Bitevní
‘Čo sa.. to deje?’ Prebehlo Kibovi hlavou a už sa len nemo díval na padajúce Hoshine telo. Hneď ako jej telo ako pierko dopadlo na zem, nastal akýsi skrat. Jeho telo sa samo od seba pohlo a vyrazilo vpred.
Jemne ju zdvihol na ruky bez toho, aby si uvedomoval, čím preňho Hoshi je. Robila mu zlosť len tým, že dýchala, no pri takejto situácii vlastne ani nevedel, či ju až tak nemá rád. Je predsa veľa ľudí, ktorí sú od nej o mnoho horší.. A nie len tým, že majú strašne veľké ústa.
Červená obloha obohacovala výhled o trochu ohně. Pouště jsou peklem na zemi, které zmrzne, kdykoliv se jí uleví od neustálého dozoru slunce. Rukávy z košile jsem po cestě ztratila, ani nevím, před kolika hodinami urputného mučení mých nohou, co nezvládali udělat další krok. Snad je ten písek až tak lákavý, že jsem si musela sednout a pocítit, jeho spalující moc? Jak tu mohou lidé žít? Jak jsem tu přežila?
Kapitola 14.
Osud v rukou mocných
Osud v rukou mocných
Záblesk okamžiku, téměř nepostřehnutelný. Samuraj náhle stojí v přikrčení před Konohamarem a ostří katany se blíží k jeho nechráněnému pravému boku i ruce. Avšak není považován jedním z nejlepších ninjů jen proto, že dokáže porazit spoustu slabých nepřátel. V posledním okamžiku z pravého rukávu nechá vyklouznout kunai, jehož ostří zastaví smrtící útok samuraje.
Hinata se opírala o Naruta a pomalým krokem s propletenými prsty šli po hlavní ulici Konohy. Bylo čtvrt na tři ráno, není proto divu, že i většina ulic byly jako vymetené a větru nic nebránilo, aby se proháněl po Konoze.
V izbe bolo prekvapivo chladno. V ruke nepokojne zvierala čelenku s pomyslením, či si vybrala správne. Pohladila kov a vec odložila na posteľ vedľa seba. Prešla chuniinskou skúškou. Nikdy si nemyslela, že má vôbec na to byť čo len geninom, ale červenovlasý chlapec jej zmenil život. Naučil ju bábkarstvu a všetko bolo... Lepšie. Nebola pri zmysloch, nebola v tomto svete, v realite, keď vyrábali bábky spolu a rozprávali sa. Bolo to niečo, čo milovala, ako hodiny strávené s ním. Už sa poznali skoro dva roky. Bolo to pre ňu zvláštne, mať naozajstného kamaráta.
Odešel si, nevychovanec! Pes?! To zrovna! Kočka to je! To je hned jasný, když takhle prská a ukazuje zoubky! A odešel od stolu s nedojedeným jídlem!
‘To je zlé..’ Prebehlo Kateme hlavou a už sa aj rozhodla konať. Pristúpila k Joshine, objala ju okolo ramien a surovo sa pozrela na muža pred nimi.
Deň ako každý iný, nebyť toho, že práve prebiehalo finále chuuninských skúšok a ulice Konohy boli podivne vyľudnené. Iba Tenten po nich išla bez nálady a cieľa. Pochybovala, že sa Sasuke na zápas s Gaarom dostaví, preto sa rozhodla navštíviť Nejiho, no na ošetrovni jej povedali, že má dôležitú návštevu. Vtedy ju dohnali potláčané pocity depresie. Navzdory dôkladnej príprave sú všetci z tímu porazení. Už sa nedokázala tešiť z toho, že prišla na kĺb Temarininých techník. Beztak by nemala šancu na takého súpera.
„Začněte!“ Vyrazím a první ránu uštědřím Aneko do boku. Zapotácí se, ale oplatí mi ránu. To mě trochu překvapí, ale ne na tolik, abych se nevyhnula její příští ráně, která měla být do hlavy. Otočkou se dostanu za ní a kopek nohy ji zasáhnu zezadu do hlavy. Vyjekne a chytne se za temeno. Toho využiju a skočím na ní tak, že ji svalím na zem. To se bouchla o hlavy ještě víc. Stočí se do klubíčka a nechce se pohnout. Vstanu a tázavě se podívám na Mariseho. Má neutrální výraz. Najednou mě někdo kousne do nohy. Vykřiknu a podívám se dolů.
“Č-Čo?” Zatvárila sa Hana nechápavo a so zloženými rukami v bok od Kibu čakala vysvetlenie.
