Fantasy

[i]Klan Tatsu*, za svého času mnohem mocnější a slavnější než Uchiha nebo Hyuuga klan. Jejich znak byly oči, které se s dědičnou schopností objevovaly kolem osmého roku. Po staletí si různé vesnice a země zvaly klan Tatsu z Konohy k pomoci nebo do války, ale jak už to tak bývá, každá sláva jednou pomine. Po pár vyhraných válkách si klan Tatsu začal připadat lepší, důležitější a silnější. A v čem vlastně spočívala síla klanu Tatsu?

Sasuke pojď nám pomoct!“křikla Mizore na Sasukeho ale ten se ani nehnul. Němně zíral na Itachiho. Byl rád ,že se jeho bratr vrátil ale nemohl mu odpustit to ,že tak zbaběle utekl z vesnice. Sasuke se podíval na Mizore.
Vzpomínal si na ni.
,,Mizore-chan,“hlesl.
,,Sasuke dělej jinak Naruto umře!“křikla Mizore. Sasuke si teprve teď všiml ,že Itachi nese Naruta. Rychle k němu přiběhl vzal Naruta a v tu chvíli zmizel.
,,To byla...“
,,Ano Hiraishin no jutsu,“souhlasil Itachi.
,,To jste ho naučil vy?“zeptal se Itachi když si všiml Yondaimho.

Co říct? Snad jste si na ty pauzy již zvykly. :D

„Já volím Shikimara!“ ozval se jeden z ninjů.
„Já také! Právě se ukázal jako vhodný vůdce!“ ozval se další ninja. Tímto postupem získal několik dalších hlasů. Zhluboka si povzdechl.
„Já volím Naruta!“ ozval se Kakashi a jeho další přátelé.
„Já taky volím pro Naruta, je to mocný ninja a hlavně díky němu máme mír!“ zvolal někdo z dalších jouninů. Bylo jasné, kdo jsou hlavní kandidáti Naruto a Shikimaru.

Probudila jsem se docela pozdě, protože včerejší trénink mě dokonale vyčerpal. Vylezla jsem z postele a přemýšlela, co je dneska za den, a pak jsem si vzpomněla, že jsem si koupila za Kakuzovy prachy kalendář, ale o tom radši pomlčím. Když jsem se na něj podívala, tak jsem málem omdlela. "Dneska má maminka narozeniny a já na ně zapomněla. Chjo. Musím zajít na hřbitov a navštívit její hrob, ale Šéf mě určitě nepustí. Možná kdyby šel někdo se mnou..." z přemýšlení mě vytrhlo tiché zaklepání. Otevřela jsem dveře a rozzářila se.

Anamo sa prechádzala po meste. Išla do obchodu neďaleko hlavnej budovy. Cestou rozmýšľala o svojom živote a o podstate, ktorú by chcela ovládnuť. Keď bola len kúsok od obchodu, spadla na zem. Keď sa zdvihla a pozrela na hor, videla, že sa zrazila s Gaarom. Anamo sa začervenala a Gaara takmer nedýchal.
„Pre... Prepáč mi, ja....“ Gaara sa usmial.

Ráno mě vzbudila hlasitá výměna názorů. Nejdřív jsem si myslela, že to, co se stalo včera, byl jen sen, ale když jsem otevřela oči a kolem sebe viděla lidi…
Zvedla jsem se a protáhla se. Všude bylo plno ruchu jako na náměstí. Dozvěděla jsem se, že k nám přibyli další dva lidé. Bratr a sestra z Mlžné.
„ … “
„Matari?“ upozornila jsem na sebe, když jsem ho konečně našla.
„Ano Adrio?“ energicky se otočil a přivítal mě úsměvem.
„Víš… jak můžeme poznat, že nás ty lidi nechtej zradit?“

Následujících několik týdnů se Gaara s Aki scházely na skále nad Sunou. Celé dny si o něčem povídali. Prozrazovali si svá největší tajemství, své nejtajnější touhy a věci, kterých se nejvíce obávali. Jejich život neměl chybu, byl naprosto dokonalý. Ani jednomu z nich to nepřipadlo divné a naučili se tuhle skutečnost brát za samozřejmost. Bohužel to byla jejich největší chyba. Jejich rodiny začínali být podezřívavé. Akiina rodina pořád vyzvídala, co dělá celý dny venku a domů se vrací, až se setmí.

Konec

Tři dny. Tři dny dusivého mlčení a příprav na misi, ze které není cesta zpět. Vera si léčila své rány po svém a Itachi v tichosti a ústraní piloval poslední techniky do dokonalosti. Nebo se o to alespoň snažil.

Ležím na zemi, je mi zima. Kde jsem? Co jsem? Pořádně nevidím, třeští mi hlava. Po chvíli se snažím vstát. Nejde to. Po další chvíli to zkouším znovu. Pořád to nejde. Asi mám zlomenou nohu a ruku. Ovšem bolest necítím. Co je bolest? Netuším. Po třetím pokusu mi podklouzne druhá ruka a padám zpátky k zemi. Praštila jsem se do hlavy a upadám do bezvědomí.

