Dobrodružství
Hneď potom, ako sa Orochimaru dozvedel, že Sasjuri je z klanu Uchiha začal ju trénovať aj keď ona to nechcela.
Prvé ráno jej tréningu som ešte nevedel, čo ju čaká.
Keď vychádzala na tréningový štadión, tajne som sa skryl do vzdialeného krovia.
Každý deň som sledoval tie najkrutejšie tréningy..
Toto bolo niečo úplne iné, než so Sasukem alebo so mnou. Bol to snáď zázrak že vôbec vydržala Orochimarove útoky.
„Minato-sensei! Kushina zmizela!“ vzbudila Minata Rin.
„Cože? A kdy?“ rychle se probral.
„Právě mě vzbudil Obito na výměnu hlídek. Náš stan byl rozházený a Kushina nikde.“
„A Obito nic neviděl? Měl přece hlídku!“ naštval se.
„Sice něco slyšel u našeho stanu, tak ho obešel a podíval se dovnitř, ale nic neviděl.“
„Minato-sensei! Rin! Rychle, pojďte ven!“ zavolal na ně Obito.
„Co se děje,“ vylezli ven.
„Kushinin tygr!“ ukázal před sebe.
„Dotoro!“ nechápal Minato.
Vili vence, vili tajomstvá
Hneď druhého dňa ráno si nás Amekage zavolala k sebe.
Mala som dobrú náladu, zdalo sa, že táto šialená misia sa konečne chýli ku koncu, na nebi nebolo ani obláčika a Sasuke mi odpovedal na moje dobré ráno. Raňajky sme vynechali a ponáhľali sme sa do úradu Amekage.
Tentokrát nás neprivítal krik, ale Konanin hlas, keď Sasuke zaklopal na dvere a zvnútra sa ozvalo príjemné:
„Ďalej!“
„Katon: Gouryuuka no jutsu!“ zakričal Itachi stojac na hradbe konohy a vypustil obrovského ohnivého draka zo svojej chakry. Drak preletel cez ulice a zničil desiatky domov. Nakoniec sa zatočil doprava a namieril si to rovno na ústredie štítu ktorý chránil konohu. Drak zasiahol budovu a veľký výbuch ju rozmlátil na kusy.
Kisame tiež nechce zaostať a rozbehol sa po ulici na druhú stranu smerom k hlavám Hokage. Zastal asi na pol ceste a poskladal pečate.
Naruto
Hinata. Byla. Unesena. Tahle tři slova jsem si přehrával v mysli pořád dokola a snažil se rozluštit jejich pravý význam. Měl jsem pocit, jako by se mi v mozku vytvořil nějaký blok, – což se stává jen v naprosto výjimečných situacích – který mi brání ten správný význam najít.
Hinata byla unesena, Hinata byla unesena, Hinata byla unesena,…
„Naruto, vnímáš nás?!“ vytrhl mě Sakuřin hlas ze zamyšlení.
„Ehh-co?“ Prudce jsem sebou trhnul a otočil se jejím směrem.
Hiro došel do háje, kde se to hemžilo listím, poletujícím ve větru.
Vítr ho příjemně ovíval.
Hiro se pousmál a zavřel oči.
Nechal si větrem cuchat vlasy a lechtat se poletujícím listím…
„Vítr je příjemný, co?“ obejmul ho někdo ze zadu. Dívka ho jemně polochtala kousek pod zraněním, aby mu neublížila.
Hiro se pousmál a položil jí ruku na ty její, které měla propletené na jeho hrudi.
Zase ten pocit! Blesklo mu hlavou.
„Tak co tvé ,,poslání“ ?“
Když se jí dotkl…probleskl dívčím tělem příjemný pocit.…
To Tsunade hodně překvapilo a začala přemýšlet kdo to asi může být.
„No dobře tak už řeknu kdo jsem ." řekla se smíchem osoba a strhla si kapucu dolu z hlavy.
Tsunade zůstala stát jako opařená, přemýšlela jestli je možný že by to byl Minato ale tu možnost hned zavrhla.
„No tak Tsunade-baachan to mě nepoznáváš?"
„Naruto seš to vážně ty? Vypadáš uplně jako ..." zarazila se, protože si vzpoměla, že Naruto neví kdo je jeho otec.
Ale Naruto ji doplnil :„ jako můj otec Minato?"
„Ty to víš? Kdo ti to řekl?" divila se Tsunade.
„Naruto, ty brečíš?“ zeptal se Minato.
„To je nemožné, moje oči jsou poškozené na víc jak osmdesát procest.“ Pověděl Naruto. Jeho ruka zamířila k obličeji. Jeho prsty opatrně přejeli obličej a narazili na mokrý proužek.
„Co to znamená?“ zeptala se Mami dojatě z naleznutí Naruta.
„Nemám tušení!“ odpověděl Naruto a zmateně se podrbal na hlavě.
Sakura s Tsunade se na něj podívaly a chtěli mu odstranit obvaz ale nešel.
„Nejde to sundat, takže se ti na to nemůžeme podívat.“ Pravila Tsunade.
Ještě před pár okamžiky byly všude stromy, nyní zde už jsou jen holé skály a kamení, občas se mezi nimi mihne nějaká ta větévka ze zasypaného lesa. V té pustině stojí dvě postavy, již z dálky se pozná, že jedna je žena. Je oblečená v černém plášti s rudými mraky, a v modrých vlasech má růži z origami. Naproti ní je blonďatý mladík v bílém plášti, na jehož dolní lem lížou rudé plameny. Žena má čelenku Skryté deštné vesnice, a chlapec Skryté listové vesnice.
