Fantasy
Sakura se zachmuřila.
„Do města Weirds je ještě daleko. Ukryjeme se v nějaké jeskyni.“
Rychle se tedy vydali hledat nějaký úkryt a nakonec ho našli.
Díky Hanabiným kouzlům přes noc neumrzli a hned za úsvitu se mohli vydat do města Weirds, kde určitě stráví nějaký ten čas. Mohli trénovat, aby na boj byli ještě lépe připravení. Rozhodující boj se blížil…
„Myslím, že je načase, abychom svedli závěrečný boj,“ prohodila jen tak mezi řečí Hanabi.
Všichni Vyvolení seděli u stolu v hostinci a debatovali o svých trénincích.
„Pojď, Nano!!“ otočila se na ní Sakura.
Nano na chvíli zaváhala…nakonec se otočila a nuceně doběhla ostatní.
Najednou jakoby všechno utichlo a proti nim projela lehká vzdušná vlna, směrem k lesu.
„Co to bylo?“ vyděšeně dostala ze sebe dívka vedle růžovlásky.
Najednou se z lesa ozvala obrovská rána z jeho prostředku se zvedl mrak prachu a kusů země.
K týmu 7 se tentokrát přihnala tlaková vlna od lesa.
Nano to odfouklo o kousek dál. Skupinka popadala kousek dál od sebe. Začali se pomalu zvedat.
Sakuřin příběh
Vyprávění Sakury:
Když Sasuke odešel, Sakura byla stále zavřená doma a kašlala na své ninja povinnosti. Propadla hlubokým depresím. Dostávala se z toho skoro rok a to jen díky svým přátelům.
Jednoho dne jí navštívila Tsunade.
Přítomnost
,,A tohle je Naruto celý příběh od tvého narození,”dořekl Minato. Všichni nevěřícně hleděli a nemohli uvěřit co si teď vyslechli.
,,Takže ten chlap co jsem ho potkal v lese byl opravdu můj bratr,”pomyslel si Naruto a vůbec nevnímal ,že po něm šplhá jeho syn.
,,Tati ty jsi hrdina,”řekl malý Naruto a jeho táta se na něj šibalsky usmál.
,,Ale stejně mi neleze do hlavy proč ho bůh smrti nechtěl oživit,”přitakal Kiba
Černovlasá žena kráčela před mužem stejné barvy vlasů, prudce a rychle, neměla vůbec náladu na něj čekat. Ani jeden nemluvil, nepokoušeli se o to. Kráčeli mlčky, stejně jako skoro celou cestu. Od chvíle, kdy bylo Mayoko řečeno, co je skutečným cílem mise, nechtěla s ním mít nic. Neodpovídala na jeho otázky. Zvedla se v ní hladina rozporu hodných pocitů, byla zmatena. Její pohled bloudil po okolí, ale její mysl byla zaneprázdněna úplně něčím jiným.
Kop pravačkou. Úskok. Kryt. Naznačení pohybu doleva. Úder vpravo. Zásah. Další úder. Zásah. Protivník padá k zemi.
„Správně Valcame, jen tak dál. Jsi na správné cestě naučit je Juuken. Pamatuj si, je to základ našeho stylu boje. Nejen naše oči, ale i způsob jakým bojujeme a jakým se pohybujeme o nás vypovídá, že patříme ke starobylému klanu Hyuuga. Stále musíš vědět kam patříš a za co bojuješ. Bez toho jsi v boji ztracen,“ řekl Hanashi zatímco malý Valcam dál procvičoval základy bojového umění patřícího k dědictví Hyuugů.
Nastalo přímo mrtvolné ticho, nebýt mých zostřených smyslů, neslyšela bych ani Deidarův dech. Oba jsme zarytě mlčeli, stále ještě šokovaní tím zjištěním, že v Bingo knize byla má fotografie. A ke všemu na první stránce!
Po velice dlouhé chvíli najednou Deidara popadl svazek a téměř doslova do něj zabodl nos. „No to si snad děláte srandu...!“ vyšlo z něj nevěřícně.
Hlasitě jsem zalapala po dechu. „Modlím se za to.“
Vzhlédl na trhl ke mně hlavou. „Cos provedla, kruciš?“
„Kage bunshin no jutsu! Kage bunshin no jutsu!!! KAGE BUNSHIN NO JUTSU!!!‘‘
„Naruto! Co zase ječíš?‘‘ Zeptala se naštvaně Sakura, která se marně pokoušela koncentrovat chakru.
Naruto si vedle ní vyčerpaně klekl a zašeptal: „Nejde to.‘‘
„Nejde co?‘‘ Zeptala se otráveně Sakura.
„Jutsu. Naprosto žádné. Zkoušel jsem všechno‘‘. Řekl sklíčeně.
Skryté nebezpečí
Bylo brzké ráno. I přes to se ale v kanceláři hokage nacházeli dva jounini.
„ Sakra, kde je ten Kakashi,“ vztekal se jakýsi modrooký blondýn v černo oranžovém oblečení. Růžovovlasá kunoichy vedle něj se také tvářila velice rozladěně.
„ Nemůžeme jít sami?“ ptala se své hokage.
„ To nebude dobrý nápad, Sakuro,“ zamítla rozhodným hlasem.
