Dobrodružství

Pár loučí plápolajících v temném šerosvitu, v hlubokém útrobí sírou zapáchajících cel. Dlouhá řada desítek místností, které měly místo honosných dveří neosobní a velmi dobře zabezbečené ocelové mříže, které každou vteřinu nasávaly životní sílu a chakru ze všech vězňů.

Z nejtemnějších částí Konožského žaláře se ozývaly zkroušené vzlyky a zlomené výkřiky – některé z nich zněly jako kletby, zaklínadla a výhružky. Cestičku k vašim uším si také mohl najít histerický a bez okolků děsivý šepot těch nejnebezpečnějších bláznů, kteří zabili i vlastní děti a ženy.

Uplynuly už celé čtyři dny od doby, kdy Hinata zničila skrytou Oblačnou. A nyní se její šílený plán začíná dávat do pohybu.
„Ovládáš už Nibi na sto procent?“ Zeptala se Hinata.
„Samozřejmě.“ Odpověděl Sasuke.
„Pak můžeme přistoupit ke druhé fázi.“ Řekla Hinata.
„Připravena?“ Zeptal se Sasuke.
„Jako nikdy před tím!“ Řekla rozhodně Hinata a zabodla si svoji černou tyč do břicha, ale jenom do té míry, aby prošla chakrovým bodem. Sasuke vzal druhou černou tyč a v přesně označeném místě na Nibiho jinchuuriki ji zabodl.

Ráno ju zobudili zvuky z vedľajšej izby. Natiahla sa po budíku a uprene pozerala na hodinovú ručičku. Bolo presne 6:00. Potichu cez chodbu prešla do kúpeľne a pustila na seba studenú vodu.
O 7:00 už bola pred kanceláriou Hokage-sama. Zaklopala a ozvalo sa hlasité: „Ďalej!“ Vošla a pozdravila Hokage-sama.
„Keďže nám v Listovej momentálne chýba jeden vedúci týmu, budeš zatiaľ náhrada. So svojím týmom sa stretnete na cvičisku č. 4 za 10 minút. Môžeš ísť.“ povedala Hokage.

V Zemi Železa:Úterý 2.srpna
Šli...
Akkakumaru si nabral trochu sněhu... Ostatní taky. A dali si ho přímo do pusy. Akkakumaru ho však vymačkal do čutori a položil na ni zespoda ruku. Chvíly ji tam nechal a pak až se napil. Speeda a Futtōyōgana mezitím začal po žízni a po tom sněhu pálit krk...
"Co to ku**a je?" zařval Speedo.
"Tohle se stane, když žereš sníh." oznámil Akkakumaru "Sníh dráždí spoustu věcí od sliznice po hltan, snižuje tělesnou teplotu a dehidrutuje."
"Jak může do p*dele dehidratovat když je to voda?!?"

Sakura si přiložila dlaň k očím, když jí rozbolely. Chvíli jí nedocházelo proč, když ale začala ruku pomalým tempem vzdalovat od obličeje a rychle pomrkávat, zjistila, že slunce praží přímo na ní.

„Naruto už jsou to tři dny, co putujeme a nikde žádní vojáci.“ Řekl Sasuke.
„Já vím, ale už se blížíme a vypadá to, že mají problémy!“ Odpověděl mu Naruto.
„Pak, tedy spěchejme!“ Řekl rozhodně Sasuke.
„Až dorazíme, počítej s tím, že bude jenom málo lidí nadšených tvým příchodem.“ Řekl Naruto.
„To je mi jasné.“ Odpověděl.
„Nevím, s čím Madara přijde, ale rozhodně to nebude nic malého.“ Konstatoval Naruto.
„Je tu možnost, že vytáhne do boje s pečetící sochou.“ Řekl Sasuke.

Kyuubiho odobratá chakra vírila v polceste odo mňa k nemu. Vtedy ma Kyuubi zazrel. „Naruto! Konečne!” zreval. Ledabo kývol chvostmi a odhodil obrovských summonov, ktorý sa na neho vrhli a vykročil ku mne ako boh pomsty.

Vtedy sa jeho odobratá chakra začala približovať ku mne a v tenkom prúžku sa začala vsakovať do kameňa a spolu s ňou aj ta moja. Drahokam už zvnútra žiaril načerveno.
Hneď som vedel, že to nestihnem. Chakra sa vsakovala príliš pomaly.

"LEE!!!" volal stále Naruto na ohromnou kouli kamení, která se vznášela nad Konohou, ale nedostávalo se mu žádné odpovědi.
"Znám jen jednoho člověka, kterému se kdy podařilo dostat z Chibaku Tensei, a tím jsi byl ty, Uzumaki Naruto." ukázal na něj vůdce Akatsuki.
Seshora se ovšem začaly ozývat podivné zvuky, což přitáhlo pozornost všech, kteří stáli dole na zemi. Itami svraštil obočí. V tu chvíli se velká kamenná koule rozpadla na tisíce úlomků skal a kamenů, uprostřed nichž byl Lee.

Nastal nový den. Každý v organizaci Mokushiroku včera večer slavil, protože se jim povedl skvělí úspěch. Dokázali dobít a obsadit dvě velká města na území organizace Ushi. Jejich dobrá nálada byla ještě jasnější, když zjistili, že nikdo z jejich ninjů při útoku nezemřel. Měli sice hodně raněných, ale žádný mrtvý. Což je dobrý úspěch. Mouryou poslal svoje kamenné legie, které dokázaly dobít osm měst na území organizace Akatsuki, dokud je jejich velitel nezastavil. Mouryou je nechal tam na bojišti, protože jim nikdo nemohl nic moc udělat.

