Dobrodružství

Po asi dvoj hodinovej spovedi, konečne vyšli z Peinovej pracovne.
„Hallelujah!“ kričal Deidara. „Už som si myslel, že nás tam nechá celý deň.“ a šťastne docupital do svojej izby a spieval si : „Povedz Bé! Povedz A! Povedz eN! Povedz Gé! Čo to asi je? BANG!“
Zbytok dňa prebiehal normálne. Bili sa, hádali a nadávali si.
„Kisame!!!“ kričal Itachi. „Ty si si umýval zuby s mojou zubnou kefkou?!!!“
„J – Ja ... Nie.“
„Vážne?!!! Tak prečo smrdí ako ryba!!!“
„Ja neviem!“

„Ta... ta hlupačka!“ nadávala v duchu Caska. Seděla u břehu jezírka, přikrytá dekou a dívala se směrem, kudy odešel Naruto. Zahlédl lehký pohyb nedaleko místa, kde se spolu po dlouhé době sešli.
Chvěla se vztekem. Nakonec se zdvihla, oblékla a vykročila směrem, kde ji cítila.
„Hloupá, hloupá...“
Zhluboka se nadechla.
„Aoi, já vím, že jsi tady. Vylez, ty malá hlupačko! To se dělá? Šmírovat?!“
Úplně cítila, jak mladá kunoichi zaváhala, ale nakonec pomalým krokem vyšla ze stínu stromu.

,,Poď za mnou,“ stroho prehovoril strážca a zaviedol Naruta úzkou chodbou do tajnej miestnosti na jej konci.
,,Počkaj, nemal by som radšej...“
,,Oni to zvládnu aj bez teba. Červy pre túto jaskyňu nepredstavujú veľkú hrozbu. Cez tieto steny sa neprevŕtajú a cez tunel zase neprepchajú.“

„Niet pochýb... tie kruhy nad očami... to je znak sennin módu!“ analyzoval Bezmenný. „Takže takto ma vystopoval...“
Sarutobi Konohamaru sa približoval čoraz bližšie. Bezmenný to nemohol pripustiť:
„Ak sa ma čo i len dotkne svojím Kawazu kumite (Žabie kung-fu), tak som skončil! Tss, tento bude nepríjemný,“ precedil pomedzi zuby.

Kapitola – 07 (Sľub)

Dlhé hodiny sme sa presúvali hustým lesom, našťastie vo výške konárov bol priestor voľnejší a tak náš pohyb bol omnoho rýchlejší, ako keby sme cestovali po zemi. Musím priznať že aj keď som už ledva skákal z konára na konár, nepripadalo mi to už také nemožné ako dnes ráno. Vzduch voňal po kvetoch a po starom hnijúcom lístí v podraste, dá sa povedať že bol omamný. Odrazu nás sensej zastavil a zoskočil na zem. Keď sme sa všetci zhŕkli okolo neho tak nám povedal.

"CRRRR! CRRRRR!" zvonil budík. Naruto si nejdříve dal přes hlavu polštář, a když to nepomohlo, mrštil budíkem na protější stěnu.
Promnul si oči, když v tom mu došlo, co právě udělal. Ještě, že část svého volného času věnoval opravování hodin, jinak by si už nevěděl rady (takhle u něj totiž vypadala většina rán).
"Sakra, nikdy bych si nepomyslel, že budu vstávat ve dvě." pomyslel si, když otvíral instantní ramen.
Poté se oblékl a zamířil do své kanceláře.

Noc přišla záhy. Hinata doporučila veliteli nařízení normální hlídek, nechtěla, aby všichni ponocovali celou noc, přes den by pak nebyli schopní případného boje. Poté, co muži rozdělali oheň a pasti byly nakladeny a vše pod dohledem, věnovala se raněným.
„Nepomůžeš jí?“ zeptal se Sory Nagato. Byla už tma, hvězdy zářily a Hinata zrovna ukazovala Yukiovi, jak vyléčit lehčí rány.

Ráno už je budil ptačí zpěv a šumění korun stromů, jak se otíral vítr o listy.
Na rozdíl od ostatních Nano ještě stále klidně oddechovala, ale pomalu se probouzela z tvrdého spánku do slabého.
„Vstávej, šípková Růženko,“ objevil se nad ní Namin úsměv.
Nano jí úsměv oplatila a dlouze se protáhla.
/Po dlouhé době jsem se kupodivu dobře prospala…/ uvažovala nad svými myšlenkami, když se akorát znova vydali na cestu. Odtrhla mysl a pohlédla na Hira.

„ZAŠLI STE PRÍLIŠ ĎALEKO!!!“ prskal Dairei. „Ak na vás doteraz posielali len menšie skupinky, teraz na vás môžu poslať celé armády na čele so samotnými Kage!“
„O tom dosť pochybujem,“ ľahostajne odvetil Bezmenný. „Odhadujem, že v každej dedine sa ich straty počítajú na stovky. Z toho veľkú armádu nespravia.“
„Majú aj iné zdroje pre vojsko, čo ste zabudli na aliančné tábory?!“
„Heh, aliančné tábory... tie už dávno po vojne neexistujú. Kageovia ich tajne rozpustili a všetci sa vrátili do svojich dedín.“

Hinata běžela po chodbě se svým týmem. Kiba a Shino běželi po jejím boku. Právě byli v úkrytu Orochimara. Byla to extrémně nebezpečná mise plná nebezpečí. Měli za úkol to prozkoumat, najít Sasukeho a umístit mu někam štěnici, aby ulehčili Narutovi práci. Hledal ho už dva roky a stále nic. Byl nesmírně smutný. Chtěla pro něj něco udělat. Aby si jí konečně všiml. Alespoň jednou…

„Měli bychom se rozdělit. Jsme na vysílačích. Kdyby něco, tak sem jsou ANBU.“ vyrušil ji Shino z myšlenek.

