Fantasy

Druhý den ráno už všichni čekali na příchod Tsunade.
Naruto vzrušeně povídal o tom, jaké se naučí nové techniky.
Sakura se trochu obávala zlověstných zákonů, před kterými je Tsunade varovala.
Sasukemu bylo všechno jako obvykle šumafuk, a Gaara očima propaloval příjezdovou cestu po které právě přicházela pátá hokage doprovodu čtyř anbu.
Ti mlčky odstoupili pár kroků, a začali sérii podivných pečetí. Země se otevřela, a před nimi se objevila díra obrovských rozměrů, a neznámé hloubky.

Shiro sledoval vývoj situácie neprítomne. Bol zahĺbený do svojich myšlienok a nevnímal nič iné. Potreboval nájsť riešenie. Naruta pomaly, ale stopercentne začínala ovládať líška. Teraz mal päť chvostov. Pardon, už šesť a siedmy sa zjavil tiež . Keď sa objavoval ôsmy, začal som panikáriť a pohľadom som striedal meniaceho sa Naruta a nič nerobiaceho Shira.
„Veď už rob niečo, Shiro! Myslel som si, že si vedel čo sa stane!“ vrieskal som ako zmyslov zbavený.
„Ticho! Rozmýšľam.“ odvetil ledva artikulujúc Shiro.

„Antisho, vstávej! Jdeme do Konohy!“ budila onen osudný den ráno Konan mladou dívku.
„Jasně, mami,“ vyletěla černovláska z postele a zabrala si koupelnu. Její radost byla nevysvětlitelná. Nebo aspoň Konan ji nechápala. Bylo jí osmnáct a měla zabíjet své známé. To se Konan nelíbilo. Jako její adoptivní matce.

„Naoki-neechan! Co děláš tady? Vždyť máš mít ještě volno!“ zastihl svou mladší sestru Neji, když vcházela do budovy Hokage.
„Ráda tě vidím, Neji-nii. Jak se máš?“ usmála se na něj mile Naoki.
„Odpověz!“ vyzval ji s přísným výrazem na tváři Neji.
„Už jsem v pořádku, a tak jsem se vrátila dřív. Všechno je v pohodě,“ uklidňovala ho Naoki.
„Co ti ale bylo?“ nechápal Neji.
„Dlouhodobé vyčerpání… měla jsem toho moc. Ale už to bude dobrý,“ odvětila Naoki.

V Konohe nastal hustý dážď. Vonku nebolo ani jediného obyvateľa, až na ninjov, ktorý sa chystali odísť. Pred hlavnou bránou stáli Gaara, Anamo, Temari, Kankuro, Sakura, Sai, Yamato, Shizune a Tsunade.
„Ďakujem za všetko, Tsunade. Prídeme čo najskôr. Dúfam, že nevadí, že som u vás nechal svojich ninjov. Bude to pre nich bezpečnejšie.“

„Kento, poď sem, vráť sa.“
„Čo môžem pre vás urobiť pane?“ opýtal sa Kento.
„Práve teraz ťa povyšujem na pozíciu, ktorú ešte prednedávnom zastupoval už nebohý Zero. Čo ty na to?“ spýtal sa Naruto.
„Bude mi cťou stáť vám po boku.“ Prehovoril Kento.

Hinata sedela po Narutovom boku, s veľmi príjemným výrazom. Sakura stála po jeho pravici a nemo hľadela na krvavú škvrnu.
„Ako to vypadá zo skupinkou Akatsuki?“ Opýtal sa Naruto Kentu.
„Hneď vám ohlásim tým, ktorý ich práve pozoruje.“ Odpovedal Kento a odišiel s miestnosti.

„Dobré ráno,“ usmívala se druhý den ráno Antisha na všechny okolo sebe jako sluníčko, když je necitelně tahala z postele.
„Je krásný letní den, a tak ho přece neproležíte v postelích!“ prohlásila a stáhla peřinu z Peina.
„Buď už konečně z ticha a nech nás na pokoji! My sme taky nespali celej den jak ty!“ zařval na ni Itachi rozzuřeně přes celý dům.
„Tsss! Tak já jdu do města sama! Hlavně, že jste mi všichni říkali, jak moc ten film chcete vidět,“ dělala uraženou Ant vydala se do kuchyně, kde si nachystala snídani.

Přeji příjemné čtení!!!Snad se vám to bude líbit. =)

[i]S napětím sledoval, co se dál bude dít. Jejich velitel zval do rukou obří louč a přiložil ji k zemi. Předtím jsem si toho nevšiml, ale celá zem byla pokryta dřevem a malými větvička. Hned mi došlo, co se chystá udělat.

Anamo pobalila posledné veci. Z očí sa jej vyronili drobné slzy. Cez okno prišla do miestnosti Niky, ktorá mala na krajíčku očí tiež slzy.
„Nechcem odísť, Niky. Tu som sa cítila príjemne. Tu som zabudla na starosti. Toto bol môj druhý domov.“

„Čo to je?“ spýtal sa Itachi.
„Náš klan to nazýva Raion no hokori (Levia pýcha). V skratke Ranoh. Aj keď sa to môže zdať nemožné, zmestí sa do neho veľa vecí.“ Povedala Mikoto a podala Ranoh veľkosti dlane Itachimu.
„Veľa? Veď sa do nej možno ani peniaze nezmestia!“ zasmial sa Itachi.

