Fantasy
,,Kde to jsem.”
,,Odebírám ti tvou duši.”
,,A kdo jsi?”
,,Jsem Rido Namikaze.”
,,Hm a já jsem kdo?”
,,Už si zapomněl jsi Naruto Namikaze. Ale ne na dlouho. Brzo se spojíme.”
,,To není moc pěkné. A já to chci?”
,,Nemáš na vybranou. Je to tvůj osud.”
,,Tak to je v pořádku.”
,,To je víc než v pořádku.”
,,Naruto?”řekla Hinata když vešla do pokoje kde mněl Naruto být.
,,Tati”řekl chlapec.
,,Dobrý den Kushino-sama.”
,,Ahoj Hinato.”
..Co se tátoví stalo a proč se neprobouzí?”
,,To nevím,”odpověděla Hinata
Šestnáctiletá dívka seděla ve svém pokoji a horlivě telefonovala se svojí kamarádkou. Hlasitě se u toho smála a nevnímala ten klid, který ji oplýval. Její rodiče odjeli do divadla a ona měla tedy celý dům pro sebe. A toho chtěla náležitě využít. Celý večer proklábosit s kamarádkou.
Déšť bubnoval na okna a mračny se občas blesklo. Ona však tomuhle nevěnovala žádnou pozornost, spíš se soustředila jak ji kamarádka popisuje včerejší víkend, který strávila jak jinak než se svým přítelem.
Něco se mi tu nezdálo...
Bylo pondělní ráno. Naoki vstala později než normálně. Chystala se jít rovnou do archivu. Předchozí večer, po rozmluvě s Tsunade ji něco napadlo. Jen si to musela ověřit.
V archivu se zahrabala na celé dopoledne. Dokonce nešla ani na oběd… ale stále si tím nemohla být jistá. Neměla dostatek důkazů na to, aby s tím šla za Tsunade. Ona ani nikdo jiný o tom nevěděl. Kromě Naoki a těch, co s tím člověkem spolupracovali.
Tento díl bych chtěla věnovat mému dobrému příteli Karlosovi který dnes slaví své 18 narozeniny. Takže vše nejlepší hodně zdraví atd. 
doufám, že někdy budu tak dobrá jako ty. Takže ještě jednou vše nej. :D
„Měli bychom to skončit,“ zvolal Alar a Zaramon se mu postavila po boku.
Zaútočili současně a vyslali kouzlo tak mocné, že by to nikdo neodrazil.
Kerrpiho černá barva se začala vytrácet a jeho oblečení, vlasy i křídla nahradila barva bílá.
„Myslím, že tohle je definitivně konec,“ usmál se Kerrpi a rozplynul se.
Zůstalo jen malé bílé vejce…
Bojiště ozářilo pronikavé bílé světlo a místo Alara a Zaramon tu stálo deset Vyvolených. Všichni byli vyčerpaní, spojení polovinu sil stálo hodně energie všech.
Jako na povel se proti sobě Sasuke a Sakura vrhli. Začalo to docela nevinně. Sakura se pokusila Sasukemu podrazit nohy, ten uskočil a vytáhl katanu. Pokusil se jí Sakuru zranit. Následovala série Sasukeho útoků a Sakuřiných úhybných manévrů. Ty ale na rozdíl od Sasukeho úderů byly cílené a prováděla je tak, že Sasukeho otáčela tváří k polednímu slunci.
„Netrefil, netrefil!“ provokovala ho dětinsky, protože věděla, že když ho našve, jejího plánu si nevšimne.
Mazlíček
Když do ředitelny vletí nějaká černovláska.
„Lady Tsunade, už jste zase pila a to si říkáte ředitelka.“ Říká, ale Tsunade pořád spí.
„To je bezvýznamné Shizune, ona se nevzbudí.“ Řekne Sasuke a já si tam připadám nějak navíc.
„Ahoj ty budeš Sakura, že? Já jsem Shizune zástupkyně tady Lady Tsunade.“ Usměje se na mě a já ji to oplatím a kývnu.
05-První část zkoušky
06-Druhá část zkoušky
,,To jsem se krásně najdel,”liboval si Naruto po dvacáte misce Rámenu.
,,Neměl by ses takhle přejídat,”kárala ho Sakura
,,Víš jak mi Rámen chyběl Sakura-chan?”
,,Já to vzdávám.”
,,Naruto-kun,”oslovil ho Ichigo ,,pojď se mnou,”dodal a Naruto ho následoval. Došli k jedným dvěřím. Ichigo je otevřel a pokynul Narutovi aby vešel. Naruto tedy vstoupil a dvěře se za ním zabouchly.
,,Tohle je první část zkoušky,”ozvalo se za ním.
Tenshi už se konečně odprostila od svých praštěných příbuzných a vydala se na procházku po vesnici. Už byl večer a po Konoze se rozsvěcovala světla jako vždy na noc.
Mladá modrovláska na sobě měla stále modré kimono se stříbrnou stuhou okolo pasu.
