Dobrodružství
Kakashi sa nervózne prechádzal sem a tam po miestnosti. Na tvári sa mu zračili obavy. Sem tam si niečo zamumlal popod nos. Ďalšia osoba v miestnosti sa chápavo usmievala.
„Neboj Kakashi, Naruto bude v poriadku,” prehovorila nakoniec.
„Ako to môžeš vedieť? Veď som ho samého poslal na pár stovák ninjov!” skríkol nervózne.
O PŮL ROKU POZDĚJI, VESNICE BEI
„Tak tady to máte pánové.“ řekl majitel bistra a dal Ryovi a Kenshinovi smažené nudle.
Oba poděkovali a pustili se do jídla. V bistru se čtyřmi barovými židlemi byli samotní.
„Kenshine, potřeboval bych s tebou mluvit.“ řekl Ryo, když už měl v sobě půl misky.
„O čem?“ zeptal se Kenshin, i když předem tušil čeho se rozhovor bude týkat a dál jedl.
„Myslím si, že už je čas jít po svých.“ odpověděl Ryo.
Po jídle se jim začala vracet jejich energie, ale stále to nebylo ono. Tak se rozhodli zůstat přes noc. Strážce s tím neměl žádné problémy a nechal je se u něho vyspat. Nechal je v místnosti a zabouchl okenice, aby měli tmu a usínalo se jim lépe. On si však zatím vzal svůj obrovský meč a začal o něho pečovat. Vyčistil ho a pak ho většinu odpoledne brousil. Takhle se tu bavil každý den, těch deset let. Když nebojoval, tak se staral o meč nebo trénoval. Těch deset let je opravdu hodně.
Když Naruto informoval svoji mámu a ostatní co žijí s ní v domě, tak mu okamžitě všichni nadšeně gratulovali. Byla to pro ně skvělá zpráva. Konečně se objevila nějaký věc, na kterou se můžou soustředit, místo té všudy přítomné války. Byli opravdu moc rádi, že se něco takového stalo. Určitě to zvedne náladu i ostatním ve vesnici. Mladý Uzumaki byl stále ještě v jejich domě, ale už se nachyloval čas, kdy půjdou znovu bojovat. A tak se zeptal všech přítomných:
Uběhlo několik málo dní, během, kterých se Tým Sedm zacvičoval na lehčích misích typu C, ale toto nemělo mít dlouhého trvání.
„Týme Sedm, mám pro vás misi, na které je vašim úkolem vypátrat a zneškodnit bandity, kteří v poslední době přepadávají a plení vesnice v hraničních oblastech země Ohně.“ Zadala misi Tsunade.
„Rozkaz Hokage-sama. Slyšeli, jste? Za půl hodiny vyrážíme.“ Řekl Sasuke.
Yuki, Taura i Suzume okamžitě vyšli z místnosti a Sasuke šel hned za nimi.
„Buďte opatrní, Sasuke, mám zlé tušení.“ Zdržela ho Tsunade.
Dívka se zvláštní Kekei Genkai – 09 Nečekané problémy a zapomenutá minulost !
Minule: Přenesla jsem se hned k mému bytu a rychle zaplula dovnitř, ale to sem nevěděla, že mě tam čeká nepříjemné překvapení.
-----------------------------------------
Byla to už nějaká doba, co se setkal sám se sebou. Nyní nevěděl jaký má plán a proto jenom bezcílně bloudil po světě a hledajíc povyražení, ať už ve formě soubojů, či žen.
„Už to začíná být docela nuda… Tak si říkám neměl bych si sabotovat svoje plány? To by mohla být alespoň zábava. Jo jenom ještě tak vědět co mám v plánu.“ Přemítal si temný Naruto.
„Ahoj rád bych vám vyprávěl příběh o chlapci jménem Izimoto. Všechno to začalo..“
Celou dobu se od jeskyně ozývali podivné skřeky. Úderná jednotka ukrytá ve srubu, to už nemohla vydržet a tak Yamato vyslal jeden svůj klon, aby šel zkontrolovat co se to tam děje, a jestli jejich hostitel je stále naživu. To co uviděl ho velice překvapilo. Cizinec stál před jeskyní a s lehkostí máchal tím monstrózním mečem a každou ranou skolil jednoho protivníka. Už to, vypovídalo o obrovské síle toho muže. Další věcí byl také fakt, že tam bojoval už tři hodiny a stále byl schopen bojovat. Po úmorných třech hodinách se válečník zarazil.
Od vyzvednutí Tsunade a Jiraiyi uběhl dlouhý náročný měsíc. Všechno vypadalo velice slibně pro členy organizace Mokushiroku. Na všech frontách byli neustále na pochodu. Každý den Narutovi klony rozšiřovaly území jejich uskupení o nově dobitá místa. Ani jedna ze zbývajících organizací se nezmohla na odpovídající odpor a možná i nějaký protiútok. Akatsuki měli velké problémy s Mouryovými jednotkami. Sice našli způsob, jak porazit jeho kamennou armádu, ale jeho spojenci z organizace mu neustále dodávali další a další vojáky.
