Dobrodružství
„Tak, Sasuke, tvojou prvou úlohou bude chytiť Hachibiho," povedal Tobi.
„Ja by som to zvládol," hovoril Pein.
„Nie, ty nepôjdeš. Ak sa chce Sasuke stať súčasťou Akatsuki, musí odchytiť Hachibiho. Ty budeš mať inú úlohu."
„Akú?"
„Pár dní po tom, čo Sasuke chytí Hachibiho, tak pôjdeš do Oblačnej a zničíš ju. Týmto začneme vojnu a možno vylákame Kyuubiho von."
„Ak ho nechytí?"
„Pôjdeš ty!"
Naruto s Kakashim za stretli mimo Konohu.
„Prečo sme tak ďaleko od Konohy?"
„Sem chodí veľmi málo ľudí. Nikto nás nebude vyrušovať."
Slnko opatrne prenikalo cez okno dovnútra nemocničnej izby. Sora naň nepríjemne upieral zrak. V mysli ho preklínal a tváril sa, že je nemenovaný vládca počasia, takže sa má schovať a nepáliť mu sietnice.
Sestrička bola taká milá, že mu povedala, aby sa neopovážil postaviť, alebo sa prudko hýbať. Dokonca mu ani nezastrela záves, alebo nedala posunúť posteľ. Prvá aktivita pozostávajúca zo závesu a pohybu ruky, však bola o dosť jednoduchšia a preto Sora preklínal i ju.
„To je fakt hrozný, člověk se o ně bojí a oni hned, že jim nevěří a kdesi cosi...“ stěžoval si venku Kiba, když nesl z dílny kladivo a hřebíky.
Tak má první Povídka, snad se bude líbit 
Bylo pozdě večer a Konoha utichla. Přicházela půlnoc. Za svitu měsíce, který byl v úplňku, přicházel neblahý pocit zla a strachu.
Ospalý blonďák se na posteli převalil na břicho, strčil nohy pod sebe a vzepřel se na čtyřech.
„Teprve půlnoc?“ A spadl zpátky na polštář.
Bylo devět ráno, když Naruta začala brnět hlava. Sedl si a rukou přejížděl svou hlavu.
Kyuubi
Kde si.
Naruto se právě narovnal, a nechal vítr, aby mu pročechral vlasy. Díval se na město pod sebou. Právě všude pobíhaly stráže. Před chvílí zabil několik cílů. Zbývá jim poslední, vůdce vesnice. Z přemýšlení ho vyrušila jeho matka.
„Itachi se vrátil.“ Oznámila Naruto jen kývnul a šel do tábořiště.
„Tak co jsi zjistil?“ optal se Naruto a sedl si k ohni. Itachi se pousmál a napil se saké.
V rezidenci Amakumara bylo podivné ticho. Většinou činorodé služebnictvo se stáhlo do svých temných koutů a zůstali tam zalezlí. Jediný zvuk, který se navzdory okolnímu tichu, rozléhal po chodbách, byl ťukot dřeva o kámen a to nevěstilo nic dobrého.
Tou se chtěl někam schovat. Nemohl. A tak se postavil čelem k rozzlobenému obličeji svého otce. Přímo v jeho, ne, už se své pracovně.
„Hlupáku!“
Tou se sklonil skoro až k zemi.
„Rozumí někdo tomu co se tady právě stalo?“ Ptal se zmateně Hidan.
„Některé věci by měli zůstat skryté, i když by mě to taky zajímalo.“ Přidal se do rozhovoru Deidara.
Ono to bývá velmi těžké překonat ostatní i sami sebe a dokázat něco tak neuvěřitelně velkého že vy sami víte, že to nejspíš nepůjde. Ale přesto to zkoušíte znovu a znovu a znovu.. a znovu dokud nepadnete vyčerpáním.
[b]Ano, začal jsem novou povídku. Mám jich spoustu rozepsaných, ale když jsem četl: Uzumaki no monogatari od Orenji, tak jsem dostal nápad na novu FF. Takže, válka z Akatsuki není. Sasuke odešel z vesnice jako v anime stejně jako Naruto, ale Naruto se nevrátil nikdo o něm neslyšel.(Bude tady o něm několik zmínek., tak moc nečekejte, ale ostatní postavy se tam objevovat budou. Nebojte se, Naruto tu nakonec bude mít důležitou roli.) Sakuře a ostatním je 19, Tsunade je Hokage a Jiraiya žije. AKATSUKI chybí 2 démoni a budou je mít všechny. Shukaku a Kyuubi.
Hádka
Sakuře se zdál krásný sen. Zdálo se jí, že je s Narutem v Konoze. Z Naruta je Hokage, mají spolu spoustu dětí, Naruto se s nimi hraje a věnuje se jim. Pořád jim nosí dárky a to i jí. Nic, ale netrvá věčně. Sakuru probudily hlasy vycházející z chodby. Rozhlédla se po místnosti. Když zjistila, že je v nemocnici, tak se trochu uklidnila, pak začala vzpomínat na večer, poslední co si pamatovala bylo to, že seděla v Ichiraku. Sakura si nevšimla,že dovnitř vešla Tsunade.
