Fantasy

Nechápala jsem to. Sice se hádali, občas padla nějaká ta facka ale tohle? Chystala jsem se potichu zmizet, ale smůla stála při mně. Zahlédl mě a prudce se otočil. Zkouknul mě vražedným pohledem a rozběhl se mým směrem. Polkla jsem. Ze zvyku jsem zašátrala rukou u boku, ale pak jsem si uvědomila, že žádný kunai ani shuriken nenajdu. Tak jsem alespoň uskočila. On se ale proti mně rozebíhal pořád. V jedné chvíli jsem blokla jeho útok paží, ale pochvíli mě zasáhl.

Na světě – ba ne, v celém vesmíru je spousta cest a cestiček osudu a nejen jeho. Znáte takovou tu teorii, která praví, že máte několikset kopií na několikseti různých planetách? A že když uděláte nějaké důležité rozhodnutí, nebo se ve vašem životě stane důležitá věc, tak ta kopie to udělá jinak a přirozeně z toho vyplynou jiné důsledky a události?

Bojovala jsem docela dobře. Už jsem pět z nich sežehla a dalších pět odhodila pryč, ale i tak jich bylo moc. Ti další už totiž používali i nějaké techniky a tak jsem usoudila, že je na čase vzbudit Hidana. Přiskočila jsem k němu a jemně do něho strčila ocasem, ale to ho nevzbudilo. Tak jsem to zkusila znova silněji a furt nic. Tak jsem nakonec do něho prostě praštila a to už se vzbudil:
"Co to děláš??!!!! A proč jsi kur.a drak?!!!!"
"Hele sory, že tě ruším ze snění, ale nemohl bys mi pomoct?!!" řekla jsem a ukázala před sebe.

Týden bolesti:

„Myslím, že to máme,“ pravil šeptem Hatarou a pomalu se při tom ve své vlčí formě otočil k Rikue, která jen mlčky kývla.
Oba vlci opatrně našlapovali, aby nezlomili žádnou větývku a nedali tak vědět, kde jsou. Krok, krok… vše šlo hladce, přeci jen už byli zvyklí, toulat se lesem jako dvě myšky, avšak na stromě nad Hatarem znenadání zakrákal havran. Oba vlci se zarazili a pohlédli vzhůru. Černý pták se díval přímo na ně a dál hlasitě krákal.

Sedím na zemi v pokoji, který mi přidělili. No…přidělili. Vybral mi ho Sasuke a komentoval to tím, že nechce, abych byla hned vedle, ale ani moc daleko, kdybych se pokoušela o útěk nebo tak, aby mě měl čas zastavit. Tudíž mě bez větších cavyků prostě hodil do pokoje ob jeden od toho jeho. Také proběhlo mé první setkání s,jazykemsemůžušťárativnose´ týpkem. Oh bože…takovej zjev…Napřed za ním šel Sasuke sám a něco mu vykládal.

[b]Dřív jsem bývala celkem normální holka-ninja ze Skryté Listové. Bylo mi 16 let. Se svým životem jsem sice nebyla spokojená, ale znala jsem i ty, co se měli mnohem hůř. Jednoho večera se ze mě ale stalo něco jiného. K této příležitosti jsem zavraždila člověka a mého jediného žijícího příbuzného.

Snášela ty chladné kapky, co jí smáčely šaty, vlasy a kůži, a byla mokrému dešti vděčná za to, že aspoň někde mohla ukrýt své kanoucí slzy z žalu. Z žalu nad Sasorim, nad svou sestrou, matkou a otcem.

Déšť neustával. Chladivé kapky vody se mísily s horkými slzami Tatanari.
Proč museli zemřít? Proč museli zemřít a nechat mne napospas tohoto osudu? pomýšlela si, mezitím co stála uprostřed zahrady a vzlykala.

Vánoční svátky a dárek o který nestojím

Blíží se vánoční svátky, měla jsem je nejradši, ale nějak jsem je teď přestala vnímat. Jen sem se večer procházela zimní krajinou. Uklidňovala mě a já se po dlouhé době cítila svobodná a plná života. Když mi začala být zima, šla jsem zpět do školy, kde jsem ještě zašla do kuchyně si pro teplý čas. Když jsem vešla byla tam pouze Hinata. Jenom jsem ji pozdravila a šla jsem si ho hrnku nalít teplý čaj.

Naruto ležel v posteli a na hrudi mu spala Hinata. Opatrně ji odsunul a šel do koupelny. Jakmile se trochu opláchl tak zazvonil někdo na dveře. Šel tedy otevřít.
,,Sasuke,"divil se Naruto.
,,Ahoj mohl bych si s tebou promluvit?"zeptal se Sasuke.
,,Ano jistě,"souhlasil Naruto a pozval Sasukeho dál. Sedli si do kuchyně.
,,Tak o co jde?"
,,Víš jak to říct jde o tebe Naruto od té doby co ses vrátil se chováš nějak divně."
,,Jak to myslíš?"
,,Myslím ,že tě něco trápí."řekl Sasuke a Naruto na chvíli nic neříkal.

Šli jsme celý den a celou noc. On se mnou neprohodil ani půl slova a mě to už začínalo štvát a tak jsem začala já:
"Ehm… promiň za to, že jsem ti urvala hlavu."
"Di do ha…lu!!!"
"Hele to není fér!!! Proč jsi tak hnusný?!!! Vždyť jsem se ti omluvila, ne?!!! A navíc teď jsme spolu v týmu!!! Ať se ti to líbí nebo ne!!! Takže znova. Ahoj já jsem Anaru a pocházím ze skryté v Horách a omlouvám se za všechno!!!"
"Já se s tebou bavit nechci!!!! Ty sku…ná stvůro!!!"
"Tak já jsem sku…ná stvůra, jo? A ty seš namyšlenej egoistickej de...il!!!!"