„Tenshi-san!“ ozvalo se najednou za Tenshi. Otočila se a usmála se na přicházejícího blonďáka. V očích měl nesmělý výraz.
„Ahoj, Naruto. Nečekala jsem, že tu ještě někoho potkám,“ usmála se na svého kamaráda Tenshi.
V Naoki to vřelo. Tohle snad ani nebylo možné!
Po třech letech se vrátila do vesnice a jako hodná holčička běžela za svým strýcem, aby mu to oznámila. Protože kdyby to neudělala, tak by to narušilo její plány. A tak za ním šla. A on na ni vybalil něco o tom, jestli trénovala taijutsu. Ona odsekla, že ne, protože neměla moc času a on se naštval.
Vzápětí oheň zmizel a opět jsem se objevila v obýváku. Spálená kůže opadala, přičemž holé maso pokryla nová. Hned nato všechno zčervenalo. Zaslechla jsem trojí bušení srdce a pulzování krve v žilách, pocítila jsem teplo, které vycházelo ze tří těl. Pozvedla jsem hlavu, pohlédla Peinovi zpříma do tváře, aby věděl, že jsem před ním i jeho očima v bezpečí. Zaznamenala jsem, jak se nepatrně roztřásl. Pulzující spirála nabyla na intenzitě, ovšem teď mi už nemohla nic udělat.
„Abyste byli potichu, jestli ten příběh chcete slyšet celý!“
„Fuuzaki…“ začala pomalu Aiko mluvit…
„…mám to. Měl jsi pravdu. Už vím, co to je za podmínku!“
Fuuzaki se na ni překvapeně podíval, načež se rychle zeptal: „a co to je?“
S posledním slovem už Fuuzaki odrážel opětovný útok bílé hadí hlavy. Aiko se mezitím kutálela po podlaze a tak-tak se díky tomu vyhnula několika dalším rychle po sobě jdoucím útokům na ní útočícího hada, které tak šly všechny do podlahy.
„Dokážeš je na chvíli zabavit obě?“ zeptala se Aiko.
V Konohe:
Tsunade práve podpisovala posledné dokumenty, po ktorých sa plánovala ísť vyspať keď zrazu pred ňou začal horieť oheň a v ňom sa objavila osoba.
„Kto si?“ Okríkla dotyčného Tsunade.
„Ja som ten čo vás zničí, keby som chcel tak aj ihneď ale to by nebola žiadna zábava.“ Prehovoril.
„Takže už aj teba prepadla túžba po pomste Naruto!“ pevným hlasom povedala smerom k Narutovi.
„Jsem tak ráda, že jsem živá i když mě docela mrzí, že si nic nepamatuju... Ale jsem s tebou a to mi stačí... Počkej... Něco si pamatuju.... Baki mi něco říkal a ty jsi se tam objevil a..... potom... jsme si dali pusu a pak..... už si nic nepamatuju...“ řekla Temari.
„To se stalo v celku nedávno. Taky si na to pamatuju, to bylo, jak jsme se pohá.... ehm no nic.“ zakoktal se Shikamaru.
„Co.... Pohádali??“
„Ještě moment,“ zarazila je Teyori. „Něco pro vás mám.“
Všem dala jakýsi náramek.
„Měl by vás v tom nejhorším ochránit. Nepřišli jste sem zemřít, ne?“ vysvětlila.
„Díky,“ poděkovala za všechny Hinata a následovala ostatní.
Tentokrát se proměnil jen Shinken. Bylo to rychlejší a navíc takhle mohli zdolat polovinu cesty.
„Zdá se, že těch deset kiláků ujdeme rychle,“ poznamenala Akumakirei. „Ani k tomu nepotřebujeme Shinkena.“
Vyvolení si za chůze povídali, jen Kiba jim měřil, kolik kilometrů jim ještě zbývá.
1. kapitola
Kdysi dávno, byla založená škola. Škola pro démony, kteří měli za úkol hlídat své pány. Byli to různí démoni, od těch úplně obyčejných, až po královské. Ti královští byly nejsilnější, ale také se s nimi nedalo moc dobře vycházet. Každý démon měl určitou značku, každý démon měl cíl a ten byl jediný, uchránit svého pána. Ale jsou tu i tací, kteří zabijí svého pána pro to, aby je nemohli ovládat, ale nevědí, že bez svých pánů nemůžou existovat.
Stadion propukl v hlasitý jásot. Sakura vytáhla Jirayu z kráteru. Přiložila dva prsty k jeho krku a zkontrolovala puls a dechovou frekvencí. Všechny funkce byly v normálu, takže Jiraya byl jen v bezvědomí. Sakura mu přiložila dva prsty jedné ruky ke spánku a vyslala malý, přesně odměřený výboj chakry. Jiraya otevřel oči, posadil se a zmateně se rozhlédl. Když zaregistroval Sakuru a jásající dav, všechno mu došlo. Vesele se na Sakuru zazubil.
