Fantasy

„Už nikdy nikomu neublížíš! Ani lidem v Konoze ani svému klanu!“ Aki si dodala odvahu a s posledními silami vrazila obrovskou řvoucí kouli proti Kuroi.
Útok absolutně zrušil ohnivý kámen a ještě mu zbylo dost chakry na napadení Kuroie samotného.
Sotva se k tomu Aki odhodlala, koule zablikala a ona vyplivla krev.
„Akai, tvoje vlasy!“ Naruto upozornil na výrazné hnědnutí Akainy hřívy.
„Já vím.“ Špitla Aki a s posledních sil vrhla kouli na tělo protivníka.
„Áááá…“ zařval zasažený a klesnul na kolena.

Obraz před očima se jí začal rozmazávat.
„Ne… Už ne…“ Zavřela těžká víčka a nechala se unášet do říše nočních můr.

Když se znovu probudila, ležela na posteli. Podivný pocit v břiše neustal, ale cítila se líp. Jenom jí ohromně bolela hlava.

Došla jsem domů, odemkla a vešla dovnitř a šla si dát něco k jídlu, po jídle jsem si šla dát sprchu. Jak se tak sprchuju tak slyším, jako by někdo otevřel potichu dveře a vešel dovnitř, teď po tom incidentu s mou pravou "dračí" identitou slyším mnohem líp.
A jak tak myslím na ten incident tak někdo otevřel dveře od koupelny a strhl závěs a já začala ječet jako siréna a rychle jsem si něco natáhla na sebe a víte, kdo to byl?!!
Byl to ten učitel z rána!!!
Taková drzost vyprskla jsem na něho a začala po něm řvát:

Krásny slnečný deň prebudil obyvateľov Konohy. Nie všetci ale spali. V hlavnej budove Konohy sa už pracovalo. Kancelár mal pracovňu o dve miestnosti ďalej, čo Tsunade moc nepotešilo. O chvíľu vyšiel kancelár zo svojej pracovne a zamieril za Tsunade. Zaklopal pár krát, ale nikto sa neozval. Pootvoril dvere, aby sa presvedčil. Pracovňa bola prázdna. Kancelár zatvoril dvere a vybral sa na obchôdzku okolo Konohy.

Obloha bez hvězd či měsíce skrývá mnohé tajemství. Pod touto rouškou tmy k jednomu vzdálenému, skoro až opuštěnému stavení míří postava menšího vzrůstu. I přes velkou tmu jde poznat, že něco nese nebo táhne za sebou. Všude kolem jde slyšet jen tlumené zvuky kroků. Ani lesní zvěř, která byla poblíž se neodvažovala toto hrobové ticho přerušit a proto jen mlčky pozorovala v zákoutí keřů lesa tento výjev. Postava se náhle zastavila a naslouchala. Daleko v hlubokém lese šelma ukořistila bezbrannou laň.

POZOR! Spoiler!

Tak je tu new dílek nezapomeňte, že kurzívou jsou skoro vždy myšlenky a jenom zřídka vzpomínky, ale zpomínky poznáte jednak Vám to napíšu ,že Vzpomíná a jenak to je delší no nic tak hezké čtení ;)

Dívka se zvláštní Kekkei Genkai – 02 Přijmou mě do Konohy ?Ano – Ne

Z minulého dílu :
„Ty taky Idate-kun.“křikla jsem, ale to, už nemohl slyšet. 'Hm..nemuselo by to být, tady tak špatné.' pomyslím si.

New dílek :

Itachi sykl bolestí. Na rameni se mu táhly tři hluboké rány.
„Jak je možný, že se k němu přidala Bestie?“ zavrčel nespokojeně Pein.
„Nevím,“ pronesl trochu nepřítomně Itachi.
„To je ale v háji! Co budeme teď dělat?“ řval na všechny členy Akatsuki.
„Já říkal hned, že ho máme zabít a ne jenom zastrašovat!“ řekl Sasori. „Aspoň by s ním nebyly teď takové problémy!“

Ani neviem, ako k tomu došlo, ale začala som plakať. Dlho som neplakala, vlastne sa mi zdá, že som ešte nikdy necítila, ako mi z očí tečú prúdy vody.
Netrvalo dlho a slzy mi došli, oprela som sa teda chrbtom o strom a rozdýchavala to.

Môže sa to zdať zvláštne, ale niekedy som cítila, že mám dve povahy. Jedna bola veselá a veľmi citlivá. Tá bola veľmi častá, najmä v škole alebo v spoločnosti iných.

Úder Akatsuki

Tři ninjové se rychlými skoky blížili k centru vesnice. Už zdáli bylo vidět, že je to špatné. Jedna z budov hořela a v několika dalších požár začínal. V dáli zahlédli dav, ve kterém byly jasně vidět pláště Akatsuki, barevná kimona jednotek Konohy, vyrušených z oslav a šedé uniformy žoldáků Akatsuki.
Měkce dopadli na hradby a rychle se po nich rozběhli k centru dění.
Když se přiblížili na doslech, Sakura zakřičela:

Seznámení s Orochimarem a tvrdý trénink

Když jsem dorazili do pokoje. Šla jsem do koupelny, kde jsem se učesala a i lehce namalovala a poté jsem si oblékla bílé šaty, které jsem si koupila a k tomu bíle boty na podpatku, kde bylo vázáni z řetízků s motýlkem. A nakonec jsem si na krk vzala dárek od Sasukeho. Když jsem vyšla Sasuke, už byl hotový a když se na mě podíval tak se zarazil a koukal na mě jak na někoho z jiného světa.
„Jsi překrásná.“ Řekne a já se malinko začervenám.

