Fantasy

„Nebudete nám veriť koho sme stretli a priniesli s nami!“ Kričala z diaľky Tenten. Pozerala som sa na skupinu ľudí a nervózne som sa usmievala.
„Hinata!“ skríkli naraz Sakura, Temari a Ino. Rozbehli sa ku mne a silno ma objali.
„Ako veľmi si nám chýbala.“
„Kedy si prišla?“
„Koľko sa tu zdržíš?“
„Ako sa máš?“ prekrikovali sa v otázkach. Povzdychla som si. Presne tomuto som sa chcela vyhnúť. Niečo mi ale nešlo do hlavy.
„Temari, čo tu robíš?“ opýtala som sa hneď ako ma všetky pustili.

Z přístěnku se ozývalo skučení. Aneko skryta ve stínu domu čekala, jak jí to Kyuubi nařídil. Po chvíli se zvětšený devítiocasý vyřítil z domu. Prudce se otočil a za mířil k ní. V zubech se mu houpalo co si stejně velkého a barevného jako ona sama. Přibližoval se k ní a postupně rozeznala obrysy své zlaté sestřičky. Rozzářily se jí oči štěstím a bez jakéhokoliv zaváhání se vyřítila ze stínu domu. Devítiocasý se k ní přiblížil a zpomalil. Aneko k němu právě dorazila. Pustil Kimiko na zem a sám se zmenšil o polovinu své velikosti.

Stáli sme pred bránami Konohy a nevedeli sme z nej ani jeden spustiť oči. Mala som chuť utiecť a nikdy sa nevrátiť, ale teplo Narutovej ruky ma upokojovalo. Preplietol si so mnou prsty a potiahol ma za ruku, aby som ho nasledovala. Vykročili sme a so zvedavosťou sa na nás pozerali Izumo a Kotetsu. Vôbec sa nezmenili za tých...koľko je to vlastne rokov, čo som bola preč?

(Za obrázok veľmi pekne ďakujem, Dracik )

„Budeš robiť to čo sa ti povie!“ zreval Kisame a sotil Kankura, ktorý sa potkol o stoličku a padol na zem, no ani to Kisameho neudržalo na uzde. Z celej sily vrazil Kankurovi do tváre až mu z úst vystriekla krv.

Vyhýbal sa mi celý týždeň a ja som nevyhľadávala jeho spoločnosť. Ale po ďalšom týždni mi to už nedalo. Potichu som vošla do jeho izby a nakukla som spoza dverí. Nikde som ho nevidela. Otvorila som viac dvere a vošla som do izby. Rozhliadala som sa po už tak známej miestnosti a prešla som cez celú izbu až von na balkón. Oprela som sa o zábradlie a pozerala sa na hviezdy a mesiac.

Dúfam, že ste si užili prázdniny a poriadne si oddýchli. Séria opäť pokračuje! Užite si

Konohamaru si kľakol na kolená a oprel sa rukami o zem. Snažil sa popadnúť dych. Oči ho štípali od prachu a telom dokázal ledva pohnúť.
*Do čerta.* pomyslel si. *Spotreboval som až toľko chakry?*

Yoru : To je neodpustitelné, neodpustitelné. Vyšel jsem z budovy a soustředil se na Akatsuki. Nebylo těžké je zaměřit, šlo od nich dosti hluku. Byl jsem naštvanej, dalo by se říct, že nasr*nej. Nezachránil jsem dceři dítě a dokonce dovolil, aby nad ní převzala kontrolu druhá chakra. Myslel jsem, že se to stát nemůže. Že by to její tělo nevydrželo, bohužel jsem se zmýlil. Ale to, co popisovala Meshiki, světlé oči a černé vlasy. Odpovídá to našemu kekkei genkai, ale myslel jsem, že to Tokime vynechalo. Když jsem se s ní setkal poprvé, necítil jsem z ní nic z našeho klanu. To ta nová chakra... Ale nejspíše má vyšší úroveň, jelikož já mám ve svých očích ještě černou. Momentálně jsem ale silnější než ona. Neumí to ovládat a to je naše jediná výhoda. Musím jí zastavit.. ale budu potřebovat pomoc...

Meshiki : „Máme jí,“ řekla Tsunade. Sekavě jsem se nadechla. Projela mnou obrovská úleva. Pořád jsem brečela. Nejdřív bolestí a smutkem, teď radostí a nadějí. Bylo mi líto, že dítě nepřežilo, opravdu, ale mnohem víc mi záleželo na sestře. Je to sobecké, ano vím, ale je to tak. Její stav se stabilizoval, což mi přineslo ještě větší úlevu. Shikamaru jí držel za ruku a neodrtrhl od ní ani na malou chvilinku oči. Tsunade celá orosená stála o kousek dál a cosi probírala s doktory. Já to všechno pozorovala z poza Shikamarova ramene a Yoru. Yoru? Rozhlédla jsem se po místnosti a hledala hnědovlasého muže, ale nebyl tam.

Uběhla hodina, pak dvě a možná ještě víc než se slunce pomalu začalo dotýkat země.
„Nezastavíme se na chvíli Aneko? Už se stmívá a potřebuješ si odpočnout.“ Mezi větami zpomaloval, až donutil Aneko zastavit. Otočila se k němu čelem. Dýchala velmi rychle. Pomalu přikývla a začala zpomalovat svůj dech.
„Kousek od nás je malá jeskyně, půjdeme tam.“ Znovu se otočila tentokrát k zapadajícímu slunci.
„Jak se v té pustině dokážeš vůbec zorientovat?“ Žasl Kyuubi nad jejím orientačním smyslem.

Stál tam dál a koukal do les, kde před málo okamžiky zmizela jediní člověk v jeho životě. Ten pocit samoty, který ho svíral, byl pro něj zcela nový. Sám nedokázal samotu definovat, nikdy ho nevlastní kůži pocítil. Důležitější v tuhle chvíli než zkoumat tento pocit bylo, vymyslet co bude dál. Nemohl se vrátit do domu, která obýval. Určitě ho prohlížela policie po incidentu ve škole. Ale kam teď?

Zobudila som sa na to, že mi slnečné lúče zohrievajú pokožku. Usmiala som sa a spokojne som sa natiahla. Otvorila som oči a svižne vstala z postele. Rozhliadala som sa po miestnosti.
Takže to nebol sen. Naozaj som u Naruta v dome. Úsmev na tvári sa mi rozšíril a vyšla som von na balkón. Ovanula ma príjemná vôňa ruží. Chvíľu som sa len tak pozerala do neznáma a potom som vošla do izby a obliekla som sa. Zišla som dole do kuchyne a chcela som si niečo pripraviť na raňajky, keď ma zastavila čiasi ruka.

Nevěděl jsem, co přesně dělat. Soustředil jsem na prsty pravé ruky, levou rukou jsem stále držel Ino přimáčklou ke zdi. Ta mě jen vyděšeně sledovala. Pravá dlaň mi zeleně zazářila.

Meshiki : Tak dneska by měli Tokime zbavit pečete. Mám z toho velký strach. Neměli jsme se o tom nikomu zmiťovat, Hokage nechtěla zbytečný poprask. Mě a Shikamarovi dovolila být u toho pod podmínkou, že zůstaneme na místě a ani necekneme. Nechce, abychom Tokime nějak rozrušili, ale jak mám zvládnout, se na ní pouze dívat, nechytit ji za ruku, nepromluvit s ní.
Bylo ráno a já nevěděla co dělat. A užírat se představou nad bezmocnou Tokime, která někde leží polomrtvá, se mi nechtělo. Je jeden člověk, který by se to mohl dozvědět a žádný poprask by nenastal. Nevěděla jsem, jestli to je dobrý nápad a nejspíš jsem zešílela, ale rozhodla jsem se navštívit věznici.

Bylo něco po deváté hodině ranní. Sasuke praštil Naruta po hlavě.
„Debi*e! Alespoň se nauč počítat!“ okřikl ho a vstoupil do třídy.
„Dobrý den,“ pozdravil slušně Nauto se Sasukem.
„Čus,“ pozdravila fialovlasá dívka a s milým úsměvem šla odhodlaně za nimi.
„Můžete mi to vysvětlit?!“ začal na ně křičet Iruka. S nikým to ani nepohnulo.
„Záleží na to co,“ namítl Sasuke klidně.
„Kde jste celou tu dobu byli?“ položil Iruka první otázku a nedočkavě čekal na odpověď.

„Je to tu dosť veľké na to, že tu bývaš sám,“ povedala som Narutovi pri prehliadke domu.
„Ale ja nebývam sám. Je tu veľa služobníctva a tiež sem chodia rôzny obchodníci a feudálni páni a prespávajú tu, takže sa niekedy cítim ako v hoteli. Ale inak som tu naozaj sám, takže mi naozaj nevadí keď tu so mnou zostaneš.“ Usmial sa na mňa. Neodpovedala som mu a ďalej som sa rozhliadala po honosnej hale, do ktorej ma zaviedol.

Seděla jsem na židli s rukama spoutanýma za zády, provazy se mi zařezávaly do zápěstí. Místnost byla holá, bez oknem, byly zde jen ocelové dveře. V místnosti se mnou stáli dva muži a jedna žena. Blonďák, plešatý se zjizveným obličejem a mladá žena s delšími blonďatými vlasy a fialovou tečkou na čele.Věděla jsem, kam jsem se dostala, podle jejich čelenek a podle toho, že žena přede mnou byla pátá hokage. Její obličej jsem viděla spoustukrát v knize cílů.

Dnešek měl být jeden z těch dnů, kdy se studenti připravují na zkoušky. Ano měl být. Ale někdo v tom viděl něco jiného.
„Sáááááásukéééé! Vstááávééééj, už je ráááánoooo!!!“ zařval Naruto Sasukemu do ucha.
„Co děláš ty hov*do?“ zeptal se rozzuřeně Sasuke a hodil po něm nějakým plyšovým zvířátkem. Naruto se podíval na černou plyšovou kočičku, která nedoletěla ani k jeho nohám a pak mu ji beze slova vrátil, když si všiml, že Sasuke na tu věc nedočkavě upírá očka.

Vždy som si myslela, že keď odídem na všetko zabudnem. Ale pamätám si všetko a všade ma to prenasleduje.
Myslela som si, že odchod z Konohy bude pre mňa lepší, ale popravde je to ešte horšie ako predtým. Chodím po svete už dlho a začína sa mi cnieť po Konohe. Spravím si ešte malú zastávku v jednej blízkej dedine a vrátim sa domov.

„Čo tu robíte a čo chcete?“ spýtal sa ma ninja keď som prechádzala hranice zeme Ohňa. Nevedela som o tom, že sú na hraniciach nejakí ninjovia.