Kancelář Hokage nevypadala zrovna uklizeně. Všude poházené papíry, ať už zmuchlané nebo jen pomuchlané, špačky tužek, skvrny od inkoustu, několik lahví a obalů od jídla. Stůl se pod hromadou dalších formulářů skoro ztrácel. A nad tím vším, jak nad rozlitým mlékem, seděla Tsunade. Už se jí zavíraly oči, ale papírů neubývalo. Litovala toho, že si kdy vzala dva dny „dovolené“. Teď aby pracovala dnem i nocí.

Když už bylo hotovo, zeptal se mě Deidara, co s tělem. Okamžik nato navrhl, že bychom jej měli vyhodit, což jsem rázně zamítla. „Nezkažené jídlo se přece nevyhazuje! To by bylo plýtvání...“
Po těch slovech výrazně zbledl. Sklonila jsem hlavu a spolkla smích.
„Ale... kam ho potom chceš dát? Vždyť takhle ti brzo shnije.“
„Zamysli se. Kam bych ho tak mohla dát, aby mi vydrželo na horší časy?“
Pozvedl obočí. Nechápal.
Pleskla jsem se do čela. „Přece lednice! Nebo aspoň mrazák...“

Nerada jezdím na procházky ven. Jsou tam zlá zvířata a hned vedle města je zlý černý les. Určitě jsou tam ošklivá stvoření. Bojím se jich! Ale tetě to asi moc nedocházelo. To mě na dospělácích štve! Vůbec nic nechápou. Teda až na Maminku a Tatínka, to si pište!

,,Tak dobře,“ souhlasila Mizore.
,,Kazuki kde teď jsou?“ ptal se Fugaku.
,,Tak padesát metrů od nás,“ odpověděl Kazuki.
,,Dobře. Připravena Mizore?“
,,Jasně,“ souhlasila Mizore a vyrazili. Kazuki jim kryl záda.
Fugaku a Mizore aktivovali Sharingan a Kazuki hodil po Narutovi několik kunaiů. Naruto jim všem uhnul ale jamile pohlédl Mizore do očí byl svázán v genjutsu.
,,Sakra,” zaklel Naruto. Byl přivázán ke kůlu a k němu se přibližovali Fugaku s Mizore v rukách mněli katany.
,,Takže sensei dáte nám roloničky?” zeptal se Fugaku.

Zaklepala na dveře do Tsunadiny kanceláře a bez zeptání vešla. Oči jí přejely celou místnost, ale místnost byla tichá a nikdy tam nebyl. Váhavým krokem vyšla a posadila se na křeslo určené pro hosty. Čekala asi čtvrt hodiny a ak se jí oči zastavily na svitku s nápisem:
Sledovaní obyvatelé Konohy.
Zatajila dech, ale nedokázala od toho svitku odtrhnout oči.
„Tady jsou odpovědi na všechny mé otázky... Ale to nemůžu... No pravda... já musím....“ pomyslela si a přišla ke stolu. Vzala svitek do ruky a roztáhla ho.

Kdo má v srdci strach?

„Znovu!“ křikla a chvíli na to se kolem ozvala ohlušující rána. Uhlové vlasy se jí zatřepotaly před temně černýma očima, které sevřela do malých škvírek až se jí mezi obočím udělala malá vráska. Pozorovala spoušť před sebou a neznatelně kývla hlavou.
„Ujde to, ale nestačí!“ otočila se na původce té rány. „Pokus se jí udat stejný směr jako předtím. Znovu!“

Známá tvář

Lesem procházeli dvě osoby. Lépe řečeno, jedna tu druhou nesla. A společně se blížili ke skrýši známé organizace Akatsuki.

"Tak už tam budem?"

"Ne"

O pět minut později.

" A teď?"

"Ne"

O deset minut později.

"A teď?"

" Ne, a jestli nebudeš ticho, tak můžeš počítat s tim, že tě tam doručím v pytli na mrtvoly"

"Hmm…jenom sem se tě ptal, jestli už tam budem, copak je to zločin?" vražedný pohled jeho kolegy mluvil za vše.

Voda, ktorú Kisame ovláda sa stále zdvíhala a ničila všetko čo jej prišlo do cesty. Akatsuki pomaly postupovali až k pevnosti. Voda ich bránila voči nepriateľom, ktorý vychádzali z pevnosti s mnoho zbraňami . Keďže Akatsuki nemajú zľutovanie, mnohých pozabíjali.

Spala jsem docela dobře a probudilo mě až tiché klepání na dveře. Otevřela jsem oči a řekla:
"Vstupte." dveře se otevřely a v nich stál ten blonďák Deidara a v ruce měl nějaký balíček:
"Dobré ráno. Jak ses vyspala?" ptal se.
"Jo dobře, díky za optání."
"Já jen promiň, že ruším. Jen ti tu nesu věci, které budeš nosit." řekl.
"Hm…jáke asi jsou? Typnu si. Černý plášť s temně rudými obláčky a sandály, že?"
"Jo! Uhodlas! Jo a ještě něco. Za půl hodiny máme schůzi v sále. Tak tam přijď ano?" řekl.