Dobrodružství
Obrovský výbuch se ozýval všude okolo. Zrovna se totiž srazily dvě silné techniky dvou bojovníků. Z toho celého vznikla velice silná tlaková vlna, která rozrážela všechno co bylo v nejbližším okolí. Byla to tak velká síla, že vyrvávala ze země stromy i s jejich kořeny. Dokonce i kameny létaly vzduchem pryč, teda ty co se nerozpadly při kontaktu s tou vlnou. Bůh Smrti byl zasažen ještě ve vzduchu a odletěl vzduchem zase někam pryč. Mohutně dopadl na záda a ještě několik metrů dřel po zemi, než se zastavil. Chvilku se z toho vzpamatovával.
Po necelých třech dnech se konečně dostali do Suny. Skoro to nestihli. Zdržela je jedna velice otravná písečná bouře, která je donutila být v úkrytu celých dvanáct hodin. Takže náskok který tak pracně nahnali jim byl k ničemu. Konečně se přiblížili k valu okolo Písečné vesnice. U průchodu do vesnice uviděli větší sešlost lidí, takže jim došlo, že už tam budou asi ostatní ninjové z dalších vesnic. Dali tedy ještě víc do kroku a doběhli k nim. Jako první si jich všimnula Kurotsuchi:
Náhle se tam objevila Sakura, která hned dostala naštvaný výraz, když zahlédla Ino, ale ta jí nevnímala.
„Ahoj, Naruto. Jak se poslední dobou vede?“ zeptala se Sakura, Naruto si objednal ramen a pak se teprve začal věnovat Sakuře.
Setkání
U Naruta (právě se přemístil od Sakury)
Naruto se objevil, v pokoji, kde se ubytovali. Pak přivolal lišku a stopovací žábu.
„Co potřebuješ?“ optala se žába.
„Potřebuju, abyste našli, ženu, která tu spala včera večír.“ Odpověděl Naruto.
Naruto s ostatními byl v Suně skoro tři měsíce. Těhotenství obou žen, je v pořádku, a jsou šťastní. Mužská část se každý den vydává hledat Madaru, nebo Orochimara. A ani dnešek nebyl výjimkou. Sakura leží v posteli a spí, je kolem půlnoci. Naruto se přemístil do obýváku s ostatními.
„Miláčku, toho se bát. Když jsi byl na zasedání, tak jsem byla na nákupu. Lidé, už ví, co řekl Tsuchikage, a co udělali kamenní, a plně souhlasí s tím, co si řekl, celá vesnice stojí za tebou a klanem Namikaze. Už se vás nechtějí vzdát. Nedovolí vám znovu odejít. Tentokrát se celá vesnice s celou zemí postaví a ochrání klan Namikaze, jako vy jste chránili Zemi a Konohu.“ Oznámila Sakura. V Narutových očích bylo vidět překvapení.
Dva dny utekli jako voda. Bylo pozdě večer a Izi nemohl usnout. Důvod byl jasný, těšil se až zase příjde Kakuzu s Hidanem. Stále jen ležel a koukal směrem k oknu za kterým sledoval jasný měsíc. Ale poté konečně usnul. Avšak ze spaní ho probudil kunai, který držel místo přímo pod jeho krkem.
„Chci s tebou mluvit.“ promluvila osoba svírající kunai.
„A k čemu ten kunai....Itachi?“ zahleděl se Izi a v měsíčním svitu viděl jasnou postavu s černými vlasy a hrozivým výrazem ve tváři.
Itachi utíkal s Chiyo v náručí lesem směrem k doupěti Akatsuki. Koukal se na ní a usmíval se. Byla tak krásná. Něco k ní cítil. Věděl to. Ale taky věděl, že není jediný z Akatsuki, komu se Chiyo líbí. Sasori. Moc to nedává najevo, ale Itachi to vidí. Když se tak Itachi koukal na Chiyo, úplně polevil v obraně. Myslel si, že už Naruta zneškodnil. Ale neměl ho podceňovat.
Naruto najednou stál za Itachim se spoustou klonů.
„Dejte to výš!“ Temari již notnou chvíli v duchu nadávala na neschopnost písečných ninjů. Bojovat a padnout v bitvě, to umí a ještě s jistou grácií, ale tak triviální věc, jakou se zdá být vyvěšení transparentu? Ani náhodou. Mnozí se pyšní titulem chounina, ale pošlete je koupit pár rohlíků…
Po dlouhé době jsem sedl a něco sepsal, takze to mozna nebude tak dobre. Doufám, že si někdo vzpomene a přečte nový díl. :P
Zbytek první části zkoušky dopadl bez žádné zajímávosti. Zhruba polovina týmu se přesunula ven z vesnice před Les smrti. Zbytek geninu měli tu “smůlu“, že byli poslány zpět.
