Fantasy

„Naku-san? Opravdu za Haragasem-sama chcete jít sama?“ zeptal se velitel jedné skupiny.
„Jo… bude to tak lepší a navíc semnou půjde i Warui,“ řekla a otočila se na Waruie.
Ten kývl.
Velitel taky kývl a někam se, se svojí skupinou rozešel.
„Takže… připravená?“ zeptal se Warui Naku před dveřmi Haragasovy komnaty.
„Jako nikdy…!“ hodila po něm úšklebek a bez zaklepání otevřela vysoké dveře.
„Naku neumíš klepat!“ okřikl jí Haragas, vypadal překvapeně.

Nechtěl bych při své smrti ještě někoho zabít. I když, to už je vlastně jedno.

Kousek od Konohy (na zemi)
"Baika no Jutsu"
Výborně Chouji." pochválila Choujiho Ino. "Chytl jsi je oba."
Svist ... svist
"Tenten!" zakřičel Neji.
Cink ... cink
"V pohodě." odpověděla Nejimu Tenten, která právě odrazila svými zbraněmi kuneie, které letěly na toho cizího kluka.

Kousek od Konohy (ve vzduchu)

Někde v poušti:
"Ku.va, do p.či, zm.daný písek, už se tou spič.nou pouští tři dny plahočíme a ona pořád nemá konec. Proč jsi mi neřekla, že nevíš kudma se dostaneme ven?!!!"
"No...já myslela, že to víš."
"Chjo… Měla jsi vzít sebou toho trotla."
"Hm. Možná. Ber to pozitivně, alespoň na sebe máme chvilku čas." sladce jsem se usmála.
"No jo furt, tak mi aspoň řekni, kolik lidí jsi zabila."
"To tě zajímá fakt jen tohle? Ježiš..."
"Cos to řekla?!!!!"
"Ehm…Jashin?"
"No proto, tak kolik?"
"Počkej, jeden, dva...jo tři."

Ráno si nás zavolal "Kage". Už zase otravoval, chtěl po nás, ať se vypravíme někam do nějaké vesnice a tam opět hledat nějakou příšeru v lidské podobě a přivést ji do vesnice. Jako poctu jsem si mohla vybrat tým. Ichiro byla jasná volba, ale museli jsme být čtyřčlenný, vybrala jsem si Trenose, kupodivu jsme se po tom incidentu skamarádili a pak ještě Lenriu, ona byla starší sestra Enrin. Všem jsem oznámila náš cíl, večer jsme měli vyrazit. Ichiro se choval nějak divně.

Midori se obrátil a pomalými kroky odcházel z bojiště. Jeho soupeř byl mrtvý. Nic ho už nemohlo zachránit. Za jeho zády se ozývaly výbuchy a výkřiky bolesti. Nebylo pochyb o tom, že boj je v plném, proudu.
„Hinato!“ ozývalo se zrovna jen asi deset metrů za Midorim.
Nukenin se zastavil, avšak stále se neotáčel.
„Hinato!“ ozvalo se znovu po chvíli.

„Jak daleko to ještě je? Cítím všude podivnou chakru.“ Zeptal se znaveně Warui.
„Už jen asi hodinu, to jsi ještě nikdy nebyl v Konoze?“
„Abych se přiznal, tak ne…a ta podivná chakra?“
„Jo to, to je Kyuubi.“ Řekla zcela klidně Naku.
„Kyuubi?!“
„No Kyuubi, jsi nikdy neslyšel nebo co? Devítiocasý démon.“
„Vím, co je Kyuubi, ale ostatním se to asi nebude moc líbit.“
„Proč myslíš?“
„Ty neznáš tu pověst?“
„He? Jakou pověst?“

Jedová tinktura

Někde v lese v Ohňové zemi
"Výborně Sai." pomyslel si Yamato. "myslím, že už nemá cenu tu dál zůstávat.
"Sakra, trošku se nám to komplikuje" mihne se v hlavě Sasukemu. "Musím se zbavit tady toho a pustit se do pronásledování toho druhého.
"Chidori Nagashi" Zašeptá Sasuke, vytasí katanu a vrhne se na Yamata. Yamato se nestihne bleskovému ostří vyhnout...
"Sakra, byl to Moku Bunshin." pomyslí si Sasuke. "Ale počkat, to by mohlo..."
"Kuchiyose no Jutsu." řekne Sasuke a vyletí na obřím orlovi pronásledovat Saie.

Procházeli jsme kolem sídla Kazekageho a následně zamířili k hotelu, byl jen kousek od sídla. Vešla jsem dovnitř, létající bublina s Kazekagem byla hned za mnou. Následovala čtyry patra po schodech a pak můj pokoj, když jsme byli v něm, nechala jsem bublinu prasknout, byl v bezpečí.
"Tak, jsme tu, vítej v mém dočasném domově. Tak odkaď chceš začít?"
"Že by od začátku?"
"Úplně?"
"Jo."

