Dobrodružství
Byla tma a z černých mraků začaly padat kapky deště. Všude kolem byly shořelé domy, z nichž ještě některé dohořívaly. Vypadalo to tu tak po apokalypse. Všude po zemi ležela bezvládná těla. Jen deset osob v černých pláštích s červenými mraky stály u těla malé dívky.
Naruto, Sakura a Kakashi se vraceli z dalšího nepovedeného lovu na Sasukeho. Najednou zaslechli zvuky boje. Bez přemýšlení se okamžitě vydali tím směrem, aby zjistili, oč jde. Když se však dostali na místo, bylo už po všem. Stihli ještě zahlédnout mizející postavu, jež jim přišla až příliš povědomá. První, kdo si to uvědomil, byl Naruto.
"Já se z toho snad zcvoknu. My ho hledáme všude možně a on si tu mezitím zaútočí na skupinu lidí a všechny je vyřídí," rozčiloval se.
Z nemocnice se vydal hledat si nějaký podnájem, a jelikož měl našetřeno, tak si nějaký sehnal a to přímo vedle Narutova bytu.
Naruto právě vyšel z bytu rozespalý a všiml si, že Yorochi vchází do bytu vedle.
O šest let později
Ve Skryté Listové vesnici bylo rušno. Od akce v Deštné uběhlo již šest let, a během té doby vesnice jen vzkvétala. V posledních několika dnech se ale ve vesnici objevovalo stále více nových tváří.
"Takže zase chuuninská zkouška?" povzdechl si u brány Kotetsu.
13. Nové týmy
Když přišli před Akatsuki sídlo Itachi si všiml že Izi je značně utahaný.
„Dej mi ty zásilky Izi a běž si odpočinout, měl si toho dost a zasloužíš si chvilku klidu.“
Izi jen šťastně přikývl a vydal se do svého nového pokoje. Mezitím Itachi vyrazil do Peinovo kanceláře se zásilkami. Zaklepal a vešel.
„Á.. Itachi konečně jste tu jak to šlo?“ Řekl Pein když uviděl černovlasýho ninju vejít do jeho kanceláře.
„No, až na pár nepříjemností to šlo dobře.“
„Máš doufám ty zásilky a nějaký informace o Izim že ano?“
Je krásný den, jako kdykoli jindy v létě. Na louce nedaleko Konohy, která je plná lučního kvítí a všeobjímajícího slunce, lenoší jeden pár. Mladá žena s dlouhými vlasy barvy tekutého ohně a zelenýma očima s úsměvem na rtech plete malý věneček z okolních lučních kvítků. Kousek vedle ní sedí mladý muž přibližně stejného věku. Má dlouhé, husté a neposlušné tmavé vlasy a podává jí jednotlivé květy, které ona umně vplétá jeden vedle druhého. Ona si jen tak pro sebe pobrukuje nesrozumitelnou melodii.
Píše sa rok 156 po založení Konohy. Už je to mnoho rokov, čo Naruto Jinchuuriki zdolal Madaru Uchihu a porazil všemocného Juubiho. Krajiny sa pomaly spamätali z vojnovej krízy. Godaime Hokage, Tsunade, odstúpila hneď po skončení vojny a Kakashi Hatake bol predsa vymenovaný za Rokudaime Hokage. Vládol krajine dvanásť rokov a krvopotne sa snažil udržať krehký mier. Situácia bola však veľmi zlá a jednotlivé dediny prehlbovali voči sebe nevraživosť. Nie všetci mali Kakashiho radi za jeho snahy pre udržanie mieru. Vo veku 47 rokov zahynul pri atentáte na návšteve Kumogakure. Vojnový konflikt už bol na spadnutie.
ANBU ninjové dnes postupovali obzvlášť obezřetně. Ostatně- jednalo se tady o elitu! Jediná chyba a oni můžou být mrtví. Jediné škobrtnutí, jediný silnější závan jejich chakry a mohli být na půl cesty do šintoistického nebe. Takhle opatrně se doplížili až ke dveřím do jejího pokoje. Samotný velitel-hodností vyššího jounina- napočítal do tří, než se odvážil vstoupit. Vstoupit?
(Co je nad kámen tvrdší, co nad vodu měkčí být může? Tvrdý však kámen voda měkká vyhloubí přec - Publius Ovidius Naso)
.
.
.
.
„Další den bez nálezu“, řekl Kakashi s povzdechnutím. Podívá se na ANBU s ptačí maskou, který stál hned vedle něj.
„Měli bychom se vrátit a podat zprávu Hokage o další lokalitě“, odpoví ANBU a spolu s Kakashim zmizí mezi stromy.
