Dobrodružství

Minulý díl
„MÁM HO, JE STABILIZOVANÝ!!!“ vykřikla radostně Sakura.

„Hurááááááá“ ozývalo se odevšech.

„Rychle nosítka, a odneste ho, do nemocnice, na oddělení pro ANBU. Chc,i aby ho hlídali 24 hodin denně a pouštěli tam jenom prověřený personál a žádné návštěvy, kromě Sakury!“ Rozkázala Tsunade a jeden ANBU zmizel v obloku kouře.

„Gratuluju ti Sakuro.“ Řekla Tsunade a usmála se na svou studentku.

„Jak zní plán?“ Zeptal se Sauke.
„Vtrhneme dovnitř, vezmeme Nibiho jinchuuriky a zmizíme. Hidan bude hlídat únikovou cestu společně s Karin.“ Řekla Hinata.
„No a nebylo by, prostě lepší jsem jít jindy? Třeba, když Raikage neslaví narozeniny?“ Zeptal se Hidan.
„Ne je to skvělý plán! Kdybychom chtěli získat Nibi někdy jindy, bylo by to obtížnější.“ Odpověděla Hinata.
„Přijde mi to nelogické, snažit se jít chytit Nibi, když tu bude celá vesnice.“ Řekla Karin.
„Takto můžeme využít následný zmatek.“ Řekl Sasuke.

Les. Všade okolo neho bol les. Z korún stromov bolo počuť štebot vtáčikov, nebo bolo modré bez jediného obláčka a zem pokrávala vrstva machu, divej trávy a odlomené konáriky. Sasuke ležal pod stromom, pod hlavou mal ruksak a sledoval obohu.
"Dnes je ale krásny deň. Čo povieš?" riekol.
"To hej, ale mohlo by spŕchnúť," povedal Suigetsu, ktorý ležal pod susedným stromom a prežúval suchú trávu.

"Ale ale, co se to tady děje?

Hrbatý muž skákal ze střechy na střechu, mířil k místu, kam ho poslal jeho velitel. Už se tam blížil, když vtom se před ním objevilo hejno malých broučků, které se složilo v postavu mladíka s brýlemi, který byl téměř celý zahalen v plášti s kapucí.
"Zdá se, že jsi mě dohnal." ozval se hlubokým hlasem muž.
"Nemohu dovolit, aby se člen Akatsuki volně pohybovat po mé rodné vesnici."
"Soudě podle těch brouků jsi z klanu Aburame, mladíku. Jaké máš jméno?"
"Aburame Shino, jsem vůdce klanu Aburame."

Minulý díl:
Naruto se podíval po okolí, viděl Sasukeho a okolo něj jeho hady a na nich další tři osoby.Podíval se za sebe, tam viděl Tsunade, Shizune, pět členů ANBU, pak Sakuru, Nejiho, Tenten, Leeho, Ino,Shikamara, Chojiho, Hinatu, Kibu, Shina, Asumu –senseie, Kurenai- sensei, Gai-sensei a Kakashiho-senseie. Byla tam ještě jedna osoba kterou neznal.

„Promiňte za zpoždění, přátelé řešil jsem rodinné záležitosti.“ Omluvil se Naruto.

Kyuubi bloudil lesem a hledal odpovědi na spoustu otázek. Musel znát odpovědi, bylo to pro něj nesmírně důležité. Uviděl jeskyni, kde by se mohl ukrýt, tak se k ní vydal. Vešel dostatečně hluboko do nitra jeskyně, sedl si a začal se soustředit. Snažil se sám získat Sage mód. Nedařilo se mu to. Místo toho se objevil u mříží, za kterými byl Naruto.
„Takže nyní se snažíš převzít kontrolu ty nade mnou?“ Zeptal se Naruto.
„Musím získat ten tvůj Sage mód, abych získal větší moc.“ Odpověděl.

„Od prvního okamžiku co jsem o tvém přijetí slyšel jsem věděl, že s tebou budou problémy,“ usmál se Orochimaru.
„Všechny vás zabiju a nebudu mít kam se přidat,“ oplatil mu Itachi úsměv.
„Pojď,“ svěsil Sannin ruce ze kterých mu vylézali obrovští hadi. „ověřím tvoji schránku.“

„Asi máme návštěvu,“ pohladil krásku po vlasech.
„Přivítáme je,“ odpověděla Kushina.
Minato vyskočil z postele a začal se rychle oblékat. Jen co první z najmutích ninjů doběhlo před jejich dveře.

„Přiveďte mi sem bratra,“ naklonil se velitel menší armády, která právě vyrazila zajmout Minata. Podřízený se uklonil a ihned zmizel.

minulý díl
„Kdyby si mě hledala, budu u sebe v bytě,“ dodal a odešel, než mohla cokoli namítnout.
Když dorazil domů, uviděl, že tam má uklizeno.
-Musím zjistit, kdo mi tu uklízel.- Pomyslel si a sedl na postel. Bednu dal před sebe a sledoval ji. Po nějaké době se rozhodl ji otevřít, když to udělal, byl úplně mimo.

Mezitím někde v Konoze.

Mladá kunoichi s růžovými vlasy seděla na balkoně a pozorovala cestu. Byla ponořena do svých myšlenek.
-Doufám, že se brzo vrátíš a že jsi v pořádku Naruto.-

Nano se ponořila do mysli, v níž se jí zjevil záblesk.
Stála v tmavé chodbě. Jít kupředu jí bránila klec před sebou. Najednou se ale rozevřela. Cestu měla volnou a v dáli spatřila jí již dobře známou postavu.
Mám jít dál? Nezavře se brána? Nebude to chyba? Ptala se dívka sama sebe.
Opět se vrátila myslí do lázní. Se stále zakloněnou hlavou již pozorovala nebe.
Ani si to neuvědomila a uplynulo něco přes deset minut. Stále tam seděla. Tentokrát zvedla hlavu a zadívala se nepřítomně na hladinu vody.

