vykročil zatiaľ čo sa Naruto uškŕňal a sledoval jej reakcie.
„Sakura, ja... Chcel by som ťa poprosiť o odpustenie a...“ Sasukemu zlyhal hlas a padol na kolená. Sakura si zakryla rukami ústa a do očí jej vyhŕkli slzy. Zamračila sa a pozrela sa na Naruta.
Sasuke stratil reč. V totálnej tme podzemnej skrýše počul tlkot vlastného srdca. Rytmus, akým hral skôr patril človeku, ktorý odbehol minimálne sto kilometrov v stále rovnakom tempe. Prvé zhlúčiky potu sa mu skotúľali po tvári. Nevedel čo má robiť, a táto skutočnosť ho dráždila. Zabiť ho - na to nemal svedomie, ani po vyvraždení obyvateľov domu, ktorých dokázal zlikvidovať bez mihnutia oka. Jediné, čo ostávalo, bolo oslobodiť ho. Lenže čo by bolo potom?
KAPITOLA 1.
Dažďové kvapky
Bol upršaný letný deň v Konohe a mladý človek ležal na posteli v svojej izbe a čítal si knihy a spisy. Keďže bolo vonku úplne ako v dažďovom pralese, tak trávil radšej tento deň doma učením a porozumievaním techník a chakry. Učil sa už snáď aj cez tri hodiny, tak bol pekne prekaprený.
Prečo musí byť vonku hentaká marha ?! Povedal si sám pre seba. V miestnosti už totiž začalo byť dusno jak v konskej ri*i.
Meshiki : Opravdu moc se mi ulevilo, když to vzal Yoru tak s humorem... Ačkoliv mě to možná trošku zamrzelo? Nejsem si jistá. Ale myslím, že je to proto, že jsem doufala... ani vlastně nevím, v co přesně jsem doufala. Větší zájem? Překvapení? Nejspíš jsem divná. Neji je určitě rád, že to vzal tak s klidem a já? Ani nevím, co chci. Alespoň v jednom mám jasno, že Nejiho miluju a chci s ním zůstat do konce svého života. Jo, zní to tak sladce, že by se mi z toho ještě před několika lety zved kufr, ale teď je to pro mě naprosto normální.
„Chidori!“ kričal Sasuke.
„Rasengan!“ kričal Naruto zároveň s ním. Ich techniky sa stretli a zrazu sa všetko zmenilo. Ocitli sa v priestore, kde to nazývali vo vnútri srdca.
„A znovu sme tu,“ povzdychol si Sasuke, ale uškrnul sa.
„Prečo si prišiel tento raz?“ nedalo to Narutovi.
„Ak chceš zničiť Konohu, tak na to hneď teraz zabudni. Nedovolím ti to, ja-“ Sasuke ho prerušil.
Sasuke otvoril oči a čakal, že ho oslepí ranné ostré svetlo. Keď sa tak nestalo, ešte stále zasnívaný si prešiel rukou po tvári. Vstal a polonahý sa vybral ku oknu vo svojej izbe. Cestu mu skrížilo zopár kusov ženského oblečenia rôzneho druhu. Pri spomienke na majiteľku a spoločnú noc sa naširoko usmial. Za oknom ho vítalo sivé a upršané ráno. Ťažké sivé oblaky sa pomalým tempom premiestňovali v smere fúkajúceho studeného vetra. Pri silnejšom poryve sa studený vzduch dostal do domu cez zle utesnené okno. Vietor pošteklil Sasukeho nahé brucho.
Slunce svými paprsky škádlivě bubnovalo na okno, za kterým si dvanáctiletý kluk, všichni víme, že Naruto, stále hověl ve své posteli a jen tak z ní nehodlal vylézt. Už ráno věděl, že tento den bude kalamita. Převalil se na bok, ale nějakým záhadným nedopatřením si nevšiml, že na straně, na kterou se otáčí, chybí jeho měkká postel. S velkým rámusem spadl na zem, zrovna tam, kde se neváleli odpadky, oblečení atak dále. Přesto odhodlaně vstal a loudavě přešel až do své nejoblíbenější místnosti-kuchyně.
Tokime : Vyrazila jsem za Shikamarem. Vím, že nebylo hezké, co jsem mu řekla, ale nechtěla jsem, aby si myslel něco, co není, co neexistuje. Jenže jsem to možná přehnala. Představa, že spolu vlastně „chodíme“ a já mu tohle řeknu... Muselo pro něj být příšerné, si to vyslechnout. Došla jsem až za vesnici. Ležel tam pod stromem na trávě a pozoroval oblohu. Přišla jsem k němu a nevěděla, co říct. Podíval se na mě a pohled zase odvrátil. Opovrhoval mnou a opravdu hodně, ten pohled mě ubíjel, ale zasloužím si ho.
„Omlouvám se,“ řekla jsem.
„Nemáš proč,“ vrátil mi.
„Konečne si sa toho dočkal,“ povedal Naruto Konohamarovi a ten sa uškrnul.
„No po tých našich malých potyčkách už je čas na poriadny zápas a ver mi, že tentoraz, ak o bude potreba, vypustím aj dušu zo seba aby som ťa porazil.“ Naruto nadvihol obočie a mierne nadvihol kútiky úst.
„Veľa šťastia, vy dvaja,“ zašepkala Sakura a uškrnula sa.
„Začnite!“ Zakričala na nich a v tom momente začal Konohamaru útočiť so shurikenmi, kunaimi a všetkým možným čo mal po ruke. Naruto sa tomu statočne vyhýbal a sem tam niečo odrazil.