Týden uplynul, a Sasukeho pustili z nemocnice.
Toulal se bezmyšlenkovitě parkem, poslouchal ptáky, a přemýšlel o svém posledním rozhovoru s Tsunade.
„Jak na to reagují ostatní?“ zeptala se.
„Na co?“ nechápal Sasuke.
Na to že jsi v nemocnici, a tak vůbec.“
„Nikdo to ještě neví.“ řekl.
„Včera tu byl Kakashi. Už se vrátil z mise.“
„Shizune říkala že jsi tu byl sám. Ty vážně nemáš žádné kamarády?“
Sasuke mlčel.
„Vím že tě Itachi šikanuje.“ Sasuke vyvalil oči. „Jak…?“

„Jak jí je?“ zeptal se své přítelkyně, která se přehrabovala v bylinkách, které měla ve skříni.
„Přežije to, ale bude se muset vzpamatovat. Dej jí pár týdnů a bude v pohodě,“ odvětila unaveně Konan a vrátila se k posteli, kde ležela bledá Antisha.
„Týdnů?! Za dva týdny je útok na Konohu,“ namítl Pein překvapeně. Nikdy by si nemyslel, že se může někdo tak moc zranit.
„V tom nevidím žádný problém,“ řekla Konan rozhodně a zkontrolovala Antiin stav na obrazovce počítače.

Podle všeho Hinatě nezbývala ani vteřina života. Než stihne byť jen přivřít oči, měla být roztrhána na kusy šíleným liščím démonem. Kyuubiho smích se nesl krajinou jako hrůzostrašná tečka za krvavým bojem, který se zde v posledních pár hodinách odehrál.
Něco však bylo špatně…
Kyuubiho smích rázem ustal a jeho obří tlapy minuly svůj cíl. Kyuubi zavřel oči zmítaje se v obrovských křečích, jakoby sváděl boj se sebou samým.

Naruto si kľakol. Súdiac podľa stôp sú už blízko cieľa. Za ním sa objavili Neji, Lee a Shikamaru a po chvíľke aj Kiba s Akamarom.
„Kiba, choď dopredu. Už sme blízko.“ zavelil Naruto.
„Ako si želáte, Hokage – sama.“ Kiba vyrazil. Naruto zaťal ruku v päsť a zašepkal: „Sasuke.“ Dneska by ho prestal hľadať nebyť toho dňa.

Ráno 7:10 místního času před Kakashiho domem.
„Tak kde je?“přešlapovala netrpělivě Tsunade.
„Nepřijde.“ujistil ji Kakashi. Tu se ale Sasuke zjevil mezi stromy. Bez jediné známky strachu z toho co ho právě čeká. Jeho lhostejný výraz překvapil jak Tsunade, tak Kakashiho.
„Připravený?“zeptala se nejistě. „Ano“ odpověděl a snažil se aby to znělo přesvědčivě. Celkem se mu to povedlo. V tu chvíli se Tsunade v mysli přehrála Kakashiho slova ze včerejšího rozhovoru. „Každý syn chce být chloubou svého otce!!“

„Vodný štýl: Arktická voda!“ Skríkol Kejos. V okolí chrámu sa začalo vytvárať ohromné množstvo vody. Vzduch bol chladný. Na niektorých miestach voda primŕzala. Kisame odskočil pred prúdom chladnej vody, ktorá zasiahla kameň. Kameň sa zmrazil a roztrieštil. Celý chrám bol zatopený behom niekoľkých chvíľ. V tom Kisame sekol Samehadou do vody.

Bylo slunečné, pozdní odpoledne. Tsunade seděla ve své kanceláři, a četla nějakou knihu.
Najednou ji položila, a začala škrábat na papír nějakou rovnici. Pak zase mrkla do knížky, a vzápětí se prudce postavila, a praštila s knihou o stůl.
„Shizune!“ zařvala. Dveře se otevřely, a dovnitř vstoupila žena v černém oblečení, a roztomilým prasátkem v náručí. „Co potřebujete Tsunade-sama?“ zeptala se přívětivě.
„Ať se sem dostaví Uchiha Sasuke a Hatake Kakashi!“

Kráčeli jsme vyprahlou pouští již několik dnů neustále zužování hladem a žízní, poněvadž jsme si nevzali dostatek vody. Má kůže byla popraskaná a suchá, měla jsem pocit, že chodíme v kruzích, obrovských kruzích. Ani Nori si už nebyl tak jistý kudma vlastně kráčíme. Nejvíce trpěli Shiro a Aoi, vůbec bych se nedivila, kdyby se Aoi vypařil a Shiro rozpustila, naopak Akaru byl v klidu, neustále brblal něco o Slunci a dalších věcech. Za celou dobu nevyronil ani jednu kapičku potu. Zhruba taková byla naše situace.

Lidičky můj sen se stal skutečností já vydala další díl Potomka! Křičím slááááva no nic nebudu to dál zdržovat přeji příjemné čtení. Jen varování: kdo máte rádi Sasukeho nečtěte konec Tod vše hezký čtený :D

Dny ubíhaly v rychlém tempu příprav a málokdo si našel čas na něco jiného, než na přípravy na bitvu. Celá vesnice se ráno budila z pocitem, že jsou blíže nastávající válce a večer usínala s myšlenkami, jak to vše skončí.