Dobrodružství
„Je tu Nara Shikamaru?“ ozvalo sa dievča pred dvermi.
Shikamaru si ju prezrel pohľadom a nakoniec povedal: „To som ja,“ ešte si potichu zašomral „to je otrava.“ Dievča sa mu hodilo okolo krku čo vážne nečakal.
Šeplo: „Našla som vás... našla som svoj klan.“ Shikamaru sa na ňu začudovane pozrel a zavolal otca.
„Mysleli sme že si mŕtva. Načo by Piesočnej bolo malé bábätko ktoré malo ani nie rok?“ začudovane sa na ňu pozrel Shikaku.
Děj tohoto příběhu začíná v době po tom, co se Sasuke připojil k Orochimarovi a Naruto začal dostávat od páté Hokage, Tsunade, lehké úkoly, které se většinou zvrtly v daleko těžší. Pro upřesnění někde mezi díly 160 a 190 prvního seriálu Naruto.
Touto dobou šli směrem ke Konoze tři postavy. Byli to Gaara, Kankurou a Temari. Měli jednoduchý úkol, který zahrnoval předání zprávy a pomoc Skryté Listové vesnici s problémy se Skrytou Vodopádovou.
Jihozápadně od Skryté Sluneční: středa 27.srpna
Speedo se usmál."Tak sem zvědavej jak vypadá ten tvůj Youton a Mangekyou Sharingan, když si-"
"Youton:Yōgan no nami!"(Láva:Vlna lávy) vykřikl Futtōyōgan.
"Hmmm zajímavé." usmál se s klidem Speedo.
"Suiton: Bakusui Shouha." ozval se v tu samou chvíly Akkakumaru a vyslal ze svých úst obrovskou vlnu vody. Na jedné straně asi 2 metry vysoká vlna lávy a na druhé asi 10 metrů vysoká vlna vody. To mohlo skončit jen jedním způsobem.
"Teď jsi mě vážně naštval." vrčel Naruto, ze kterého teď prýštila rudá chakra.
"Konečně si budu moci zabojovat proti nejsilnějšímu jinchuuriki od dob Sennina Šesti cest." ušklíbl se Itami.
"Nepodceňuj mě!" Narutovi se kolem očí vytvořily žluté kruhy, a panenky se mu změnily na žabí "A vy ostatní do toho zatím nezasahujte, nerad bych, aby se vám něco stalo." otočil se na ostatní.
"Sennin mód? Tak pojď, Uzumaki Naruto."
Naruto se proti vyřítil proti vetřelci, a ohnal se po něm, ale Itami od něj uskočil pryč.
Cesta jim utekla velice rychle. Než se nadáli, tak lesy pod nimi začaly ustupovat a začala se objevovat poušť. Pomalu se začali připravovat, protože věděli, že cíl jejich cesty už mají za chvíli před sebou. Najednou se jim naskytl strašný pohled. Čím blíž byli k vesnici ukryté v Písku, tak bylo více bez hybných těl rozházených všude okolo. Sai přiletěl trochu blíž k zemi a mohli si všimnout, že tam leželi ninjové se znakem Písečné a také těla nějakých lidí, kteří nemají žádnou čelenku a vůbec nevypadají jako ninjové.
Konečně nadešel všemi očekávaný den D. Každý kdo mohl, tak se ukryl, a nebo se nějak připravil na nadcházející střet sil, který se měl konat v okolí Konohy a potom popřípadě po celém světě. Nikdo nebyl rád, že se něco takového vůbec děje. Obyčejným lidem nezbylo nic jiného než věřit ve své ochránce, v ninji. Byl krásný slunný den a kdyby nehrozilo takové nebezpečí, tak by si ho všichni i užili. Jenže teď nikdo na nic neměl náladu. Před dvěmi dny přišli pomocné armády z ostatních ninja zemí a několika menších.