„Omdlela jsem.“ Konstatovala Sakura.
Naproti Yorochimu, na druhém kraji kráteru stál mladík a Yorochi se okamžitě dovtípil, že to je Uchiha Sasuke.
Sai držel v ruce svůj krátký meč v obranné poloze a mluvil na Sasukeho.
„Za pár týdnů po dohodnutí aliance shinobi se objevil nepřítel. Zase jsme stáli proti těm bílým kreaturám, ale ani jejich neskutečné množství nepředstavovalo tu skutečnou hrozbu. Seděli jsme na zadku a čekali, co se na nás přivalí. Začínala jsem cítit, že se někde hromadí těžká chakra démona, jaká neměla obdoby,“
„Hej Hinato, musíme si promluvit,“ řekl jí náhle Naruto.
Za několik málo týdnů po vypálení její rodné vesnice se Mizuki nechala zapsat do ninja akademie v Listové. Nevěděla, co jí může v jejím novém životě čekat a i přes všechno zlé, co ji v poslední době potkalo, mohla být šťastná. Šťastná, protože se jí ujala milá žena. Nakonec nezůstala úplně sama, ani jedna z nich.
„Keď pôjdeš, tak sa nemusíš vrátiť," hovoril Pa.
„Viem, ale keď nepôjdem, tak nezistím, čo je Pein zač. Sme len kúsok od odhalenia jeho tajomstva."
„Aj za cenu tvojho života?"
„Áno."
„A kto zaujme tvoje miesto?"
„Naruto."
„Je to silný ninja, ale..."
"Fajn! Tak pohněte!
„Miláčku, jak to pojmenujeme?“
„Ještě nevím, jaké jméno by se ti líbilo?“
„Pro holku Rin.“
„A pro kluka?“
„To vymysli ty. Otec vždycky vymýšlí jméno pro syna.“
„Tak já si to nechám projít hlavou.“
„Dobře. Konec konců, ještě máme osm měsíců.“
„Miluji tě Mito.“
„Miluji tě Madaro.“
…
„Proč jsi to udělal? Řekni, proč? Mohli jsme být šťastní!“
„Já za to nemůžu! To všechno ten proklatej dřevák. Věř mi.“
„Nemůžu. Odpustila bych ti všechno, ale tohle ne. Už ne.“
Dvanáct dní ji neviděl. Bylo by přehnané tvrdit, že mu to přišlo jako věčnost. Byl spíše naštvaný. Navíc čím blíž byl ten den, tím více cítil jistou úpornost. Úpornost, se kterou ji chtěl. A nebyl zvyklí na to, že nedostane, co chce.
Poslední noc se mu zdál horečnatý sen o jejích rtech přitisknutých na Yagurově krku. Sledoval celé její svádění, úsměvy a hry, které chtěl, aby byly pro něho. Pak přišlo milosrdné ráno a on už neviděl konec. Probudil se zpocený a unavený.
„Co se to stalo? CO SE TO STALO? Neji!!! Prosím, vzbuď se, vzbuď se!!“ Neji vyděšeně otevřel oči do kořán a spatřil Leeho rýsujícího se ve světle, které pronikalo škvírami mezi prkny dovnitř.
„Lee, uklidni se, proboha!“ vyjekl Neji, kterému se nelíbilo, že s ním takhle brzo po ránu třepe jako s králíkem. Lee tedy přestal, ale nepřestal se tvářit vyjeveně.
„Proč jsou všichni tak zřízení? Vzbudím se a první, co vidím, je, že Hinata má krvavé šrámy na obličeji! Co se to v noci dělo?“
„Sasuke Uchiha?“ Zopakoval jeho jméno překvapeně Izi: „To není možné...“
„Ale je, stojím tu před tebou. Kdo vlastně jsi ty?“ Opětoval mu otázku Sasuke.
„Izimoto... Uchiha Izimoto.“ Sasuke se tvářil ještě překvapeněji než Izi.
„Tak tohle je nemožné...“ Podotkl s úsměvem.
„Tohle teď dejme stranou... Ty nevíš to o Itachim?“ Zeptal se vážně Izi.
Po týždni Inari z Tazunom dorazili do Konohy.
Ako prvú vec Inariho prekvapilo zdevastovanie dediny: z kedysi krásnej a prekvitajúcej dediny ostalo iba pár drevených domov.
"Čo sa tu preboha stalo!?"
"Akatsuki sa stalo." ozvalo sa za Inarim.
Inari sa otočil a uvidel dvoch ninjov, očividne sa vracajúcich z misie
"Pein, bývaly vodca teroristickej organizácie Akatsuki, pred pár dňami napadol dedinu." povedal jeden z nich, keď uvidel Inariho nechápavý pohľad.
"Hej, nebyť Naruta, boli by sme v háji." povedal druhý.