Vstala jsem časně ráno, udělala snídani a šla vzbudit Ichira, začínala jsem se chovat jako jeho matka a to mi hodně vadilo, chtěla jsem být jeho kamarádka a ne matka. Ichirovi tenhle styl taky nevyhovoval, určitě kdysi měl matku a tohle mu ji pouze připomínalo. Stejně by mě zajímala jeho minulost, byl tak strašně uzavřený, skoro vůbec nemluvil, dnes má začít náš první tréninkový den a já stále vím pouze jeho jméno.

Záře začala opadat. Itachi stál uprostřed místa kde to před chvíli vybuchlo. Díval se s překvapeným výrazem do prázdna. Ještě než Jashin zmizel tak mu poděkoval. Všichni přstali bojovat ne, že by se jim nechtělo ale všichni Akatsuki zmizeli a Rido s nimi. Itachi padl na kolena a zůstal ležet. Sasuke k němu běžel a za chvíli se k němu přidal i Naruto, který se mezitím probral. Doběhli k Itachimu. Sasuke k němu klekl. Itachi věděl, že mu už nezbýva mnoho času.
,,Sasuke promiň, že jsem vyvraždil tvůj klan,“hlesl tiše.

Na prostorném balkoně stály dvě velké ještěru podobné postavy, jedna z nich tu druhou lehce objímala krkem. Vypadali jako krásný pár, ovšem druhou osobu na první pohled něco trápilo.
„Už to bude rok.“
„Jo vím, rok od doby, kdy jsem sem přiletěla.“
„A rok od doby, kdy jsem se do tebe zamiloval.“
„Hm. Stejně mě zajímá, co dělá Jigoku.“
„Ale no tak Naku, to jsi na ni ještě pořád nezapomněla?“
„Ne, je to těžké! Zůstala v Konoze, nevím, co sní, dělají, možná ji mučí, nebo už dávno ví, co je. Mohli ji dokonce i zabít…,“

Tvé šílenství je mou záchranou!

„Mohla bys mi, prosím tě, předat alespoň pár tašek? Připadám si jako hulvát, když jdu s prázdnýma rukama,“ oslovil ji už poněkolikáté a téměř nešťastně ji sledoval, jak se sama vláčí s nákupem.
„Šetři síly!“ zavrtěla rázně hlavou Vera. „Máme dohodu, pamatuješ? Já vyberu jídlo a nakoupím a ty uvaříš.“
„To ale neznamená, že ten nákup nemůžu nést!“ rozčiloval se už doopravdy a snažil se jí ty tašky ukrást.

Seděla jsem v pokoji a dívala se skrz okno ven, všichni již dokončili druhou část, ovšem hodně jich ubylo, pár i mou rukou. Nad touhle skutečností jsem se musela zasmát, byla jsem mu tak podobná, on sice říkal, že jsem celá matka, ale povahou jsem byla on, sprostá, agresivní a sadistická. No je to pochopitelné, jsem Jashinistka. Někdo zaklepal na dveře.
"Dále."
"Dobré odpoledne, mám pro vás zprávu, máte se rychle dostavit k sídlu Kazekageho, co nevidět začne příprava na třetí část."
"Příprava? Dobře, díky, můžete jít."

16-Silný nepřítel
17-Namikaze vs. Namikaze

Rido s klidem koukal na svého soupeře ale uvnitč vůbec klidný nebyl. Teď proti němu stál král ocasatých démonů a on nevěděl jak ho zranit natož zabít. Kyubi vycítil jeho slabost a zaútočil všemi ocasy.

Gai si prohlížel jednoho člena Akatsuki, který vypadal jako žralok.
,,Už zase ty?“žasl žraločák.
,,My se známe?“ptal se Gai.
,,No to snad není pravda ty jsi asi vážně psychopat, že jsi mně nepamatuješ,“řekl Kisame a tasil svou Samehadu na Gaie.

Běžela k ohnisku boje, zem se pod jejími tlapami otřásala, cítila jsem, jak v našem těle koluje silný proud zlé energie. Vtrhla doprostřed boje a začala nemilosrdně zabíjet, krev, kterou při tom s chutí spolykala, tekla celým jejím tělem, všude jsem ji cítila a chtěla ji víc a taky, že ji bylo víc, viděla jsem ty vyděšené tváře v krvavém závoji, celý svět jsem viděla jejíma očima, byl ehm...velice depresivní, ale v téhle chvíli mi vyhovoval.