A jakou techniku můj otec do té sochy zkopíroval?“ přerušil ty dva Naruto.
„To nevím,“ usmál se Kimuto. „To věděl jen on sám.“
„Tak pojďme,“ řekl zprudka Naruto. „Už jsme tady ztratili příliš mnoho času.“
„Kde jsou Naruto a Hinata?“ řvala Tsunade, když se jí už nikdo dva dny nehlásil.
„Nevím madam,“ odpověděl ANBU. „Naposledy byli viděni jak jdou z Konohy z nějakým mužem“
„Jak ten muž vypadal?“ zeptala se rozlícená Tsunade.
„Asi 195 cm, blonďaté vlasy a bílý plášť,“ řekl ANBU.
„Staříku, představuji vám Nena, Jisna a Kuriniho. Všichni 3 vaří ramen, jsou pracovití, chytří, vynalézaví a hlavně chtějí vařit ramen v nejlepší restauraci na světě.“ Představil Naruto kuchaře.
„Tati, přijmi je, stejně jsi to tu chtěl rozšířit.“ Podporovala návrh staříkova dcera.
„Tak, dobře. Nevím, jak se ti odvděčím, Naruto.“ Optal se stařík.
Úzkym tunelom, vedúcim do podzemného úkrytu, sa ozývali niečie pomalé kroky.
,,Kto je tam?!“ zvolal jeden zo strážcov.
Namiesto odpovede začul iba hlasitý krik svojho spoločníka. Podlaha zadunela a nehybné telo padlo na zem. Strážca sa zvrtol, nahmatal katanu, no skôr než by sa ňou zahnal, mu krk zovrela niečia dlaň.
,,Otvor vchod!“ prikázal upír.
,,Nikdy!“ zachrčal strážca.
„Stále ma udivuje ako sa ženieš za pomstou Naruto.” prehovoril Kyuubi. „Poznám ťa lepšie ako ty sám, veď sledujem tvoj život celých 17 rokov a keby mi niekto povedal, že raz sa bude diať to čo sa práve deje vysmial by som sa mu.”
„Áno vysmial by si sa mu a potom by si ho zožral.” uškrnul som sa. V mojej mysli zaburácal Kyuubiho chladný smiech.
„To nepopieram. Ale neboj až toto všetko skončí teba nezožeriem. Uspokojím sa len s tvojou smrťou.” prehlásil.
„Aby si nebol prekvapený.” šeptol som si a ukončil náš myšlienkový rozhovor.
„Uvezníme Kyuubiho mimo tvojho tela, ale najprv ho zbavíme chakry ktorú zapečatíš do tohto drahokamu.” povedal a podával mi drahokam čiernej farby veľký ako moja päsť. Celý jeho povrch pokrývali zláštne znaky zlatej farby.
„Všetku prácu odvedieme my. Pripravujeme sa na tento deň od Kyuubiho zapečatenia. Ty musíš šetriť chakru na zapäčatenie tej Kyuubiho. Budeš musieť byť rýchly a okamžite ju zapäčatiť. Nikto z nás nevie ake dôsledky by to malo keby si to nedokázal.”
Pozrel mi do očí. „Je to naša jedíná šanca.”
2.
Naruto se nahrbil a těžce se překlenul na koleno. V tu chvíli byl v senin-modu a v očích se mu objevila černá kresba vypadající jako MS Itachiho.
„Co to je za hloupý trik?“ otázal se posměvačně Sasuke a ani nepohnul rukama, která měl složená na prsou.
„To není trik, Sasuke. To je dar od Itachiho. Doufal, že ho nebudu muset nikdy použít.“ Podíval se zpříma do Sasukeho obličeje a vpil se mu do jeho EMS.
„Zase si hraješ na hrdinu?“ procedil Sasuke s opovržením mezi zubama a použil svůj EMS.