"Konečně jsem tě dohnal… bratře." postavil se muži do cesty černovlasý mladík.
Jeho starší bratr se na něj podíval, ale nepronesl ani slovo, což už Sasukeho začínalo trochu štvát.
"Proč vlastně útočíš na Konohu, nebyl snad tvůj hlavní cíl chránit mě a svou rodnou vesnici, Itachi?" zeptal se ho, ale starší Uchiha mu neodpověděl, jenom aktivoval sharingan.

„Konečně jsi tady, jsem ráda, že ses rozhodla přijít. Čekali jsme na tebe Kitsune.“ Řekla Tsunade a nalévala si další šálek saké. Enma mě upřeně sledovala a šťastně vrtěla ocasem. Velmi sexisticky jsem sena Tsunade usmála a zavrtěla ocasem stejně jako Enma.

Po polhodine behania po dome s metlami všetko vyzeralo ako predtým. Ostalo tam len pár fľakov od Hidanovej krvi, ktoré sa ani náhodou nechceli nechať zmyť. Spokojní so svojou prácou napokon odišli.

„Už ideme domov?“ spýtal sa Naruto. Shikamaru prikývol a rozbehol sa ku Konohe.
Satoko sa stále znepokojene obzerala na Takigakure.

O chvíľu príde.

Máš nejaký plán?

Čo urobíš? prekrikovali sa hlasy v jej hlave.

Sedel na mäkkom koženom kresle v chladnej, tmavej miestnosti. Nohy mal prekrížené, ruky spokojne položené na hrudi, oči uprené pred seba.
,,Povedali ste, že pre mňa urobíte čokoľvek,“ odvetil nízkym tónom hlasu. ,,Tak teda poďte ku mne!“
Dievčatá sa zatriasli. Pozreli jedna na druhú – v očiach mali neistotu a strach. Vodkyňa dievčenskej bandy sa postavila, kolená mala roztrasené. Urobila krok vpred, dívajúc sa krvilačnej beštii priamo do očí.

Všichni už dávno spali, Kyuubi, Bee i Yamato.
Naruto se náhle vzbudil, byl zpět ve svém těle. Měl však pocit, jako by to tělo pouze ovládal a ve skutečnosti bylo cizí. Oči mu rudě zářily. Nebyly to Kyuubiho oči, ale oči Uchihů.
„Děkuji ti Itachi. Takhle mám pořád naději.“ Myslel si Naruto. Naruto potichu vstal, tak aby nikoho nevzbudil. Bylo to obtížné, měl pocit jako by ovládal loutku, ne svoje tělo.
Vzal jeden prázdný svitek, štětec a inkoust a začal psát.

„Vstávej,“ nakopl hostinský posledního hosta.
„Co?“ zeptal se nakopnutý a odhrnul si dlouhé vlasy z tváře.
„Zavíráme,“ kývnul ke dveřím na znamení, aby odešel.
Muž s povzdechem vstal a vydal se ke dveřím. Venku pršelo. Přehodil si kapucu černého pláště přes hlavu a vyrazil do bloumat postranními uličkami, kam se moc lidí nedovážilo. Postava bloumala do pozdních ranních hodin zákoutími, než se náhodou ocitla na větším prostranství. „Nejspíš náměstí,“ pomyslel si.
„Hej!“ okřikl jej rázný hlas.

Naruto nakoupil vše co chtěl a vracel se do svého bytu, když mu do cesty skočila anbu.
„Hokage-sama s Vámi chce mluvit, máte se okamžitě dostavit.” řekla a hned zmizela v obláčku kouře.
„Co mi tak může chtít?“ řekl si sám pro sebe. Rozběhl se směrem k Hokage a cestou přemýšlel, co bude dělat, když se vrátil do Konohy. Doběhl ke kanceláři Hokage, chvilku uvažoval, že tam vtrhne jako za starých dob, ale radši zaklepal. Vešel dovnitř, v kanceláři byla Tsunade a Kakashi.

Gaara vstal z postele a přehodil přes postel peřinu, aby to vypadalo, jako že si ustlal. Už po zrána měl svůj typický výraz. Navlékl si svůj plášť a vestu a odebral se do kanceláře, kde ho už čekala Temari.
"No dobré ráno, bratře Kazekage" mrkla na něj a přehodila si vějíř do druhé ruky poněvadž pravá ruka ji už bolela. Gaara se na ni podíval a protočil panenky.
"Hm, dobré" odsekl a posadil se na židli. Temari si hodila vějíř na záda a přistoupila ke stolu. Položila obě ruce na masivní dřevo a zhluboka se nadechla.

„Udělal to, protože věřil, že ji ovládneš. Když jsme se potkali, prozkoumal jsem stavbu té pečetě a zjistil jsem, že ji udělal tak, aby si mohl lišku ovládnout. Minato věřil, že ji ovládneš a použiješ pro ochranu vesnice. Víš, Naruto, Minato vesnici miloval natolik, že se pro ni obětoval a obětoval i tvoje šťastné dětství, abys mohl pokračovat v jeho ohnivé vůli, a to chránit všechny lidi z Konohagakure no sato.“ odpověděl Jiraiya a podíval se na svého žáka.