Kapitola sedemnásta: Domov
„Čože?“
„Ja Itachi Uchiha sa vzdávam dedine ukrytej v lístí.“
Všetci Anbu boli napätí, akoby čakali že sa každú chvíľu niečo stane.
„V tejto situácii je pre nás nebezpečné brať zajatcov, hlavne niekoho takého ako si ty.“
Nara Shikaku už bol opäť mimo dosahu Itachiho zmyslov.
Celé okolie stále jemne narušovalo jeho vnímanie pomocou chakrových vlákien a vytváralo slabý šum, ktorý mu rozostroval jednotlivé detaily okolo neho. Vzduch vanúci smerom od dediny prinášal pach spálenej zeme.
„Víš… Hinato. Vím, co cítíš k Narutovi.“ řekl a Hinata zase o trošku zčervenala a jemně přidala do kroku.
„Ty…ty jsi to někdy zažil?“ zeptala se ho potichu a zastavila se, protože došli do slepé uličky.
"Tak pojďte, nedomrdlí zelenáči!" zařval Orochimaru a pohladil si naražené klouby své levačky.
Do této chvíle byly jeho životem pracně naučené techniny ninjutsu ve spojení s Mandovými útoky. Ale jen co prošel do Konohy tou stěnou temnoty, připadal si... povzbuzený?
"Orochimaru-sama?" pípl Kabuto, krčící se za jeho zády.
"Co?" Hadí sannin skolil další pětici ninjů kopem s otočkou.
"Já vás nechci rušit, ale neměli bychom je varovat?"
"To je pravda," přikývl Orochimaru a rozhlédl se kolem.
Kiba stál jako přibitej hřebíkama a mžoural do tmy. Jeho oči si pomalu začínaly zvykat na tmu v okolí. Otáčel hlavou ze strany na stranu, ale nikdo nikde. Ale i přesto stále pociťoval onu silnou chakru. ‚Tak už vylez, srabe!‘ hořel netrpělivostí, ovšem ono prostě pořád nic.
Z jeho soustředění ho vyrušilo tiché chrápání u jeho nohou. Sklonil hlavu a pohled mu padl na spící Saiu. Musel se nad tím pohledem usmát. Vypadala tak nevinně, když spala.
V lesíku, který patřil do Země Ohně, utíkala jedna dívka. Mohlo ji být nanejvýš 15 let. Utíkala docela rychle, jakoby před něčím. Měla dlouhé hnědé vlasy ve kterých měla čelenku. Na čelence byl znak Konohy. Takže ta dívka byla shinobi. Na sobě měla bílé kraťasy kousek nad kolena a černé triko na ramínka, na kterém byl zezadu znak jejího klanu. Hodně podobný znaku klanu Uchihů. Na rukách měla kožené pásky v černé barvě ze kterých vlály vždycky dva tenčí.
,,Naruto. Zničím ťa.“
,,Nie, Sasuke, pretože ja ťa skôr privediem späť na cestu dobra.“
,,Stále si nepochopil, že sa ti to nikdy nepodarí?“
,,Už som ti predsa vysvetlil, že ma neodradí nič, čo povieš.“
„Jak si myslíš, že mě dokážeš zastavit?“ zasyčel Orochimaru. „Jako by mě vůbec někdo jako ty dokázal byť i jen zbrzdit.“
„No vidíš a přeci je to možné,“ odpověděla mu dívka klidně. „Kolik máš ještě času?“ zeptala se jednoho z legendárních Sanninů před sebou.
Po třech týdnech pronásledování a zachraňování zatoulaných domácích mazlíčků a jiné havěti, měli všichni členové Týmu Sedm, včetně Sasukeho, až po krk mísí typu D. Je pravda, že občas se jim dostalo zpestření v podobě domácího úklidu, nebo práce na poli, či zahradě, ale i tak byli znaveni lehkou činností, kterou pro ně tyto mise představovaly.
Když Nano vešla do šaten, Nami už tam nebyla a tak se tedy oblékla a vyrazila ven.
Vyšla ven, kde už čekali ostatní a konvoj taky.
„Doufám, že jste si to užili,“ pousmál se Lord.
Čtveřice si vyměnila spiklenecké pohledy a kývla na souhlas.
Vyrazili dál.
Nano ráda chodila jako poslední a ani teď to nebylo výjimkou. Kráčela vzadu za nosítky a pozorovala cestu se všemi před sebou. Poslouchala šumění listů v korunách stromů i zpívající ptactvo. Sem tam pohlédla na Hira.
Jaden se podíval na Hira.
Sakura seděla pod rozkvetlou třešní. Čekala tu na někoho. Čekání si zkracovala vzpomínáním.
FLASHBACK
V Konoze byl krásný slunečný den. Sakura se procházela po vesnici a přemýšlela.
-Miluju Sasukeho? Ne, minule mě málem zabil stejně jako Yamata, Saie a Naruta.- pomyslela si Sakura, když začala myslet na Naruta, tak trošku zrudla.