(V Konoze)
Naruto šel tak rychle, jak mu jeho stav dovoloval. Chtěl se rychle vrátit do vesnice za Shion a uklidnit ji, že je v pořádku a hlavně jí poděkovat, za záchranu života. Vždyť on si ani nevšimnul, že mu dala do oblečení rolničku. Ale byl za to rád, protože díky tomu se může vrátit k ní a být jí po boku.
Při běhu k jeskyni se rozdělili do těch pěti čelených jednotek. Kakashi se svým týmem byl hned v čele. Rychle se blížili k horám nepřátel. Úderná jednotka, byla skoro už u nepřátel a tak Yamato zvolal:
Itachi Iziho chápal. Byl celý život sám a on byl teď jeho jediná rodina. Byla to dojemná chvíle, když tu náhle ho Itachi pevně stiskl a uskočil s ním do strany. Do místa kde stáli se zabořila obrovská hadí hlava. Itachi se jen zahleděl do dálky.
„Orochimaru... Izi schovej se tenhle boj by byl na tebe až moc těžký.“
„Ale Itachi chci bojovat po boku s tebou....“
„Nerozumíš co ti říkám?! Jdi se schovat.... nechci aby se ti něco stalo...“
Sarah vedela že Pein si prezerá Kagene. Nemohla tomu zabrániť. Teraz už nie lebo dovŕšila osemnásť a tím sa Kagene načisto aktivovalo. Len pozdvihla obočie a následne na to vyšla izby. Mala namierené do svojej izby ktorá nanešťastie bola na druhom konci chodby. „Sarah!“ zakričal niekto za ňou. Otočila sa usmiala sa na prichádzajúceho.
„Suigetsu, čo ty tu robíš?“ spýtala sa s miernym prekvapením.
„Sasuke si spravil tým a chcel tam mať len tých najlepších!“ vyhlásil a frajersky sa usmial. Sarah sa začala rozhliadať po celej chodbe.
V hlavním sídle Akatsuki se konala schůze. Další. Ale tentokrát byla v noci. Ano, tuto noc, co se Itachi vrátil z neúspěšné mise dovést Chiyo sem. Sídlo bylo velké, ale všichni členové této zločinecké organizace seděli v jedné místnosti. Byl tady velký stůl a kolem 12 židlí. Ale členů bylo jen 10. V místnosti nebyly okna, takže tu bylo šero. Jen lampa visící ze stropu vydávala lehké světlo.
Jedna noha míjela tu druhou v poctivém, jistém a rozhodném kroku. Energický krok jistě vypovídal o svém majiteli mnohé, ale to nejpodstatnější bylo, že se jedná o silného člověka. Stopy za sebou zanechávaly pouze nepatrný obrys, který vybledl mnohem dříve, než se do země otiskly další, ale tak už to v poušti chodí. Písek se prostě nechová podle žádných předem daných pravidel a je nevyzpytatelný a nebezpečný. Sakura si rukou zaclonila oči a plně si vychutnávala výhled, který se jí právě nabízel.
Itachiho postel, kterou mi tak velkoryse přenechal jsem skoro nevyužila. Do dvou hodin jsme byli ve společenské místnosti a pili. V pět hodin už jsem byla zase vzhůru. Měla jsem jen jednu skleničku, takže jsem byla docela v pohodě, to se ale nedalo říct o ostatních.
Vypadalo to, že ze zařizování mého pokoje nic nebude, pak jsem si ale vzpoměla na Sasoriho. Ten přece nepil vůbec. Šla jsem k němu a k Deidarovi do pokoje a přemluvila ho, aby šel se mnou-nechtělo se mi jít sama a chtěla jsem se spřátelit.
Kapitola 2. - První shledání
[center]
Začalo se stmívat, a tak se stáhli. Na jedné mýtince postavily dva stany a přemýšlely, kdo s kým bude spát.
Naruto chtěl rozhodně do svého stanu Sakuru a tak po dlouhém domlouvání se i stalo.
„Hin, opravdu ti to nevadí?“ zeptala se ji Sakura, když Naruto na chvíli zmizel.
"Naruto-kun, nemyslíš si, že pozítří ráno je přeci jenom trochu brzo na útok na Deštnou? Navíc s tím útokem nesouhlasím, nechci, aby za činy jednoho člověka platila celá vesnice." Hinata právě umývala nádobí, a přitom rozmlouvala s mladým hokagem, který se o několik metrů dál rozvaloval na pohovce, a neustále si pročítal plán útoku.
