Dobrodružství
Moje meno je Taya a síce to vyznie divne ale, áno som Uchiha. Nikdy som sa smrti nebála a v blízkej budúcnosti to ani nemienim zmeniť. Verím v osud. Každý máme ten svoj tam hore niekde napísaný. Zaujímalo by ma, aký je ten môj?
Vyšla som na kopec, slnko práve zapadalo a jasne mi svietilo do očí.
Zažmúrila som, zbadala obrysy muža v Akatsuki plášti.
„Čo odo mňa chceš?“ zavrčala som na svojho otca. Vždy mi chýbal rešpekt.
„Chcem ti len pripomenúť, kto si.“ povedal a pozeral na západ ďalej.
Legendy… Když se řekne tohle slovo, většina lidí si myslí, že je to jen výmysl lidí, který se dědil z generace na generaci a přetvářel se na ještě větší výmysl. Ale co, když existuje legenda, která je pravdivá? Legenda, u které bylo přetvořeno naprosté minimum. Legenda o muži, co změnil svět.
Jeho jméno je Rikudō Sennin. Muž, který poprvé objevil čakru a naučil lidi, jak jí využívat. Muž, který zastavil běsnění nebezpečného Jūbiho a zapečetil ho do svého těla. Člověk rovnající se bohu.
Ať se vám to líbí, nebo ne, je tu moje další série.
Ti, kteří čekají na pokračování K,NaZN zklamu, protože si ještě počkají. Do té doby se můžou utěšit alespoň nějakými dalšími povídkami v mého... ehm... no, to je jedno 
Nemůžu vám říct, na jaký pár to bude, protože by to ztratilo takové to kouzlo, ale myslím, že vám to stejně brzo dojde
Jenom takový zbytečný dodatek: musela jsem se trošičku odchýlit od původní osnovy, tak se potom nelekněte, že je něco jinak, než má být, ju?
„Konan?“ Opravdu z papíru se formovala postava modrovlásky z Akatsuki.
„My se známe?“ Řekla Konan a chvilku si Yanahi prohlížela.... až jí to došlo a objevil se překvapený výraz: „Yanahi? To není možný.“
„Ale je Konan, konečně se zase potkáváme.“ Pronesla s úsměvem na tváři Yanahi. Chvilku na sebe hleděli, ale dlouho to nevydrželi a jedna druhou objala.
„Ráda tě vidím Yanahi.“
„Já tebe taky Konan, už je to tak dávno.“
„Myslím, že bychom měli jít jinam tahle část města se mi nelíbí.“
Ani jdem si toho nevšimla a uběhl rok. Moje názory na Listovou se dost změnily:
Tsunade je skvělá a vyrovnaná žena, která se o sebe umí postarat, dá se s ní kecat a podporuje mě v chlastání.
S Kakashim je sranda a ty knížky jsou snad jeho jediná slabina.
Naruto je zábavný a nebojí se průšvihů.
I s Hinatou se dá dobře povídat, jen ne v přítomnosti Naruta.
Akamaru občas i voní, když ho Kiba umyje šamponem.
Shinovi brouci mě nechali být, od té doby co mám repelent.
Asuma už přede mnou nekouří.
Naruto zrovna šel z tréninku s Leem a přemýšlel nad tím, jak trénoval Yorochi, jako pomatený.
„Ty, Lee, nevíš, proč odsud všichni utíkají?“ zeptal se Naruto, založil si ruce za hlavu a čekal nějakou odpověď.
Sakura si toho všimla a rychle vběhla do svého pokoje. Rychle za sebou zavřela dveře. Sedla si na postel a začala přemýšlet o tom, co právě slyšela. Proč by to neměla vědět? Proč se tolik bojí toho, co si o něm budou ostatní a hlavně ona myslet?
„Mě se nechováš!“ oznámila Sakura a usmála se, když ta osoba vylezla ze stínu.
„Máš, pravdu, ale dokážeš mě chytit Sakuro?“ optala se ta osoba. A rozeběhla se ulicí. Sakura ztuhla, když slyšela ten hlas, nevěřila, že je to on. Okamžitě se za ním vydala. Osoba běžela celou vesnicí, nakonec si to zamířila do jednoho bytu. Rychle vešla dovnitř a zavřela dveře. Sakura skočila přede dveře, přemýšlela co má udělat.
,,Deidí? Je to zatím jeden na jednoho. Pospěšme si, než to bude horší." křikla Kaya a zvedla trošku klobouk. ,,Kuroigan". ANBU se zasekl. Vždyť už nikdo s Kuroiganem nežil. Poslední byla Kaya tu zabili Akatsuki. Nedošlo mu to.
ANBU udělal pár pečetí a vyplivl ohnivou kouli. Oheň je ale slabý proti vodě a Kaya ho uhasila už ve vzduchu. Přiblížila se přitom až k němu a trošku nadzvedla klobouk. Pohlédla mu přímo do očí.
Kaya hodila kunai a ten se zapíchl ANBU přímo do hlavy. Padl mrtvý k zemi.