Konečně po třech hodinách se sešli u hlavní brány. Jako první tam byl Kakashi, Yamato a Sai se svými ženami, které se přišli rozloučit. Členové týmu měli na sobě své černé cestovní pláště na kterých bylo napsáno „úderná jednotka“. Najednou se všichni zarazili a překvapeně se dívali zpět k vesnici, kde uviděli, další dva lidi z jejich týmu v černých pláštích, jak jdou k nim a drží se za ruce. Všichni se po sově překvapeně podívali, ale nic neříkali.
Kakashiho objala Anko a dala mu pusu na rozloučenou.
"Jseš v pohodě?" zeptal se Lee Nejiho, který začal těžce oddechovat.
"Jo, jen jsem při souboji z tím haj*lem vypotřeboval trochu víc chakry."
"Neji, nepřemáhej se." vložila se do toho Tenten.
"Je to támhle, už tam skoro budeme." ukázal Lee prstem směrem k místu, kde byl Naruto s vůdcem Akatsuki.
Po chvilce tam skutečně dorazili… jako poslední, jak zjistili ihned po svém příchodu. Na jedné straně náměstí byl Naruto a jeho skupina, a na druhé vůdce Akatsuki. Naruto vypadal dost překvapeně, všichni byli unavení, a Sakura léčila sasukeho zranění.
Byl velmi temný večer.
Velitel A.N.B.U. běžel ve větvích...jeho 4 společníci běželi za ním...
,Za konohu s klidem i padnu´ prohlásil v duchu ten s maskou která značila narození někdy během listopadu. Jeho společníci měli masky, které říkaly narozeni během února (2x) a října. Velitel se narodil v červenci. Najednou temné mraky nad nimi zazářily...
... ve vzduchu se objevil záblesk... "Mokuton: Moku Shouheki no Jutsu!" zařval v domnění že by mohl ochránit sebe i celou jednotku...
...a vzduchem zavířily třísky...
Minulý dil
„Dobře, tak taky nepoužívejte přípony.“ Řekl Shiria když to odsouhlasili, tak tlesknul a začal rozdělovat pokoje.
„Gai, Kakshi, Kuranai a Asuma, mají vlastní pokoje.“ A ukázal na čtyři pokoje.
„Díky.“ Odpověděli senseiové.
„Holky, mají tento pokoj. A kluci, se rozdělí do těchto dvou pokojů.“ A ukázal na dveře.
„Shiri, nebyl pokoj, pro nás dva?“ řekl Shikamaru a přimknul k sobě Temari.
„Jsme totiž zasnoubeni.“Vysvětlovala Temari když, viděla Shiriho obličej.
Potom prešiel od čela nižšie k mojim perám, chcela som ho odtlačiť , no chytil mi ruky.
,,Itachi!" cúvol. Všimla som si na ňom že ho to prekvapilo.
,,Spravil som niečo..?"
,,Prepáč, ale,... potrebujem čas." nechcela som spomenúť, že ma chcel aj Sasuke, ale ten si toto nikdy nedovolil. Na Itachim ma to zaskočilo, no zároveň aj milo potešilo. Toto nebolo ako so Sasukem, ten si držal odstup, keď som bola s ním pripadalo mi to skôr ako keby sme boli najlepší priatelia. No Itachi mi ukázal to, čo mi na Sasukem chýbalo, nehu.
Celý obrovský les byl pohlcen v mlze. To by nebylo ani tak moc divné, kdyby nebyl nádherný letní den a všude jinde všechno spalovalo sluneční záření. Tento les však nebyl jen tak obyčejný. Byl zabezpečen tak, aby se žádný nepovolaný nebo prostě zvědavec nedostal skrz les. Kdyby se to někomu povedlo, tak by se ocitl na velké mýtině, která stojí přímo uprostřed toho podivného lesa. Ale i kdyby někdo prošel až sem, tak tu je několik dalších pojistek, které by ho v tom odradili. Nespočet pastí a nástrah by zahnalo každého zvědavce.