Nehybne sa nakláňala nad jej stuhnutým telom. Konohu obliehalo hrobové ticho a oblohu opäť zahalilo rúško tmy, pretínané rýchlo mihajúcimi sa striebristými lúčmi. Padajúce hviezdy akoby zvádzali boj jedna s druhou. Nemohla v nádeji vzhliadnuť ani k večernej oblohe – všetko naokolo nej sa menilo na popol. A prečo?
,,Priniesol si nám iba nešťastie,“ povedala do vetra.

Druhý den se vzbudil brzo ráno za východu slunce. Tentokrát pro změnu ho na posteli nic neblokovalo, jako minulou noc, takže se v klidu mohl zvednout a ustlat si po sobě postel. Rozhlédl se po pokoji na ten děsný nepořádek, který tam zase měl. Nechápal, kde se pořád bere, ale tušil, že v tom má prsty jeho kamarádka, která si spokojeně spala v jeho těle a nemusela vůbec nic řešit. Chvíli tedy uklízel v pokoji, aby tu nenechal nepořádek, když má jít na tu misi a pak když už byl spokojený, tak se rozhodl si sbalit nějaké věci, které by mohl potřebovat.

Jako první si to v hlavě utřídila Luciferova žena a dala mu velkou ránu pěstí do břicha, až popoletěl několik metrů vzad a pak na něho začala křičet:

Další den ráno se vzbudili časně. Udělali si ještě snídani a pak se vydali za Gaarou, který jim chtěl ještě ukázat směr, odkud chodí ty příšery. Přivedl je k vstupu do jejich vesnice a zastavil se.

Hledal Madaru. Hledal Madaru a ani přesně nevěděl proč. Asi jen proto, aby ho zastavil? Aby už to všechno skončilo? Nebo aby mu zabránil získat znovu Sasukeho? Když tak nad tím přemýšlel, přišel asi na správnou odpověď. Sasuke! To je ta odpověď. Změnil směr a teď už nehledal Madaru, jak měl, ale díky své intuici šel hledat svého nejlepšího přítele. Běžel tak rychle, jak to jen šlo a ani nevěděl kudy má běžet, ale poslechl svoje srdce a doufal, že nebude pozdě.

„Ty bys je nedokázal porazit?“ zeptal se Naruto.
„Ne, v jednotkách feudálního pána je jeden ninja, který mě dokáže porazit,“ odpověděl Kimuto.
„Kdo to je,“ ptala se Hinata, kterou to očividně zajímalo.
„Jmenuje se Hesiro, ale to je jiný příběh. Teď se musíme dostat přes hranice,“ řekl Kimuto a zrychlil.

„Už máme o nich nějakou zprávu?“ zeptala se Tsunade.
„Ne,“ řekla Shizune. „Žádný tým je ještě nenašel.
„V tuto dobu asi překračují hranice do země Vodopádů, tam už na ně nemůžeme,“ řekla smutně Tsunade.

Lee, Naruto a Chouji došli do Ichiraku ramen a okamžitě si objednali, protože každý z nich byl hladový. Naruto a Chouji si udělali závod, kdo sní ramen dřív a vyhrál Naruto, ale je o vteřinku. Jako vítěz si zvolil svou odměnu a Chouji mu zaplatil další ramen.
Hned, jak dojedl Lee, tak se vydali zpátky k doju a během cesty si začali povídat o Yorochim.
„Je nějaký podezřelý, nemá rád ramen.“ pronesl zamyšleně Chouji a Naruto zakýval hlavou na souhlas.

Sakura mířila hlavní ulicí k budově Kage. Když tam dorazila tak slušně zaklepala a po vyzvání vstoupila.

„Dobrý den Tsunade-sama.“ Pozdravila Sakura.

„Ahoj, co potřebuješ?“ optala se Hokage.

„Mohla bych si přečíst zpravodajské zprávy?“ optala se Sakura.

Minulý díl
„Dobře, pečeť je v pořádku.“ Konstatoval Naruto. Sakura se podívala na svoje břicho a uviděla tam obtisk Narutovi ruky.

„Neboj, až ovládneš Gobi tak zmizí, stejně jako moje.“ Uklidnil jí Naruto, když si všimnul, že si prohlíží pečeť.

„Mně by to stejně nevadilo miláčku.“ Odpověděla Sakura a usmála se.

„Tak, teď se připrav na test.“ Řekl Naruto a políbil ji. Sakura jen kývla, zavřela oči a usnula.

„Uf.“ Odechnul si Naruto a skácel se na zem.

Oblaky sa stáčali z východu na sever. Zdalo sa, že Sunakurage opäť ostane bez kvapky dažďa. Bola presne rovnaká ako predtým. Nezmenilo sa v nej vari nič, až na ľudí, na niektoré spôsoby a Kazekageho, ktorého dokázal ešte počúvať. No čím viac trávil svoj čas v tejto piesočnej dedine, tým viac sa cítil emocionálne vyschnuto. Akoby srdce, ktoré zaplnili tieto zrniečka piesku, bolo deravé, a všetko sa to sypalo preč. Láska k rodnej Veternej zemi, sa sypala z jeho srdca preč. Snažil sa opakovať sám sebe, že za to nemôže, že to ostatní.

Dvě minuty uběhly jako voda a Sasuke pořád nikde. Orochimaru si už nemohl dovolit déle čekat. Nikdo je zatím nezpozoroval, ale kdyby tu byli ještě déle, určitě by si toho někdo všimli. Oni potřebovali využít k útoku moment překvapení. Orochimaru tedy vydal rozkaz k útoku. Vojska se rozeběhla směrem ke Konoze a začali všechno ničit. Za chvíli tam nechyběli i obrovští hadi, kteří začali vše pustošit. Spoustu ninjů z Konohy teď bojovalo za svou vesnici.