Dobrodružství
„Musím si ísť ešte pre jednu vec,“ povedal a hneď ako to spravil zmizol v budove sídla. Stála tam ako obarená. Čakala niečo iné? Odpoveď bola jednoznačná – áno. A aj vedela čo. Za pár minút sa Itachi vrátil a konečne mohli vyraziť.
Když tam dorazil, tak tam již čekali Dairokkan a Seki, ale Amaeru nikde. Čekali půl hodiny, ale Amaeru se nikde neukázal, tak se vydali k jeho domu.
„Já ho asi zmlátím.“ řekl Dairokkan, kterého skutečnost, že Amaeru nepřišel včas, nejvíc naštvala.
„Ááá!“ vykřikli oba naráz.
„Co to děláš, Naruto? Zbláznil ses?“ křičel na něj Shikamaru, zatímco si otíral svoji ruku do Narutovy deky.
„Co je to tu za povyk?!“ Ozvalo se z vedlejšího spacáku, kde spala Ino.
„Naruto mi tu chtěl olizovat ruku, nebo co!“ odpověděl Shikamaru a podíval se na vzteky rudého Naruta.
„No fuj, že se nestydíš!“ vyděšeně vyhrkla Ino.
„To-to není pravda! To byla nehoda!“ Snažil se hájit Naruto.
„Tak nehoda, jo?!“
„Jo! Zdál se mi sen, že vysvobozuju princeznu ze zakletí!“
„Ššš... no tak... neplač...“ Ayame sa sklonila dole k tváričke svojho syna ktorý si rúčkami šmátral po tváričke so slzami. Postavila sa s ním so zabaleným v perinke a začala ho hojdať a upokojovať slovami. „to nič... ocko za chvíľu príde uvidíš.“
Otočila sa práve vtedy k dverám keď sa otvorili. Dovnútra vošiel Eitan a položil svojho omráčeného brata na pohovku.
Dnes pršelo, ale ani déšť neodradil dvě podivné postavy, které v něm nyní kráčely. Šly dlouho a vůbec neměly dobrou náladu. Možná spolu mluvily možná ne. Stéle byly obě postavy dosti nezřetelné, ale dalo se již určit, že se jedná o mužské postavy.
„Docela nám vypálila rybník, když Uzumakiho zabila,“ řekl jeden z nich.
„Ne. Zabít Kyuubiho jinchuurikiho byl druhý plán, kdyby se jej nepodařilo zajmout,“ vysvětlil ten druhý.
„Takže, by se dalo říci, že s námi spolupracuje, ne?“ Zeptal se první.
Rande.
Sakura seděla v Ichiraku a čekala na Naruta. Už to bylo deset minut. Stařík v Ichiraku Sakuře moc nevěřil, ale věděl, že se Naruto neukáže, pokud tu bude někdo, komu nevěří. Sakura tam seděla ještě čtyři minuty. Když už to bylo patnáct minut, tak se zvedla a chtěl odejít domů. Bylo jí smutno, chtěla být chvíli s Narutem. Pak ji někdo zakryl oči a ozvalo se:
Prosím, přečtěte si nejdříve poznámku, děkuji :-)
[i]Krev…
Stékala mi po těle jako připomínka, jak je život pomíjivý…
Karmínová tekutina, jež mi lepila vlasy k sobě a špinila oblečení.
Slyšela jsem kroky. Vzhlédla jsem.
Proč?!
„Opět se tě ptám, jestli…“ zaslechla jsem jeho hlas.
„Ne! Já ho nezradím!“
„Vždyť o tvoji věrnost ani nestojí…“
Poprvé za celé týdny jsem zase měla slzy.
Proč? Říkal pravdu. To na tom bylo to nejbolestivější. Pohlédla jsem mu do očí.
Pravdu…
„Já… já to vím, ale miluji. A kdo miluje, ten odpouští…“
„Víte dobře, že nemáte chodit do Listové. Co se děje?“ zeptal se Yorochi a posadil se na židli.
„První, Akatsuki konečně udeřila. Unesli Pátého Kazekageho. Byli to určitě Deidara a Sasori.“ řekla jedna z postav a lehce se přiblížila k Yorochimu.
„Shikamaru? Jsi na tahu!“ Shikaku mu musel lusknout před očima, aby se Shikamaru konečně uráčil hrát. Shikamaru místo toho rozházel všechny kameny na různé strany hracího pole. Myslel na úplně něco jiného. Myslel na…
„Dneska nejsi ve své kůži, Shikamaru. Něco se děje?“ zeptal se Shikaku.
„Ne, jenom jsem nesvůj z příjezdu feudála. Je to otrava, ale mám být jeho průvodce. Navíc se na mě ta ženská rozčílila…“ zamumlal Shikamaru a zvedl se. Najednou vešla Yoshino a zaslechla jejich rozhovor.
