Dobrodružství
Sakura seděla na balkóně a pozorovala cestu. Jsou to tři dny co byla s Narutem.
FLASHBACK
(Naruto se právě přemístil pryč.)
Sakura byla v posteli a přemýšlela, co se stalo, že Naruto odešel. Po několika minutách to postila z hlavy, snědla snídani, umyla nádobí, ustala postel a zamknula. Vydala se domů, přemýšlela, co řekne mámě.
„Ahoj, jsem doma.“ Zavolala Sakura do domu.
Znovu jsem se probudil celý zpocený. Zdál se mi zase ten divný sen, který ve mně něco zanechal… tentokrát se mi vybavil pocit chladu a nebezpečí… bolesti.
Zatřásl jsem hlavou a pohled mi sklouzl na knížku válející se na mém nočním stolku. Popadla mě hrozná chuť si přečíst další část.
Už jsem po ní sahal, ale zarazil jsem se. Co když tam napsal něco, co se mi zrovna nebude líbit? Co když se to splní? Co když… Nebuď naivní! Co se ti může stát?!
„Ja…“ preglgla som, práve mám pravdepodobne v rukách život toho chlapca. „Ja chcem hovoriť s Kisamem.“
Madarovi dochádzala trpezlivosť.
„Taya tých tvojich vrtochov mám plné zuby. Nenúť ma použiť násilie. Nebudem mať zľutovanie.“
„Nemám žiadne vrtochy!“ bránila som sa. Snažila som sa oddialiť svoje definitivné rozhodnutie, nebola som si vôbec istá či chcem tomu chlapcovi ublížiť. Niečo mi hovorilo, že by som nemala.
„Tak ako by si nazvala toto tvoje správanie?“ uprene sa na mňa pozrel. „Máš snáď strach?“
Kapitola 11. - Zamotané city
Posadil sa na lúku vedľa svojho brata. tráva príjemne voňala rosou. Nevadilo ani jednému, že si navlhčia šaty. Lúka sa rozpínala ďaleko pred nimi a končila lesom.
„Majster bude zase zúriť,“ usmial sa Sora, „to je druhý krát čo som mu ušiel.“
Hanabi běžela ze schodů jako splašená, měla strach ze svojí vlastní sestry. Ne to přece nemohla být její sestra, ona by nic takového přece neudělala. Hanabi však nevěděla, že Hinata byla donucena okolnostmi udělat, co udělala. Co však mělo následovat? To nikdo nemohl vědět.
„Otče!“ Přiřítila se k němu do pokoje Hanabi.
„Co máš tak naléhavého, že mě vyrušuješ?!“ Zeptal se naštvaný Hiashi.
Kapitola 10. - Nemoc jménem láska!
Rikudō Kurotsuki
[i]*Existuje přísloví: Zabiješ jednoho, jsi vrah. Zabiješ sto, jsi generál. Zabiješ tisíc, jsi vládce. Zabiješ všechny, jsi bůh…
Hidan se smál jako vždy a Kakuzu byl jako vždy zamračený.
"A teď jdeme pro odměnu?" zeptal se otráveně.
"Ne, teď jdu udělat svůj obřad." řekl Hidan a lehl si na zem.
"Achjo..." vzdychli jsme oba nastejno.
[i]Pripadalo mi to ako vystrihnutá scéna z nejakého hororu. Bezmocne som sa prizerala na boj medzi Itachim a Sasukem. Stála som tam ako prikovaná, nedokázala som sa pohnúť. Pri každom ich údere alebo technike mnou cuklo. Nechcem aby to takto dopadlo!
Nějakou dobu tam jen tak seděl, než se zavřenýma očima přiložil flétnu ke rtům a začal potichu hrát. Když po chvilce oči znovu otevřel, všiml si, že tu už není sám. Naproti němu na verandě seděla Sakura opřená o sloup a poslouchala ho. Trochu ho to překvapilo, ale hrát nepřestal. Hrál ještě několik minut, přičemž ho Sakura pozorovala zasněným pohledem. Jakmile Ashitaka dohrál, rozhostilo se mezi nimi ticho, které přerušila Sakura.
„Je něco co neumíš?“ optala se ho. Tahle otázka Ashitaku překvapila.
„Co tím myslíš?“
Byli v pasti. On i Hinata. Jak předpokládal, tihle chlápci vážně nehráli podle pravidel. Jak by jen mohli, jsou to přece nukenini ze všech ninja zemí. Akatsuki to měli dobře vymyšlené. Nemohli nijak utéct. Ale s jedním určitě nepočítali. Nepočítali s tím, že by tu byla ještě třetí osoba. Záloha. Někdo, kdo by zasáhl v případě, jako byl tenhle.
„Jsem ještě příliš mladá… tak si nedělej naděje…“ chichotala se.
„Ano, jsi mladá, ale tak krásná, že by byl hřích….“
„Aáááá…“ zíval jsem nudou a absolutně nechápal, co na té knížce Kakashiho tak vzrušuje…
Zavrtěl jsem hlavou a podíval se z okna.
Venku už byla dávno noc a v dálce vyli vlci.
Zhasl jsem lampičku a pomalu jsem se nechal unášet nekonečnou tmou…
S trhnutím jsem se probudil. Celý jsem se třásl a po zádech a obličeji mi stékali pramínky potu.
Zkáza, takto by se dala popsat současná situace ninjovské vesnice skryté v listech. Proč zrovna my?
Minulí díl: Proč?
- Už ho mám. – zaradovala se Sakura. Naruto byl na nejvyšší věží Konožské části pevnosti. Sakura vstala a přemístila se k němu. Když se tam objevila, viděla, že Naruto sedí o římsy. Vypadalo to, jako kdyby pozoroval východ slunce.
„Miláčku?“ řekla Sakura potichu, nechtěla ho vylekat. Naruto, ale nereagoval.
Naruto se s Jiraiyou vrátil z dlouhého dvou a půl ročního tréninku zpátky do Listové. Velmi brzy se setkal se starými známými.
Na ulici totiž potkal Sakuru, Konohamara, Moegi a Udona. Naruto se změnil, i když v některých věcech zůstal téměř stejný, hlavně, co se týká jeho perverzních technik. Vymyslel nějakou dokonalejší, ale než ji svedl předvést, tak dostal od Sakury pořádnou ťafku.
Prebehli 3 roky od vtedy, čo Naruto v Zemi vĺn stretol Inariho a jeho rodinu. Inari bol dovtedy presvedčený, že nijaký hrdinovia neexistujú, ale Naruto ho hodne zmenil...
A tak jak bylo již předem dáno, tak i toto období radovánek se nenávratně chýlilo ke konci. Ale není vůbec čeho litovat. Nikdo si neztěžoval a život začínal konečně zabíhat do starých kolejí. Avšak bylo zde něco nového.
Nové silné pouto mezi dvěma démony. Jak Naruto, tak i Hinata byli rádi, že démoni s nimi sdílející tělo si k sobě našli cestu. Ale nebyli by to démoni nebýt jejich cesta trnitá.