Probouzím se.
"Jsem mrtvá?" Ptám se sama sebe. Po chvíli, kdy jsem se konečně odvážila otevřít očí, vidím pokoj, asi nemocniční. Mám nohu a ruku v sádře.

Část druhá:

Zmrtvýchvstání.

Vzbudil se ještě před východem slunce. Tedy, alespoň podle jeho úsudku by touto dobou nemělo být slunce ještě na obloze. Rozhlédl se kolem a zjistil, že stařec leží a pochrupuje pod starou flanelovou dekou. Kakashi se rozhodl prozkoumat okolí. Něco mu tady totiž nesedělo.
Vydal se na západ k úbočí skal, na které šplhali minulou noc a rozhlédl se po krajině.
To co uviděl ho znepokojilo. Žádná tma, strach, všudypřítomný smrad mršin.
Nic.

„Lord Pein, kde to sme?“ spýtala sa ho jeho spoločníčka Konan, obzerajúc si staré zašlé mesto.
„V Kyomu!“ odpovedal tajomne.
„V Kyomu, ale veď by sme mali byť v inom meste?!“ začala dobiedzať, pretože sa jej to tu nepozdávalo.
Chcela čosi povedať, no zbadala, že má opäť v tvári ten smutný výraz a tak radšej mlčala. Bola s ním dostatočne dlho, na to aby vedela prečo sem prišiel a tak ho tíško nasledovala.

,,Tak už jsme tady,“oznámil Itachi.
,,To je dobře už mně bolí nohy,“oddychl si Naruto.
,,Nevidím tu nic co by připomínalo dveře nebo nějaký vchod,”zhodnotil Itachi a rozhlížel se kolem sebe.
,,Támhle něco je!”vykřikl Naruto a ukázal na nějaký kámen. Šli k němu a a na něm byl vyryt rudý drak.
,,Myslíš ,že je to ono?”ptal se Itachi a Sharinganem kámen zkoumal.
,,Ano,”odvětil Naruto.
,,Ale jak se tam dostaneme?”

Chci zpátky toho koho miluju

SAKURA:
Od té chvíle co mě nechal v koupelně jsem ho neviděla. Byla jsem z toho všeho zmatená obzvlášť z toho co mi řekl.

Když utíkáte, většinou vám nezbývá dech na mluvení. Ne, když se plánovaný kilometr zvrtne v další tři. Ovšem lupiani nejsou lidé.
„Kdo má dneska hlídat?“
„No… Myslim, že Zpekla.“
„Neříkej mu tak!“ ozvala se Natty dotčeně. „Je to přece Hikaeru, ne žádnej Zpekla.“
„Každejc mu tak řiká! Nebudu žádnájc vyjímka!“
„Já nevím, co proti němu všichni máte! Vždyť je to fajn vlk!“
Skosti si odfrkl. „Pch! Je to cvok. To víme všicí. A cvoci sou sakra nebezpečnejc.“

Moje tělo se za necelého čtyřsekundového letu změnilo do normální podoby. Dala jsem si ruku před oči a ty zavřela, ale najednou mě někdo těsně před zemí chytil.
Překvapením jsem otevřela oči. V náručí mě držel Riko. Snesl se na zem a pustil mě. Nevěřícně jsem si ho prohlížela. On mě ale ne.
Ještě víc mě překvapilo to, že jsem byla úplně nahá a celá omáčená v krvi… Riko, si rozvázal kus látky jakožto pásek, sundal si plášť a aniž by se na mě podíval, tak mi ho podal.
„Musíme vypadnout,“ zašeptal.

Můj trest jsem si odpykávala docela dobře. První den jsem utřela prach a vytřela ve všech třech patrech a to počítám i pokoje. Druhý den jsem dělala takový blbiny, jako čistila louče, dveře, převlíkala peřiny, prala všechno oblečení a taky jsem uklidila všech jedenáct koupelen a třetí den jsem uklidila kuchyň, vyčistila sporák a dokonce zašla nakoupit a udělala večeři.

Událost se odehrává jedenáct let po Aktuálním dění v anime. Naruto ani Killer-bee už nejsou Jinchuuriki a Ocasí démoní běhají po světě.
- Madarovi se nepodařilo uskutečnit svůj plán, utekl a teď žije ve vyhnanství.

Kapitola první :
Část první:

Bohové.

Je zpět, nesnáším tě

Od té chvíle, co jsem dostala tu růži a dopis, začala jsem se opět utápět v depresích. Všechno mi bylo zase jedno, bavila jsem se normálně s ostatními, ale jen s Hinatou jsem mohla být sama sebou. Ředitelka mi dokonce přinesla tu růži, kterou nějakým zaklínadlem vrátila do původního stavu. Měla jsem ji na nočním stolku a než jsem šla spát, vždycky jsem ji pohledem hypnotizovala.