Minulý díl:
Sakura se právě probudila. Zjistila, že je u Gobi, trošku se pousmála, ale pak se jí zase vrátil smutný výraz. Vzpomněla si na to, co se stalo a taky na sen který se jí zdál. Zdálo se jí, o Narutovi. Ve snu k ní přišel, vysmíval se jí a urážel. Sakuře se opět do očí draly slzy.
-Ne musím být silná. - řekla si Sakura, a utřela si slzy. Gobi se usmála a odkryla ocasy, neřekla jí o Narutovi. Nevěřila mu. Sakura, ale poznala, že jí něco skrývá.
-Co se stalo? – optala se Sakura.
Druhý den brzo ráno. Sešla se celá skupinka, která čítala pět lidí a poté vyrazili spolu vyzvednout Deidaru.
Ten sotva věřil vlastím očím koho viděl.
„Ach jo Kakuzu... ten výbuch mi asi poškodil mozek... mám halušky. Normálně vidím Iziho a Yanahi. Tomu bys nevěřil.“ Řekl s úsměvem Deidara.
„Deidíku?“
„Copak Sasori.“
„To není halucinace. Opravdu jsou to Yanahi a Izi.“ Deidara jen vykulil oči a pak opět nasadil svůj normální pohled.
„Za několik málo týdnů, co jsem žila společně s Narutem, jsme se neuvěřitelně sblížili. Byla jsem v tu dobu opravdu moc šťastná. I přes moji počáteční nervozitu, jsem se stala jeho přítelkyní. Byli jsme do sebe strašně moc zamilovaní a já si ten čas užívala. Ale nebylo nám přáno věčné štěstí, protože nepřátelská armáda se dala konečně do pohybu. V předvečer odchodu na bojiště si mě Hokage zavolal k sobě,“
„Slečno Hinato, prosím posaďte se,“ řekl jí Danzou, když dorazila do konferenčního sálu.
Bezesná noc
Sakura se cítila jako v tranzu. Svět kolem ní jen tiše plul a ona byla uprostřed toho všeho. Jen sama se svýma myšlenkama.
Stále stačila vnímat teplo na svých rtech a to, jak se její mysl ztrácí někam do neznáma.
Když vše ustalo a ona otevřela oči, hleděla do těch nejhlubších jam, jaké kdy mohla spatřit. Necítila strach, ale zmatenost a nejistotu.
„Ty mě nepraštíš?“ prosnesl uštěpačně Sasuke. Počítal s tím, že ji znal, přesně věděl o jejích reakcích na různé situace a byl si jistý, že i teď má pravdu.
Naruto dopadl tvrdě do písku.
„Sakra!“ zaklel. „Tenhle způsob cestování by měli zakázat.“
„Připravte se. Trénink započne za čtyři,...tři,...dva,..“ oznámil strojový hlas.
„Ty, Gaaro?“
„Hm?“
„Když se nerozběhnu vůbec, tak si to bude myslet, že tu nejsem ne?“
Gaara ani nestačil odpovědět, že je to kravina a Naruto se smažil v elektřině.
„Tak tohle budu brát jako podraz! Dattebayo!“ nadával, když se mu podařilo z elektrické pasti uvolnit.
"Tak co, půjdeš chytat i Sanbiho?"smála se Konan, když jsem dorazila. Sama, Hidan a Kakuzu měli jinou práci. Lovit odměny a konat obřady...
"Ne! Tohle mi stačilo...Proč se musí furt tak hádat?" rozhazovala jsem rukama.
"Heh, to taky nesnáším." přiznala se Konan.
"Takže zůstaneš tady? No aspoň budeš mít čas na trénink..." přidal se Pein.
Uběhlo několik let a měli jsme už všechny bijuu kromě osmiocasého a devítiocasého. Setkali jsme se s Madarou, člověkem, který ve skutečnosti vede Akatsuki. Řekl, že pro Kyuubiho má dojít sám Pein.
„Mám pro vás užitečnou radu, nikdy nepodceňujte ninjy z Listové.“ řeklo asi tisíc klonů Yorochiho, kteří utvořily kruh okolo útočníků.
„Kdy? Jak? Co si sakra zač?“ ptal se jeden z Dešťové a jen se rozhlížel a počítal klony.
Rikudō Zaraki
*Koncentruj se… Nech v sobě proudit přírodní energii. Nasaj jí…* Pomýšlí mladý Zaraki sedící uprostřed mýtiny. Byl teplý letní vzduch, který ofoukával Zarakimu vlasy. Tráva kolem něho měla sytě zelená. Nad hlavou mu svítilo slunce. Zarakimu po tváři stekla kapka potu.
No a máte tu odo mňa novú sériovku. Ja si fakt nedám pokoj!!! 
Je písaná z pohľadu Hinaty, ako inak Takže príjemné čítanie. 
