Dobrodružství
Izi naprosto dokonale odpočatý se probudil a bylo mu skvěle. Měkká postel, pokoj do kterého pronikal sluneční svit... Začínal se podezřívavě rozhlížet kolem sebe. Absolutně neměl ponětí kde se právě nachází. Na stolku vedle postele ležel kousek přeloženého papírku a na něm bylo napsáno:Izi. Rozložil tedy papír a potichu si četl obsah:
Větve statných stromů se nepatrně prohýbaly pod dopady nohou dvou mladých ninjů. Slunce bylo již skoro uprostřed své cesty, nebe bylo bez jediného mráčku a hlásalo, že dnešní den bude velmi teplý.
Kapitola – 10 (Démon)
Jeho smiech bol nepríjemný ale zďaleka nenaháňal takú hrôzu ako hlas muža, ktorého videli na planine mečov. Všimol som si že Moegi a Udon vstali a v rukách držali kunaje.
„Ale ale, tak sa teda zahráme.“
Neďaleko od nás vyšiel z tieňa podivný ninja, najprv som si myslel že to snáď ani nie je človek. Oblečené mal iba ninjovské nohavice a obuté mal čierne ninja sandále, ale to mi nepripadalo až také zvláštne, ako to že mal celé telo omotané obväzmi na ktorých bol sem tam nalepený pečatiaci lístok.
„Neboj se, Sakuro,“ zazněl do místnosti rozhodný hlas Tsunade-sama. „Já se postarám o tvoje bezpečí. Za každou cenu!“
Konožští ninjové byli posláni k okolí černé stěny, monitorovat situaci a preventivně zatknout všechny nově příchozí návštěvníky. Ale jen lidé jako byli Kotetsu a Izumo věděli, že když před vámi stojí nervózní chlap ve věstě s kapsami plnými spleti různých drátků a v ruce si pohazuje červeně svítícím spínačem, je lepší ustoupit z cesty a předstírat, že tu jen dávájí pozor, kdyby někdo náhodou zakopl.
Jinak, zdálo se, že tu má ještě někdo další špatný den.
Naruto chvilku nechápavě koukal na svého kamaráda a pak se zeptal:
„A co se teda bude dít? Má to něco společného s tím špatným pocitem, který jsem cítil dneska ráno?“ Kyuubi se na něho chvilku zkoumavě koukal. On byl díky své vnímavosti cítit něco velice podivného. Ale proč to cítil i jeho jinchuuriki? To mu bylo záhadou. Asi to bylo nějaké podvědomé varování, které od něho vycítil. Démon nad tím přestal přemýšlet a začal vysvětlovat:
Slunce již bylo skoro na konci své denní cesty a nachýlilo se k západu. Lidé z vesnice ukryté v Listí se už navrátili domů po dlouhém dni stráveném opravou své rodné vesnice. Do toho mírumilovného klidu se najednou před bránou objevila písečná vlna, která se rozplynula v větru. U brány se objevila šestičlenná skupina lidí. Jakmile si jich všimnul tým hlídající bránu, tak k nim přiběhnul.
„Jak probíhala vaše mise, úderná jednotko?“ Vítal je s úsměvem Konohamaru. Trochu překvapeně se díval na Gaaru a hned dodal:
„Ty tváře, ty čelenky! To je…“
„KONOHA!“
…
Do ztemnělé velké haly vstoupil vysoký hezký devaténáctiletý mladík s dlouhými hnědými vlasy a očima stejné barvy.
„Tak v tomhle si libuje Manabu-sama.“ řekl a rozhlížel se po hale.
Vzpomněl si na to, když Jirayia odešel a dal mu ten prázdný svitek místo tréninkového plánu.
„Pět měsíců!“ Rozčiloval se Naruto.
„Ale no tak ber to z té lepší stránky, třeba já jsem stihl napsat další román a nasbírat dostatek informací pro ještě jeden.“ Řekl Jiraiya.
„Ne pochop to Zvrhlej poustevníku. Čtyři měsíce přesvědčuju Tsuchikageho, že jsem to já ne moje temné já a pak to celé slavné jednání trvalo měsíc. Chápeš měsíc! Jsou snad v Kamenné na hlavu nebo co!“ Řekl stále rozčílený Naruto.
„Už se nerozčiluj Naruto, prý to krátí život.“ Usmíval se Jiraiya.
„O tom mi ani nemluv!“ Řekl naštvaný Naruto.