“Som Hoshi Takara!” Skríkla Hoshi a lakťom mu šťuchala do rebier. Kiba hodil na Hanu zdrvený pohľad čakajúc záchranu, no tá neprišla.
“Aha.. Tak to bude ešte sranda. Nech sa jej tu páči.” Usmiala sa naňho škodoradostne a s rukou položenou na jeho ramene prešla pomedzi nich smerom dole.
“Hej, Hana!” Skríkol na ňu včas, keď mu už skoro zmizla z dohľadu.
Tá sa vrátila o pár schodov vyššie a spýtavo sa naňho dívala.
[hide=Úvod ^^]Takže.. 
Musím povedať, že to mala byť najprv len obyčajná jednorázovka o niečom inom, ale ako čas plynul, v hlave sa mi formovala myšlienka na túto FF.
Hlavnými postavami som samozrejme ja, Haruko-chan, Katema a Karimao Toshika. Týmto trom sa chcem poďakovať, že boli ochotné podstúpiť to riziko a vstúpiť do môjho plánu zvrátiť udiaté udalosti. Zároveň sa im chcem ospravedlniť, ak som ich náhodou zle vystihla alebo napísala niečo, čo im bolo proti srsti... Alebo proti chlpom. Je tam ešte jedno dievča, ale to je vymyslené. 
Kapitola 13.
Krev, smrt a oheň!
Krev, smrt a oheň!
Konohamaru a ostatní vystoupí z lodi na dřevěné molo. Poměrně rozlehlý přístav hostící množství plachetnic, námořníků a obchodníků panuje v něm čilý ruch, i když většina hluku vychází z vyhřátých hospod a obchodů. Všichni cestující z plachetnice, která přivezla tajný tým shinobi, se rovněž vylodí a rovněž zamíří z chladných ulic do míst, kde se dá najít práce, pití i docela dobré jídlo.
Jeho první reakce na Arisino sdělení proběhla asi takto: jeho klidný výraz se kamsi vytratil a vystřídal ho tak zlostný výraz, jaký si lze jen předtavit. Pohledem řezal do každého z trojice dešťových ninjů, jako by po nich měl každou chvíli skočit a roztrhat je na cucky. Zuby mu o sebe skřípaly. Právě teď vypadal jako nějaká nebezpečná šelma. Málokdy se někomu povedlo Minata přivést do stavu v jakém byl. Stávalo se tak pouze tehdy, když šlo o život někoho jemu velmi blízkého.
"Souboj číslo tři Kidoumaru proti Zakuovy." Znovu pronese skvrna a po minutě Kidoumarovo osmikončetinové tělo padá poraženě k zemi.
Kidoumara probere bolest v noze, jak mu někdo silou narovnával zlomeninu stehenní kosti. Otevře oči a uvidí Kimimara jak mu opatrně drží rukou oteklou nohu.
"Zkus vstát, ta zlomenina by měla být v pořádku." Pronese Kimimaru poté co sundá z jeho nohy ruku.
„Proč jsi tady?“ vysoukala ze sebe Tokime s mírným úděsem v hlase. Dívka jí věnovala ďábelský úsměv, zatímco jí tvář zakrýval stín kapuce od pláště.
„Abych si splnila svůj sen.“
„Myslela jsem, že jsi zemřela… a ty mezitím spolupracuješ s Orochimarem?!“
„Proč by sis měla myslet, že jsem mrtvá?! Ale co… to mi aspoň nahrává do karet. Nikdo mě nebude kazit plány tím, že by se mě snažil dostat zpět, jak to má Naruto ve zvyku.“
První část:
Jasné, můj otec mě pošle do Konohy, protože se o mě bojí. Tsss… měl se o mě bát před šesti lety!
A teď mám být pod dozorem, aby se mi nic nestalo? Aby mě zase nevzal pod svá hadí křídla? Jasné, že bych mu na špek tentokrát neskočila. Nejsem tak blbá, jako destiletá holčička, která se bála. Každopádně jim to dám sežrat! Budou se mnou mít peklo, já nikoho poslouchat nebudu!
Obzvlášť ne, nějakýho b***ranta, co si o sobě bude moc myslet!
Tu noc jsem strávila v pokoji v budově ANBU, protože domů za matkou se mi nechtělo. Kazilo by to můj dramatický odchod, takže počkám, až přileze.
...........
"Přišli jsme na to," oznámila mi ráno Ino, když jsem ji potkala na ulici. Měla kruhy pod očima, že by se na nich dalo cvičit.
"Na co?"
"Na to, co jsou zač, přece," podívala se na mě jako na blba.
"A?"