"Všichni jste určitě slyšeli legendy o dracích." Všichni přítomní přikývli.
"Dobře. Většina lidí si myslí, že jsou to skutečně pouze legendy. Ale legenda má svůj základ ve skutečnosti. Samozřejmě ne všechno je pravda, ale neoddiskutovatelným faktem je, že draci doopravdy existovali. Do dnešních dnů jich ale moc nezbylo a skrývají se." Ashitaka se na chvíli odmlčel, aby si v hlavě urovnal střípky příběhu, kterému se v chrámu učil.
Brzy ráno Izi roztáhl závěsy a pustil do pokoje světlo, které probudilo spící Yanahi.
„Co se děje Izi ještě je brzo.“
„Lásko, přece jsi nezapomněla co je dneska za den.“
„Úterý, mám takový dojem.“
„To je sice pravda, ale dneska je to přesně pět let co jsme opustili Akatsuki. Nemohl jsem pořádně spát..“
„Vážně? Už pět let?“
„Ano... je to tak nostalgické. Rád bych ještě někdy obékl ten plášť.“
„Máš ho ve skříni, ale pochybuju že ti bude.“ Řekla s úšklebkem Yanahi.
Přibližně v tu stejnou chvíli vyšel i Naruto a málem srazil Hiko na zem, protože pospíchal, aby dostal novou misi.
„Měl bys zbrzdit, ty šílenče!“ křikla Hiko za Narutem, ale ten běžel stejně dál.
Kapitola 8. - Nepodceňuj mě!
„Teď když budeš tak hodný, tak si dáš zápas tady s Chiyo. A pevně věřím, že prohraješ,“ ušklíbl se na něho Minoru a objevil se vedle Kakashiho.
„Tak fajn,“ řekl a odešel kousek od Hinaty.
„Připrav se, že ji porazím,“ houkl ještě na Minora Otsuyu.
„Tím bych si nebyl, tak jistý! Nepodceňuj ji!“ křikl na něho pro změnu Kakashi.
„Neboj, já se ti postarám trochu o obranu.“ řekl Yorochi a sedl si, aby lépe viděl.
„Dobře, tak jdu!“ křikl Naruto a rozeběhl se na Sanryuua.
„Útok zepředu? To není dobrý nápad.“ pronesl Sanryuu, postavil se do útočné pozice a čekal, až se Naruto přiblíží.
"To se mi snad zdá," řekl překvapeně Naruto. "Kakashi-sensei je tu včas."
Kakashi na to nijak nereagoval. Jen se na ně podíval, lehce pokrčil rameny a uklidil si knížku, kterou četl.
Minulý díl:
„Miláčku, nech ho, prosím. Nestojí zato, aby tě pak kvůli němu popravily. Prosím, nech ho kvůli mně.“ Sakuřina slova, byla jako ledová sprcha, okamžitě ho to vrátilo do reality. Ucítil jak ho Sakura objímá a uslyšel jak mu šeptá do ucha aby ho nechal. Pustil Tsuchikageho na zem a přešel k Tsunade, před ní si klekl a pronesl:
„Omlouvám se Tsunade-sama, Ruke-sama(Feudální pán země Ohně), mrzí mně, že jsem porušil nařízení o neútočení, příjmu jakýkoliv trest.“ Všichni pořád nevěřícně koukali.
Ať nad tím uvažovala jakkoli, na nic nepřišla. Nebyl tu nikdo (vyjma jí samotné), kdo by mohl zabít feudálního pána. Jenže ona přece věděla, že je nevinná!
Pod pláštěm se objevil chlapec, jehož návrat si všichni tolik přáli. Hidan se jen pousmál a dal si kosu zpět na záda.
„Tak ses nakonec vrátil pacholku. Věděl jsem, že tebe jen tak neudrží. Na Iziho si ninjové z Listový nepříjdou!“
„Neblázni tolik Hidane.... nedostal jsem se odtamtud sám...“ Skoro ani nestihl domluvit když se mu do náručí přiřítila Yanahi a svalila ho na zem. Výraz na jeho tváři zářil radostí když ho objímala a vypadalo to jako by se už nikdy nechtěla pustit.
„Nikdy sa nezmieriš s tým, že ťa niekto zviazal. Niekto ťa chce mať na svojom mieste. Ale divoký život, predvída i divoký a skorý koniec.“
Sora sa usmial a pohliadol na Ayame. V jeho očiach len detská hravosť. Nemal v úmysle nič iné nakoniec. Len sa stále hrať. „Som vrah Ayame, od svojich dvanástich viem presne ako skončím.“
„Nenapravíš svoj život?“
Kapitola 7. - Vzpomínky na Konohu
Hin se rychle umyla a převlékla se do své noční košilky. Když stála před zrcadlem, chvíli přemýšlela, že se ještě převlékne. Přece jen nechtěla jít po chodbě jen v noční košilce, i když je to jenom naproti jejímu pokoji. Nakonec to vyřešila svým hedvábným županem, který jí sahal po stehna.
Rychle si ještě pročísla vlasy a spěchala za ním.