„Já už nemůžu! Dáme si pauzu.“ Rozhodl Zek a posadil se na pařez.
„Už zas? Vždyť jsme odpočívali ani ne před půl hodinou!“ plácla se do hlavy Tenten.
„Tak hele, tímhle tempem bychom se tam dostali nejdřív tak za rok. Proč sis teda nestopl nějakej taxík, aby tam ten tvůj línej zadek dovezl?“ rozkřikl se na něj už totálně rozzuřený Kiba.
„Chceš mi snad vyhrožovat?“ postavil se proti němu Zek. V tu chvíli ale už ruply nervy i ostatním.
Ninja napnul svaly na levé ruce. I při lehkém pohybu bolestivě sykl, jak ho nové šlachy s úpornou námahou poslechly a ohnuly ruku k bradě.
„Co se to děje?“
Ninjové lapali po dechu, když pohlédli na Naruta, visícího ve vzduchu.
„To je umění gravitace! Jak to, že umí Peinovu techniku?“
Naruto otočil hlavu k tomu troufalci. Prudce švihl rukou a několikrát zaťal ruku v pěst. Při tom pohybu se veškere kameny, které byly v dosahu bojiště, nadzvedly a začaly levitovat ve vzduchu.
Kamínek ťukl na okenní tabuli, čímž ji probral z neklidného spánku. Byla příšerně přeleželá, a tak jak včera usnula nad učením v křesle, tedy kompletně oblečená včetně ANBU masky.
Vstala, protáhla se a potom vykoukla z malého střešního okna, na které mezitím dopadl další kámen, tentokrát větší. Znovu se protáhla a zívla. Měla by chodit dříve spát. A pokud možno do postele.
Moje první FF
Bylo krásné sluné ráno. Ke Konoze se blížila postava oblečená v černém plášti s kapucí na hlavě .
Byl to ninja, snažil se skrýt svojí čakru, celkem mu to šlo.
Když se blížil ke Konoze přemítal, jak se jeho přátele asi změnili.
Ale pak si řek, že nemá cenu nad tím přemýšlet, že to brzo zjistí.
„Mami, nevíš náhodou, kde je tady to místo?“ ozval se z chodby zvuk dívčího hlasu.
Sachiko zvedla hlavu od stolu, kde právě upravovala něco na jednom z manželových pracovních oděvů, a obrátila se za zvukem dceřina hlasu. „Ukaž mi to a uvidíme.“ Pak natáhla ruku a sevřela v ní obrázek, který jí dívka podala.
Tak tohle je moje první fanfiction. Byl to takový náhlý nápad, který jsem pak postuně trochu rozvedla. Takže sem dávám tenhle první díl a jsem vážně upřímně zvědavá na vaši reakci
Takové malé uvedení do děje: Sasuke a Naruto společně porazili Madaru a v pořádku se oba vrátili do Konohy. Sasukemu bylo vše odpuštěno a on a Naruto jsou teď nejlepšími přáteli. Možná to působí, že to rovnou můžeme zakončit tradičním „A žili šťastně až do smrti.“, ale … No to se za chvíli dočtete 
.
Pálila ho tvár. Naslepo si po nej prešiel dlaňou a zotrel si z nej kvapôčky slaného potu. Potom spustil ruku a nechal ju voľne padnúť na zem k svojmu ležiacemu telu. Pootvoril ústa a hlasno sa nadýchol. Bolo mu teplo. Veľmi teplo. Cez zavreté viečka videl akúsi červenú žiaru. Nepatrila slnku. Nemohla mu patriť.
Temari šla ulicí a každý krokem cítila, že se musí stále více a více soustředit na přímočarou chůzi a musí vydávat větší úsilí, na zaostřování detailů. A ani na minutku se nezamyslela, kam vůbec jde. Po chvíli už Tem omrzelo pouhé chození a tak vyskočila na střechu a začala utíkat pryč.
Sundala si z vlasů gumičky a odhodila je pryč. Užívala si, že ji vítr rozhazoval vlasy na všechny strany až úplně zapomněla dávat pozor na cestu (no možná tom dopomohl i ten alkohol v alkohol).
Zpoza stromu jsem se dívala, jak Neji s Kibou táhnou Shikamara do vody a velmi pečlivě hlídají jeho ruce, aby nemohl složit pečetě.
Když ho konečně hodili do vody, ozval se za mnou známý hlas: „Tak se jim to konečně podařilo co?“
„Jo.“ Odpověděla jsem a otočila se na Sakuru.
„A co ty, jak se cítíš?“
„Dobře, nic mě nebolí a ta jizva není skoro vidět.“ Odpověděla jsem s úsměvem a raději jsem se nezmínila, že mě to už opravdu nebaví, pořád tvrdnout doma a nemoct trénovat.
Kým som zdesene myslela na svoj sharingan, Kabuto mi zatiaľ prezeral oči.. Vtom sa Sasuke zhrozil, nevedela som prečo, kým sa neozval hlas:
,,Kabuto, stalo sa niečo?" hneď mi prebehli po chrbte zimomriavky, Orochimaru!!!
,,Nič, Orochimaru-sama." Kabuto sa naklonil k Sasukemu, nevedela som čo mu povedal, ale vzápätí nato ma Sasuke zobral do náručia a ponáhľal sa so mnou preč:
,,Sajuri, zatvor oči!"došlo mi, prečo to povedal, tak som poslúchla. Chvíľu ma niesol, nevediac kam, potom povedal:
