Fantasy
(Předem upozorňuji na hrubky a nedostatečnou slovní zásobu 
gomenasai.. až bude více času, celý příběh přepíšu a vše opravím, děkuji za pochopení :)- a jestli to někdo nechápe, tak mu to ráda objasnim xD)
V lese....
Tokime : „Přidej ségra, takhle tam budem až večer,“ volala jsem na ségru za sebou.
„Jojo vždyť přidávám,“ řekla. Už jsme se pomalu blížily ke Konoze.
„Myslíš, že si nás babča ještě pamatuje?“ ptala se mě.
Ještě nikdy v životě se s takovým případem nesetkala. Nikdy takové zranění neviděla. Její dědeček jí ale učil, jak si vyléčit malé zranění na rukou, protože s ním často chodívala rybařit a pokaždé si poranila ruce. Naučil jí velmi primitivní schopnost, která ji ale vždy pomohla. Stačilo jí to párkrát ukázat, a hned se to naučila. Možná by mohla...Opatrně se k němu naklonila a natáhla k jeho očím ruce. Vůbec ale přitom netušila, že i kdyby její schopnost v léčení byla lepší, nepomohla by mu.
Z venku se ozývají kapky, jak padají na zem. Neustále hřmí a sem tam se i zablýská. Klasická bouřka. Dává mu to ale energii. Má takové počasí rád. Dokonce zjistil, že při takovém počasí jsou jeho techniky efektivnější, hlavně genjutsu. Leží na své posteli a bezsmyslně hledí do stropu. Nemůže to ale dělat celý den. Má spoustu práce, co musí udělat. I tak už odpočíval dost. Vstává tedy z postele a pomalým krokem přistupuje k oknu. Dívá se ven a i když je to pro něj příznivé počasí co ho posiluje, neustále si zachovává chladný pohled.
Naruto sprudka otvoril oči. Z hrdla sa mu vydral hlasitý rev. Rev plný bolesti, zmätenia a strachu. Zodvihol sa do sedu a začal sa nekontrolovateľne triasť. Zadrapol nechty do steny a vyceril tesáky.
,,Kakashi, do r*ti, drž ho!“ zlostne skríkla Anya a pokúsila sa vstať. Ako náhle sa však pohla, celé telo sa jej zatriaslo a ona opäť znehybnela. Bola príliš vyslabnutá.
Komu jinému by hlásek patřil, než jejich milému známému, králíkovi ve vestě. Ale zas až tak milý známý to asi nebyl, podle toho, jaký pohled na něj vrhla Ino, v hlavě spřádající plány na pomstu za to nešetrné shození, a nadurděného pohledu obou blonďáků.
„Co to mělo znamenat?! Slíbil jsi mi hlínu a teď trčím tady… mezi spoustou blonďatých de*ilů! Hnn!“ z Deidarova pohledu šlehaly blesky a králík se nervózně ošil, protože měl dojem, že mu Dei právě přismahl obočí. Nebo se aspoň domníval, že cítí pach spáleniny, a spíš to bude pocházet od něj než od někoho jiného.
Zdravím! Ak ste si prečítali nadpis, iste viete, o čom bude nasledujúci text. A ak nie, tak použijem CTRL + C a následne CTRL + V a opäť vám to zopakujem. Text bude o tom, Ako sa stať Kagem.
Bylo chladno a setmělo se, když osamělý jezdec pomalu stoupal na vrchol strmé skály. Nebyl vysoký a jakoby spal, shrbený jen několik palců od koňského hřbetu, ukrytý pod pláštěm s širokou kápí, co jej ještě v poledne chránila od slunečního žáru. Schvácený kůň po celodenním putování ržál a líně se ploužil vpřed, příkrým místům se vyhýbal jak chtěl a jen sem tam ho jezdec popohnal, jinak by se snad nikdy vzhůru nedostali.
„Ty jsi s ním opravdu mluvil.“ Pověděl Kaito ohromeně.
„Vždyť ti to říkám. My nejsme tví nepřátelé.“ Promluvil Naruto a natáhl před sebe ruku. Kaito jí chvíli pozoroval. Nevěděl jak se má rozhodnout. Přeci jen ve vesnici byl ten Hyuuga klan. Jeho zrak nespouštěl nataženou ruku. Naruto to cítil a proto jí nevztáhnul. Jenže i on se trochu zamračil, ale nebylo to poznat díky jeho obvazu.
„Jsi moc důvěřivý.“ Pravil Kaito do ticha.
„Možná, ale jinak bych nepoznal tolik lidí. A tvého bratra.“ Doplnil Naruto a trochu se pousmál.
[i]„Ještě zalepím tenhle… Táák… Je to.“ Pyšně pohlédl na své dílo sestávající se z pěti obálek, pěti dopisů, které před chvílí napsal a teď i zalepil. Na všech byly již předem napsané adresy. Teď byl ale hotov se svou prací a s pocitem, že si zaslouží tvrdit, že udělal kus práce, si otřel pomyslný pot z čela a na tváři se mu objevil úsměv. Jediné, co ještě musí udělat, je to, aby dopisy poslal adresátům. „Ale to bude až po obědě,“ pousmál se.
„Nii-chan...“ Konohamaru nemohol uveriť tomu, čo videl.
„Konohamaru? Ty si teda vyrástol...“ poznamenal Uzumaki Naruto s úsmevom.
„Dosť bolo vykecávania,“ pristúpil Bezmenný k Narutovi.
„Huh? Kto si?!“ spýtal sa Naruto smerom k Bezmennému. Ten neodpovedal. Vytiahol kunai so zvitkom a vložil ho Narutovi do hlavy. Celé to sledovali aj Fukusaku a Shima, ktorí ešte stále sedeli Konohamarovi na pleciach:
„Ty bezočivec!“ vykríkol Fukusaku na Bezmenného.
,,Poď za mnou,“ stroho prehovoril strážca a zaviedol Naruta úzkou chodbou do tajnej miestnosti na jej konci.
,,Počkaj, nemal by som radšej...“
,,Oni to zvládnu aj bez teba. Červy pre túto jaskyňu nepredstavujú veľkú hrozbu. Cez tieto steny sa neprevŕtajú a cez tunel zase neprepchajú.“
„Niet pochýb... tie kruhy nad očami... to je znak sennin módu!“ analyzoval Bezmenný. „Takže takto ma vystopoval...“
Sarutobi Konohamaru sa približoval čoraz bližšie. Bezmenný to nemohol pripustiť:
„Ak sa ma čo i len dotkne svojím Kawazu kumite (Žabie kung-fu), tak som skončil! Tss, tento bude nepríjemný,“ precedil pomedzi zuby.
V Skrytej Listovej sa blížil ten deň. Veľmi, veľmi významný deň. Štvrté výročie vládnutia Piatej Hokage. Chystala sa veľká oslava a všetci boli niečim zaneprázdnení. Nikto si nevšímal inak podozrivého muža, celého oblečeného v čiernom, ako sa prediera davom, držiac čosi pevne v rukách. Na čele mal ochrannú čelenku zo Skrytej Oblačnej. Prekrývali mu ju jeho snehobiele vlasy, ktoré sa vďaka jeho čiernemu oblečeniu zdali ešte belšie.
„ZAŠLI STE PRÍLIŠ ĎALEKO!!!“ prskal Dairei. „Ak na vás doteraz posielali len menšie skupinky, teraz na vás môžu poslať celé armády na čele so samotnými Kage!“
„O tom dosť pochybujem,“ ľahostajne odvetil Bezmenný. „Odhadujem, že v každej dedine sa ich straty počítajú na stovky. Z toho veľkú armádu nespravia.“
„Majú aj iné zdroje pre vojsko, čo ste zabudli na aliančné tábory?!“
„Heh, aliančné tábory... tie už dávno po vojne neexistujú. Kageovia ich tajne rozpustili a všetci sa vrátili do svojich dedín.“
„Adrio? Adrio!“ řval Matari a dav nepřátel po mé levé straně se začal otevírat.
Náhle se objevil přímo přede mnou a spolu s ním i dva vlkodlaci.
„Co chceš?“ zavrčela jsem směrem k němu né zcela jistá jestli mi rozumí a nechala jednoho z ninjů oběma vlkodlakům.
Přiskočil ke mně, věnoval mi letmý pohled, ale pak se znovu vrhl do zabíjení nejbližších nepřátel. Oba dva jsme na tom byli už dost bídně.
Už otevíral ústa, když se ozval ostrý řev plný bolesti a poslední žijící drak, kterého přivolal Matari, padl k zemi mrtvý.
„Tak to vyzerá, že sa opäť stretneme na bojovom poli,“ prehovoril Hyuuga Hizashi na svojho syna Nejiho.
„Toto bude zaujímavé,“ usmieval sa Bezmenný a pristúpil k Hizashimu. Do hlavy mu vložil kunai s malým zvitkom, aby potlačil Hizashiho osobnosť.
„Okamžite tú techniku odvolaj!“ kričal Neji celý bez seba.
Aj keď im kládla odpor, nijako sa nedokázala vymaniť z ich zovretia. Ťahali ju po celej chodbe ako takú handrovú bábiku a keď vošli do Siene, s neuveriteľnou ľahkosťou ju pohodili pred muža sediaceho na tróne a následne nato zmizli.
Nenávistne srkla a prižmúrila oči.
,,Anya, Anya. Netvár sa tak, trhá mi to srdce,“ prehovoril na ňu muž a vstal.
,,Srdce... Pche, ty už žiadne nemáš,“ odvrkla mu a poobzerala sa po nejakej únikovej ceste.
,,To ani ty, moja drahá.“
Štyri roky po Incidente v chráme Yaka. Bezmenná temnota má 17 rokov, stovky súbojov a zabitých shinobi z neho spravilo najnebezpečnejšieho a najhľadanejšieho nukenina. K jeho temnej povahe prispieval aj jeho vzhľad. Dlhé vlasy mu stmavli a účesom pripomínali legendárneho Uchiha Madaru. Nosil rozopnutý čierny látkový plášť, pod ním sivé tričko bez rukávov a čierne ninjovské nohavice.
„A sakra!“zaklel.
Ve dveřích stál Keramos (jak jinak) jehož výraz by nebylo rozumné komentovat.
„Číslo dvacet osm. Postav se.“
Kosuke se poslušně postavil.
„Jako člen rady starších tě odsuzuji za jeden z největších přestupků k trestu ... však ty víš.
Manika vyletěla jako střela.
„To není pravda! Tohle nepatří k největším přestupkům! Zákony jsem četla několikrát!“
Keramos se zamračil. „Já jsem tady zákon slečno. Nemyslete si, že když jste urozeného původu, tak si tu budete beztrestně vyskakovat.“
Prudko ho sotil o stenu a vynoril sa z tmy. Naruto zbadal jeho tvár. Nebola mu ani trochu povedomá.
,,Alebo... si ho radšej vezmem sám!“ zavrčal muž a spojil prsty na pravej dlani pripravený vyrvať Narutovi srdce z tela.
Zlostne prižmúril oči a zaťal zuby. Mužova ruka sa ako naostrený šíp blížila k jeho hrudi. Cítil sa byť v pasci. Nedokázal sa pohnúť z miesta.