„Kdo to byl?“ zašeptal Yukio, když zkrvavená těla zmizela v obláčku kouře. Ačkoliv se snažil nedat najevo strach, mírně roztřesený hlas ho prozradil. Sora byla bílá jako stěna.
„Nevím…“ dostal šeptanou odpověď.
„Proč jsme nezaútočili?“
„Proč ano? Podle čakry je velmi silný, a nikdo nemusí vědět, že tu jsme. Není to naše mise.“
„Vy byste ho nezvládla, Hinato-sama?“ zeptal se z druhé strany křoví Dano.
„Jak to mám vědět? Každopádně by vás to mohlo stát život, o to nemám zájem.“
„Tak co budeme dělat?“

"Jak to šlo?" zeptal se Zetsu svého nadřízeného.
"Přesně, jak jsem předpokládal. Obě strany budou mít zítra těžké ztráty, a budou bojovat o něco, co už v té době bude moje."
"Jdeš tam teď hned?"
"Čím dřív, tím líp. Už se nemůžu dočkat, až bitva propukne. Jak jseš na tom s ostatníma?"
"Už jich zbývá jen pár."
"Výborně. Tak sem přiveď Hidana a pak tu na mě počkej. Já jdu pro Kakuza." řekl Itami, a zmizel v obláčku kouře.

"Tak takhle to teda bylo." podivil se Neji.

Minule: „Bože....jaké problémové dítě.“ Řeknu si. Dojdu proti ní a opatrně si jí dám na záda, abych jí nevzbudila a vydám se k sídle Uchiha klanu.

------------------------------------------

Šla jsem pomalu, nebylo kam spěchat. Došli jsme do města, ale až teď mi něco došlo.
,,Vždyť já nevím, kde to sídlo je !“ Zakřičela jsem, ale neuvědomila jsem si, že tím vzbudím Mayu.

„Tak to vyzerá, že sa opäť stretneme na bojovom poli,“ prehovoril Hyuuga Hizashi na svojho syna Nejiho.
„Toto bude zaujímavé,“ usmieval sa Bezmenný a pristúpil k Hizashimu. Do hlavy mu vložil kunai s malým zvitkom, aby potlačil Hizashiho osobnosť.
„Okamžite tú techniku odvolaj!“ kričal Neji celý bez seba.

Pein? To si bol ty?“ spýtal sa Itachi.
Pein sa len usmial. Použil na ňu nejaké jutsu.
„Musím priznať, že nie je slabá.“ povedal Sasori.
„Skoro ma dostala.“ zasmial sa Pein.
„Tak fajn. Ja ju zoberiem.“ navrhol Sasori a ostatný prikývli na znak súhlasu.
Sasori zobral Nanu do náručia a jej hlavu si oprel o svoje rameno.
„Musíme si pohnúť, nech sa nepreberie.“ povedal Pein.

To, co je napsané mezi hvězdičkami (*), znamená mluvení ve vysílačce!!!

Shikamaru

Děsná otrava.
Nejradši bych to na místě otočil a vrátil se zpátky do Konohy, ale…to bohužel nemůžu. Hinata je v nebezpečí a já mám za její záchranu zodpovědnost. To je ale otrava.
Vhledem k tomu, že se nám nepodařilo dostat ze Silari žádné informace, musíme teď prohledávat les naslepo.

No paráda. Takže to není jenom nějakej výmysl, aby mě naštvali. Existuje logický důvod, proč teď nemám žádnou svobodu. Rodiče se o mě bojí a bráška ještě víc. Měl bych být šťastný. Mám milující rodinu, dokonce i tátovi na mně záleží. Tak proč jsem tak naštvanej?

"Dobre, vyrážame" oznámil im Neji, ktorý stál obdaleč a pozoroval oblohu. Všetci sa rozbehli, len Naruto stál stále na mieste a pozrel sa na oblaky. Na oblohe uvidel Sasukeho obraz a potichu povedal: "Už idem, Sasuke" a rozbehol sa za kamarátmi.

Naruto nevedel koľko hodín už bežia. Vedel len že už moc dlho.
"Neji, kedy bude prestávka?" zakričal za ním Naruto a skočil na daľší konár.
"Vydrž ešte chvíľu" povedal mu Neji a zrýchlil tempo.

Tsunade si v ten samý den zavolala ANBU. V rukou držela jeho hlášení ze Shikamarovy záchranné mise: „rasengan? Nenapadlo tě, že tě poznají?“ zavrčela na něj.
„Napadlo… potom,“ odpověděl jí ninja. Hrábnul si při tom do vlasů svým typickým způsobem.
Shizune provinile sklopila oči. Obě věděly, s kým mají tu čest a také kolika lidem chybí, ale když se člověk stane ANBU… už se o něm nemluví.
Shinobi se odporoučel a zmizel.

Aj keď im kládla odpor, nijako sa nedokázala vymaniť z ich zovretia. Ťahali ju po celej chodbe ako takú handrovú bábiku a keď vošli do Siene, s neuveriteľnou ľahkosťou ju pohodili pred muža sediaceho na tróne a následne nato zmizli.
Nenávistne srkla a prižmúrila oči.
,,Anya, Anya. Netvár sa tak, trhá mi to srdce,“ prehovoril na ňu muž a vstal.
,,Srdce... Pche, ty už žiadne nemáš,“ odvrkla mu a poobzerala sa po nejakej únikovej ceste.
,,To ani ty, moja drahá.“