„Dokázali jsme to!“ zajásala Jina a na tváři jí zazářil nadšený úsměv. Lehce pohlédla na Zeka.
„Opravdu měl pravdu…“ říkala si.
Kapitola 1. - Dopis
[center]
Byl jako obvykle krásný den, který pro každého dopadl jinak. Tak se stalo i dnes.
Do večera bylo vše zařízeno a i když Itachi nechtěl Matsui opustit, podrobil se a zůstal přes noc v malém pečlivě hlídaném domku vedle radnice. Ichiro opravdu zůstal u Hyuugů a Matsui, ač nerada, zůstala u Naruta.
„Matsu, dovol, abych ti představil svou ženu, Yume.“ Naruto objímá kolem ramen svou mladou ženu, která jí mile podá ruku.
Sakura byla stále v bezvědomí, když už byl celý tým Taka na nohou a prchal daleko od své dlouholeté skrýše.
Karin na tom nebyla vůbec dobře, měla poškozené plíce a přeci jen, povězme si upřímně, nebyla schopna chodit, takže zůstala v krytu, což Sasukeho nechávalo absolutně chladným a to ikdyž mu drobná dívka s růžovými vlasy zatěžovala záda.
Naruto skĺzol na zem a oprel sa o strom. Viečka sa mu samovoľne zavreli a pomaly, ale isto sa prepadol do ríše snov.
Pred sebou uvidel obrovskú misku ramenu, ktorá sa k nemu postupne približovala. Maškrtne si olizol pery. Už sa nevedel dočkať, kedy sa vráti domov, a vynahradí si premeškanú večeru.
Dva malí chlapci v pláštěnkách spěchali horskou pěšinou vedoucí podél srázu. Oběma mohlo být něco kolem pěti let. Venku lilo jako z konve a na obou byly už vidět známky únavy.
"Bráško, proč vlastně musíme odejít?" zeptal se ten menší svého staršího bratra.
"Copak si nepamatuješ, co nám před svým odchodem říkal strýc?"
Upozornění: Omlouvám se všem Voldemortovým fanouškům. Následující text obsahuje násilí.
Byl tu konec.
Gaara postupně obešel i ostatní velké ninja země a požádal o pomoc. I když to nečekal, tak mu všude vyhověli. Každý se hrnul do toho, aby mohl pomoct zničit hrozbu pro Písečnou vesnici. To bude asi tím, že všechny nepřátelské jednotky byly rozprášeny a ti co přežili utekli někam pryč. Toto znamená pro všechny ninji jen jediné. Jediná věc, kterou můžou dělat od rána do večera je opravovat své vesnice. Díky tomu se pomalu všichni začínali nudit.
Takže dokud se Bůh nepobaví do sytosti, tak musí někam zalézt a doufat, že se jeho hněv rychle přežene. I když to muže trvat déle než si myslí. Jenže co můžou udělat s bohem? Bojovat s ním? To asi není moc dobrá volba. Jediná bitva, kterou s ním musejí určitě vybojovat, je teď a tady u hranic organizace Mokushiroku. Když jim bude přát štěstí, tak se stane historická událost. Poprvé bude poražen Bůh! A to je co říct. Jenže, když to je někdo jako on, nemohl by nastat problém?
„Jdu já.“ řekl Kisame a udělal krok k Yorochimu.
„Nezapomeň, že tady nemůžeš používat jutsu působící na větší plochu, mohl by se vám ten vrah utopit a to bys asi nechtěl.“ pronesl Yorochi a Kisame potichu zaklel.
Dotyk dlaní, či tvrdý úder hnátmi do tváre? Možno zabudol, možno si ani nechcel spomenúť na to, čo z toho bolí viac. A či vôbec niečo bolí. Nerátal čas, ktorý ubehol odkedy sa prebudil v prázdnote, vo víre temného šuchotania lístov posadených hlboko na čiernych kôrach stromov. Bol len on a hebká pachuť tvrdého ílu pod ním. Krátením času sa mu stali pohľady na okolie, meniace sa s príchodom každej zmeny počasia. Nevedel, či tu sedí deň, alebo rok. Len čakal na niečo, čo možno nepríde. Čakal na seba.