Tak je tu konečně 13 díl Potomka a já upřímě doufám, že se vám bude líbit. V tom to díle se konečně definitivně Naruto rozhodne komu dá své srdce, ale víc vám před začátkem neprozradím. Budete si to muset přečíst samy.

Krásný sluneční den. Konoha se od rozbřesku koupala v záplavě květů a všemožných vůní. Zlatavé slunce rozdávalo své teplo na všechny strany a probouzelo ty, co si ještě hověli v pelíšku.

„Máš nějakou představu co?“ otázala se Tatanari nezaujatě. Na Itachiho se ani nepodívala.
„Vlastně ano. Proč jsi mi neřekla, že jsi těhotná?“

Mlčela. Nebyla vůbec vyděšená, jako by to čekala. Jako by to celou tu dobu věděla. Koukala přes stůl na Itachiho s chladným výrazem. Uvnitř ní se však pomalu, ale jistě zmocňovala panika. Odložila příbor a sklopila hlavu. Uviděla své odhalené břicho v šatech. Zapřemýšlela. Opravdu je tam uvnitř ní plod? Opravdu se tam něco pohybuje?

Omlouvám se, že jsem dlouho nic nenapsal, ale potřeboval jsem popřemýšlet o ději. Navíc jsem neměl moc chuť psát. Ale řekl jsem si: ty lidi pořád čekaj až něco napíšu! Tak jsem sedl a napsal tento díl. Není o moc delši než ty ostatní, ale chytil jsem druhý dech, takže počítejte, že během přištího dílu bude pokráčko. No už vás nebudu déle zdržovat a přeji příjemné čtení!

Zek stál před jezerem a již byl připraven na odchod.

„Wow!!“ vydechnul udivený Naruto.
Peklo je slabý výraz. Kolem skupinky nepřátel klusal velký tygr Katon a foukal na ně ohromně žhavý vzduch.
Vítr, spíše žár, sám od sebe ohnivý nebyl, ale čeho se dotkl, byť málo, vzplálo ohněm a během pár vteřin se rozpadlo v prach. Akai vítr tomu dodal větší sílu a ovladatelnost. Blesky Kakashi senseie zvýšili účinnost a efektivitu.
Nepřátelé velmi brzo zjistili, že je jim vodní stěna prakticky k ničemu, neboť byla všechna voda rázem pryč.

Nový deň v Konohe sa začal mrazivým dažďom a nepríjemným chladným vetrom, ktorý rozfúkal všetko, čo bolo ľahké. O chvíľu sa celá Konoha ponorila do tmy. Obloha bola nepríjemne čierna a búrka sa zhoršovala. Voda stekala zo všetkých strán k hlavnej bráne. Pri bráne stáli Kotetsu a Izumo, ako vždy. Boli premočený a nervózne čakali pri bráne, než sa objaví očakávaná návšteva.

Bylo nádherné ráno a já jsem se probudila celá odpočatá, taky už to bylo týden, co jsem nespala v měkoučké posteli. Vstala jsem, ustlala si a pak jsem se šla umýt. Poté jsem z batohu vytáhla to nejhezčí oblečení, co jsem měla, byla to modrozelená sukně (byla to jediná sukně, co jsem měla) a modrozelené tričko a modrozelené boty, nevím proč, ale modrozelená byla moje oblíbená barva, nosila jsem ji téměř pořád. Pak jsem si učesala vlasy a vesele vzala přihlášku do Akademie a vyšla ze dveří mého pokoje.

Na střeše
,,Takže!”vzal si slovo Yondaime.
,,Bude se to zdát trochu divné ale Akatsuki se vrátili a vypadá ,že unesli Naruta.
,,Akatsuki?”divili se všichni přítomní a začali debatovat ale po chvíli je Yondaime utišil a opět si vzal slovo.
,,Všichni se rozptylte do okolí Konohy a najďěte mého syna,”rozkázal Yondaime a střecha v ten moment zela prázdnotou.
,,Pošli správu Kazekagemu,”řekl Minato a Shizune šla.

V Suně

Anaru přišla domů a začala si balit věci. Když v tom za ní přišla její teta a zeptala se, co to dělá.
"Anaru co to děláš, kam jdeš? A co to máš s obličejem?" ptala se teta.
"Odcházím na Ninja Akademii do Konohy!" řekla rázně.
"Ale proč? Vždyť se tu máš dobře!" řekla teta.

Sakura se zoufal hrabala ve své skříni. Hledala něco, v čem by bylo vhodné přivítat významné shinoby ze Suny a zároveň vhodné na oslavu. Nejlépe kimono nebo něco hodně podobného.
Posadila se na paty a prohlédla si oblečení rozházené po pokoji. Nic nebylo dost slavnostní a to málo, které se na slavnost hodilo, se jí už nelíbilo nebo z toho vyrostla.
Svitla ještě jedna naděje v podobně skříně její zesnulé matky. Od doby, co jí Orochimaru zabil ještě nesebrala sílu to vyhodit. Teď za to možná bude vděčná.

„Pozóóór, z cesty!"
Cez uličku utekal Konohmaru, ako mu len sily stačili. V tvári bol šťastný a plný radosti. Utekal k hlavnej budove Konohy. Prechádzal chodbami a poschodiami. Dobehol až ku dverám do Tsunadinej pracovne. Chvíľu stál aby sa vydýchal. Práve keď chcel zaklopať, z pracovne sa ozvali pohoršené hlasy.