Varovanie: Mala som to povedať hneď na začiatku ale zabudla som... Tobi a Madara nebudú tá istá osoba tak ma chápte. A Sasuke aj z týmom vyhľadal Itachiho a udobrili sa 
To je odo mňa všetko.
Prajem príjemné čítanie. Sarah 
„Temari!“ vykríkla Sarah a na druhého prekvapeného vo dverách sa ani nepozrela.
„Čo ty tu robíš Sarah? Vrátila si sa? Žiješ v Konohe a ako sa ti darí?“ zavalila Sarah otázkami Temari.
Aome Zeriku
Naruto se Sakurou byli u hlavní brány a čekaly, až dorazí VIP, kterou mají chránit.
„Podívej, tamhle jsou.“ Řekl Naruto a ukázal na cestu. Sakura se tam podívala a uviděla Tsunade jak jde vedle nějaké ženy a mluví spolu. Během několika minut, byli u nich.
„Dobrý den.“ Pozdravili Naruto se Sakurou. Ta žena jen kývla a usmála se.
„Naruto, Sakuro, tohle je Aome Zeriku.“ Představila jí Tsunade.
„Rádi vás poznáváme.“ Řekla Sakura a Naruto kývnul.
Musím říct, že jsem dost zklamaná. Uvnitř není nic zajímavého, jen nějaké fotky. Pár si jich vezmu do ruky a prohlížím je. Většinou jsou na nich dva kluci, jednomu může být tak dvanáct, druhému sedm. Oba mají tmavé vlasy a jsou si pobobní i v obličeji. Na některých fotkách je ještě tmavovlasá žena a hnědovlasý muž, který se ale nikdy neusmívá.
„Jenom těžko lze uvěřit tomu, že jsem na cestách už rovný rok. Ano přesně zítra tomu bude rok, co jsem vyšel z Listové hledat mír. Možná by nebylo úplně od věci zajít na chvíli do Listové.“ Uvažoval Naruto.
„Hej Naruto. Půjdeme do skryté Kamenné, když to máme blíž a až to tam všechno vyřídíme, tak se vydáme přes Listovou do Mlžné. Co ty na to?“ Zeptal se Jiraiya.
„Ha. Zní to lépe než můj plán. Tak jo jdeme do Kamenné.“ Rozhodl se Naruto.
„A jak jseš na tom s tou svojí nenávistí?“ Optal se Jiraiya.
Zvláštní jak rychle se Kakuzu i Hidan dokázali spřátelit s Izim. Poté co vyrazili začínal se Kakuzu dost vyptávat na Iziho osobní život, jutsu které ovládá a spoustu jiných věcí, které by klidně někomu mohli připadat zbytečné.
Chiyo s Narutem zrovna procházeli kolem místa, kde kdysi sídlil klan Uchihů. Kousek od toho totiž byl Chiyin starý dům. Tam, kde bydlela ještě s rodiči, sestrou a bratrem. Chvíli šli kolem starého honosného plotu, který byl součástí domu jejich rodiny. Po chvíli došli k vrátkům. Chiyo odemkla jedním z klíčů a šla dál po cestičce až ke vchodu do domu. Zahrada byla dost zchátralá. Květiny, které tady rostly předtím už zmizely a zbyl tu jen plevel. Houpačka, na které se houpala s Chiibi zrezivěla.
Kapitola osemnásta: Krv rodu (časť prvá)
„Tak aký je ten príbeh Itachi?“
Spýtal sa Shikaku.
„Je to zaujímavý príbeh, určite sa pobavíte tak ako ja keď sa dozviete, že ten kto celý tento príbeh vymyslel je váš nový Hokage Danzou.“
Tento krát sa strhol aj Shikaku.
„Pokračuj.“
- Pred ôsmymi rokmi -
"Ne! Ne!!" Orochimaru zoufale narážel ramenem do tvrdé temnoty. Ta ho zřejmě posoudila jako nově příchozího antihrdinu bez zpáteční jízdenky, a odmítla propustit ven.
Opodál se zastavilo několik podezřelých existencí a začaly dělat poznámky typu:
"Smůla kámo, tyhle jsou posunovací."
"Pět babek, že za minutu skončí!"
"Nechceš půjčit šperhák?"
"Hi hi hi!"
Orochimaru se zastavil. Kdyby bylo trochu chladněji, u nosu by se mu jistě objevil obláček páry. Obrátil se ke svému publiku a rozhodně postoupil vpřed.