Modrovlasá kunoichi ležela na posteli ve svém pokoji a přemýšlela o tom, co se před několika minutami stalo před hradní bránou, když v tom kdosi bez zaklepání otevřel dveře. Hinata se tím směrem podívala, jediný, koho však spatřila, byla její malá svěřenkyně, Melody.
„Melody-chan,“ pokusila se Hinata o úsměv, Melody si však sedla vedle ní na postel a zakroutila hlavou.
„Nemusíš se kvůli mně přetvařovat, Hinato-san. Viděla jsem to z okna…“
Hinata se na krátký okamžik zatvářila překvapeně, rychle se však znovu usmála.
Hleděl jsem na temnou oblohu posetou stovkami hvězd. Vál vlahý vánek, díky kterému jemně šumělo listí. Nademnou se skláněla ona a starostlivě mě pozorovala.
,,Ach Sasuke...Jsi v pořádku?“ zeptala se.
,,Jo, nic mi není. Spíš se cítím líp než dřív....“ podotkl jsem. Posadil jsem se. Dříve tak krásná louka byla úplně zničená-jako po výbuchu bomby. Ohořelé květiny, kmeny stromů i tráva...všechno spálené na prach.
,,Ale...kolik je sakra hodin?“ vzpomněl jsem si, že když jsem ztratil vědomí, mohlo být nanejvýš šest hodin.
„Hokage-sama! K vesnici se blíží skupina čtyř zahalených osob v černých pláštích. S hyeními maskami na obličeji,“ vletěl k Hokage do pracovny Kotetsu.
Tsunade se okamžitě zvedla na nohy a začala udávat rozkazy, „Shizune, informuj o tom lidi v nemocnici. A zavolej Sakuru k bráně, chci, aby jim ukázala vesnici!“ Sama Hokage se vydala k bráně, kde hodlala počkat na své hosty. Jestli se jim tak dalo říkat.
Během pár minut, co stála u brány, už se v dálce na cestě do Konohy rýsovala skupinka, popsaná Kotetsuem.
„No tak už si pohni, Naruto!“ sykl černovlasý mladík s mléčně bílýma očima na svého kamaráda, který stále běžel vzadu. On sám celý tým vedl.
„Co zase já! Já jsem v záloze pro případ napadení!“ bránil se blonďatý Naruto.
„Naruto! Nebuď drzý!“ praštila Naruta růžovovlasá kunoichi, která se zastavila, aby mu mohla jednu vrazit. Když odletěl na nedaleký strom, tak se zase rozběhla dál a už si ho nevšímala.
„Sakuro, proč ho pořád mlátíš?“ zastavil se Neji a starostlivě se podíval na Naruta. Sakura si ho zhnuseně prohlédla.
Tak je tu desátý díl série. Také bych chtěla tenhle díl věnovat třem lidem kteří mi moc pomáhaly a zaslouží si být tu napsáni. Je to Amy-chan která mi hodně pomohla při hledání inspirace pak Kaia-chan která mi dílek opravila a Jobek kterému vděčím za nádherný název techniky já bych ho nevymyslela 
. K tomuto dílu se pohodlně usaďte a užívejte si nastávající boje.
„Ty, Yoru, náš táta ti asik dává pěkně zabrat při trénování, že jo?“ zeptal se Chiko své kamarádky.
„Hm,“ ozvalo se pouze zpátky.
„Děje se něco vo čem bychom měli vědít?“ ozval se pro změnu Isamu.
„Ani ne,“ zazněla stejně stručná odpověď.
„Tssss, koukni na ni Chiko, už milostpaní nestojíme ani za pořádnou vodpověď. To je teda úroveň,“ ozval se znovu s pořádným odfrknutím Isamu.
„To teda jo. Jestlipak bychom si neměli radějc najít nový kámoše,“ potvrdil mu stejně nakvašeně druhý chlapec.
Zoufalství větší než smrt
Svolávací jutsu!
Když šli bránou tak Kotetsu a Izumo nevěřili svým očím když uviděli koho to Sasuke nese na zádech.
I Tsunade si myslela, že se asi moc opila když uviděla Naruta.
,,Co se stalo?” ptal se Minato
,,Když jsme došli na místo kde podle Kyubiho mněl být Naruto tak nás zasála tlaková vlna a pak jsme uviděli jak Naruto bojuje s nějakým blonďatým mužem. Když si nás Naruto všiml tak nepřítel využi jeho nepozornosti udělal několik pečetí a praštil Naruta do břicha a Naruto omdlel.”vysvětli Kakashi
,,A kdo byl ten muž?” ptal se Minato
V nejspíš osobním rekordu vychází pátej dílek.. itadakimas ^^
Dlouho poté, co ještě řešily Rudé Mstitele.
„No dnes už je pozdě. Připlavily jsme pro každého z vás samostatný pokoj na přespání. Zítra je taky den.“
„Máš pravdu Kirato, už je pozdě a my za sebou máme dlouhý den.“ Dal Kiratovi za pravdu Kakashi. A služebná je odvedla do jejich pokojů.
V noci kdosi zaťukal na dveře Narutova pokoje.
„Kdo to jenom může být?“ Pomyslel jsi. Vstal a šel otevřít.
Od té noci, co se Sakura vyspala s Itachim uběhly už 3 dny. Itachi ani ona neměli odvahu toto téma opět otevřít, a tak o něm mlčeli. Další noci probíhaly klidně, i když toho ani jeden moc nenaspal, ale zato rána byla poněkud krušná.
